Dani3 komentáře u knih
Není to typická Hooverová, cílí spíše na mladší čtenáře. Autorka tu nepracuje s emocemi tolik jako v jiných svých knihách. To, co jí tu chybí, nahrazuje mysteriózním prvkem.
Konec byl divný. Buď měl být lépe zpracovaný, nebo tam neměl být, alespoň ten poslední odstavec…
Krev pro divoženku je na můj vkus zbytečně roztahaná. Vyšetřování až příliš dlouho stojí na místě. Přirovnala bych to k policejnímu hlášení Elišky Blažkové - moc podrobné, aby to bylo zapotřebí, chtělo by to zásah Barana, který by vše zkrátil na polovinu.
(SPOILER) Úvod Snílka neznámého je sice velmi zdařilý, ale to je tak všechno. Velká část příběhu je postavená na vyprávění a vzpomínkách, což knihu činí velmi pomalou. Téměř polovinu knihy se prakticky nic neděje.
Postava Lazla mi nebyla sympatická, jeho dětství a dospívání mohlo být popsáno méně zdlouhavě. Sarai a její sourozenci byli už více zajímaví, ale byli popsaní strašně depresivně a vážně a všechno viděli v tom nejhorším světle.
Oproti zbytku knihy byl konec rychlý a useknutý. Minya drží v šachu všechny kolem sebe tak, jak to dělala celý svůj život. Po pravdě, po autorčiných předchozích knihách jsem čekala mnohem víc. Škoda, že se vice děje neodehrávalo v Pláči.
Princ bláznů se mi nečetl zrovna lehce. Rozvláčný děj v podstatě o ničem, nesympatický hlavní hrdina Jalan, který navíc neposlouchá, co mu člověk říká. To by až tak nevadilo, kdyby to pro čtenáře nebylo zásadní.
Děj mi začal dávat smysl až tak kolem sté strany. Do té doby to byla katastrofa, a i potom je to vlastně jen putování z jednoho místa na druhé proložené různými krvavými jatky.
Další díl si nechám ujít a jiné knihy od tohoto autora asi také.
(SPOILER) Ze začátku to vypadalo, že hlavním tématem knihy bude problematický vztah dvou kamarádek Jane a Lorny. Autorka tomu věnovala poměrně dost času, ale nakonec tuto linku nedořešila.
Jakmile do příběhu přibyla linka z vězení a honba na Steadmana, tak už to bylo překombinované. Navíc celé Jamieho snažení skončilo na konci ve vzduchoprázdnu. I když nechtěl, tak to za něho vyřešil někdo úplně jiný.
Autorka to umí i lépe, za mě zatím nejslabší kniha.
Mnohem lepší než první díl. Líbilo se mi, že se celá kniha odehrává v Jinosvětě. Trochu mi to připomínalo styl Holly Black, ovšem víc propracované. Callie a Des jsou „šílená“ dvojice, ale skvěle jim to funguje. Těším se na další díl, o překvapení tu evidentně nebude nouze.
Kniha mě moc neoslovila, pořád jsem čekala, že se „něco“ stane a ono nic. A jaké bylo moje rozčarování na konci, když jsem zjistila, že to má ještě další díl. Otevřený konec je svým způsobem také konec, takže do další ho dílu se už pouštět nebudu.
Ústřední dvojice byla sympatická, nicméně romantickou linku držely nad vodou jen chaty a telefonáty mezi Rosie a Adamem. Panická ataka i alkoholismus jsou vážné problémy, ale tady je to všechno popsané strašně odlehčeně. Zasloužilo by si to lepší zpracování.
(SPOILER) Zajímavý nápad, kde jedna rostlina svým vědomím ovlivňuje chod celého města.
Kámen úrazu je ale zpracování příběhu. Charaktery postav a jejich chování jsou věrohodné, bohužel zde není žádná akce jen samé popisy. Vadilo mi to obzvlášť na konci knihy, kdy příběh vrcholí.
S čím si autorka nevěděla rady to zaobalila a nechala na čtenáři, aby si s tím poradil sám. Trochu mě mrzelo, že tu nebyla napsaná formule na zrušení kouzla „zlatých úst“.
Za mě je to podprůměrná kniha, na kterou za pár dní zapomenu.
(SPOILER) Rozsévač větru má fantastický prolog, tady se zrodil Hubitel a tanečník na spáleništích Daimon Frey.
Potom už to ale za moc nestojí. Kossakowské souboj mezi dobrem a zlem je zde pojatý zajímavě a trochu jinak, ale je tu spousta vaty. Nepomáhá tomu ani hromada andělů jejichž charaktery jsou jeden jak druhý. Navíc dvě třetiny knihy všichni svorně čekají na souboj s nepřítelem. Pro odlehčení příběhu autorka zvolila několik vtipných momentů a dialogů, nicméně u andělů, kterým je tisíce let a vládnou kde čemu, to působí jako chování malých kluků.
Na konci mě pobavilo, že nebeská politika je stejná jako všude jinde. Nejvíc mě asi dostalo Gabrielovo prohlášení o vyhlášení „andělské amnestie“.
(SPOILER) Smrtonošův slib navazuje na přechozí autorčinu knihu Smrt je má tanečnice a uzavírá tu některé dějové linky, které zůstaly nedořešené.
Stejně jako předchozí kniha, je i tato plná akce a napětí. Luka rozehrává riskatní hru s Čarokrálem, aby splnil svůj slib. Cestu mu ovšem zkříží mnohem nebezpečnější protivník, se kterým se bude muset popasovat. V knize se objevuje několik nových postav, velmi jsem si oblíbila temperamentní vodnářku Simari, která tu Lukovi zdatně sekunduje. Samozřejmě tu nechybí ani kočičák, bez kterého by to prostě nebylo ono!
