• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Hana Hozová

Smrtonošův slib

„„Přišel čas vybojovat další bitvu. Rád bych věřil, že na další čas poslední . . .“ No vida, že to jde líp i když nemáme tolik stran v příběhu. Dokonce i to koupání hlavního hrdiny, které se mi v prvním příběhu zdálo až chronické, je tu podstatně omezeno. Pokračování příběhu Smrt je má tanečnice celkem volně pokračuje v této knize. Nečekal jsem více vysvětlujících skutečností. Nebylo to potřeba a navíc těch cca 280 stran dostatečně stačilo. Přibudou nové postavy, nová jména příšer, je tu víc akce, víc dobrodružství. Rozhodně se to četlo lépe než předchozí kniha. Citát: Jen spi, příteli. Budeš potřebovat načerpat spoustu sil na to, co přijde pak.“... celý text
— Terva

---

Smrt je má tanečnice

„„Zůstal jsem s tátou, dokud nepřišla Ona. Morti, bílá dáma se kterou tančím ve svých snech.“ Po přečtení několika knih Jakuba Hozy jsem narazil na dvě knihy jeho sestry Hany Clerien. Neodolal jsem a do jedné z nich se pustil. Smrt je má tanečnice sice v anotaci na zadní straně knihy slibuje strhující fantasy román, ale není tomu ani z poloviny pravda. Rozjezd celkem slušný, člověk je v očekávání a po krvavé scéně, kdy hlavní hrdina opouští město, jsem opravdu očekával krvavou pomstu. Jenže pak se Malako dostane do školy v Tarn´Utu a zde se nám paní spisovatelka prostě zasekla. Několikrát se tu opakují stejné scény. Boj v aréně, boj v kleci, koupání, boj, koupání, boj, koupání a sem tam ve vaně přibude ke koupání i sex. Malá ochutnávka: Ten večer se můj amulet rozezněl písní Morti znovu a neustal, dokud se poslední z duší nedostala bezpečně na Onen svět. Na naší straně nebyl žádný mrtvý, bojový trans, do kterého jsme se všichni uvedli, včetně mě, vnes do našich pohybů zuřivost a necitlivost k únavě či bolesti, nedovolil nám žádné zaváhání. Jakoby naše tělo samo nejlépe vědělo, jakým chvatem a kdy udeřit tak, aby zanechalo na protivníkovi fatální následky . . . Tak že Malako ještě nevykonal krvavou pomstu, ale stačil se asi desetkrát vykoupat. Musím se přiznat, že když už lezl zase do vany, chtěl jsem knihu odložit. Je v tom strašně moc zbytečných detailů, které paní Hana Hozová obšírně rozepisuje až to začne nudit. Ale, když se tou střední částí příběhu prokoušete, nebo prokoupete, záleží na úhlu pohledu, dostanete celkem povedené finále. Není to zrovna strhující, ani nějak výjimečně akční, je to spíš jen převyprávěný příběh o pomstě. Citát: Věřím, že konečně jsem připraven. Jen nevím, jestli je smrt dostatečná pomsta za to, co provedl. V příběhu najdete několik oslích můstků, aby se příběh někam posunul. Jako největší postrčení děje jsem shledal ve scéně se ztraceným náramkem. Takové náhodě se nedá moc uvěřit. Víc neprozradím. Musím přiznat, že na konci knihy už jsem si vzpomněl jen na . . . koupání. Pevně věřím, že druhá kniha nazvaná Smrtonošův slib bude lepší a to hlavně díky tomu, že má méně stránek. Této knize by slušela tak půlka z těch cca čtyřista stran příběhu. 50% Citát: Já neumím dělat zázraky. Ještě ne.“... celý text
— Terva

---

Smrt je má tanečnice

„Jestli knihu něco zabilo, tak styl vyprávění v první osobě přítomného času. S tím pak souvisí rozvleklost, kdy autorka neopomíjí popsat vše do nejmenších podrobností, třebaže to pro děj nemá zbla významu. Ne, že by neměla co říct – od prvních stránek až po ty poslední se zabývá trampotami, které hrdinovi uvily do vínku sudičky. Jedna tragédie střídá druhou, což vyústí v odhodlání pomstít všechny způsobené nepravosti. Trochu to kazí maličkost – názvy kapitol sem tam prozradí i jejich obsah, takže ne vždy se dá mluvit o překvapení. Nic to nemění na faktu, že Hana Hozová pojala odyseu Luka Mortifera ve velkém. Jenže atmosféra románového světa působí neúmyslně pohádkově, zápletka se tříští pod vlivem motivů a v okamžiku, kdy hrdina nabude zkušeností, přestáváte o něj mít podvědomě strach. Ani vedlejší postavy nepůsobí uvěřitelně, buď jsou podlé, dobré nebo bodré, pročež jejich množství je přímo úměrné rozsahu. Ambicemi se nešetřilo, výsledkem je ale bohužel pouze zárodek něčeho dobrého.“... celý text
— trudoš

---

---

Smrtonošův slib

„Smrtonošův slib navazuje na přechozí autorčinu knihu Smrt je má tanečnice a uzavírá tu některé dějové linky, které zůstaly nedořešené. Stejně jako předchozí kniha, je i tato plná akce a napětí. Luka rozehrává riskatní hru s Čarokrálem, aby splnil svůj slib. Cestu mu ovšem zkříží mnohem nebezpečnější protivník, se kterým se bude muset popasovat. V knize se objevuje několik nových postav, velmi jsem si oblíbila temperamentní vodnářku Simari, která tu Lukovi zdatně sekunduje. Samozřejmě tu nechybí ani kočičák, bez kterého by to prostě nebylo ono!“... celý text
— Dani3

---

Smrt je má tanečnice

„Obvykle jsem k českým autorům fantasy skeptická, ale tato kniha se opravdu povedla, je neskutečně čtivá, od začátku do konce plná akce a napětí. Autorka vystavěla zajímavý svět, kde neopomněla ani na faunu a floru, se kterou není radno si zahrávat. Magie a magických bytostí je tu přesně tak akorát, ale poslední slovo tu většinou mívá chladná ocel. Všechny postavy, i ty vedlejší, jsou velmi dobře propracované, spolu se čtenářem se vyvíjejí, takže to není jen obyčejný suchý popis událostí. Malaka/Luka ušel opravdu velký kus cesty a navíc má skvělého ochránce Velkého Čičiho. Ze začátku jsem se nemohla popasovat s Taraski, protože mi přišlo, že děj se velmi náhle změnil a obávala jsem se toho „indiánského“ pojetí příběhu. Nakonec to sem pasovalo skvěle.“... celý text
— Dani3