Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520308/bmid_slovodejky-64ca80237f559.jpg
4
75
75
Slova mají moc! Amáliina otce, nejvyššího slovodějce, popravili za kolaboraci. Podědila jeho moc a s ní spojené povinnosti. Pod přísným dohledem představenstva města a nové starostky musí pracovat pro ty, kteří jejího otce nechali pověsit, aby očistila rodinné jméno. Vůbec jí nepomáhá, když se k tomu všemu potýká s klavíristou Arturem, který do města přináší svěží vítr v podobě nové hudby i svůj neodolatelný šarm. Amálie ale není jedinou ženou, u níž se projevila kouzelná moc. Město se mění. Ne každému se to bude líbit…... celý text
Přidat komentář
Nejvyšší slovodějec byl popraven a jeho moc přešla na dceru. Amálie nevěří, že by byl její otec schopen činu, který se trestá smrtí, proto se pouští do hledání odpovědí, a k tomu se jí do života připlete okouzlující klavírista Artur.
Amálie pracuje v knihovně, která si dělá, co chce. Není radno ji pokoušet, protože když si něco usmyslí, už byste se nikdy nemuseli dostat ven. Jako knihomola mě tohle místo naprosto učarovalo.
Postav tu není úplně málo, takže je velká pravděpodobnost, že si čtenář minimálně jednu oblíbí. Nejlepší z nich je rozhodně chrlič Hugo. Scény s ním jsou naprosto skvělé. Nesmím zapomenout ani na Bedřicha nebo svéráznou babičku hlavní hrdinky.
Na konci této ya fantasy jsem v hlavě stále měla více otázek než odpovědí, což je strašná škoda. Spoustu věcí (a nejen o světě za hradbami) si čtenář musí domyslet, protože se je v příběhu nedozví.
Autorčinu předchozí knihu jsem nečetla, takže nemám srovnání, ale mně se Slovodějky četly strašně dobře. Nikam se nespěchalo, vše tak krásně a pozvolna plynulo, a přesně tak mi to i vyhovovalo. Ráda jsem si od příběhu nabitých akcemi odpočinula.
#spoluprace @a.adrianet.h
Z IG profilu:
Tato kniha měla jeden z nejlepších úvodů, co jsem kdy četla. Vážně skvěle zpracovaná úvodní kapitola, měla všechno... kouzla, emoce a pořádně nás dostala do děje!
První velké plus vidím v prostředí této knihy. Musím říct, že jako knihomol se tady budete mít velice dobře!
Krásně popsaná knihovna, která má svoji hlavu, navíc tady ožívají i slova, pomocí kouzel a formulí. Celkově všechno je tady taková pohádka.
Úplně nádherně tady funguje čeština, co se týká vymýšlení kouzelných formulí.
Fungování knihovny mělo i hrozně fajn systém. Líbil se mi nápad s pamětí knihovny jako jejího archivu a spoustu dalšího.
Příběh se také lehce věnuje feminismu, což mi tam vůbec nevadilo. Některé scény byly napsané tak dobře, že na vás úplně čišela ta bezmoc, která se objevuje i tady v našem světe. Nebylo to podle mě přehnané.
Další příjemné překvapení bylo to, jak hezké vztahy tam měli členové rodiny kolem naší hlavní hrdinky. Všichni se tam měli rádi a dohlíželi na sebe. Bylo tam popsáno i fungování v domácnosti a atdBylo to hezké plus navíc!
Kniha nám také předala spoustu myšlenek právě o slovech. Hlavní postava se nám tady bojí mluvit, díky tomu, že její slova mají moc a mohla by tím “poškodit druhé. Ale zde se nám dostává myšlenka toho, že hodně lidí mluví a nehledí na své následky. Špatná slova mají dopad i bez formule.
Během čtení jsem pořád nedokázala přijít na to, v jaké době se tento příběh odehrává. Máme tam auty, plesy, pak klasická městečka s trhy a tak dále.
Není to obří minus, nijak to nerušilo příběh. Bylo tam prostě od všeho trochu a možná to bylo cílem.
