Smrt je má tanečnice

08.04.2024

„Zůstal jsem s tátou,
dokud nepřišla Ona.
Morti,
bílá dáma se kterou tančím
ve svých snech.“

Po přečtení několika knih Jakuba Hozy jsem narazil na dvě knihy jeho sestry Hany Clerien. Neodolal jsem a do jedné z nich se pustil. Smrt je má tanečnice sice v anotaci na zadní straně knihy slibuje strhující fantasy román, ale není tomu ani z poloviny pravda. Rozjezd celkem slušný, člověk je v očekávání a po krvavé scéně, kdy hlavní hrdina opouští město, jsem opravdu očekával krvavou pomstu. Jenže pak se Malako dostane do školy v Tarn´Utu a zde se nám paní spisovatelka prostě zasekla. Několikrát se tu opakují stejné scény. Boj v aréně, boj v kleci, koupání, boj, koupání, boj, koupání a sem tam ve vaně přibude ke koupání i sex.

Malá ochutnávka:
Ten večer se můj amulet rozezněl písní Morti znovu a neustal, dokud se poslední z duší nedostala bezpečně na Onen svět. Na naší straně nebyl žádný mrtvý, bojový trans, do kterého jsme se všichni uvedli, včetně mě, vnes do našich pohybů zuřivost a necitlivost k únavě či bolesti, nedovolil nám žádné zaváhání. Jakoby naše tělo samo nejlépe vědělo, jakým chvatem a kdy udeřit tak, aby zanechalo na protivníkovi fatální následky . . .

Tak že Malako ještě nevykonal krvavou pomstu, ale stačil se asi desetkrát vykoupat. Musím se přiznat, že když už lezl zase do vany, chtěl jsem knihu odložit. Je v tom strašně moc zbytečných detailů, které paní Hana Hozová obšírně rozepisuje až to začne nudit. Ale, když se tou střední částí příběhu prokoušete, nebo prokoupete, záleží na úhlu pohledu, dostanete celkem povedené finále. Není to zrovna strhující, ani nějak výjimečně akční, je to spíš jen převyprávěný příběh o pomstě.

Citát: Věřím, že konečně jsem připraven. Jen nevím, jestli je smrt dostatečná pomsta za to, co provedl.

V příběhu najdete několik oslích můstků, aby se příběh někam posunul. Jako největší postrčení děje jsem shledal ve scéně se ztraceným náramkem. Takové náhodě se nedá moc uvěřit. Víc neprozradím. Musím přiznat, že na konci knihy už jsem si vzpomněl jen na . . . koupání. Pevně věřím, že druhá kniha nazvaná Smrtonošův slib bude lepší a to hlavně díky tomu, že má méně stránek. Této knize by slušela tak půlka z těch cca čtyřista stran příběhu. 50%

Citát: Já neumím dělat zázraky. Ještě ne.

17.02.2024

Jestli knihu něco zabilo, tak styl vyprávění v první osobě přítomného času. S tím pak souvisí rozvleklost, kdy autorka neopomíjí popsat vše do nejmenších podrobností, třebaže to pro děj nemá zbla významu. Ne, že by neměla co říct – od prvních stránek až po ty poslední se zabývá trampotami, které hrdinovi uvily do vínku sudičky. Jedna tragédie střídá druhou, což vyústí v odhodlání pomstít všechny způsobené nepravosti. Trochu to kazí maličkost – názvy kapitol sem tam prozradí i jejich obsah, takže ne vždy se dá mluvit o překvapení.
Nic to nemění na faktu, že Hana Hozová pojala odyseu Luka Mortifera ve velkém. Jenže atmosféra románového světa působí neúmyslně pohádkově, zápletka se tříští pod vlivem motivů a v okamžiku, kdy hrdina nabude zkušeností, přestáváte o něj mít podvědomě strach. Ani vedlejší postavy nepůsobí uvěřitelně, buď jsou podlé, dobré nebo bodré, pročež jejich množství je přímo úměrné rozsahu. Ambicemi se nešetřilo, výsledkem je ale bohužel pouze zárodek něčeho dobrého.

