Smích bez příčiny

22.04.2021

Také se Vám občas stává, že dočtete knihu, a přestože víte, že jste přečetli něco dobrého a výjimečného, nedokážete říct o čem vlastně byla?
A přitom děj knihy není nijak složitý, hlavní postava Lydia přijíždí na svou chatu v doprovodu své "kamarádky" Beth na chatu, aby se zde dostala z ošklivého rozchodu. Střet dvou naprosto odlišných prostředí (venkova a velkoměsta) je kulisou střetu dvou naprosto rozdílných osobností, neboť přesně to, čím se vyznačuje naprosto lidská Beth, Lydie okatě postrádá. Ale je to opravdu tak?
Když krásná, chladně logická Lydie v půlce knihy pronáší, že ji Bůh měl stvořit jako anděla, ale něco se hrozivě zvrtlo, máte tendenci ji věřit. Teprve v průběhu knihy si uvědomíte prostý fakt, že je to vlastně naopak. Tou bolestně lidskou je tu vlastně Lydia, která je sice leckdy povrchní, pokrytecká, sobecká a často krutá, ale o tolik lidštější ve své přemýšlivosti, touze se bavit, milovat, nebo ve své snaze být lepší.
Naproti tomu je Beth člověk s vyhraněnými názory a milá a hodná je snad pouze pro svou vlastní omezenost, nebo z mého pohledu tak nějak mechanicky. Tam, kde se Lydia učí, přemýšlí a snaží se pochopit, tam je Beth pevná v kramflecích, nehybná a neměnná.
Ve chvíli, kdy Lydia přejmenovává Satana na Stana, a tím ho de facto polidšťuje - činí ho jedním z nás, pronáší zajímavou poznámku o tom, že Lucifer sestoupil z nebe prostě proto, aby si mohl dovolit jednou být trošku sám sebou a dát si nohy na stůl.
Přestože poznámka působí spíše komicky je v ní ukrytá hluboká pravda, ne o Bohu, nebo Luciferovi, ale o nás samých. Zajímavé, někdy i lehce ironicky laděné poznámky a rozhovory se odehrávají na pozadí zdánlivě vesnické idylky a zlověstného smíchu bez příčiny a hlavně bez zdroje. A i když na jeho původ zachytíme několik narážek, nikdy není zcela zjevně vysvětlen. V tomhle mi nezbývá, než souhlasit s recenzenty, že přisuzovat smích Bohu by bylo víc než násilné.
Kniha Smích bez příčiny je knihou o střetech, pohledech na svět, proměnách a nehybnosti, pokrytectví, morálce, přírodě a (její/lidské) lhostejnosti k těm nejslabším, o nenávisti, snaze se přiblížit, chránit se a o prozření. Z mého pohledu si zaslouží 90 procent, možná až si jednoho dne ujasním, o čem vlastně kniha byla, dostane i plný počet.