Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310288/bmid_smesne-lasky-sTJ-310288.jpg
4
2198
2198
Sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle dvou povídek byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965) a Já truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík, 1969).... celý text
Přidat komentář
mne sa poviedky veľmi páčili a pri niektorých som sa fakt dosť bavila. Každá tá poviedka nesie v sebe nejakú tú myšlienku, takže celkovo to stálo za zamyslenie....
"Nestálo to ani za tu půl hodinu nepozornosti, kterou jsem tomu věnoval." Souzním a aplikuji na tuto knihu.
No dobře, ten Falešný autostop za to naopak i trošku stál. Vlastně asi nejlepší povídka, jakou jsem kdy četla.
V dnešní době už působí text trochu staře a místy až komicky, nicméně i přesto jsem si čtení této povídkové sbírky užil. Kundera píše skvěle (slovní zásoba a obratnost), jeho postavy jsou zajímavé (byť možná trochu karikované) a každá povídka představuje nějakou myšlenku, kterou detailně rozpracovává.
Rereading po 30 letech mi bohužel přinesl zklamání. V paměti jsem sbírku držela na předních příčkách. Taková bohatost slovníku a stylistické mistrovství se nevidí často, jen už čas obrousil mnohé hrany, ubral na jiskřivosti a celkově už vnímám silněji archaickost. Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým...
Jedna z prvních Kunderových literárních prvotin. To že jde o ranou fázi autora, neubírá na její kvalitě. Jsem přesvědčen, že na čtení Kundery musí mít člověk náturu, pak je schopen opravdu ocenit především popis vnitřních pocitů a absurdit běžného života. Pro mě rozhodně ne poslední kniha od Kundery, jenž jsem přečetl.
softporno pro snoby - jako ostatně (skoro) všechno, co kdy Kundera napsal. trochu to připomíná televizní taneční soutěž.
to mi ovšem nebrání dát za směšné lásky čtyři hvězdičky. je to dobré softporno.
Za dva dny přečteno. Upřímně se mi kniha četla velmi dobře. Byla to má Kundera prvotina a už teď mohu říct, že se těším na nějaké příště. V této knize jsem objevil mnoho pravd a poučení. Jsem upřímně rád, že se mi dostala do rukou v ten správný čas. TEĎ.
Ke směšným láskám jsem se dostala přes výzvu na databázi knih. Musím říct, že mě kniha příjemně překvapila. Byla skvěle napsaná a tamější atmosféra se mi také líbila.
Myslím si, že pokud si chcete přečíst cokoliv od Kundery musíte mít podobný, ne-li stejný humor jako má on. Pokud takovému humoru nerozumíte, bude se Vám zdát, že jsou ty povídky divné...
Povídka, která mě nejvíce dokázala ponořit do filosofických myšlenek byl falešný autostop a Edvard a Bůh.
4/5*
Už kultovní soubor povídek od Kundery, který sice neříká tolik o jeho práci a myšlenkách jako některá ostatní díla, ovšem i tak stojí za přečtení a patří k těm významnějším dílům naší literární historie. Všechny povídky mají něco do sebe, asi tou nejznámější je Falešný autostop - ovšem i ty ostatní jsou zajímavé právě tím, že každá je napsána trochu odlišným stylem a dohromady tak v tomto souboru poskytují mnoho různých perspektiv. Dle mého osobního názoru jsou nejlepšími povídkami právě Falešný autostop, Eduard a Bůh a Nikdo se nebude smát.
Je fascinující, že v podstatě nejde poznat, že povídky byly napsány před šedesáti lety (nebavíme se o mobilech, jo!). Lidi se prostě nemění - to je objev, co?!
Můj první Kundera, ale asi i poslední. I když užitečně nitrozpytující, chytré a leckdy hodně vtipné, na můj vkus přece jen moc psychologické a to mě moc neba.
Povídky skvěle vystihují svou dobu a jsou úžasně napsané. Když jsem je četla, připadala jsem si, že jsem součástí té doby a měla jsem i trochu chuť se do ní vrátit. Samozřejmě byla v mnoha ohledech podstatně horší a nesvobodnější než doba současná, ale v některých ohledech se mi (alespoň v této knize) hodně zalíbila a vnímala jsem ji tak nějak nostalgicky, i přes fakt, že jsem ji nezažila.
Hlavním tématem jsou ženy a (ne)zdary mužů v jejich přístupu a jejich lásce k nim. A přesto nás po celou dobu četby nikdy neopouští zcela spisovný jazyk, na tu dobu bych řekla až velmi vyspělý, a dokonce (překvapivě pro mě) obohacen o některé anglicismy, které v té době podle mě nebyly ani tak známé. Taktéž nelze nepřehlédnout autorův obrovský všeobecný přehled a vzdělanost, která se v knize projevuje v mnoha ohledech, například hodněkrát zmiňuje všemožné filozofy, jejich životy a podobná fakta (ale také třeba již zmíněná nejrůznější cizí slova, v té době ne tak bežná).
