Směšné lásky
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404/bmid_smesne-lasky-gkX-404.jpg
4
2197
2197
Soubor povídek, dříve vydaných ve třech „sešitech“, jsou vydávány v jedné knížce. Popisují muže a jejich komické zážitky s láskou a ženami. Povídková sbírka, kterou autor po jejím třísvazkovém vydání v šedesátých letech podrobil přísné kritické revizi (vyřadil texty „Sestřičko mých sestřiček“ a „Zvěstovatel“), přichází znovu na český čtenářský stůl, aby obohatila své starší i nové příznivce autorovou radostí z vyprávění, z fabulování a kombinování a přiměla k zamyšlení nad situací soudobého člověka opuštěného bohy a zanechaného truchlivým pokusům řídit vlastní i cizí osudy.... celý text
Povídky Literatura česká
Vydáno: 1970 , Československý spisovatelOriginální název:
Směšné lásky, 1970
více info...
Přidat komentář
Od Kundery se mi nejvíce líbila právě tato kniha. Vybrala jsem si ji skrze povinou četbu k maturitě. Knížka je jednoduchá na čtení, ale občas některé fráze mi přišly zbytečně moc zdlouhavé. Nejvíce se mi líbila povídka - Falešný autostop. Doporučiju spíše jako oddechovou knihu. Neurazí - nenadchne.
Tak sem se zase jednou pustil do Milana Kundera a dopředu můžu říct, že pocit ze čtení je převážně spokojený. Vynikající Žert sice překonán nebyl, ale to sem ani neočekával a navíc jsou Směšné lásky mnohem zábavnější než opěvovaná a pro mě nemastná-neslaná Nesnesitelná lehkost bytí.
Většina povídek v této knize má celkem jednoduché zápletky, dominují úvahové pasáže, v nichž se jak známo Kundera vyžívá. Jeho postavy a jejich dialogy, neotřelé přirovnání, vyzdvihování banalit, to dohromady tvoří poměrně ojedinělý zážitek. (Přestože některé dialogy/monology znějí, jak kdyby si je postavy měsíc připravovaly.)
Mám kamaráda, kterého mám velice rád, nicméně se s ním nemůžu vídat dennodenně, protože bych se z něj mohl po čase zbláznit. Přesto je každé naše setkání velmi příjemný zážitek. To jsou pro mě Kunderovy knihy.
Bohužel mě ze čtenářského blaha občas vytrhávalo repetitivní opakování charakterů. Chlapy jsou většinou děvkaři s vysokou úspěšností a ženy jsou často naivní, hloupoučké slečinky, které slouží jako ozdoba muže a stejně tak se s nimi i jedná. Trošku z tebe smrdí šovinismus Kundero, ale já ti to odpouštím. Vlastně sem se během čtení několikrát přistihl, že díky kurevnickým charakterům si uvědomuji, jak moc si vážím lásky, jakou máme s přítelkyní. Takže díky. Navíc, přestože se spoustou tezí v knize nesouhlasím, nemění to nic na tom že je zábavné nakouknout do hlavy lidem, s kterými bych v reálném světě nedokázal navázat společnou řeč.
Za vrcholnou povídku považuji rozhodně Falešný autostop. Jak tohle toho chlapa napadlo?
Moje první a rozhodně ne poslední setkání s Kunderou. Povídky jsou hravé, hořko-sladké a rozhodně nutí k zamyšlení.
Povídky jsou hravé a zábavné. Líbí se mi styl i promyšlenost Kunderova humoru. Je tu i pár myšlenek k zamyšlení. Pro příklad uvádím tuto: ,,Pravá hodnota člověka je v tom, co ho přesahuje, čím je v jiných a pro jiné. "
Co dodat, Kundery styl psaní mě prostě okouzlil. Některé byly trošku oddychovější, jiné mě donutily více přemýšlet. Nejvíce mě zaujal Falešný autostop a Eduard a Bůh.
Směšné lásky mě moc směšné nepřišly. Víceméně mě nijak zvlášť nezaujala žádná z povídek.
Velmi pěkné a čtivé příběhy. Některé mě příliš nebavily (například povídka s doktorem Havlem) a jiné mi ještě doteď zůstali v hlavě - například tu hodně vyzdvihovaný Falešný autostop nebo pak Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým. Povídka s názvem Já truchlivý bůh, jenž mi v mém vydání zrovna chybí, nám s přítelem byla předčítána v divadle (na Směšné interpretaci brněnské Husy na provázku - doporučuji) a nemělo to chybu.
Vtipné, dobře se čte. Až na Falešný autostop, dějově není špatná. Hlavní hrdina mi ale až moc připomíná mne. Mám pocit, že bych se zachoval stejně a z toho nemám moc dobrý pocit.
Četla jsem jen povídku Falešný autostop a mám tedy na ni odlišný názor, než všichni ostatní. Buď se mi nešlo vcítit do role holky, nebo jsem tak bezcitná, ale vůbec bych ji nelitovala a ani mi nepřišlo, že by to týpek nějak přehnal. Holka si začala sama, měla prostě říct dost a ukončit to. Možná to je i tím, že já jsem úplný opak jí. Nenechala bych se takhle ponížit a když už, tak bych našla slabinu muže a zaútočila bych mu na ni. Třeba, až se mi to časem rozleží, nebo si povídku přečtu za pár let, změním názor...