02.02.2024

(SPOILER) Obvykle jsem k českým autorům fantasy skeptická, ale tato kniha se opravdu povedla, je neskutečně čtivá, od začátku do konce plná akce a napětí.

Autorka vystavěla zajímavý svět, kde neopomněla ani na faunu a floru, se kterou není radno si zahrávat. Magie a magických bytostí je tu přesně tak akorát, ale poslední slovo tu většinou mívá chladná ocel.

Všechny postavy, i ty vedlejší, jsou velmi dobře propracované, spolu se čtenářem se vyvíjejí, takže to není jen obyčejný suchý popis událostí. Malaka/Luka ušel opravdu velký kus cesty a navíc má skvělého ochránce Velkého Čičiho. Ze začátku jsem se nemohla popasovat s Taraski, protože mi přišlo, že děj se velmi náhle změnil a obávala jsem se toho „indiánského“ pojetí příběhu. Nakonec to sem pasovalo skvěle.

Mně osobně padly do oka spíše vícedílné romány, ale semtam sáhnu i po nějaké té jednohubce. A u této knihy jsem rozhodně vedle nesáhl - zajímavý svět je první dobrým předpokladem, i když třeba rasy jako celek jsou zde tak trochu rigidní - osobně mám raději spíše odstíny šedi, než černou či bílou, ale k příběhu, stylu magie i samotnému světu to zde tak nějak sedí. Magie se zde sice drží léty ověřeného systému, ale přesto se tu nějaký ten nevšední kousek či bytost najde, zároveň se také zde nespoléhá pouze na samotnou magii, ale své slovo má i chladná ocel. S tím souvisí i boj (obvykle spíše menší šarvátky vzhledem k žánru) a celkový popis boje, který je zcela uvěřitelný, což se ženám-autorkám ne vždy daří.

Charaktery postav a jejich vývoj jsou vzhledem k rozsahu skvěle propracované. Autorka se nesnaží z ustrašené postavy udělat během týdne ostříleného zabijáka, ale raději postavu uvede jako malého chlapce a dá mu několik let na to, aby se vypracoval - dokonce jej pošle formálně studovat a získat licenci (zároveň tím ale čtenáře také provede). Vývoj postav také nezávisí na jediném zlomovém okamžiku - jistě nějaká poslední kapka obvykle přijde, ale předchází jí uvěřitelný sled událostí. Samotný Mortifer sice asi nebude mou nejoblíbenější postavou vůbec, na druhou stranu má své charisma, a tak jsem si k němu cestu přece jen našel, zejména díky jeho neplechám ale i omylnosti (a možná i kvůli některým přímočarým vztahům vypůjčeným od záklínače, aneb „vědmák, schovejte ženské“, žádné dvacetistránkové „má mě rád, nemá mě rád“). Většina vedlejších postav také měla svůj příběh a kouzlo, například Louven s Abrou, Lebekain či Velký Šejdíř, snad jediný, kdo mi vyloženě nesedl byl Cedrik - možná to bylo tím, že na relativně mocnou a často zmiňovanou postavu, tak trochu spadl z nebe.

Z jazykového hlediska se přece jen objevily nějaké té chybky, ale nijak zásadně to čtení neztěžuje; o něco horší je, že děj občas v některých detailech úplně nenavazuje, jako třeba v případě Rricia, kdy bylo jeho jméno zmíněno dříve, než byla odhalena jeho identita. Přesto se nejedná o nic zásadního. Zásadní výhradu jsem měl pouze k některým významným událostem, které zůstaly nedořešené - nicméně, ty hlavní obsahuje druhý díl „Smrtonošův slib“. Celkově rozhodně 5/5; možná i za to, že autorka je Češka a vzhledem k žánru (a kvalitě knihy) je to jako s tím šafránem, jak píše kolega čtenář níže.

