Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310288/bmid_smesne-lasky-sTJ-310288.jpg
4
2197
2197
Sedm povídek, jejichž námětem je láska zasazená do komických souvislostí, anebo spíš to, co lidé v komických souvislostech pokládají za pokus o milostný vztah. Svazek obsahuje povídky Nikdo se nebude smát, Zlaté jablko věčné touhy, Falešný autostop, Symposion, Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým, Doktor Havel po dvaceti letech, Eduard a Bůh. Podle dvou povídek byly natočeny filmy: Nikdo se nebude smát (režie Hynek Bočan, 1965) a Já truchlivý Bůh (režie Antonín Kachlík, 1969).... celý text
Přidat komentář
Když jsem se v roce 1970 narodila, Kundera napsal ve Směšných láskách, že smyslem života je bavit se životem. Skvělé. Po 45 letech mě spíše baví další citát z lásek: "Žít na zemi tak dlouho a prožít tak málo - to je potupné." Takže bavme se životem, prožívejme naplno naše dny. A nebuďme tak povrchní jako hrdinové "intelektuálové" Kunderových povídek, protože nezapomínejme, že staří mrtví by měli ustoupit mladým mrtvým. Kdo četl, pochopí.Top - Nikdo se nebude smát.
Už při čtení jsem se musela zamyslet nad tím, jak bych asi knihu vnímala, kdybych byla starší. To samozřejmě nemohu vědět, ale mohu hádat.
Nebudu předstírat, že jsem ve svém věku obtěžkána zkušenostmi ze všech možných sfér lidského života, leckdo by tím pádem možná poznamenal, že knize nedokážu rozumět, že se s ní přeci nemohu ztotožnit, když nepochopím myšlenkové pochody zralých žen a mužů.
Já však musím ocenit právě to, že jsem (možná kupodivu) tyto myšlenkové pochody pochopila a při čtení (obzvláště u některých povídek) jsem se proto cítila hodně stísněně. Nejvíce nepříjemně na mě zapůsobila povídka Falešný autostop - moje podvědomí si danou situaci totiž určitým způsobem vztáhlo na sebe. Nebezpečnou hravou přetvářkou, která skončila zhnusením a odcizením, uhodil Kundera hřebík na hlavičku. Jde o povídku, která vyvolává nepříjemné uvědomění si toho, že pokud si člověk se zkusmou přetvářkou zahrává a překročí při tom určitou hranici, není již cesty zpět.
Na tuto knihu jsem přišla díky škole, kde jsme si přečetli povídku Falešný autostop, která mne šokovala, ale zároveň jsem byla zvědavá, jaké jsou ostatní povídky v této knížce. Z celé sbírky mě nejvíc zaujala asi povídka Nikdo se nebude smát, ale ostatní mi přišly zcela bezvýznamné. Asi nejsem ten správný člověk, který by to mohl posoudit, ale myslím, že by se čtenáři nemělo stát, aby se do knížky nutil, což pro mne při posledních stránkách platilo.
Knihu jsem si přečetla na doporučení třídní... a musím pochválit styl psaní, slovní obraty a širokou slovní zásobu (někdy až moc :D ). Povídky jsou realistické, někdy až drsné.. z Falešného autostopu mi bylo až špatně. :D Ale jsou zde krásně vystiženy charakteristiky různých typů lidí. :)
Příjemné překvapení. Chytré a vypointované. Naštěstí pro mě jen literatura a úleva, že jsem se podobným cynickým vejlupkům v životě vyhnula. Ani jednoho z těch chlapů bych nechtěla potkat. A bohužel mi autor s každým jedním hrdinou lehce splývá. Proto 4 hvězdičky.
Kniha se mi vcelku líbila. Hlavně se mi líbilo, že povídky byly reálné a to oceňuji. I když to byla povinná četba, tak mě opravdu bavila.
Kundera má skvělé myšlenky, v jeho knížkách se v nějakém střípku musí najít skoro každý, ale jeho přístup k životu s jeho názory mi sympatický není. Postavy mi jsou vždy protivné a připadají mi i nerealistické. Mluví sofistikovaně, inteligentně a vzdělaně, ale jejich chování je většinou pravý opak. Kundera zkresluje pohled na lidi. Jeho postavy jsou důkladně rozebrané, liší se, ale stále tvoří ze stejného základu, tudíž na konci splývají v jednu.
Poměrně zajímavé a vcelku vtipné čtení, které mě mile překvapilo, když uvážím, jak skeptická jsem k povinné četbě.
