Slunečnice
Sarah Winman
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378676/mid_slunecnice-k2L-378676.jpg
4
88
88
Je to téměř milostný příběh. Ale tak jednoduché to není… Nezapomenutelný a bolestně něžný nový román Sarah Winmanové, autorky světového bestselleru Když byl bůh králík, o lásce ve všech jejích podobách. Všechno začne obrazem vyhraným v tombole: a těch patnáct slunečnic si na stěnu pověsí žena, jež věří, že chlapci a muži jsou schopni krásných věcí. A pak jsou tu dva chlapci, Ellis a Michael, kteří jsou nerozluční. A z chlapců se stanou muži a potom do jejich životů vstoupí Annie a tím se změní všechno a vlastně nic. Ve Slunečnicích Sarah Winmanová navazuje na poetiku svých slavných románů Když byl bůh králík (česky 2012) a Rok zázraků (česky 2016). Její hrdinové hledají odpovědi na otázky: „Jaký by byl náš život za jiných podmínek? V jiném prostředí? V jiné situaci? Jak by se odvíjel?“ Příběh tří lidí svázaných přátelstvím, kteří nakonec zůstanou sami. Příběh o lásce, přátelství, ale také osamělosti a pochopení ve vás bude doznívat ještě dlouho po přečtení.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , CosmopolisOriginální název:
Tin Man, 2017
více info...
Přidat komentář
Průměrně čtu jednu knihu deset dní. Tuhle jsem měla přečtenou za neděli. Citlivá romance, nebála bych se říct “poetická (dokonce i když v ní, zejména v Michaelově části, zazní spousty sprostých slov a naturálních popisů průběhu vážné nemoci). Ale i přes tu spoustu popisovaných emocí má příběh spád a žene se kupředu. Vlastně spíš řítí bez brzd. Tahle kniha je pro každého, kdo někdy dlouho nehnutě stál a díval se do západu slunce, na moře nebo třeba na obraz slunečnic - ať už u toho myslel na cokoliv. Smutná kniha, plná naděje. (A letos už čtvrtá VÝBORNÁ kniha, která je žlutá! Začínám v tom vidět vzorec...)
Citlivě napsaný příběh o neobyčejné lásce, který stojí za přečtení.
Velmi čtivá kniha, ale neměla by se číst příliš rychle.
Tato knížka mne zaujala svým přebalem, když jsem po dlouhé době zavítal do prodejničky Levných knih. A zaujala mne i výstižnou anotací na zadní straně přebalu. Ke knize je zde již mnoho komentářů a tak si člověk říká, že už není co komentovat. Velmi pěkně to shrnula čtenářka "eva3992". Dovolím si na ni trochu navázat.
Předně si myslím, že kniha není záměrně zařazena typově mezi LGBT tituly. Ten samotný děj, každodenní příběhy, životní linka procházející celým obsahem románu jsou pojímány běžným pohledem obyčejných lidí-aktérů, jejich strastmi, náladami, zkušenostmi, vzpomínkami - zkrátka tím, jak žijeme běžný život všichni. Líbí se mi, že gay problematika zde není vysloveně adorována, ale je brána jako normální součást našeho života (myšleno v širším společenském smyslu). Samotný román se mi zpočátku četl hůře, musel jsem dávat pozor na jména postav, abych se v příběhu dobře orientoval. A určitá počáteční dějová těžkopádnost může některé čtenáře odradit. Nicméně pokud se do textu správně položíte a nebudete spěchat na další stránky, tak se příběh pěkně a zajímavě rozvine. Je to o osudech obyčejných lidí, které v životě ovlivnila spousta věcí a kteří jsou spolu propojeni, ať již přátelstvím nebo rodinnými vazbami. Je to o touze a odhodlání, o hlubokém přátelství, o odloučení, o tom jak spletité cesty může mít život, o jednom "okamžiku", který aktérům obrátí život naruby, o tom, že něco nového začíná, zatímco něco dalšího zákonitě končí, o naději, že i to, co bylo léta špatně, se může nakonec obrátit v dobré aniž jsme v to doufali...
V ději románu se často vyskytují odkazy na básnickou sbírku Walta Whitmana Stébla trávy, která byla oblíbenou knihou jednoho z hrdinů. Na tuto básnickou sbírku jsem doposud neměl tu správnou čtenářskou chuť a připravenost, ale nyní po přečtení Slunečnic sbírku pomalu pročítám před spaním.
