Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520308/bmid_slovodejky-64ca80237f559.jpg
4
75
75
Slova mají moc! Amáliina otce, nejvyššího slovodějce, popravili za kolaboraci. Podědila jeho moc a s ní spojené povinnosti. Pod přísným dohledem představenstva města a nové starostky musí pracovat pro ty, kteří jejího otce nechali pověsit, aby očistila rodinné jméno. Vůbec jí nepomáhá, když se k tomu všemu potýká s klavíristou Arturem, který do města přináší svěží vítr v podobě nové hudby i svůj neodolatelný šarm. Amálie ale není jedinou ženou, u níž se projevila kouzelná moc. Město se mění. Ne každému se to bude líbit…... celý text
Přidat komentář
Nápad i téma super, málo fantasy ale (čekala bych víc používání schopností apod.). Trochu romantika. Taková průměrná kniha.
Nechci dávat nějaký hluboký rozbor. Četlo se dobře. Je patrno, že autorkou je žena (pouze konstatování). Jen mírně ovlivněné feminismem (přijatelně) a bohužel i současnými ideologiemi méně přijatelného charakteru.
Slovoděj je člověk, který má dar převést slova na činy. Amálii popravili otce. Byl to nejvyšší slovoděj ve městě, ale těsně než umřel, přeše jeho dar na dceru, s čímž nikdo nepočítal. Tak se Amálie stala nedobrovolně nejvyšší slovodějkou a musí svůj um a titul obhájit.
Starostka Radová zaměstná Amálii nelehkým úkolem, aby po válce mohlo město konečně otevřít své brány lidem zvenčí. Amálie obstojí a do města přijíždějí obchodníci z dalekých zemí. Mezi nimi Artur Zlatý. Jeví se jako každý jiný ale jeho účel cesty není přesně takový jak řiká. S Amálií prochází město a kouzelnou knihovnu, která si žije vlastním životem a naleznou srdce knihovny, jádro mízy, díky které se nejen mění různé věci na užitečné pomocníky.
Námět super, jen se mi zdálo, že příběh sám o sobě není propracovaný úplně do detailu. (Proč, s kým a jaká válka to vlastně byla? Co dělal Vilém v podzemí knihovny? A další drobnosti) Autorka by si s tím mohla trochu víc pohrát. Zápletka je trošku bezvýznamná, čímž lehce znehodnotila dobrý potenciál příběhu. Záporné postavy nejsou vůbec zákeřné, spíše ukřivděné. Cele je to zasazené do doby, do které jsem se nemohla vcítit.
Libil se mi pan Zlatý, mám ráda muže s brýlema . Rodina a přátelé Amálie taky, ostatním postavám se autorka moc nepoveěnovala a jak už jsem psala výše, záporáci na mě působili dost dětinsky. Rozuzlení celé zápletky taky nebyl kdo ví jaký boom.
Příběhem doprovázel Amálii její věrný přítel Hugo a i díky němu je to moc pěkné oddechové a nenáročné čtení.
A samozřejmě krásná obálka
(SPOILER)
Alena Adrianet Heinrichová
SLOVODĚJKY
Píše se rok 1919. Nové pořádky se pomalu, ale jistě dostávají i do města, chráněného proti zpustošenému okolí kouzelnou formulí.
Ženy dostaly volební právo. Mění se móda i délka šatů – o tom ale zatím nikdo neví, protože obchodníci byli ve městě naposledy před rokem. Ale změny jsou za branou a nedají se už odvrátit.
V tomto neobyčejném městě, ovládaném a poháněném kouzelnými formulemi, žije a pracuje Amálie.
Amálie je nejvyšší slovodějka. V místní knihovně má za úkol pomocí svých schopností hledat ztracená slova, slabiky a formule. Zaměstnání zdánlivě klidné a nekonfliktní. Až na to, že… že Amáliina otce, z něhož na ni ony speciální schopnosti přešly, ve stejné funkci právě před rokem popravili za velezradu. Jeho dcera to samozřejmě vnímá jako křivdu a nenávidí ty, kdo jejího otce na šibenici přivedli. Jednou z nich je i Anastázie Radová, kariéristka a novopečená starostka. Na její příkaz musí Amálie v kteroukoli denní a noční dobu přiběhnout, objevovat nejrůznější kouzelné formule a kromě toho ji zanedlouho čeká těžká zkouška: bude muset dokázat, že jako nejvyšší slovodějka dokáže naprosto splynout s knihovnou.
