Smrt a odpuštění
Jindra Tichá
Jedna z nejzdařilejších próz české autorky, žijící a působící od počátku 70. let v novozélandském Dunedinu, která se již dočkala překladu do angličtiny a řady dalších jazyků. Jen zčásti autobiografický příběh, vystavěný v působivém kontrastu počátku a konce jedné emigrace, J. Tiché posloužil k tomu, co zřejmě nejlépe ovládá. Totiž k nenásilnému zkoumání hodnot lidského života, neustále poměřovaných vším, co lidstvo ve svém vědění obsáhlo od antiky až po dnešek. Schopnost naplnit abstraktní filozofické pojmy konkrétními prožitky patří k silným zbraním této českonovozélandské autorky.... celý text
Přidat komentář
Moje první kniha této autorky, neznala jsem ji, určitě má silný potenciál. Velmi mě bavily pasáže z lodi, ta bezstarostnost mládí a svobody, v kontrastu s vážností smrti a emigrace. Půjčím si další dílka, líbí se mi jazyk, a některé myšlenky jsem si i zapsala.
Hodně autobiografické dílo, doporučuji nejdřív přečíst autorčin 1.román Už se neshledáme v tomto životě, lépe potom pochopíte souvislosti.
Štítky knihy
partnerské vztahy česká literatura vystěhovalci, emigranti emigrace společenské romány
Autorovy další knížky
2007 | Incest |
2006 | Přirozená linie ženského těla |
2003 | Smrt a odpuštění |
2002 | Sametový rozvod |
2003 | Amerika, jak ji Kolumbus neznal |
Dávám relativně vysoké hodnocení, i když mám dost výhrad. Pasáže o nejednoznačném vztahu s (bývalým?) manželem a o přijímání jeho odchodu ze života jsou vynikající až brilantní. Kombinace se vzpomínkami na společný odchod do emigrace a cestu lodí na Nový Zeland mi naproti tomu přijde spíše nefunkční, i když "cestopis" samotný je mnohdy docela zajímavý. Pohříchu ten popis cesty zabírá asi většinu knihy. Celý vztah s Janem je pak zahalen až zbytečně moc tajemnostmi, i když chápu, že v té nedořečenosti se někdy skrývá kouzlo literatury. - Ale i tak z celkového pohledu pěkná kniha.