Sluší-li se býti realistou: Výbor z literární publicistiky

13.05.2017

Peroutka jako literární kritik či filosof je rozhodně o poznání méně zajímavý než Peroutka novinář a politický komentátor. Navíc jsou publikované texty už zcela antikvované a mnohá pojednávaná témata dnes zajímají pouze historiky či literární vědce, nikoliv běžného čtenáře. Některé z publikovaných textů navíc dokládají, že Peroutka se například s moderní poesií dokonale míjel a bylo mi za něj při čtení v podstatě stydno, protože jeho úvahy jsou spíše mlácení prázdné slámy, navíc prošpikované nejen ošklivými urážkami autorů ale také jednoznačnými doklady Peroutkovy neznalosti dějin umění a literatury. Zajímavější jsou například texty o Chestertonovi či Nietzscheovi, byť i zde Peroutka dokládá spíše jen laické zanícení, nikoliv odbornou znalost. Navíc se jedná o texty v zásadě apologetické, a jak je Peroutka jinde kritický, a to někdy velmi sžíravě a místy i nespravedlivě, v případě jeho oblíbenců dokáže být až neuvěřitelně tolerantní. U Chestertona navíc nepochopitelně opomíjí důležitý fakt, že jeho postoj byl dán náboženskými zřeteli. Zda to jindy tak jasnozřivý Peroutka skutečně nevnímal, nebo zda se mu to spíše jen nehodilo, není jasné. Přesto je hodnocení obou tak protichůdných mužů v zásadě správné a asi by je dnes nikdo zvlášť nezpochybňoval. Oba dva texty jsou ovšem také dosti rozvláčné a vlastně není mnoho důvodů je číst. Nakonec nejzajímavější je podnětný texty věnovaný Goethovi či velmi trefná a stále aktuální kritika Vladislava Vančury... Celkový dojem: 65%