Služebník Boží
Jacek Piekara
Mordimer Madderdin je licencovaným inkvizitorem Jeho Excelence biskupa. Neúprosný a neúplatný pronásledovatel kacířů a čarodějů, Služebník Boží, Kladivo na čarodějnice a Meč v rukou andělů v krutém světě, kde Kristus sestoupil z kříže, aby přinesl zkázu svým nepřátelům. Střezte se a děste se, muž ryzí víry a horoucího srdce přichází...... celý text
Literatura světová Povídky Fantasy
Vydáno: 2007 , TritonOriginální název:
Sługa Boży, 2005
více info...
Přidat komentář
Čtivá kniha polského autora Jacka Piekary mě nechala naplno využít představivost. Mordimer Madderdin je svébytnou postavou, který má v povaze milovat černý humor. Jde o první knihu úspěšné polské série, avšak v našich končinách si žel hraje na sólokapra. Svět, který kniha popisuje je vymezen pro pět povídek okolím lokace Hez-hezron. Je zde spravedlivé to, co si dokážete prosadit a nikoliv to, co by se vám zasmlouvalo. Mordimer si ve snaze udržet, alespoň nějaký ten životní standart, přivydělává jako krom inkvizitorské profese ještě jako slídící "soukromé očko" a jelikož je poměrně chytrý, ví jak práci udělat, tak aby z odměny vytěžil maximum. Současně má poměrně velký smysl pro spravedlnost a není fanatikem, ba naopak je přemýšlivý až-až, což z něj činí cíl pro nepřátele. Život stejně jako s námi, hraje i s Mordimerem hru, ve které dříve či později někdo zemře. Služebník Boží je knihou, kterou si na cesty vezmete opravdu rádi, jen pak nepřejeďte zastávku, tak jako já.
Jde o jednu z mých nejoblíbenějších fantasy knih. Je paradoxní, že autor není překládán do češtiny neboť by si to zajisté zasloužil.
Co se musí nechat, je, že Jacek Piekara vytvořil velice svébytnou postavu. Nakolik si však oblíbíte sobeckého, poživačného a bezzásadového inkvizitora Mordimera Madderdina, je otázkou. U mě tenhle služebník boží příliš nezabodoval, ovšem dost možná jen proto, že jsem tak úplně nedal jeho smysl pro humor. A jakmile se zaseknete na tomhle, je to v háji.
Nelze ale opomenout autorovo pojetí světa. Jestliže náš hrdina není žádný svatoušek, lze říci, že jeho protivníci si ho jenom zaslouží. Každý tu hraje sám za sebe a pomocnou ruku vám podá pouze v případě, že lezete do hrobu. Proto také Bůh vložil svým zástupcům do rukou sílu určovat pravidla - jinak by totiž dávno skončili v příkopu s rozmlácenou lebkou.
Problém je, že přes nadějný potenciál povídky nijak výrazně nevybočují z řady. Zápletky jsou jednoduché, předvídatelné a po chvilce až malinko nudné, tedy za předpokladu, že od děje vyžadujete víc, než přišel jsem, viděl jsem, upálil jsem. Já holt raději skutečné rytíře, třebas i ty temné.
Dobře napsáno, dobře se to četlo. Jen druhý díl, kdyby u nás vyšel, nebudu číst ani omylem.
Zkácená a upravená ukázka napoví důvod.
...Zabíjíš a mučíš lidi rád?“
Vzdychl jsem, ale nerozhněval se. „To je primitivní představa o práci inkvizitora. Není mým úkolem, abych mučil a zabíjel. Mým úkolem je poskytnout hříšníkům šanci na vykoupení vin a upřímný, radostný trest. Jen díky mně mají naději na věčný život s Kristem, v bolesti a pokoře vyznají všechny hříchy a znovu se naučí milovat Boha. Pochopí, že zbloudili, i to, proč zbloudili. Budou tam zkropeni i omyti, a jejich duše jako sníh zbělejí, přestože z jejich hříšných těl toho moc nezbude. Nakonec dokončí očištění a shoří za děkování Bohu a jeho služebníkům, že jim dovolili zažít extatickou radost hranice. Věřte mi, že budou umírat plni nadšené víry a nekonečné lásky...
Stačilo, že?
Část díla
Ovce a vlci
2003
Rozsévači hrůzy
2003
Šarlat a sníh
2003
Služebník Boží
1994
V očích Boha
2001
Přestože knihu hodnotím jako celek pozitivně, kvalita jednotlivých povídek se výrazně lišila, zejména kvalitou zápletky a nápaditosti zápletky jako takové. První z povídek jsem dočítal „na silu“ a říkal si, že dám ještě jedné další šanci. Prostřední tři se mi líbili, zejména ta, kde šlo o šetření podezření mladé vdovy z čarodějných kejklů. Nakonec jsem dočetl dílo celé, i když ke konci opět kvalita poslední povídky klesla.
V průběhu celé knihy si autor držel stejný styl vyprávění, který je jiný než jaký jsem dle popisu na obálce očekával. Tento styl nemusí sednout každému, ale když mu čtenář dá šanci, může mu přijít na chuť, která podtrhuje atmosféru světa v němž jsou se inkvizitora odehrávají.
Závěrem bych ještě dodal, že z některých slovních obratů se může čtenář otřepat znechucením či dokonce hnusem, což je u knihy s inkvizitorskou tématikou na místě. Co mi však bylo více proti srsti, tak to, že hl. hrdina se kolikrát zachoval „podivně“ nelogicky či spíše nekonzistentně k předchozímu chování a jednání, a to zřejmě z důvodu, aby čtenáře šokoval.