Smrť je mojím remeslom
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296167/bmid_smrt-je-mojim-remeslom-OCH-296167.jpg
5
3937
3937
Beletrizovaný životopis veliteľa koncentračného tábora Osvienčim.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1960 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Táto kniha sa dá ohodnotiť hviezdičkami? Nemyslím si... Každopádne, Merlemu klobúk dole za spracovanie, avšak hodnotiť túto knihu mi príde trocha absurdné :))
Kniha popisuje život fašisty Rudolfa Langa. Od dětství až do roku 1947, kdy byl Lang odsouzen k trestu smrti. Lang byl, řekla bych, vyobrazen celkem realisticky. Ale fakt je, že tahle kniha je spíš pro silnější povahy.
'Důslední' Němci a jejich dopracování se k praktičnosti plynových komor pro splnění normy - to zní skoro jak jejich fabriky a pobočky dnes (Hella). Hössův případ, ale, a to mě zaujalo nejvíc, dává spoustu rozpolcených otázek. Je možné ve válce mít kompromisy? (Rorschach zná odpověď) "Jednal jsem dle rozkazů." Chladný, prázdný a nezaujatý člověk, co plní rozkazy - genocidu v zájmu svého vedení a jak se snaží svoje činy ospravedlnit. Jeho chladná logika, kdy musíte zákonitě vidět obě stránky věci ve mě zanechala zvláštní dojem. Trochu mi to připomnělo 'Requiem for a Dream', odosobněné, chladné, nechající vás v tom vymáchat, takové, jaké to je, kde vítěz není na žádné straně. Bezvýchodné.
Naprosto souhlasím s pepa4081. Přečteno pomalu na jeden zátah. Literárně úžasné, ich forma dodává už tak děsivé faktické skutečnosti, osobní dimenzi. Opravdu doporučuji všem, kteří toto téma "ustojí".
Kniha má pro mne dva rozměry. 1. fakta o nacismu a koncentračních táborech jsou prostě šílená, ale bohužel pravdivá. 2. literární zpracování je naprosto skvostné. Knihu jsem otevřel a zavřel až po přečtení. Doporučuji všem. Vrcholně uspokojivé.
Úděsný a drsný popis toho, co lidé dokáží. O zabíjení lidí a likvidaci jejich těl se spolu bavili, jako když se zemědělci baví o zvyšování výtěžku z polí. Pro ně byli lidé prostě jednotky. Když dostal Lang za úkol zlikvidovat půl milionu lidí za půl roku, tak jediný jeho problém bylo, že to nejde za tak krátkou dobu technicky zvládnout. Byl to prostě slepě poslušný fanatik, který by snad byl opravdu schopný na rozkaz zastřelit i svého tříletého syna.
Otřesný příběh člověka, který vždy horlivě a svědomitě plnil všechny příkazy a rozkazy bez jakéhokoliv lidského svědomí a zaváhání.
Svůj pohled na vyhlazovací úkol vyjádřil slovy: "Byla to protivná práce."
Skvěle napsaná kniha, velice dobře se čte. Člověk nedokáže uvěřit, co jsou někteří lidé schopni udělat jiným a nemít žádné výčitky svědomí.
Myslíte na ní, když usínáte, když vstáváte, vetře se vám do denních myšlenek i do snů. Náladu dní, které člověk normálně žije, obrátí jakoby naruby. To je pro mě znak, že tahle kniha není jen jednou z dlouhé řady, ale tou, na kterou člověk nikdy nezapomene. Protože se zapomenout nedá. Za mě - kdo nečetl, o hodně přichází.
Uff, možná je nás víc kdo jsme měli tendenci místy soucítit s hlavním protagonistou. Přesto jeho naprosto věcný a odosobněný přístup ke " své práci" a jakási vlastní morálka z něj pro mě dělá nebezpečnějšího jedince než kupa jasně čitelných psychopatů. Otázkou zůstává: byl by jiný kdyby vyrůstal v jiné výchově a v jiné době?
Dokonalý obraz postavy bez emocí , která slepě věří ve své rozkazy a ani se nezamýšlí nad jejich důsledky.
Lang pro mě byl postavou naprosto sociopatickou, která naprosto nechápala emoce. Snad jen proto dokázal plnit všechny hrůzostrašné rozkazy s tak klidnou a technickou odevzdaností.
Co se týče literatury druhé světové války, mnohem děsivější pro mě byla kniha "Utekl jsem z Osvětimi", kde jsou hrůzy koncentračních táborů popsány mnohem více. V této knize můžeme pozorovat vznik těchto táborů z první ruky, postupy SS i jejich praktiky.
