Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310288/bmid_smesne-lasky-sTJ-310288.jpg
4
2233
2233
Sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle dvou povídek byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965) a Já truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík, 1969).... celý text
Přidat komentář
Pohodové oddechové počtení. Kundera má svůj vlastní styl, trochu drzý a svérázný, ale v podstatě neodradí. Asi nejvíc se mi líbila povídka "Já truchlivý bůh". Obecně mi u Kundery spíše vyhovuje ich forma, takže mě logicky nejvíc zaujal první sešit. Třetí mi naopak přišel nejslabší. Přesto to je kniha, po které klidně sáhnu i podruhé.
Vhodné na zoznámenie s pánom Kunderom. Ja ho milujem na život a na smrť, takže tieto poviedky boli taktiež pohladením i pobavením pre moju čitateľskú dušu :-)
Sice pochybuji, že by lidé, o kterých ve svých povídkách Kundera píše, uvažovali, tak jak uvažují, ale beru to tak, že nám skrz své postavy a jejich myšlení, uvažování, vnitřní život, chce autor sdělit své názory, svůj pohled na (makro/mikro)svět. A daří se mu to velmi dobře. I když jsou některé pasáže intelektuálně náročnější, přeci jen jsou snadno pochopitelné díky Kunderově schopnosti vyjadřovat složité věci čtivou a jakoby (zdánlivě) odlehčenou formou. V povídce Ať staří mrtví ustoupí mladým mrtvým popsal s velkou přesností mnohé z toho, co napadá i mě v mém věku. Kundera je vskutku velmi dobrý pozorovatel, který umí jít až na dřeň, aniž by svůj objekt surově odřel.
Pane Kundero děkuji.
To si řeknu pokaždé, když dočtu jeho knihu. Stále mne učí dívat se na svět i pod trochu jiným úhlem než jak jsem třeba zvyklá já. Učí mne všimnout si věcí, kterých bych si třeba vůbec nevšimla.Pokaždé mi ukáže něco, co ještě nevím . Každá jeho knížka mne obohatí. A tyhle povídky se nedají číst tak, že vezmeš knížku a přečteš jedním tahem. Musíš přečíst jednu, zažít ji, ...musíš si je šetřit , nenechat je splynout.
Povídky moc nemusím, ale tyhle ano! Která byla nej? Asi Eduard a Bůh, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Ale to by bylo více než pět hvětdiček a ty zbývající po pěti.
Já Kunderu mám ráda za jeho perfektnost, je vidět, že ty knihy nepíše na zakázku. každá věta je promyšlená.
Pane Kundero, děkuju, ale co mi to děláte. Já když přečtu vaši knížku tak každá další co se mi dostane do rukou mi příjde levná a plochá.
Děkuju, přinášíte mi potěšení a obohacujete mne.
ma prvni zkusenost s kunderou a nemuzu si pomoct - krome prvni povidky ktera uprimne pobavila - to povazuju za prumer
Pohodové povídky, nad kterými nemusíte nijak více přemýšlet, zanechají vám příjemný pocit z dobře napsané knihy. Další důvod proč sáhnout po další knize od Pana Kundery.
Nikdo se nebude smát ***** // Zlaté jablko věčné touhy **** // Falešný autostop ***** // Symposion **** // Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým *** // Doktor Havel po dvaceti letech *** // Eduard a Bůh *****
Jedny z nejlepších povídek na téma láska a partnerské vztahy, kterou jsem četla.
Příjemná kniha s rozličnými povídkami, ale občas mi vadila vykonstruovanost. Život je sice zvláštní, ale místy je Kundera dost nereálný.
Štítky knihy
povídky láska satira erotika česká literatura komunismus socialismus mezilidské vztahy milostné povídky Milan KunderaČást díla
 |
Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968 |
|
Doktor Havel po dvaceti letech 1968 |
 |
Eduard a Bůh 1968 |
|
Falešný autostop 1965 |
|
Já truchlivý bůh 1963 |
Autorovy další knížky
| 2006 | Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Povídky se mi líbily především svojí čistou ironií, s jakou je autor zobrazuje. Autor opakovaně obnažuje zrádnost a dvojznačnost pojmů jako pravda a lež (Eduard a Bůh), konfrontuje lidské sebehodnocení s obrazem, jaký si o člověku utváří jeho okolí (Nikdo se nebude smát) nebo autentičnost a odvozenost názorů i citu (Falešný autostop). Nejvíce se mi líbila povídka Zlaté jablko.