Smrt dokonalého bilingvisty

30.12.2013

Nejdřív mě hodně bavil černý humor, ale pak mi začala vadit ta spousta zbytečného násilí.
Krátký román se odehrává v roce 1978 ve fiktivní zemi připomínajíc bývalou Jugoslávii. Hlavní hrdina nejdřív zabije nevhodného manžela sestry svého kamaráda, pak v opilosti zbije milenku známého zpěváka, jehož kariéra upadá. Aby se vyhnul kruté smrti, která by ho za to čekala, dostane za úkol zabít zpěvákovu konkurentku - zpěvačku válku opěvujících písní. Občanská válka probíhá v přímém přenosu za vydatné finanční podpory nadnárodních firem.

08.08.2011

Přináší temnou vizi světa (téměř antiutopii), který se pominul, zešílel, světa, kde se v jednom záběru kamery splétá nespravedlivé a bezcitné zabíjení ve velkém a masově konzumuje reklamní kýč zároveň. Gunzig popisuje blíže neurčenou zemi zmítanou podivuhodnou občanskou válkou, která připomíná obří reality show. Hlavním cílem je zbohatnout, válečné operace jsou aranžovány tak, aby přilákaly k obrazovkám co nejvíce diváků – konzumentů, kteří s bojovými akcemi sledují zároveň například reklamu připevněnou na zádech vojáků. Knížka je až k prasknutí nacpaná ironií, sarkasmem, krutostmi a drsnými vizemi světa. Bez většího filozofování se společně s na lůžku ležícím a téměř nehybným hrdinou noříme do jeho příběhu, který je plný absurdit a paradoxů. Ty ovšem v čtenářově mysli rezonují o to více, čím více se blíží naší prožívané přítomnosti a odhalují například možné skryté tváře všech současných či nedávných válečných konfliktů nebo organizovaných bojů proti terorismu. Možná bychom mohli hovořit o nespravedlnosti, která se děje ve jménu jakýchsi velkých ideálů, touze po zbohatnutí či snaze zalíbit se voličům. Anebo se třeba můžeme, po přečtení této knihy, pustit do úvah o procesu tzv. fikcionalizace světa, kdy stará dobrá realita mizí a místo ní nastupuje hyperrealita, tedy svět bujících znaků, jež odkazují samy na sebe. Nepočítají tak například se skutečnou bolestí konkrétních lidí, s jejich osudy či jejich prožíváním. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na jeden článek z časopisu Respekt (z března 1995), kde jeho autor Teodor Marjanovič popisuje „sarajevský smysl pro černý humor" místních umělců. Za vše pak mluví grafická parafráze na logo slavné limonády, ve které je název Coca-Cola nahrazen slovem Sarajevo a tvoří tak ironický slogan „Enjoy Your Sara-Jevo" (jako pohlednici z války si ji můžete stáhnout na http://sarajevo.byethost10.com/trio/sa-coke.gif). Možná také o tom Gunzigova kniha byla.