Co se knihovny samotné týče, ta má neuvěřitelnou schopnost nejen se přestavovat, ale i žít vlastním životem včetně rychlého potrestání každého, kdo se v ní (a k ní) nechová dostatečně uctivě. I ona skrývá nejednu záhadu a tajemství. O to větší jsou Amáliiny obavy, zda ve zkoušce obstojí.
Kromě toho, že je nejvyšší slovodějka, je Amálie také dcera, sestra, vnučka svérázné babičky – a žena. Jenže právě to poslední jí začne nemálo komplikovat život. Do města totiž přijíždí poněkud tajemný šarmantní klavírista Artur a s ním hudba a touha. Amálie má ovšem spoustu povinností a Arturova přítomnost ji rozptyluje.
Pak dojde k nejhoršímu: rada města se rozhodne, že některé knihy budou prohlášeny za zakázané a z knihovny odstraněny. Ale tím už pohár trpělivosti přeteče a do boje proti tomuto nesmyslnému nařízení se zapojí kdekdo: od knihovníka Bedřicha, přes Amálii s Arturem až po kamenného chrliče Huga.
Kniha mě bavila. Místy jsem až záviděla tu „zaopatřenost“ všech aspektů života pomocí kouzel a nápisů zlatou mízou. Nejlepší ze všeho byla ale knihovna, v jejímž popisu nelze nepozorovat vliv Harryho Pottera a zřejmě i mistra Pratchetta. Knihovník Bedřich naštěstí není orangutan, zato knihovna je mnohem živější než v Potterovi: nestačí jí přestavovat schodiště, ona se přestaví i komplet celá, takže vchody a dveře nejsou ráno vždy tam, kde byly včera večer a budova včera ještě barokní může být zítra klasicistní nebo gotická. Moc pěkné bylo vykreslení archivu a celého suterénu knihovny jako strašidelné oblasti, kde přežijí jen nejsilnější.
Celým příběhem prochází otázka rovnoprávného postavení žen, síly slova a ovšem i nezbytné LGBT téma. Romantická linka je tak akorát, předvídatelná, ale pěkná.
Co mi překvapivě chybělo, bylo trochu více humoru, o který některé situace přímo žadonily. V tomto ohledu potěšila přítomnost chrliče Huga, který je jednoznačně nejlepší a nejsympatičtější postavou celé knihy.
Druhá výtka patří redakční práci na knize. Chyb a překlepů je tam tolik, že při čtení opravdu ruší.
Zato mohu pochválit obálku a koneckonců i název, krásný český výraz „slovodějka“ , ten se mi moc líbil, stejně jako normální a víceméně obyčejná česká jména postav. Z těch „přehlídek samohlásek“, jak souhrnně říkám rádoby fantasy jménům v jiných dílech, se mi už poslední dobou kroutí jazyk i mozek.
Shrnuto: knihu jsem začala číst s velkou chutí a pobavením, ale časem mi začala připadat trochu roztříštěná a nepropracovaná. Za mě lehoučké zklamání. Přesto je to zábavné čtení, které cílovou skupinu jistě neurazí.
75%
Příběh o síle žen, rodiny, ale samozřejmě také lásky. Amálie žije ve světě, který teprve nedávno pocítil ženskou sílu slovodějek. Lidé s tímto nadáním dokáží vymýšlet různé formule, které dané předměty očarují a tuto magii udržuje při životě také míza ze stromu, který je prorostlý knihovnou.
Hned v úvodu se dozvíme, že Málčina otce, nejvyššího slovodějce, popravují za údajné kolaborantství. Co už však nikdo neví je fakt, že tato moc přešla právě na jeho dceru.
Amálie se s úlohou nové nejvyšší slovodějky docela pere, stejně tak jako s novou starostkou Anastázií Radovou. Můžete hádat, jaké pozdvižení následně způsobil příjezd dvou neznámých lidí - Artura a Gigi - a to dokonce v autě. Samozřejmě mezi Arturem a Amálií vznikne pouto, zpočátku přátelské, které přeroste v hlubší city. Artur má však dobré důvody, proč přijel právě do tohoto města. Spolu s Málkou začínají pátrat po tajemství knihovny a jejich otců.