Některé povídky se mi moc líbily, ale některé jsem naopak četla jen zběžně. Je to první kniha od Kundery, kterou jsem četla, ale troufám si říct, že v určitých postojích je vcelku pěkným příkladem mužského šovinismu.
Zamilovala jsem si Kunderovu češtinu, reálnost povídek a jak už někdo níže psal, i jejich tragikomedický nádech.
Na povídkách se mi nejvíce líbilo to, jak byly reálné. Do knihy jsem se opravdu začetla a hltala ji od začátku do konce.
Četla jsem ji kvůli povinné četbě, ale kupodivu mě moc zaujala a pobavila jsem se:)
Na niektoré knihy treba dozrieť, vedieť sa vcítiť do pocitov postáv tejto knihy, treba mať už niečo v živote za sebou. Ja som mal to šťastie že si ma kniha našla v ten správny čas.
Tragikomické povídky jsou typicky kunderovské a skrývá se za nimi jak smích nad lidskou malostí a každodenním pokušením, tak i tragika nad zbytečně zničenými vztahy a neschopností a strachem dvou lidí komunikovat. Všechny povídky jsou psány lehkým jazykem, s nadsázkou, jejich podtón je ale trošku temnější (Falešný autostop je ke konci vysloveně temný a depresivní; Eduard a Bůh je něco podobného) a vybízí k zamyšlení. Kunderovou výhodou je, že umí to podstatné napsat stručně, není příliš popisný a rovnou jde k jádru věci. Navíc je znalec lidí a jejich rozpoložení zprostředkovává důvěryhodně, přitom nikterak složitě, k dobru se musí připočítat i to, že zvládá ženské postavy, což také není úplně obvyklé. Možná je škoda, že tu není vícero povídek a některé jsou zbytečně krátké, mám ale dojem, že přesně tak to Kundera chtěl a nelze mu to vyčítat. Vzhledem k tomu, že je to vlastně dílko o vztazích a ne úplně o politice, která je ale jeho nedílnou součástí, jde o nadčasovou záležitost, na níž se dá demonstrovat, že ať se mění vládnoucí režimy, doba a rozšiřují se možnosti poznání, člověk zůstává pořád stejný a ve vztazích to moc neumí, ale snaží se být dokonalý. 85%
Úžasná literární laboratoř, v níž Kundera namíchal základní lektvary pro svou pozdější tvorbu. Stopy povídek ze Směšných lásek lze vystopovat v Nesmrtelnosti, Žertu i Knize smíchu a zapomnění.
Skvělá kombinace tragédie a komiky. Pro nešťastně zamilované útěcha, pro ty šťastnější pobavení.
Opět kniha, ke které jsem se vrátila po skoro 15 letech. Na základě této zkušenosti si myslím, že by ji neměli číst čtenáři mladší 20 let, vychutná si ji až čtenář 30+.
Co k ní napsat, jsem hodně překvapená, na základě předchozí zkušenosti jsem Kunderu pokládala málem za „prasáka“. V 18 jsem nepochopila, že chtěl ukázat SMÉŠNÉ chování některých lidí – do jakých spletitých léček života se může člověk dostat vlastním podvodem, lhaním, manipulací s jinými. Jak člověk, který chce něčeho za každou cenu dosáhnout, zjistí, že to „wau“ se nekonalo, je výsledkem zklamán, znechucen. Případně kdy manipulace s ostatními vede naopak k tomu, že jsou šťastní – což manipulátor neplánoval. Z psychologického hlediska hodně zajímavé.
Četlo se mi dobře, lehce - čeština je krásný jazyk.
Kdo by si po přečtení Kunderových příběhů připadal velký, významný a podle-svých-přání-jednající člověk? Kdo by věřil tomu, že v tom bordelu má život ještě smysl? Že existuje láska? Když čtu Kunderu, mám pocit, že nevím nic, že jednám (stejně jako všichni ostatní) podle předdefinovaných algoritmů. Že to, co je na nás výjimečné, nedokážeme sami ovlivnit, pokud na nás tedy vůbec něco výjimečného je. Je mi z toho úzko a mnohdy se vzdorovitým nesouhlasem mládí kroutím hlavou. Přesto Kunderu čtu. Fascinována chladnou a přece poetickou logikou, s jejímiž výklady ne vždy souhlasím, ale které potřebuju slyšet.
Úžasné. Velice mě to chytlo za srdce a hodně dlouho jsem nad tím přemýšlela. Nechala jsem to na sebe působit, nechala jsem si to projít hlavou. Všechny povídky se mi vpily do kůže. Velice obohacující.
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
**********