Styl psaní mi neuvěřitelně seděl, i přesto, že byl vlastně až striktně spisovný a květnatý. Nečekala jsem, že se mi kniha bude tak dobře číst. Neustále jsem potřebovala vědět, co se s danou postavou v povídce, kterou jsem zrovna četla, stane dál, ať už to byla kterákoliv z nich. Autor umí všechno perfektně vylíčit, i kdyby to byla zcela nezajímavá a všední událost. Dokazuje to, že slangový jazyk je k zajímavému příběhu a sugestivním postavám netřeba. I skrz spisovný jazyk se dá vyjádřit všechno potřebné. Postavy k vám přilnou, ať už je povídka v ich formě, nebo ne. Ať už je postava sympatická, nebo svým chováním protivná a nepochopitelná. Vždycky nějakým způsobem doufáte, že to pro ně dopadně lépe, než kam to směřuje. Příbehy jsou napsány s komickou zápletkou, ale zároveň tak nějak melancholicky, že když povídku dočtete, máte potřebu se do ní vrátit a číst, co se postavě v jejím životě ještě odehraje (v tom mě třeba bavily povídky o doktoru Havlovi).
Jsem opravdu spokojená a určitě to nebyla poslední kniha, kterou jsem od Kundery četla.
Kdysi dávno jsem viděla film Já truchlivý bůh s úžasným Milošem Kopeckým a Pavlem Landovským. Povídkovou sbírkou jsem si chtěla doplnit velkou mezeru ve středoškolské četbě, ale jsem rozpačitá. Nádherná čeština, krásně vystavěné příběhy a ve výsledku je to všechno směšně smutné.
Přes Jablko směšné touhy jsem se setkal poprvé s Kunderou. Připadalo mi s těmi registrážemi a kontaktážemi tehdy vtipné. Dnes z něj čtu jistou melancholii. A podobně to mám s dalšími povídkami: Od až vančurovsky užvaněného Sympozia po kunderovsky sarkastický Falešný autostop či cynicky laděnou povídku Eduard a bůh.
Kniha, díky které jsem si zamilovala Kunderu. Tento autor není pro každého, ale to nevadí.
Líbí se mi jeho kultivovaný projev. Po přečtení mám plnou hlavu myšlenek.
U povídek jsem se smála i smutnila.
Ani po druhém přečtení po letech v dospělosti jsem doteď nepochopil, proč jsme vlastně tuto knihu od Kundery měli na střední jako povinnou četbu. Postavy zřejmě odpovídají době, kdy autor psal. Všechny jsou nesympatické a těžko se s nimi nějak ztotožňuje. Dílo je do značné míry sexistické, muži jezdí autem, vyhlížejí si potenciální nápadnice, ženy jsou spíše jako objekty bez výraznějšího charakteru. Když se v povídce objeví silnější ženská postava, jedná se o parodii a ukázku zoufalosti jejího mužského protějšku. K zajímavějším povídkám patřili Symposion a Falešný autostop, ale ani jejich postavy nejednaly příliš logicky a nebyly sympatické.
Povídky moc ráda nemám. Málokdo je umí. Tohle jsou skvosty. Tolik různých charakterů, vztahů, zápletek. Už jsem je četla několikrát. Žasnu nad jazykem a neotřelostí. Nestárnou.
To, jakým způsobem Kundera dokáže vdechnout postavám život, je vskutku obdivuhodné. Směšné lásky mě opravdu bavily. V jistých pasážích jsem se opravdu od srdce smál; obzvlášť u povídky Nikdo se nebude smát. A já se smál, až jsem se za břicho popadal! V knize je vše. Humor, filozofie, erotika… Prostopášníci, nevěrníci i oddaní milenci si rozhodně přijdou na své. Je to humorná kniha o vztazích.
Opravdu směšné lásky. Říkám si, jak je to zvláštní, že mne Kunderovy knihy pořád baví číst, líbí se mi literární úroveň textů, která je možná bezkonkurenční. A přesto jsou mi hlavní hrdinové zpravidla bytostně nesympatičtí. Rozumím, že zvolená forma a obsah jsou pouze prostředkem pro vyjádření hlubších myšlenek, jak je v podstatě uváděno v komentáři za knihou... Mám nakoupeno několik "Kunderů“ do zásoby, ale asi je proložím nějakým literárním "popcornem"... P.S. Přemýšlím, má Kundera vůbec příznivce také mezi čtenářkámi? Bylo mi tentokrát líto Alice...
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým
1968
Doktor Havel po dvaceti letech
1968
Eduard a Bůh
1968
Falešný autostop
1965
Já truchlivý bůh
1963
Autorovy další knížky
| 2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Přečteno podruhé po dlouhé době od školních let. I tentokrát musím hodnotit nejvýše. Kunderovo povídky jsou nesmrtelné, vtipné a naprosto trefné. Skvělé čtení!