Líbila se mi i nenápadná zmínka o LGBT+ komunitě a musím uznat, že snad všechny (kladné) postavy mi přirostly k srdci. Nechyběl zde humor, napětí a především krásný jazyk, se kterým si autorka dokázala pohrát.
Tato kniha je moje prvotina od autorky a moc se mi líbila. Neotřelé téma knihovny, která doslova žije vlastním životem. Přidejte ještě kouzelnou moc, která přímo vyskakuje z knih a je to dokonalé kombo. Sen každého knihomola, co myslíte?
Hned na začátku knihy si pro nás autorka připraví ostřejší začátek, kdy popraví hlavní postavě Amálii otce, ale není to nijak hrůzně a detailně popsané. A právě kvůli stylu psaní bych tuto knihu doporučila hlavně mladším čtenářům.
Skrytým poselstvím a tématem knihy je postavení žen, které se objevovalo po celou knihu. S mnohým jsem se dokonce ztotožnila. Další naťuknuté téma, je i LGBT. V této útlé knížečce se toho skrývá opravdu hodně.
V příběhu jsme se postupně seznamovali s fungováním a chováním knihovny, což se mi vážně líbilo. Neotřelé téma, chválím!
V knize se objeví i sladká romantická linka a už kvůli ní bych chtěla, aby byla kniha alespoň o třetinu delší.
Nejlepší postavou knihy jsem vyhlásila samožřejmě chrliče Huga. Vtipálek, ale zároveň záchrana a vrba. Zasloužil by si v knize mnohem více pozornosti, moc hezká postava.
Celkový příběh mi hezky plynul a autorčino psaní mi sedlo. Doporučila bych čtení přesně na toto podzimní období. Zachumlat se pod deku, zapálit svíčku a do druhé ruky čaj se skořicí. Božský.
Doporučuji a moc děkuji autorce @a.adrianet.h za poskytnutí knihy. Těším se na další tvorbu, kterou si moc ráda přečtu!
Knihu jsem měla možnost si přečíst díky štafetě od autorky. Příběh je psaný čtivě, takže jsem měla knihu za pár večerů přečtenou. Sledujeme příběh nové hlavní slovodějky Amálie, která moc převzala po svém otci. Velkou roli v příběhu hraje kouzlená knihovna, ve které slovodějci pracují a kde také nacházejí magické formule. Autorka nám představila zajímavý koncept magie, kdy slovodějci dokáží předmětům “vdechnout magii pomocí formulí, které nacházejí zpravidla právě v knihách.
Důležitým tématem knihy je postavení žen ve společnosti. Tím se autorka zabývala od začátku až do konce knihy a popsala tak za mě dost věrný odraz některých společností. Také v příběhu najdeme lehkou romantickou linku a nesmíme zapomenout ani na LGBT prvky.
Co mi v knize chybělo, bylo nějaké větší naznačení, v jaké době se příběh odehrává. Z toho jsem byla během celého čtení zmatená, protože jsme dostali dobu, kdy se využívaly k ježdění kočáry, ale také existovaly pračky a telefony.
Co se týká tempa knihy, 2/3 příběhu bylo tempo pomalejší, postupně jsme se seznamovali s fungováním knihovny, magie a společnosti. Poslední třetina knihy byla naopak dost akční. Myslím, že by si kniha zasloužila o pár kapitol více, aby měla autorka více prostoru akční část knihy víc rozpracovat.
Celkově kniha není vůbec špatná. Nápad se mi moc líbí, jen si myslím, že si zasloužil trochu více prostoru na jeho realizaci. Takhle kniha nemohla jít nikde moc do hloubky a u všeho vlastně jen kloužeme po povrchu. Jsem ale moc ráda, že jsem se mohla do kouzelné knihovny podívat.
Doplujte na místo, kde slova znamenají moc…
SLOVODĚJKY
Tohle fantasy dílko , které napsala česká autorka se opravdu povedlo.
Smekám za super nápad a fantaskní prvky čarovné knihovny.
Milujete knihy???
Že se vůbec ptám , tak v této knihovně najdete úplně vše , hlavně knihy plné zaříkávadel. Jen tak najít ty správné dveře , protože tahle knihovna vám to jen tak neukáže .
krásně vykreslené postavy, magie, kouzla, zášť a podlost , to vše se tady prolíná s láskou a pokorou.