Dostávám se k postavám. Nejvíce mi sedly postavy vedlejší, hlavní postava Amálie pro mě byla neutrální. Přišla mi tam prostě jen jako takový pěšák k vyprávění děje, ale díky skvělému obsazení kolem, mi to ani nevadilo.
Babička Amálie byla skvělá, její sestra byla laskavá a miloučká, dvojčata hravá a další postavy byly taky super. Chrlič byl absolutně perfektní!
V této knize máme i lehčí romantickou linku. Byla moc milá a ani mi nevadilo, že ubíhala pomaleji.
Hodili se mi k sobě. Navíc tato mužská postava byla napsaná moc skvěle!
Mám tady ale i nějaké minusy. Během příběhu se nám odkryje jedna místnosti, díky slovní formuli, což by moc nefungovalo ze strany Chrliče, jelikož tu formuli neznal, ale možná jsem to jen špatně pochopila (musíte si příběh přečíst).
Konec této knihy byl nejslabším článkem. Přišel mi urychlený, moc věcí se tam nevysvětlilo , ale hlavně naše hlavní hrdinka vyšetřuje kroky svého otce, jeho činy mi vůbec neseděly k jeho charakteru, takže se pro mě stal ten konec méně uvěřitelným. Možná to bylo tím, jak to tam nebylo moc vysvětlené a atd, ale jednoduše jsem to nebrala.
Přesto knihu doporučuju!
Četla se skoro sama a musím říct, že jsem po delší době našla knihu, kde jsem čela a četla.
Příběh je psán velmi příjemně a já se musím poohlédnout po dalších knihách od autorky.
Tento nápad s knihovnou, mízou a slovy byl prostě skvělý, naprosto mě okouzlil !!
Byla jsem překvapena, když autorce vyšla další kniha. To raději nebudu ani srovnávat. Dala jsem tomu šanci a chtěla jsem vidět jak se autorka zlepšila.
Určitě se zlepšila, ale bohužel jediný co mě na knize zaujalo byla obálka
Příběh byl nudný a nezáživný. Ztrácela jsem u čtení pozornost a čekala jsem, kdy to všechno skončí. Nemáme tu žádnou akci a postavy jsou nudné a bez osobnosti. To hlavně hlavní postava. Obyčejná holka, která si mě ničím nezískala. Kdo to zachraňoval byl jediný Hugo. Romantická linka tu je velmi slabá. Škoda mohlo být toho využito lépe.
Mnoho věcí mi nedávalo až tak smysl.
Je to celkem škoda.. ale už další knihy číst nechci od autorky
Taková pohodová fantasy detektivka. Ideální jako podzimní oddechové čtení k čaji, s příjemným tempem, skvělými postavami (jak tu padlo už vícekrát, hlavně Amáliina babička a Hugo), zajímavým systémem magie a důležitým připomenutím, že slova mají moc (které jsem, přiznávám, potřebovala). Romantická linka mě úplně nezaujala, ale to už je asi na každém. A nemůžu nezmínit krásnou obálku, která mě více než anotace přesvědčila, že bych knize měla dát šanci.
V první řadě mě kniha zaujala svou anotací. Zněla zajímavě a slibně.
Co se týče samotného příběhu, tak jsem byla nakonec krapet zklamaná. Asi jsem měla jiné očekávání od knihy.
Příběh mě tolik nenadchnul. Bylo to spíše oddechové čtení, které není vůbec náročné pro čtenáře. Chtěla jsem nějakou dobrou akci nějaké emoce, které to ve mně vyvolá, ale tomu tak nebylo. Pořádná akce se rozjede až na konci, což je pro mě už pozdě.
Hlavní postava se jmenuje Amélie. Ta mi bohužel nesedla. Nebyla pro mě nijak zajímavá.
Co se týče Artura, tak ten byl zlatíčko a sedl mi.
To samé babča Amélie ! Tohle byla super dvojka.
Hugo - úžasný úžasný ! Autorka uměla ty mužské postavy napsat perfektně ! To musím uznat
Styl psaní autorky se mi, ale líbil o tom žádná. Píše moc hezky. Jen by to chtělo asi zajímavější a poutavější příběh, který ve čtenáři něco zanechá. Kniha měla být feministická což za mě úplně asi nebyla.
