Smích a pláč Afriky: Cestou kolem jednoho kontinentu
Martina Svobodová
Cestopis osobitým způsobem pojednává o téměř roční cestě napříč celou Afrikou, kterou autorka podnikla se svým přítelem v terénním landroveru. Během 11 měsíců najeli 60 000 kilometrů a navštívili 26 afrických států.
Přidat komentář
Moc pěkná kniha !! Popsána realita dnešní Afriky - opravdu skvělé putování ,spoustu zajímavých fotek .
Úžasný cestopis, takový ženský jemno-kritický přístup s velkou dávkou poetismu i vtipu. A navštívení míst, kam se člověk jen tak nedostane a s vývoje politické situace do budoucna to vypadá, že se ani nezlepší. Pro mě fakt klenot mezi cestopisy.
Skvělé, než jsem knihu přečetla, taky jsem si Afriku představovala jako jednu velkou romantiku se lvy,slonami a milými lidmi, žijícími v souladu s přírodou. Ale realita je nejspíš uplně jiná ????
Zajímavá projížďka snad všemi myslitelnými státy Afriky. Zážitky hezky z první ruky, žádné výlety s cestovní kanceláří. Spousta barvitých i kritických postřehů, jak to v té Africe vlastně je s chudobou, zahraniční pomocí, pracovním úsilím, ochranou přírody... A napsáno krásným jazykem a k tomu spousta obrázků. Myslím, že tahle knížka se povedla.
Moc vydařený cestopis, díky kterému si člověk může poupravit své mnohé představy o Africe. Klobouk dolů před takovou cestou!
Ze začátku kniha vypadá, jako by v ní nebylo nic zajímavého, ale opak je pravdou a postupem času se z ní stává plnohodnotný cestopis. Autorka popisuje Afriku takovou, jaká ve skutečnosti je, alespoň co se týče obyvatel a jejich života... Doporučil bych knihu těm, kteří se do Afriky chystají na podobnou cestu, protože je v ní docela dost informací, které se na cestě mohou hodit.
Autorka popisuje Afriku ze svého pohledu...očima cestovatele, který ji projel a zažil si tam "to svoje". Kniha nepostrádá vtip, ironii ale i kapku cynismu, skepse a mnohdy drsnou pravdu. Příjde mi, že nepřibarvuje okolnosti a nedívá se na Afriku jako na celek, což je velice dobře. Státy ke konci knihy nejsou popsané tak detailně, asi únava, možná i monotónost konce cesty...přesto je tato kniha velice poučným a zajímavým nahlédnutím do různých míst Afriky.
Zajímavé čtení i některé názory. Ačkoliv cestopisy moc nečtu, tak mě to udrželo v zájmu o pokračování co bude dál. Pravdou je, že ke konci mi přišlo, že té skepse nad africkou situací už je v knize trochu moc. Ke konci cesty je rovněž znát únava z cestování a kratší rozepisování o posledních státech. I přes zmíněné, to bylo příjemné čtení a přestože člověk ne se vším souhlasí, tak to člověka přiměje k zamyšlení a utvoření si vlatního názoru a to je určitě dobře.
Cesta Martiny Svobodové s manželem a jejich věrnou Aničkou skrz Afrikou je vyprávěná naprosto přirozeně, s vtipem a nadhledem. Mě úplně nadchla a taky přiměla k zamyšlení.... skvělá kniha!
Autorka vtipně popisuje tak často zidealizovanou Afriku střízlivýma očima a ukazuje, že věci často nejsou tak velkolepé, jak je představují turistické průvodce.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Indigové pohádky |
2011 | Smích a pláč Afriky: Cestou kolem jednoho kontinentu |
2021 | Život je šlehané hruškové pyré |
2020 | Solfánci a Sluneční královna |
2022 | Indigové pohádky - Kniha druhá |
Pěkná sonda do života celé Afriky. :-)
Vyprávění je pěkné a hezky se čte, ale obsah logicky vydá na tisíc stran. Z toho důvodu mi přijde, že autorka v poslední pětině knihy už "spěchá", aby byl kone. Kapitoly se zestručňují, věty zkracují, vyprávění osekává na kusé informace.
I tak ale moc pěkné dílo a zpětně gratuluju k cestě !