Budete se smát, plakat adržet všechny palce, aby vše dobře dopadlo stejně jako já .
Příběh o Amálii, slovodějce, která po smrti svého otce převzala tuto štafetu s magií spojenou a je rozhodnuta očistit jméno svého otce a obhájit své místo .
Setkává se s přáteli , kteří jsou ochotni ji pomoci.
Jenže jsou tu lidé , mocní , kteří už nechtějí , aby ženy byly SLOVODĚJKY a dělají všechno pro to, aby ani Amálie neprošla zkouškou …
Město se mění a lidé jsou nedůvěřiví.
Přijíždí sem v podivně vypadajicim vozidle Artur, klavírista , jenž sem přiváží energii, svěžest a Amálie je jeho šarmem okouzlena. To jí tak trošku komplikuje její plány očistit jméno svého otce …
Nebo jí naopak bude velkou oporou a ještě jí navic prozradí své tajemství????
Dokáže ochránit svou rodinu ????
SLOVA JSOU MOC A MNOHDY DOKÁŽOU ČLOVĚKA POKOŘIT , POVZBUDIT, ALE TAKÉ ZABÍT.
Kniha se mi moc libila a já za ni děkuji samotné paní autorce v rámci spolupráce
a těším se na její další knihy.
Dávám z 5
Tohle bylo prímové čtení. Knihovna, důležitost slov, feminismus, kouzla a trochu té lásky. Jasně, nebyla to vysoká literatura, ale to přeci od fantasy pro mládež nemůžeme čekat. Já dostala, co jsem čekala a ještě spoustu navíc. Například chrliče Huga. Vůbec všechna použitá jména byla moc pěkná a neokoukaná. Příběh sám není složitý, ale zlehka se dotýká různých témat. Což mi přijde pro dorost jako dobrý způsob, jak zjistit, že LGBT není nic výjimečného, že nadvláda některého z pohlaví je nesmysl, že slova mohou ublížit a že cesta do pekla je opravdu dlážděna dobrými úmysly.
(SPOILER)
Zajímavý nápad, kde jedna rostlina svým vědomím ovlivňuje chod celého města.
Kámen úrazu je ale zpracování příběhu. Charaktery postav a jejich chování jsou věrohodné, bohužel zde není žádná akce jen samé popisy. Vadilo mi to obzvlášť na konci knihy, kdy příběh vrcholí.
S čím si autorka nevěděla rady to zaobalila a nechala na čtenáři, aby si s tím poradil sám. Trochu mě mrzelo, že tu nebyla napsaná formule na zrušení kouzla „zlatých úst“.
Za mě je to podprůměrná kniha, na kterou za pár dní zapomenu.
(SPOILER)
Po dočtení přemýšlím, co bylo na tomto rukopise kchůl natolik, aby jej vydalo nakladatelství s tímto výrazem v názvu. Inu nenapadá mě nic jiného než fakt, že se s obdobnými příběhy knihovnic v poslední době roztrhl pytel.
Překvapivě se mi systém rostliny s vědomím a magickou mízou prorůstající chrámem/knihovnou hodně líbil. Na rozdíl od ostatních komentujících jsem si užívala podivný svět s kulisami počátku dvacátého století včetně módních tanců či hudby, šmrncnutý kouzly a smyšlenou geografií.
A čestně přiznávám, že se mi líbila i hlavní hrdinka Amálie. Chovala se rozumně, logicky a konzistentně, což je vysoce nad průměrem soudobé YA fantasy. Romantická linka, vlastně obě byly přirozené a milé. Například popis Amáliina prvního polibku vynechal veškeré anatomické detaily a díky tomu byl cituplný a něžný.
Otázce feminismu se kniha nevěnovala lehce, ale přímo zásadně. Chvílemi mě z podlého chování pana Rady a mocných mužů města úplně mrazilo. Zároveň si ale nejsem jistá, zda i tento aspekt je dostatečně kchůl na uvažované cílové publikum. Podle zdejších komentářů bych tipla, že nikoli.
