Šmírák
Jan Pelc
Román autora kultovní knihy "... a bude hůř" o šmírování a lidských osudech v temných dobách. Román o šmírování a lidských osudech v temných dobách. Kniha popisuje dění v době okolo roku 1977, kdy mnozí lidé podepsali Chartu 77 a poté byli vězněni. Současně kniha vypráví o životě Mutanta - člověka, který šmíruje již od věku dospívání. Prolínají se zde tři různá dějství - dětství, dospívání a současný život Mutanta. Na konci je popsán rozhovor mezi bývalými kamarády, z nichž jeden měl za úkol Mutanta sledovat a poté chodil na StB vše hlásit. Je zde popsána absurdita věznění Mutanta.... celý text
Přidat komentář
Příběh Mutanta, který se skupinou dalších šmíráků chodí do parků pozorovat milenecké páry. Jejich nápady jak nebýt vidět a vylepšování způsobů jak být neviditelný. Dějem se prolíná i minulost Mutanta, který jako podporučík lidové armády stýká s disidenty a neví kdo na něj donáší STB.
Nejlepší pointa byla, že mě devatenáctého listopadu volal můj estébák, že bude schůzka. Vyzvedl mě v hospodě, přijel starou otřískanou škodovkou, sám byl v montérkách, špinavej od sazí a chtěl vědět jedinou věc, jaká je atmosféra mezi lidma. Tak jsem mu řekl, že zabitím studenta Martina Šmída si KSČ definitivně podřízla větev. Na to řekl: "Výborně, to je výborné ... já ti dám na oplátku taky informaci. Na Národní třídě nikdo zabitej nikdy nebyl.
Knihy Jana Pelce mám moc rád, autenticky a reálně popsaná doba socialismu a lidé na okraji společnosti, alkoholici, feťáci, disidenti. Tato kniha je napsaná osobitým humorným stylem.
Skupina šmíráků z parku, co své umění povýšili skoro na novou sportovní disciplínu a kde se jejich vynalézavost v této oblasti stále zdokonaluje.V celku vtipná Pelcovina.Vždy se radši koukni pod lavičku, jestli tam zrovna neleží jeden z autorových hrdinů.
Málokdy čtu knihu dvakrát, ale u téhle bych klidně udělal výjimku. Za mě zábavné čtení o skupince neškodných pozorovatelů. Varování pro všechny milovníky milování se v přírodě. Nikdy nevíš, kdo ti zrovna kouká na tvůj nahej zadek. A nebo ještě hůř - kdo ti na něj sahá.
Přečetl jsem několik Pelcových knížek s třemi tečkami v názvu, včetně té nejkultovnější, ale u žádné jsem se tolik nebavil jako u téhle. Aspoň zpočátku. Jedna vynikající vtipná příhoda za druhou. Ta se Saniťákem, který spěchá do nemocnice k akutnímu případu, ale zdrží ho dění v parku, je nezapomenutelná. Samotný nápad s touto partou, jakýmsi Společenstvím dalekohledu, je výborný. Ocenil jsem také dobře podané dialogy, působící velice přirozeně. Nevadilo mi, když se děj rozdělil do několika časových linií, které se střídaly. Ale vložené protokoly výslechů a jiné dokumenty mi připadaly zbytečné a vlastně nepatřičné. Když už je autor musel zařadit do knihy, tak je mohl vložit do přílohy na konci knihy. S Tervou se shodnu na tom, že přílišná politizace příběhu spíš uškodila, a souhlasím, že by námět se šmíráky vydal na vynikající humoristický román a ty naznačené sviňárny politického systému (politických systémů) by vydaly na knihu druhou, vážnější. A velice mi vadilo, že kniha nemá konec. Snad to pociťoval i autor, když přidal na konec knihy pasáž „Místo doslovu“.
Jo tahle kniha mne bavila i když jsem ji četl davno... Takova typická Pelcovina...
Dobrá kniha, jen mě velmi překvapila na začátku začínající erotická linie knihy.
..........Při tom všem pití a souložení jsem se náhodou rozpomněl, že mám doma povolávací rozkaz a že za pár dnů mám nastoupit na vojnu.................... Tak tedy celkem zklamání. Příběh vyprávěný Mutantem o šmírování, je srandovní, lehce ujetý a erotický. Pak se, asi v půlce příběhu, děj trochu oddaluje od dění v parku a na paškál přichází dlouhé a mnohdy nudné spisy StB a Vojenské policie. Celá tahle politická fraška příběhu škodí. Vím, že tam patří, alespoň podle pana Pelce, ale osobně bych vytvořil dvě knihy. Jednu politickou a jednu erotickou - Tyhle dvě věci nejdou moc do sebe. Malá ochutnávka: Rozhlas a televize se nedaly poslouchat. Po knihách, které by mě zajímaly, nebylo ani vidu, ani slechu. A stát frontu na Hrabala či Párala mi připadalo potupné.......................
Dokud se příběh prolíná mezi příběhem party šmíráků a vzpomínáním Mutanta na dětství,tak je kniha vcelku čtivá.Ale jak začnou "výslechy" a Mutant popisuje život v kriminále,tak je to už o ničem a ....za konec jsem byl vděčný.50%.
Skvělá kniha, u který se pokaždý málem potrhám smíchy. Pelc v jednom období skutečně šmíroval a říkal si Mutant a ty techniky, strategie a všechno jen proto aby někoho vyšmírovali :D "A když nic nebylo, šel jeden z nich za kurvou. Tak co kluci, jaký to bylo? To není vono, dyž tě známe..." :D
Pelcovinka, která nezklamala :-) Velmi se mi to líbilo, i když místy jsem se možná lehoučce nudila, každopádně pěkné odlehčení a určitě se k ní ještě vrátím!
Velké plus knihy je, že se ve vzpomínkách vrací k událostem a atmosféře minulého režimu podaných očima dítěte, což je super neidealizovaná "subjektivní" představa předávaná čtenářovi :)
Pro mne osobně asi nejslabší "Pelcovina". Ale pořád je to prostě starý dobrý Pelc, že :-)
Šmírák šmíruje až se ušmíruje. Neplatí jen pro muže, ale možná ještě více o ženách. Pokud je to ale za peníze, tak je to práce, pokud to není za peníze, tak je to životní styl. V dobách totálních se tato práce více požaduje.
Autorovy další knížky
| 2007 |  ... a bude hůř |
| 2001 | Bez ohňů je underground |
| 2002 |  Šmírák |
| 2004 | Basket Flora |
| 1999 | ...a máš mě rád? |
Kniha “Šmírák" vypravuje životní příběh "šmíráka", který sleduje v parku s "partou" ostatních šmíráků mladé dvojice lidí při sexuálních hrátkách.
V knize se prolínají různá časová období. Doba totalitní a i doba nynější.
Mé první seznámení s autorem a kniha se mi četla dobře, je napsaná svérázným - osobitým, hodně syrovým stylem, obsahuje vulgarity.
Mně tento styl psaní nevadí, kniha se četla dobře, rychle. Ráda si přečtu i ostatní knihy od pana autora.