Souhlasím s posledními slovy anotace, že příběh ve mě bude doznívat ještě dlouho po přečtení. Opravdu ve mě látka rezonuje, a proto píši i hodnocení s určitým časovým odstupem. Navíc mi děj knihy nadělil několik témat k přemýšlení, která jsem doposud považoval za nedůležitá či nehodná pozornosti. Ke knížce se určitě ještě vrátím a znovu si ji přečtu. Čtenářům (zejména vnímavým a citlivým) ji doporučuji a dávám oprávněně pět hvězdiček!
Já nevím, mně to neoslovilo, ničím neupoutalo, nedokázala jsem se začíst, a když jsem už četla, tak jsem vlastně nevěděla co čtu. Unikal mi děj, propojení a mnohdy i postavy, možná jsem divná, ale tedy za mně nedočteno, děkuji, další prosím.
Příběh o lásce, o přátelství, o tom, jak může být život nespravedlivý a krutý, o bolestných ztrátách, a hlavně, o slunečnicích.
Vůbec jsem netušila, co od této knihy mám čekat. Ani po přečtení anotace jsem nebyla chytřejší, podle obalu jsem čekala young adult, ale to to také nebylo. No, a nakonec jsem i po přečtení lehce zmatená.
V této knížce najdeme spoustu bolesti ve všech možných podobách. O nalezení i ztrátě, o smíření i odpuštění. Je v ní hledání sama sebe i snaha o pochopení ostatních. Je neskutečné, co vše může jeden člověk prožít a čím si musí projít, než dojde ke svému cíli, ke svému pochopení.
Takováto témata ráda vyhledávám a čtení takových knížek mě fakt baví, ale tahle mi úplně nesedla. Myslím, že můj problém byl styl, jakým je napsána. Přijde mi to jako jeden velký tok myšlenek, ve kterých skáčeme v čase i v místě. Navíc v polovině knihy se změní vypravěč a my tak některé pasáže čteme znovu, jen pohledem někoho jiného.
Bohužel mi kniha nedokázala předat emoce, ač je to kniha v podstatě jen o emocích. Vůbec se mě to nedotklo.
Zajímavá kniha se zajímavým námětem, ale bohužel ne pro mě.
3,5*/5*
Neviem prečo si ma v poslednej dobe hľadajú knihy s námetom lásky muž-muž, žena-žena, aktívne takéto príbehy nevyhľadávam, ale tento bol výborne napísaný.
Tento příběh je esencí lyriky. Chápu proč je přirovnáván k Dej mi své jméno, ale přesto je jiný. Poly (tri-) amorie, která se vyvinula z křehkého a tak krásného vztahu dvou smutných kluků. Bez ohledu na příběh zanechává kniha moře pocitů "co by, kdyby", které všichni nutně důvěrně známe, a proto je tak drásavá. A smutná. Ale končí překvapivě dvěma stranami naděje pro Ellieho, za což jsem byla vlastně ráda...
Zlomila mi srdce, né jednou, ale dvakrát. A vlastně k tomu úplně stačilo jenom to, že začala a skončila fotkou tří usmívajících se lidí.
Vůbec nevím, kdy jsem knihu kupoval, vůbec nevím proč jsem ji kupoval, vůbec jsem nevěděl do čeho jdu a vůbec to nebylo špatné. Krásný příběh o lásce tak trochu jinak.
Za mna poctivych 3.5. Kniha sa citala velmi dobre, rychlo. Podobnost s Cunninghamovym Domovom na konci sveta ma zarazila, preto aj body dole, Slnecnice v tejto konkurencii trocha pobledli.
Dle českého přebalu jsem čekal spíše knížku pro mládež a o dost lehčí a veselejší čtení, ale ve výsledku se mi knížka hodně líbila, ač mi na duši zanechala nějaké smutno, které moc nedokážu popsat. Ze začátku se mi četla dost těžce, ač má obrovská písmena, ale nechápal jsem moc kdo je kdo, v jaké je to zrovna době a oč jde, ale postupně se to dost zlepšilo a pak se už četla jak po másle, i když občas přicházelo to smutno a lítost trošku mě mrzelo, že konec byl podle mě dost otevřený.
Sedím a uvažujem ako opísať túto knihu, odohráva sa v nej veľký príbeh, niekoľkých zaujímavých postáv na (podľa mňa) málo stranách a ťažko sa vlastne opisuje čo sa v príbehu stalo. No celé je to čarovné, dobre sa to číta, a síce tu opisujem svoje nadšene no celou knihou sa tiahne silná melanchólia....ale oplatí sa do nej ponoriť spolu s postavami. A do tohto celého ešte symbolika s obrazom Vincenta Van Gogha...celé je to dobré, prečítajte si!
