Smích bez příčiny přehled
Alice Thomas Ellis
Alice Thomas Ellisová (1932–2005) je autorkou třinácti novel. Ve Smíchu bez příčiny spojuje nejlepší tradici britské konverzační komedie se schopností rozeznít ticho mezi slovy a mimo ně. Její romány, často inspirované velšským prostředím i tragickými událostmi v osobním životě se vyznačují především vysokou stylistickou úrovní, která jí (a následně čtenáři) umožňuje nahlížet každodennost z neobvyklých perspektiv.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2020 , Opus (ČR)Originální název:
Unexplained Laughter, 1985
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Smích bez příčiny. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Smích bez příčiny v seznamech
v Přečtených | 5x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 6x |
Také se Vám občas stává, že dočtete knihu, a přestože víte, že jste přečetli něco dobrého a výjimečného, nedokážete říct o čem vlastně byla?
A přitom děj knihy není nijak složitý, hlavní postava Lydia přijíždí na svou chatu v doprovodu své "kamarádky" Beth na chatu, aby se zde dostala z ošklivého rozchodu. Střet dvou naprosto odlišných prostředí (venkova a velkoměsta) je kulisou střetu dvou naprosto rozdílných osobností, neboť přesně to, čím se vyznačuje naprosto lidská Beth, Lydie okatě postrádá. Ale je to opravdu tak?
Když krásná, chladně logická Lydie v půlce knihy pronáší, že ji Bůh měl stvořit jako anděla, ale něco se hrozivě zvrtlo, máte tendenci ji věřit. Teprve v průběhu knihy si uvědomíte prostý fakt, že je to vlastně naopak. Tou bolestně lidskou je tu vlastně Lydia, která je sice leckdy povrchní, pokrytecká, sobecká a často krutá, ale o tolik lidštější ve své přemýšlivosti, touze se bavit, milovat, nebo ve své snaze být lepší.
Naproti tomu je Beth člověk s vyhraněnými názory a milá a hodná je snad pouze pro svou vlastní omezenost, nebo z mého pohledu tak nějak mechanicky. Tam, kde se Lydia učí, přemýšlí a snaží se pochopit, tam je Beth pevná v kramflecích, nehybná a neměnná.
Ve chvíli, kdy Lydia přejmenovává Satana na Stana, a tím ho de facto polidšťuje - činí ho jedním z nás, pronáší zajímavou poznámku o tom, že Lucifer sestoupil z nebe prostě proto, aby si mohl dovolit jednou být trošku sám sebou a dát si nohy na stůl.
Přestože poznámka působí spíše komicky je v ní ukrytá hluboká pravda, ne o Bohu, nebo Luciferovi, ale o nás samých. Zajímavé, někdy i lehce ironicky laděné poznámky a rozhovory se odehrávají na pozadí zdánlivě vesnické idylky a zlověstného smíchu bez příčiny a hlavně bez zdroje. A i když na jeho původ zachytíme několik narážek, nikdy není zcela zjevně vysvětlen. V tomhle mi nezbývá, než souhlasit s recenzenty, že přisuzovat smích Bohu by bylo víc než násilné.
Kniha Smích bez příčiny je knihou o střetech, pohledech na svět, proměnách a nehybnosti, pokrytectví, morálce, přírodě a (její/lidské) lhostejnosti k těm nejslabším, o nenávisti, snaze se přiblížit, chránit se a o prozření. Z mého pohledu si zaslouží 90 procent, možná až si jednoho dne ujasním, o čem vlastně kniha byla, dostane i plný počet.