(SPOILER) Obvykle jsem k českým autorům fantasy skeptická, ale tato kniha se opravdu povedla, je neskutečně čtivá, od začátku do konce plná akce a napětí.
Autorka vystavěla zajímavý svět, kde neopomněla ani na faunu a floru, se kterou není radno si zahrávat. Magie a magických bytostí je tu přesně tak akorát, ale poslední slovo tu většinou mívá chladná ocel.
Všechny postavy, i ty vedlejší, jsou velmi dobře propracované, spolu se čtenářem se vyvíjejí, takže to není jen obyčejný suchý popis událostí. Malaka/Luka ušel opravdu velký kus cesty a navíc má skvělého ochránce Velkého Čičiho. Ze začátku jsem se nemohla popasovat s Taraski, protože mi přišlo, že děj se velmi náhle změnil a obávala jsem se toho „indiánského“ pojetí příběhu. Nakonec to sem pasovalo skvěle.
Silný, emotivní příběh. Autorka tu pracuje s vinou a zaměřila se čistě jen na postavu Caro a její problémy. Mrzelo mě, že Hector nedostal více prostoru pro vyprávění svého příběhu. Jeho postava mi přišla mnohem zajímavější.
Trochu mě zarazilo, že ve škole, kde mají skoro všechny děti nějaké problémy, nebyla jediná hodina s terapeutem, nebo nějaké skupinové sezení.
(SPOILER) Jsou tu vzletné a květnaté popisy okolního světa, ale vývoj postav je prakticky nulový, ani romantická linka mezi Isobel a Havranem za moc nestojí. Buď, byl příběh původně mnohem delší a autorka pak hodně škrtala, nebo se něco ztratilo v překladu, protože některé pasáže na sebe vůbec nenavazují. Místy byl docela oříšek, přijít na to, co se zrovna stalo, ale ne že by se tady toho mnoho dělo. Dějová linka je velmi slabá, stále jsem čekala na nějaké nesnáze, do kterých hlavní dvojice dostane a ono pořád nic. Jen na konci se vyloupne Olšový král a po pár odstavcích je konec.
(SPOILER) Zajímavý námět, otravná a nesympatická hrdinka a předvídatelný konec.
Nořin příběh člověka nutí zamyslet se nad svými osobními výčitkami, zda je to něco, co ho bude trvale brzdit nebo je překoná a rozhodne se jít v životě dál.
Hlavní hrdinka má možnost vyzkoušet si, co by se stalo, kdyby se v určitých okamžicích rozhodla jinak. Postupně přichází na to, že svých rozhodnutí, která si vyčítá, mnohdy vůbec nemusí litovat. Nořin původní život se přitom vůbec nijak nezměnil, jen Nora změnila svůj pohled na něj.
(SPOILER) Světla nad močálem mají rozhodně zajímavý námět. Sebevražda a slovanská mytologie je neotřelá kombinace. Atmosféru navíc skvěle dokreslují úvodní pasáže na začátku každé kapitoly, které nutí k zamyšlení.
Chvilku mi to trvalo, ale svět bludiček, rusalek, ančutek a jiných bytostí jsem si oblíbila.
Hlavní postava Lena má nelehký úkol, nalákat do močálu lidskou duši. Ze začátku mi Lena přišla divná. Její mentální proměna z člověka v navku byla na můj vkus až moc rychlá.
Popisy močálu i Temného Navu a jejích obyvatel jsem si užívala. Lenino putování a hledání sama sebe v Temném Navu nemělo chybu. Trochu tu ovšem pokulhává jakýkoliv vývoj vztahů mezi jednotlivými postavami. Vztahy se tu objevují z ničeho nic, nebo se z ničeho nic obrací postoje jednotlivých hrdinů.
Matylda a Quinn jsou sice sympatická dvojice, námět světa na Okraji má potenciál, ale přesto kniha pro mě byla zklamáním.
Gierová je "mistryně" odboček a slepých uliček a tady se opravdu vyřádila. Smysluplného textu tu byla necelá polovina. Knize moc nepřidal ani bídný překlad a korektura textu.
(SPOILER) Velmi emotivní díl, prostředek mi ale přišel zbytečně natahovaný. Asi bych knihu více ocenila, kdyby nebyla zasazena do středoškolského prostředí a hrdinové byli o něco starší.
I když hlavní dvojicí jsou Elain a Kassiel, tak pro mě je Adam pořád nejvýraznější postavou.
Konečně jsem se dozvěděla, proč vlastně padl, ale pořád má kolem sebe hodně tajemství, na které bude muset přijít i on sám.
Konec byl nejzajímavější, jsem zvědavá, kam Ellie její cesta v dalším díle zavede.
(SPOILER) Na začátku to vypadalo na klasickou lovestory ze střední školy, ale postupem času se z toho vyklubalo něco víc.
Adam je výrazná postava, proto mě překvapilo, že on nepatří do ústřední dvojice. Jeho chování mi přišlo občas přes čáru, vzhledem k tomu kolik mu je let.
(SPOILER) Siréna Callie dluží hromadu "laskavostí" Handlíři, vílímu králi, který si je po dlouhých sedmi letech přichází vybrat.
Hlavní dvojice je sympatická, skvěle jsem se s nimi bavila. Příběh má spád, ale je vidět, že se autorka převážně věnovala romantické lince a ostatní děj hodně upozadila. Zápletka z Jinosvěta se objeví až na samém konci knihy.
I když děj není nijak zvlášť propracovaný, tak si druhý díl ráda přečtu a budu doufat, že se bude z mnohem větší části odehrávat v Jinosvětě, protože o světu víl toho v prvním díle bylo opravdu poskrovnu.