Smolař Menachem Mendl

Jaké jsou životní východiska chudého venkovského Žida, toužícícho po bohatsví a společenském vzestupu v podmínkách Ukrajiny (součásti carského Ruska) na přelomu 19. a 20. století? Je možnost dosahovat svých cílů a tužeb v prostředí, které je diskriminující a determinuje úděl nejen jednotlivce, ale celého jeho společenství? Toto jsou témata tohoto satiristického korespondenčního románu, líčící trampoty Menachema Mendla na jeho vysněné cestě za penězi i uznáním – jednoho z vrcholných děl Šoloma Alejchema, klasika literatury psané v jidiš.

Menachem Mendl je chudý venkovský Žid, toužící zbohatnout a prosadit se ve společnosti. Proto vyráží ze své rodné vsi do „velkého světa“, kde zkouší postupně své štěstí jako burzovní makléř, spekulant s nemovitostmi i komoditami, obchodní cestující, novinář i dohazovač. Všechny tyto snahy popisuje v dopisech své ženě Shendl, která na něj čeká spolu s jejich dětmi v rodné obci. Menachemova snaha o úspěch je autentická a upřímná, zároveň však naivní, poznamenaná jeho vírou (náboženským dogmatismem) i venkovskou omezeností. Oproti Menachemovým „vzdušným zámkům“ a „zaručeným úspěchům“, které ličí v dopisech, stojí neúprosná realita, mluvící o opaku a racionalita jeho ženy, která stojí nohami pevně za zemi, důrazně jej odrazuje od dalších bláhových dobrodružství (i s pomocí lidové židovské slovesnosti) a požaduje jeho návrat zpět k ní a rodině. Menachem je ovšem svojí naivitou hnán neustále do dalších riskatních podniků, ve kterých ovšem vždy nakonec selhává a je několikrát nucen žádat Shendl o peníze na další živobytí. V závěru knihy píše ženě o tom, že je na cestě do Ameriky, která je dle něj „zemí zaslíbenou“ pro každého Žida...

V tomto románu rozvíjí Alejchem fenomén tzv. „Luftmensch“ – jidiš metaforu pro židovskou chudinu, lidí „žijících ze vzduchu“ – různých nádeníků, překupníků a spekulantů, bez pevného ukotvení a domovského práva. Lidí, kteří stejně jako Menachem touží uniknout tíživému osudu perzekvovaných občanů druhé kategorie, v té době bez možnosti trvale se usazovat mimo jim určená místa. Lidí ostrakizovaných, odkázaných na libovůli úřadů, které proti nim často vystupovali když ne se zvůlí, tak přímo s otevřenou nenávistí, ovlivňovanou antisemitismem. Klíčovým tématem je základní lidská touha vést naplněný a plnohodnotný život, navzdory všem překážkám. Autor sám v předmluvě píše, že nezvratným osudem Menachema a všem jemu podobných je nakonec nezdar, okořeněný dle něj „židům specifickými“ okolnostmi. Určitou autobiografickou linku je možné sledovat v závěru, kdy se Menachem rozhoduje pro cestu za prací do Ameriky – cesta, kterou učinil i Alejchem, aby se vymanil z útisku, kterému byl vystaven v tehdejším carském Rusku. Veškeré upřímné i naivní lidské snažení je zde doprovázeno specifickou židovskou vírou i poetikou, vycházející z bohaté kulturní tradice tohoto národa. Humoristické i vážné, laskavé i nutící k zamyšlení. Toda rava, pane Alejcheme.