Dostáváme se k záporům. Lehký až střední patos bych ještě rozdýchala, ačkoli bych ocenila víc vtípků a ironie. Krásné vztahy mezi jednotlivými členy Amáliiny rodiny jsou kýčovité a nereálné, ale opravdu hezky se o nich četlo. Dokonce i stavba narativu mi moc neskřípala a neměla jsem pocit kdovíjaké vaty.
Bohužel obrovské závady vidím dvě. V nejvypjatější scéně u magického zdroje by si pro změnu měli hrdinové různé špičkování a legrácky odpustit, když s nimi jinak tak úzkostlivě šetřili. A dlouhosáhlé filosofování už vůbec nebylo na místě. Veškerý akční náboj situace tím přišel vniveč.
Co už vůbec neodpustím, je opravdu ukázkově mizerná redakční práce. Tolik pravopisných a stylistických chyb na centimetr čtvereční je na pováženou a bohužel kvůli tomu snižuji hodnocení. Autorka je v tom možná nevinně, ale kniha je holt kolektivní dílo, sorry jako.
Hrůza to nebyla, ale zázrak taky ne.
Je to moje první kniha od této české autorky a jsem ráda, že jsem se tak díky soutěži k takové skvělé knize dostala.
Moc se mi líbil vymyšlený svět autorky, město, kde mohli lidé kouzlit pomocí slov, knihovna si dělala, co chtěla, to vše podle mě dávalo smysl a bylo to obdivuhodné. Nechci spoilerovat, jinak bych se nad městem a tím vším rozplývala. Nejraději bych se v tomto světě pohybovala. A kéž by knižně ještě déle (přála bych si pokračování)
Chválím autorčin styl psaní. Z jejích textů lze cítit láska k písmenkům. Líbily se mi metafory, které používala, poněvadž bohužel skoro nikde je v knihách nevidím. Tím jsem byla potěšena. Popisy prostředí mě uchvacovaly.
V knize najdeme spoustu moudrých vět, poučení. Například to, že slova mají moc a mohou ubližovat i pohladit. Přesně to mám v knížkách ráda; když mi mimo příběh nabídnou i ponaučení.
Co se týče postav, tak ty působily naprosto věrohodně. Úplně všechny. Hlavní hrdinka Amálie mě výjimečně nerozčilovala, jako hlavní ženské postavy v jiných knihách. Artur byl konečně mužská postava, která působila realisticky. V jiných knížkách si říkám, jak skvělý kluk je, ale nepůsobí reálně. Zato Artur? Ten je úžasný a vím, že takoví muži existují. Babička se mi moc líbila, její humor, ráznost, veselost. Rozálie, sestra Amálie, byla něžná a láskyplná, jemná žena, ale ne ufňukaná. Dvojčata super. Bedřicha, staršího muže, který spolu s Máli pracoval v knihovně, jsem měla moc ráda. Gigi byla vítr, blázen! A potom moje, po Arturovi, druhá nejoblíbenější postava Hugo! Hugo byl chrlič z kamene, jenž vypadal jako ďábel. Tento drzý, přisprostlý, ukecaný a vtipný tvor měl velké srdíčko a získal si i to moje.
Do příběhu jsou hezky přirozeně vloženy prvky LGBT, ale tentokrát mezi dvěma dívkami. Působí nenuceně, mile, stejně jako feministická témata.
Kniha mě okouzlila, bavila, vím, že na ni budu myslet hodně dlouho a zůstane mi snad navždy v paměti. Pouze kousek v půlce mi připadala zdlouhavá, bez větší akce, tak jsem se pár stran maličko nudila. Příběh plynul pomalu, ale to mi nevadilo.
Slovodějky bych doporučila všem, kdo milují fantasy, zajímavé a neobvyklé prostředí, květnaté popisy a touží se zachumlat do křesla s kakaíčkem. Slovodějky jsou přesně tím, a hlavně ona knihovna, kde byste si přáli být.
Všimla jsem si, že u českých knih mnohem více vnímám emoce a cit, který do nich čeští autoři vložili, nežli je tomu u přeložených k nich.