Obálka knihy je nádherná. Pokud chcete oddechové čtení, kde si pěkně odpočinete, tak tohle je podle mě ideální. Opět chci říct, že každý si na knihu musí udělat svůj názor. Sto lidí, sto chutí. Já děkuji autorce za oslovení a poskytnutí knihy k recenzi.
Recenze pro @humbook #humbookblogeri
.
Slova mají moc. Poté, co za údajnou zradu popravili Amáliina otce, nejvyššího slovoděje, se projevilo, že zdědila jeho schopnosti. Protože je však v nemilosti a nemá kdo ji naučit s novými schopnosti a funkcí s tím spjatou zacházet, pod bedlivým dohledem musí dokázat, že jí její místo náleží.
Uzavřené město v meziválečné době bez jediného kontaktu s vnějším světem, v němž je každodenní součástí života magie, přesně tam vás Slovodějky zavedou. Právě slovodějové jsou ti nejdůležitější, hledají nová slova, „kouzla“ pro usnadnění všeho, zastávají v podstatě technologický vývoj, a právě mezi nimi se ocitá Amálie. Má to ale jeden háček: doteď moc patřila výhradně mužům. Teď však přešla do rukou žen.
Feminismus, ten je hodně velkou součástí této knihy, řešení otázky moci a vlivu žen, odmítající postoj mužů, řeší tuto otázku vlastně celá kniha. Místy možná až trochu moc agresivně.
Velmi důležitou roli v knize hraje knihovna, magie, slovodějství a jak to spolu souvisí. A to je věc, kterou jsem si na knize naprosto zamilovala. Ona v podstatě cca polovina knihy je spíš o poznávání tohoto systému, jeho ukázání, včetně komplikací, které může přinést, a to jsem si nesmírně užívala. Autorka knihovnu pojala osobitě a po svém a naprosto kouzelně a úchvatně, až jsem si říkala, že je škoda, že kniha není delší, aby tam knihovny mohlo být více. Pak se kniha víc stočila k příběhu, opět se zabývajícímu feminismem hodně, a v této oblasti by mi možná nevadilo trochu víc akce.
Postavy jsou v knize taky naprosto kouzelné. Amálie možná nebyla vyloženě charakterově výrazná, ale o to byla pro mě příjemnější vypravěčkou, se kterou jsem se mohla pěkně ztotožnit. Postav je tu nemálo a ne všechny dostaly takový prostor, jaký by mohly, ale přitom si každá zachovává svůj charakter a většina z postav velmi sympatický. Hugo, Bedřich a babička, tahle trojka je naprosto topová. Jak naznačuje i anotace, knize se nevyhne romantická linka...
Autorka ukazuje, že rozhodně ví, jak pracovat s textem, píše velmi čtivě a poutavě, a i když pár výtek mám, kniha u mě zanechala dobrý dojem.
(SPOILER)
2*
anotace me nadchla, znelo to jako kouzla rodu thornu - a ve vysledku to mirna kopie je, ale stvalo me az moc veci
zaprve - otec hlavni hrdinky byl popraven za kolaboraci... ok, za kolaboraci s kym? nakonec se dozvime, jak to bylo, ale prislo mi to jako naprosta blbost
zadruhe - hlavni hrdinka je nezajimava, takovy poskok, co dela, co se ji rekne
zatreti - vetsinu knihy se vubec nic nedeje a jenom jsem cekala na konec jako na smilovani - a to mi na tom vadilo nejvic, ze se to rozjede az na konci (a ten svet jsem doted nepochopila)
zactvrte - tak ten klavirista ji celou dobu taji, ze se znal s jejim otcem??? chodici red flag, diky ne
zapate - kniha ma byt feministicka, ale zadny feminismus jsem tam teda nenasla (jestli se tim mysli to, ze najednou zeny zahadne ovladaji kouzla a muzi ne, a i kdyz maji moc, jenom sedi doma a cekaji, co bude, tak to moc feministicke neni)
jakoze cetlo se to dobre, ale za me spis ne
obalka se zase moc povedla <3
(SPOILER)
Nechci spoilerovat, takže to vezmu v bodech:
1) Děj - podle mého názoru začíná “těsně před koncem - kupodivu mi to nevadilo. Je “nahrazen feminismem a LGBT+.