Zdravím! Pro všechny, kterým se knížka líbila, by mohla být zajímavá informace, že právě s jistým zpožděním vyšlo její volné pokračování s názvem "Smrtonošův slib". Tak doufám, že potěší :-)

28.10.2018

Přiznám se, že když se mi knížka prvně dostala do ruky, neměla jsem žádné očekávání. O to více jsem byla již po prvních pár kapitolách překvapena. Kniha má poutavý děj a dokáže velmi rychle čtenáře pohltit. Navíc oceňuji i členění děje do krátkých kapitol a poskytování jen takového množství informací, které je nezbytně nutné k popisu situace/prostředí, bez zbytečného zahlcování detaily. Toto v kombinaci s originalitou příběhu a rozmanitostí postav skvěle funguje a představuje tak velice vydařenou fantasy knihu. Už se moc těším na vydání volného pokračování!

Děkuji čtenářce Ivcx za přečtení knížky a čas věnovaný komentáři. Dle doporučení jsem si opět vyhledala význam slova "rukověť".

Encyklopedie zbraní a zbroje (1997, Leonid Křížek, Zdirad J.K.Čech): str. 227: Rukojeť, rukověť - úchopová část (držadlo) - jílce chladných zbraní

Též Slovník spisovného jazyka českého připouští pro "držadlo" použití slova "rukojeť" i "rukověť", i když "rukověť" je už považováno za zastaralé a v moderní češtině se používá častěji ve významu příručky či manuálu.

21.07.2018

Jedna z nejhorších knih, které jsem v poslední době četla. Postavy se chovají jednoduše a nepřirozeně, což se projevovalo především v dialozích. Kniha byla dle mého názoru celkově velmi špatně napsaná, což se autorka nejspíše snažila vykompenzovat velkým množstvím uměle působících událostí, které se hrnuly jedna za druhou. Ty z nich, které by mohly být opravdu zajímavé, úplně zabil autorčin styl (který si pravděpodobně odnesla z nějakého kurzu tvůrčího psaní v domnění, že je dobrý). Malako/Luka se sice snažil působit jako postava, která má přirozené chyby, často jsem ale získala dojem, že se mu daří vše, co potřebuje, a ještě přitom stihne celému okolí dokázat, jaký že je to borec.
Na samotný román by vydaly autorčiny znalosti českého jazyka. Snad na každé stránce jsem našla alespoň dvě špatně umístěné nebo chybějící čárky (věta "Rricio nejspíš obchází ohniště, u něhož ženy připravují ryby k večeři a loudí" mi dala trochu zabrat - a nebylo to jen použitím jména Rricio ještě před tím, než se vůbec v knize objevilo) a výjimkou nebyly ani otřesné chyby v psaní i/y v příčestí minulém, kterých by se v žádném případě neměl dopouštět žák prvního stupně ZŠ, natož dokonce začínající spisovatel. Taky bych autorce doporučila vyhledat si význam slova rukověť.
Jediné, co knihu zachraňuje od rituálního upálení, jsou některé zajímavé nápady, které se v ní vyskytly (např. pojetí duše a smrti, role koček nebo kultura kmene Tarasků). Škoda jen, že se jim nedostalo lepšího zpracování.

Aj keď Fantasy nepatrilo medzi moje najčastejšie čítané žánre, táto knižka vo mne vyvrátila moje neopodstatnené predsudky, že sú to knižky pre deti alebo chlapcov a pohltila ma od samého začiatku. Oceňujem, že knižka nemala pomalý začiatok, ktorý často odradí, ale naopak od začiatku ma doslova vcucla do deja. Hlavný hrdina je sympatický charakter, ktorému sa nedá nefandiť aby úspešne postupoval naprieč svojmu tŕnistému osudu. Knižka sa číta veľmi ľahko, je napínavá a plná veľmi farebných charakterov. Logickosť a absencia neracionálnych či neprirodzených rozhodnutí znamenalo pre mňa tiež veľké plus.
Na záver, ak si chcete prečítať Fantasy, u ktorého Vás popadne smútok nad tým, že už ste to dočítali takto rýchlo, tak Smrt je má tanečnice je jasnou volbou.