K přečtení doporučuji, i když to není na tak dobré úrovni (a upřímně to není ani natolik lákavé), abych se k tomu kdy vracela. Nicméně za přečtení stojí.
ASi mám pocit, že jsem četla jinou knihu než většina profesionálních kritiků a recenzentů - třeba na obalu mé knihy je "na jedné straně milující otec a manžel". A to vyplývá z čeho, že u soudu řekl, že má své děti rád?
Kdybych já měla hodnotit (a teď mám k tomu jedinečnou příležitost, a tak tedy hodnotím) hlavní postavu knihy, nebudu používat výrazu zrůda, rozdvojená osobnost, cynik, budu se přidržovat svých vlastních (a teď se bojím, že když napíšu "zcela správných" názorů, zůstane má nadsázka a donebebijící ironie nepochopena) vývodů, a totiž, že to byl patrně autista, nesmírně inteligentní a skutečně organizačně schopný člověk, s potlačovaným (možná výchovou, možná v důsledku choroby, kterou jsem mu tak snadno a bez jakékoli odbornosti diagnostikovala) emočním vnímáním světa.
A byl člověkem, který právě ve zrůdnosti svého jednání, nám dal lekci, že spousta problémů je snadno řešitelných, když se na ně podíváme pouze a jen technicky. A současně nám dal lekci, jak pouhé technické vnímání světa je nebezpečné.
Nejde to ani bez jednoho.
Další z knih povinné školní četby. Neuvěřitelné, surové, bezcitné a tak skutečné. Postava Langa se vyvíjí od dětství bez lásky, citu, dospívající ve strachu a lhostejnosti. To vše vedlo k plnění rozkazů, aby konečně dostál uznání. Neuvěřitelné, že takovou hrůzu dokázal plnit bez svědomí, lítosti jak kdyby se jednalo o neživé věci. A neuvěřitelné, že se najdou takoví, kteří jsou schopni holokaust popřít, i když existuje nespočet svědectví.
Zajímavý pohled z druhé strany, podaný velmi čtivou formou.
Kniha je psána věcně, bez zbytečných popisů a s odstupem.
Zpočátku jsem Rudolfa litovala, jeho těžké dětství, vůbec mě nenapadlo kam to všechno povede.
Kniha plná bestialit a napsaná s takovým odstupem, že druhou takovou jsem ještě nečetl. Extrémní, nikoliv příjemný zážitek. Člověk je zvíře.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Po mnoha knihách plných výpovědí těch, kteří přežili holocaust jsem chtěla sáhnout také po příběhu z "druhé strany" a čí příběh by to měl být, než samotného Rudolfa Hesse (v knize jako Rudolf Lang). Nechtěla jsem knihu číst proto, abych snad mohla Němce obhajovat, ani proto, abych se je snažila pochopit, ale prostě proto, abych viděla pohled na věc také z jejich strany, abych věděla, co je k tomu vedlo.... A Smrt je mým řemeslem je toho dokonalý důkaz... Nejprve mi trochu vadilo, že zhruba 3/4 knihy (cca 200 stran ze 300) pojednává o Rudolfově dětství a dospívání, celkem dost podrobně vidíme Rudolfa vyrůstat v přísné katolické rodině, jeho útěk na frontu během 1. světové války i živoření po návratu domů po jejím skončení. Jsme svědky toho, jak jediným "domovem" a "rodinou" se mu stává armáda, strana a válka, zatímco podstatné části je věnováno zhruba posledních sto stran, občas ještě dost letmo. Nicméně všechno to, co bylo před Hessovým jmenováním do velitele koncentračního tábora Dachau a posléze Osvětim, nám pomáhá pochopit, co to bylo za člověka. Ani v nejmenším ho neomlouvá, že to jaké prožil dětství a dospívání, ho vedlo k tomu, co dělal. Byl zvyklý poslouchat na slovo veškeré rozkazy, ať už od svého otce nebo kteréhokoliv nadřízeného v armádě, což ho ale neopravňovalo sprovodit ze světa přes 2 miliony nevinných lidí. Vyprávění očima člověka, který dotáhl myšlenku Konečného řešení židovské otázky, bylo neuvěřitelně poutavé a především tak skutečné, že z toho mrazilo v zádech. Závěrečný norimberský proces s Hessem jen pomáhá dokreslit jeho obraz jako čisté lidské zrůdy bez sebemenšího kousku pocitu viny. Hájit se tím, že rozkaz je rozkaz nemůže nikdy omluvit to, co udělal... a samozřejmě v tom nebyl sám.