Slzy ticha
Mende Nazer , Damien Lewis
Hrdinka a autorka příběhu Byla jsem otrokyní Mende Nazer po dlouhém úsilí získala politický azyl a britský pas. Konečně je svobodná, přesto nesmírně trpí odloučením od svých blízkých. Podnikne velmi riskantní výpravu do Súdánu, aby se po mnoha letech s africkou rodinou znovu setkala. Jenže oblast není bezpečná a Mende je trnem v oku súdánské vládě, neboť se otevřeně angažuje v boji za dodržování lidských práv v Africe. Její touha dostat se domů je silnější než strach...... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem brala jako součást pokračování a vlastně se z toho vyvrbil celkem slušný cestopis přibližující život, krajinu, náboženství i zvyky rodné země a především rodného kmene autorky. Obdivuji benevolenci náboženských skupin a snášenlivost uctívání jakéhokoliv boha. O to více, že nešlapou po právech žen a i přes široká spektra vyznání jsem cítila velký respekt k životu a důstojnosti jednotlivého člověka. Poznání zvyků bylo někdy nechutné ( výměna sliny), jindy poučné (získávání pražených sarančat).
Nejvíce však Mende dosáhla jakési katarze a to je to oč tu jde. O tu sebeterapii a nalezení nových priorit, chuť pomáhat i velkou snahu o budování vlastního života. Přestože Mende život zavál na jiný kontinent, do oblasti jiných zvyků, práv i společenského postavení, miluje své lidi, svůj národ, zemi a především rodinu.
Knížku jsem četla jako třináctiletá. Nelíbila se mi tolik jako první díl, pamatuji si, že jsem si ve čtenářském deníku stěžovala na nevýraznou zápletku. Jak už přede mnou podotkli jiní čtenáři, autorce došla látka a kniha vznikla se záměrem vydělat ještě něco na tomtéž příběhu.
Přesně tak to dopadne, když někdo chce napsat pokračování knihy za každou cenu. První díl se mi líbil moc, proto jsem doufala i přes nevelkou chválu tady, že druhý díl bude stát za přečtení, nestojí... bohužel už nebylo o čem psát, zdlouhavé popisování toho jak si prohlíží fotky, jak se nasmějou tomu, že maminka na fotce drží noviny a popisování podobných nesmyslů - děs a hrůza.
První díl od této autorky mě pohltil tak, že jsem knihu přečetla jedním dechem. Nicméně, tento díl už mě tolik nezaujal, měla jsem co dělat, abych knihu vůbec dočetla.
Není už tak napínavý jako první díl, ale mě se líbil. Určitě se k němu ještě někdy vrátím.
Po přečtení prvního dílu,sem okamžitě se začetla i do dílu druhého. Naplnilo mé očekávání. Mende už jako svobodná a zapojená do dění v Británii,začíná plánovat návštěvu svý vlasti a hlavně se setkat se svými blízkými.Popisuje strasti a překážky než se vůbec let může uskutečnit. Potom neví ani zda rodina stihne dorazit do místa určení,který se během letu musí kvůli bezpečnosti změnit.Nakonec se s nima po tolika letech setká.
Kniha je i poučná,kde se dozvídáme,jaký je život na druhým kontinentu země.Jak těžký tam je život,přesto tam žijou ve skromnosti a sou svým způsobem štastní.
Brala bych i další pokračování,jak to bylo dál,zda došlo k dalšímu setkání atd.