Křehký, dojemný příběh o velké lásce, přátelství, ale i ztrátě a bolesti. Trvalo mi, než jsem se začetla, ale pak přišla Michaelova část a já najednou byla na poslední stránce. Rozervaná, se slzami v očích, avšak naplněna příjemně hřejivým pocitem a nadějí. Kniha velmi klame obalem. Není jednoduchá. Poetický styl psaní, absence přímé řeči, prolínání časových linií může být pro někoho náročnější, avšak co dělá knihu skutečně náročnou, je její obsah, který se vám zaryje hluboko pod kůži.
Povedená kniha o smutném příběhu a vlastně takovém naplněném nenaplněném přátelství.
Ze začátku kniha nic moc, spíš jsem se nemohl začíst, ale postupně se to výrazně zlepšilo. Nejvíc se mi líbila část s Michaelem, za mě nejlepší.
Ke knize mám jednu velkou výtku - a to je chybějící přímá řeč označená uvozovkami. Ten text je pak jako změť náhodných vět. To je za mě velké mínus.
Dva muži co měli k sobě blízko od dětství, měli se rádi, přesto je osud přerozdělil. Konec hodně smutný.
3,5 hvězdičky..
A asi už nikdy nedostanu z hlavy písničku Wanderwall...
Za mě trochu zklamání, nemám ráda takovýhle styl psaní - strohé krátké věty, takové jednoduché a hlavně bez emocí, kdy plyne jedna myšlenka za druhou. Přímá řeč bez uvozovek!
Začátek se mi nelíbil, později jsem se do příběhu už víceméně ponořila, ale i tak mi byly hlavní postavy vzdálené.
Příběh skáče mezi minulostí a přítomností, vracíme se ke vzpomínkám hlavních postav Ellise a Michaela. Musím říct, že část s Ellisem mě bavila víc.
Nicméně postavy a očividně komplikovaný vztah mezi nimi, dostaly podle mě málo prostoru a kniha na mě nepůsobila uceleně.
♫ BECAUSE MAYBEEEE, YOU'RE GONNA BE THE ONE THAT SAVES MEEE ♫
Tato kniha je o zármutku na milion způsobů.
Jestliže jsem z Call me by your name plakala srdíčka, tak u Tin man slzím dehet.
4,5*/5*, protože jsem životně zklamaná z celkového chování některých postav a beru to velmi osobně. Ach ano, ubírám na hodnocení, abych ztrestala neexistující lidi. Dospělost level milion.
No dobře, taky mi občas lezl na nervy styl vyprávění. Spousta zbytečně zmíněných písniček (hlavně pro mě, páč jsem většinu neznala, a tak na místo toho, aby mi dotvořila atmosféru, mě naopak vytrhla ze situace, jelikož jsem si hned běžela otevřít spotify, abych zjistila o co jde), a také vyprávění stylem
blabla, he said, oh blabla, she said
mi taktéž občas lezlo na nervy.
Tato kniha se nejvíce dotkne vašeho srdéčka a váš mozek nechá víceméně na pokoji. To bude zřejmě taktéž důvodem toho, proč je občas zmiňována vedle Call me by your name.
M I M O CH O D E M
Běžně se tato knížka jmenuje Tin man dle pana plecháčka z čaroděje ze země OZ. V češtině vyšla s názvem Slunečnice (a v kontextu knihy to není úplně blbý název, ačkoliv vystihuje úplně jiný aspekt příběhu), ALE OK, S TÍM SE VŠICHNI SMÍŘÍME. Je ale možné se smířit s naprosto idiotskou obálkou českého vydání?
NIKOLIV
Nevím, kdo by po této knize v knihkupectví jen tak náhodně sáhnul a patřil by k cílovce obsahu, ale ok.
Šířím tedy alespoň povědomí o tom, že ta nominace na Costu byla zasloužená, je to vážně dobré. Taky to není nic pro dvanáctileté děti a ani to není "ženský román".
♫ AND AFTER ALL, YOU'RE MY WONDERWALL ♫
Křehký, dojemný,citlivě napsaný příběh jedné zvláštní, neobyčejné, zajímavé, velké (vyberte si) lásky.
Slunečnice
Uf... Smutně dojemný příběh.