2) Mužské postavy - sympatičtější než ženské.
3) Feminismus - chápu, proč s tímto prvkem autorka v knize pracuje. Bez něj by vedlejší zápletka nedávala smysl. Ale místy to bylo dost na sílu a spíš to rušilo. Přišlo mi, že kniha ve výsledku nebyla o moci slov, ale pouze o rovnoprávnosti žen.
4) Babča a Hugo - dvě nejlepší postavy z celé knihy. Milovníci sarkasmu a upřímní až za hrob!
Mám tu pár “ale, za které autorka asi úplně nemůže, ale nakladatelství to mělo pohlídat:
- Špatně očíslované kapitoly (8,10, 11 >>> 9 je na dovolené :D ).
- Slovosled + s, z na konci řádku - ach...
- Písmo - některé odstavce mají jiné prostrkání.
- Tisk - místy je silnější a jinde videtlně slabší. Dost to unavuje oči.
Celkově jde o oddechovku. :)
Oblíbený citát:
(...) Všechna slova mohou ranit, těšit i čarovat. Žádné nikdy nemůžete vzít zpět, a co napáchalo, se vryje do paměti. Řeknete jedno špatné slovo a v něčí duši zůstane šrám. Může spálit lidský osud během pár minut nehledě na to, čím vším člověk byl a kolik dobra vykonal. Lidé každý den rozsévají pomluvy beze strachu, co svými slovy způsobí, co hůř, někdy ublížit chtějí. (...) Kolikrát ale přemýšlíme nad tím, co naše slova mohou způsobit?
Devatenáctiletou Amálii čeká nelehký úkol – vyrovnat se s popravou otce, ovládnout moc slovodějky, podmanit si kouzelnou knihovnu a ochránit ji před bývalým starostou, lačnícím po znovunabytí moci. K tomu všemu jí ještě motá hlavu kořeněná vůně přistěhovalce Artura. Amáliina oddanost rodině a lehká drzost je něco, čím je tato hrdinka sympatická. Mimo jiné i ostrovtip mezi ní a oživlým chrličem Hugem. Jen kdyby na něj pořád nekáleli ti holubi! :-D
Poselství knihy netkví jen v otázce rovnoprávnosti, ale i v tom, jakou moc slova mají. Vše, co řekneme, má vliv na naše okolí, a to autorka v příběhu krásně vykreslila. A i když se tu nevyhneme stále častějšímu objevování LGBT linky, nepoutá na sebe pozornost a spíše dokresluje obrázek celé společnosti.
Za mě super příběh, který se četl sám :-)
Byť úplně nejsem dospívající mládež a hovím si v jiných žánrech, tak mě toto prostě bavilo. Když přečtu knížku za 1 den, tak je něco velmi v pořádku - v tomto případě to bylo to, že mě kniha prostě nepustila a chtěla jsem celou dobu vědět, co bude dál. Přiznám se, trochu nostalgicky mě to vtáhlo do časů prvního čtení Pratchetovek (Hugo a atmosféra) a donutilo mě to zamyslet se nad tím, že dobře napsaná romantická linka může být taky zábavná a nerušit príběh. Nemohu moc srovnávat s jinou young adult literaturou, ale humorem, spádem a vyvážeností děje si podle mě kniha plný počet zaslouží.
Velmi milá kniha, taková feelgood. Příběh se velmi zvolna odvíjel jako kolébání se na vlnách, ale zvraty a napětí je tam taky. Autorka představila město s tajemnou “živou knihovnou a velmi originálním způsobem čarování, kde bych rozhodně chtěla být. Myslím, že tuto knihu si oblíbí všechny knihomolky. A Arthura a Huga taky ;-)
Slovodějky
Kniha se mi líbila. Líbila se mi atmosféra města a svéhlavá knihovna.
Postav je akorát a vlastně jsou všechny sympatické a ke všem jsem si našla cestu.
Prolog je pecka!
Ale nejsem si úplně jistá, jestli jsem pochopila hlavní zápletku, asi bych potřebovala, aby byla víc rozvedená. Přišlo mi, že konec přišel moc brzo a trochu překotně, což je škoda.