22.06.2018

Knížka patří mezi jedny z nejlepších mezi českými fantasy a vřele doporučuji si ji přečíst. Takových je u nás jako šafránu. Co hlavně oceňuji, je to, že příběh má logiku a nenašel jsem tam nic, kde by chování postav přestalo dávat smysl. Motivace jednotlivých charakterů, jejich chování, cíle a prostředky, jak se jich snaží dosáhnout, jsou koherentní a to je u většiny ostatních knížek kámen úrazu. Úplně upřímně je to kámen úrazu i u provařených super-populárních titulů, jako je například Harry Potter, kde minimálně od čtvrtého dílu hloubavější čtenář tápe, proč se, ksakru, postavy chovají tak tupě. U knihy Smrt je má tanečnice se nic takového nestane. A navíc příběh má spád. Fakticky za víkend, pokud budete mít dost času, máte přečteno a uteče to tak rychle, že si ke čtení ani nestihnete uvařit kafe. Je to plnohodnotné vyvážené fantasy se vším, co k tomu patří. Tím myslím, že tam najdete tak akorát fantasy prvků, které ale nemají za cíl odvést pozornost čtenáře a naopak děj dobře doplňují. Občas se mi u jiných fantasy knížek stávalo, že fantasy prvky se akorát snažily odvést pozornost od bídně napsaného příběhu a nebo že jich tam bylo naopak tak málo, že bych to jenom těžko označil za fantasy. Takže abych to uzavřel, každý, kdo má rád dobrou fantasy a chtěl by si přečíst něco z české scény, tak knihu Smrt je má tanečnice mohu s klidným srdcem doporučit.

Knihu jsem docetl pred par dny a musel jsem docasne i upozadit rodinu a povinnosti, protoze jsem proste nemohl prestat. Cte se to jednim dechem a Lukovi se neda nefandit. Pribeh je pestry, odehrava se na rade mist a ctenari je doprano seznameni se se spoustou dalsich postav, jejichz charaktery jsou skvele vykresleny. Uz tu nekdo zminoval kocoura, jakozto jednoho z hlavnich protagonistu. Je to tak...a pri cteni jeho chovani mate pocit, jakoby jste sledovali sveho vlastniho domaciho mazla. Naprosto ze zivota a hodne jsem se tomu nasmal. Castecne si pripadam, jako v nejake RPG, kde se snazite vypiplat svou postavu a obcas ji doprat i nejakou tu zabavu. Luka skutecne roste pred ocima (magicky, fyzicky i osobnostne) a uz se moc tesim, s cim novym prijde dalsi pokracovani. diky za zazitek Clerien.

21.06.2018

Skvělá knížka, která chytí hned na začátku a nepustí až do konce. Už dlouho mě příběh a postavy nepohltily tak jako zde. Děj má spád a nejsou zde žádné zbytečně dlouhé popisné pasáže, které já osobně nemám rád. Těším se na další tvorbu od autorky.

Děkuji mockrát za přečtení knížky a za komentáře. Jsem šťastná za zpětnou vazbu a ještě víc, když zjistím, že se knížka líbila. Pro zajímavost - volné pokračování románu je dopsané, vydání je naplánováno na podzim 2018. Hana Clerien

19.06.2018

líbilo, hlavně příběh a mělo to hlavu a patu, jediné, co mi nesedlo a na co sem si musela zvykat delší dobu, byl jazyk.... sem zvědavá, co dalšího autorce vyjde....