Tato kniha by si zasloužila mnohem více propagace a co nejvíc čtenářů
Hodnocení: 4,5/ 5
IG: @terischmetti_books
Blog: blumensprache.hikaru.cz
Tak tohle české fantasy bylo takové pohlazení po duši. Příběh něžně utíkal v prostředí magické knihovny a zároveň se dotýkal důležitých témat feminismu. U téhle knížky rozhodně doporučuji soudit knihu podle obalu ;)
Fantasy s velmi pomalým tempem, kde byla velmi zanedbaná redakční práce. Nebylo to úplně špatné čtení. Některé koncepty byly dokonce velmi zajímavé, avšak na postavách by to chtělo příště více zapracovat, stejně tak jako na množství akce. Té tam bylo vskutku málo a ani moc emocí ve mně příběh nevyvolal. Nicméně se jednalo o poněkud oddechové čtení a autorčin styl vyprávění mě bavil. Takže za sebe mohu titul hodnotit jako takový průměr, který neurazí, ale bohužel ani příliš nenadchne..
Předchozí autorčina knížka pro mě byla příjemnou oddechovkou, kterou jsem přečetla za den nebo dva, odpočinula jsem si u ní a to bylo vše co jsem chtěla, byla jsem tedy spokojená. Věděla jsem, že Slovodějky jsou žánrově úplně jiné a po dočtení můžu říct, že ještě lepší! Opět přečteno za velmi krátkou dobu, užila jsem to moc moc, odpočinula jsem si a ten fantasy svět mě moc bavil. Díky tomu to bylo právě ještě lepší než Medovník. Autorka to má moc hezky propracované, bavil mě ten svět, to zasazení, jak tam funguje ta magie, jakou roli tam mají ženy a feminismus a jak hezky o tom všem autorka píše. V celé knížce mám spoustu lepíků a zaznačených myšlenek, ke kterým se určitě budu vracet. Moc jsem si užila i tu romantiku, která byla taková něžná, čistá a krásně romantická přesně tak, jak to mám ráda. Oblíbila jsem si hlavní hrdinku, její rodinu i chrliče Huga, do kterého bych to ale nikdy netipla. Jen na konci jsem byla trochu zmatená a přišlo mi, že by to chtělo buď více popisu nebo více stránek, takhle jsem nestíhala sledovat co se kdy a kde děje. Jinak jsem ale moc spokojená, užila jsem si to, a pokud rádi podporujete české autory, rozhodně dejte Slovodějkám šanci. A ta obálka!
„Doufám, že umíš lítat, kamaráde, protože odtud možná budeme potřebovat rychle vypadnout," zasmál se Artur a nervózně prohrábl vlasy.
„Neumim."
„A más nějakou superschopnost?"
„Dřepět a bejt hezkej."
Nenuceně vtipná kniha propletena vážnějšími tématy odehrávající se ve světě podivuhodné magie. Přesně to, co jsem pro přežití svátků potřebovala.
Knihu jsem si koupila bez pořádného pátrání, šla jsem pouze po jméně autorky, ani anotaci jsem nečetla, a byla jsem velmi příjemně překvapena, když se stránky začaly otáčet jakoby samy a slova na papíře se najednou proměnila v obrazy mé představivosti, pocity.
Když se pokusím shrnout mé myšlenky ohledně knihy; byla fakt SUPER. Ze začátku jsem si moc nebyla jistá, jestli je to čtení pro mě, ale nestačilo ani 50 stránek a mě nebylo schopnou od knihy odtrhnout.
Slovodějky
To bylo tak krásné čtení! Skvělý nápad. Knihovna, která se sama od sebe dokáže přes noc přeměnit, asi prostě podle nálady. Knihovna, která se dokáže sama bránit a schovávat to, co někomu nechce ukázat a vyjevit někomu to, co je potřeba aby našel. Knihovna, ve které se každý den zjeví nové knihy. Tak krásný! Ten nápad o čtení knih.. to, že když se u knihy usne, nebo se čte nějakou dobu, tak písmenka a věty utíkají.. tak hezky to bylo vymyšlené!
K tomu všemu Slovodějky (už jen ten krásný název!), a to, jakou mohou mít slova moc.
Hugo! Ten nejvíc nejskvělejší přítel, jakého si mohla Amálie přát. Byl výbornej!
Do toho normální, hezká, romantická linka.
Ale i tak jsem nedostala odpovědi na několik otázek..
Ale taky je tu troška feminismu, decentně psaného, ale dobře myšleného! :)
Fakt hezké čtení.
A navíc krásná obálka.
"A más nějakou superschopnost?"
"Dřepět a bejt hezkej."
"Netušil jsem, že mi fušuješ do řemesla."