Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310288/bmid_smesne-lasky-sTJ-310288.jpg
4
2197
2197
Sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle dvou povídek byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965) a Já truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík, 1969).... celý text
Přidat komentář
Kunderovy Směšné lásky se mi líbí z jeho díla nejvíc, ale nedokážu vysvětlit proč. Mám při jejich čtení příjemný pocit.
Čím víc Kunderu čtu, tím víc mi přijde stejný. Netvrdím že špatný, ale jednoduše stejný. Je to má třetí kniha a vím že víc už od něj nepřečtu. Osobně bych spíš vyzdvihla Nesnesitelnou lehkost bytí, protože povídky v této sbírce jsou jedna jako druhá.
Přečetla jsem pouze povídku Falešný autostop, námět by zajímavý a určitě originální, ale není to žánr, který bych přečetla celý.
Dokonalý popis smýšlení a myšlenkových pochodů hlavních postav, díky Kunderovi si dokáži představit všechny postavy v knize skrz na skrz.
Četla jsem jí jen kvůli maturitě a i přesto se mi moc líbila. Nejvíce asi Falešný autostop a Symposion, ty mi asi nejvíce utkvěly v paměti.. :))
Málo kdy se u knihy směji nahlas. Některé povídky z této sbírky mě skutečně donutili se smát.
Kundera má několik slabých míst: neumí zacházet s jazykem; má velmi omezenou slovní zásobu, některá slova se nesčetněkrát opakují na minimu stránek, tematicky je to prašt jako uhoď, stále rozvíjí jedno a totéž téma a podobné motivy, jenže k jeho škodě rezignuje i na variace. Dobré momenty opustí, nebo je utne, nejhorší varianta je, když zaniknou pod prapodivnou monologickou slátaninou. Sbírka povídek se slije po krátkém čase v matné vzpomínky. Souhlasím s Kachorou, že pohled na lidi a vztahy jsou jeho plusem, bohužel mohl by s tím udělat mnohem více. Pro mě dvě hvězdičky a čtení spíš z musu.
Mně tenhle styl psaní a tenhle pohled na lidi a jejich vztahy prostě seděl. Chvílemi jsem přikyvovala; jako by Kundera popisoval některé mé známé a jak to oni "mají". Podle mě dost realistické, i když si chvílemi člověk až říká, jak je vlastně ta realita někdy smutná a prázdná...
Nejzajimavější falešný autostop,jinak docela miš maš kniha :-D tak když chlap píše o myšlenkách chlapů :D docela zábavné, jako žena jsem se občas cítila divně :-D
Mé první setkání s Kunderou nedopadlo z mého pohledu příliš dobře.Nějak si nemohu zvyknout na autorův styl psaní a v podstatě mi po celou dobu louskání této knihy dělalo problémy se pořádně začíst.Snad si ji přečtu ještě jednou až budu mít více času.
Jedna, dvě povídky byly fajn, maximálně trochu zajímavé, jinak mne ale nebavily a mnohdy jsem se přemáhala je vůbec dočíst.
Veľmi slušné. Ako to u zbierok býva, poviedky sú jedna lepšia, iná horšia, ale vyslovené zlú a nepodarenú tu nenájdete. 100% Kundera
Ja nevim proc, ale teto knize bych dal nazev Nesmrtelnost, mozna proto, ze je laska nesmrtelna, mozna proto ze M. Kundera si opet neodpustil zavitat na temata jemu blizka a ktera ztvarnuje v te knize, ackoli mozna s trochou nadsazky. Mimochodem, kdyz to ted pisu mozna bych prejmenoval i Nesmtelnost na Nesnesitelnou lehkost byti...
Nastesti to mel a ma v rukou pevne muj milovany romanopisec a napsal dalsi skvele dilo. Rozlozeni do kapitol je v teto knize velice prijemne a asi i diky tomu jsem knihu precetl na muj vkus az prilis rychle.
Povídky se mi líbily především svojí čistou ironií, s jakou je autor zobrazuje. Autor opakovaně obnažuje zrádnost a dvojznačnost pojmů jako pravda a lež (Eduard a Bůh), konfrontuje lidské sebehodnocení s obrazem, jaký si o člověku utváří jeho okolí (Nikdo se nebude smát) nebo autentičnost a odvozenost názorů i citu (Falešný autostop). Nejvíce se mi líbila povídka Zlaté jablko.
Pohodové oddechové počtení. Kundera má svůj vlastní styl, trochu drzý a svérázný, ale v podstatě neodradí. Asi nejvíc se mi líbila povídka "Já truchlivý bůh". Obecně mi u Kundery spíše vyhovuje ich forma, takže mě logicky nejvíc zaujal první sešit. Třetí mi naopak přišel nejslabší. Přesto to je kniha, po které klidně sáhnu i podruhé.
Vhodné na zoznámenie s pánom Kunderom. Ja ho milujem na život a na smrť, takže tieto poviedky boli taktiež pohladením i pobavením pre moju čitateľskú dušu :-)
Sice pochybuji, že by lidé, o kterých ve svých povídkách Kundera píše, uvažovali, tak jak uvažují, ale beru to tak, že nám skrz své postavy a jejich myšlení, uvažování, vnitřní život, chce autor sdělit své názory, svůj pohled na (makro/mikro)svět. A daří se mu to velmi dobře. I když jsou některé pasáže intelektuálně náročnější, přeci jen jsou snadno pochopitelné díky Kunderově schopnosti vyjadřovat složité věci čtivou a jakoby (zdánlivě) odlehčenou formou. V povídce Ať staří mrtví ustoupí mladým mrtvým popsal s velkou přesností mnohé z toho, co napadá i mě v mém věku. Kundera je vskutku velmi dobrý pozorovatel, který umí jít až na dřeň, aniž by svůj objekt surově odřel.
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Skvělé i úsměvné a výstižné povídky. Skvěle se čtou a některé slova vedou i k zamyšlení a vytváří realistický obrázek o dnešní době.