Kdybyste se mě zeptali dneska ráno, jak se mi Směšné lásky líbily, tak bych vám nejspíš řekla něco v tom smyslu, že to jako docela šlo, že jsem neustále čekala nějaký překvapivý konec s pointou, která mi vyrazí dech a ono nic. Prostě knížka, která se ničím zvláštním od jiných neliší.
Kdybyste se mě zeptali teď- dnes večer, jaký mám na Směšné lásky názor, tak bych tvrdila, že je to zvláštní kniha, která se tváří nevinně. "Obyčejné" povídky, které se vám nejprve jeví jako: "a co jako" se po zamyšlení nad nimi a prolistováním některých pasáží mění na tiché poselství. Uvědomila jsem si, že Kundera dokázal vyjádřit některé mé myšlenkové pochody a pocity, u kterých jsem se domnívala, že jsou jen moje a že není možné, aby je někdo jiný mohl sdílet.
Nikdy se mi nestalo, abych během pouhého dne takovým způsobem změnila svůj názor. Jsem opravdu ráda, že jsem dokázala rozluštit to tajemství, které je pro mě v těch povídkách skryto ;).
Z povídek mám smíšené pocity, některé i spíše zklamaly. Bohužel jsem v řadě z nich onu komičnost, kterou anotace slibovala, nenašla, ale to je možná pro to, že jsou to komické zážitky hlavních hrdinů, mužů. Ženy jsou pak, víceméně v celé knize, zobrazeny jako pouhé erotické objekty, kterých je ideálně nejlepší prozkoumat co nejvíce. Také mi chyběla ve vztazích reálnost.
Na druhou stranu Kundera skvěle vystihl mezilidské vztahy v tehdejším režimu, i jeho úskalí. Také zápletky jednotlivých povídek byly většinou zajímavé, bez nějakých větších zvratů, ale nepředvídatelné.
Knihu jsem četla na doporučení kolegyně. Šlo o moje první setkání s Milanem Kunderou a musím říct, že zklamaná jsem určitě nebyla. Jazyk, kterým píše, mi byl velmi příjemný, a tak se povídky hezky četly. Pokud jde o náměty, zaznělo zde, že některé z povídek byly zbytečné. Dovoluji si s tímto nesouhlasit. Nešlo o žádná velká témata, ani nepřišel žádný "wow moment", to je pravda, ale nemyslím, že je to špatně. Považuji Směšné lásky spíše za takovou sondu do běžných vztahů. A přesně o takových si taky ráda občas čtu.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla si ji, nicméně věrnou fanynkou autora se přesto asi nestanu. Za mě poctivé 3*
Mám pocit, že tu šlo o dvě věci. Jednak si tak trošku vystřelit ze svého mladšího já (podle povahy většiny hlavních hrdinů asi nebude těžké uhodnout, jaký býval Kundera za mlada) a zároveň předat, i přes odlehčenou formu, nějaké závažnější myšlenky (třeba Eduard a Bůh a i Symposion, z toho jsem byla zvlášť nadšená). A z hlavně toho druhého poslání jsem měla obrovskou radost. Vzhledem k věcem, které jsem v té době řešila i ve svém osobním životě, sedly Směšné lásky jako prdel na hrnec a už dlouho se mi nestalo, abych se děsila, že nějakou knížku dočtu.
Velmi zábavné a poutavé povídky. Některé lepší než jiné ale celkově má člověk z knížky jako celku dobrý pocit.
Soubor povídek Směšné lásky je první kniha, kterou jsem od Milana Kundery četla a musím říct, že mě absolutně nadchla. Styl, jakým jsou povídky psané, mi neskutečně sedl a sleduji s podivem, když někteří ze čtenářů tvrdí, že jednotlivé povídky mají slabý děj. Podle mě je děj tak akorát příznačný tomu, čeho chtěl Kundera dosáhnout.
Navíc přeci nelze soudit dílo jen podle toho, kolik v sobě skrývá dějových zvratů.
Vedle mě teď leží další jeho kniha - Život je jinde - a nemohu se dočkat,až ji otevřu.:)
Milan Kundera je můj úplně nejoblíbenější autor a to kvůli jedné věci: nikdo neumí vytvořit takové věty jako on. Jeho díla nečtu pro děj, ale pro to, JAK píše. Takže možná že příběhy Směšných lásek byly nudné, já nevím, já si prostě vždycky užívám jen toho jazyka, stylu, vět, výběru slov, výběru metafor...krása.
Falešný autostop patří k mým nejoblíbenějším povídkám .
V tomto souborném vydání se mi líbily všechny i celkem jsem tomu rozuměl .
Z Kunderových knih nejsem tak moudrý !
Ke Kunderovi jsem se dostala přes povídku Falešný autostop, kterou jsem si četli ve škole. Velmi mě zaujala a těšila jsem se na další povídky. Jenomže po přečtení musím říct, že mě více zaujaly jen dvě, a to Nikdo se nebude smát a již zmiňovaný Falešný autostop. Další povídky mě moc nebavily, do čtení jsem se musela nutit, a to by se čtenáři asi nemělo stát. Nicméně nebudu nic kritizovat, protože asi nejsem ta pravá osoba, která by mohla tohle dílo posoudit.
Štítky knihy
povídky láska erotika česká literatura socialismus milostné povídky
Část díla
- Ať ustoupí staří mrtví mladým mrtvým 1968
- Doktor Havel po dvaceti letech 1968
- Eduard a Bůh 1968
- Falešný autostop 1965
- Já truchlivý bůh 1963
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Má nejoblíběnější povídka - Falešný autostop, neskutečně psychologicky propracované.