Smrť je mojím remeslom
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/296167/bmid_smrt-je-mojim-remeslom-OCH-296167.jpg
5
3969
3969
Beletrizovaný životopis veliteľa koncentračného tábora Osvienčim.
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1960 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Nevím, jak to přesně vyjádřit. Ta kniha je výborná svým zpracováním, ale zároveň naprosto příšerná svým obsahem. Hlavní postavou je nacista, který má na svědomí smrt tisíců lidí, a příběh je vyprávěn jeho očima. To je dost nezvyklé a vlastně také dost zajímavé. Je to člověk, který je evidentně duševně nemocný, na čemž se určitě podepsalo i jeho dětství. Svým způsobem je dokonce čestný: "Jednoduše nemohu neuposlechnout rozkaz. Pochop to přece, to je pro mne fyzicky nemožné!" Ale je to čest strašným způsobem zvrácená. Ani jednou ho nenapadlo přemýšlet o židech jako o lidech, jen jako o jednotkách. A celý příběh vypráví natolik bez emocí, že ani já k němu žádné emoce necítím. Ani nenávist. Jen nevěřícný úžas a odpor. Opravdu strašná kniha. A opravdu stojí za přečtení.
Od dvousté stránky začal autor dávat těžce najevo, jaké monstru a zvíře může být vychované v rodině bez soucitu, radosti a lásky. Při čtení finálních řádků (soud, obhajoba) se mi místy dělalo špatně z toho, jak se může někdo chovat tak bezcitně a roboticky.
Ale kdyby se vzepřel, tak by ho zastřelili a nahradil by ho někdo jiný, někdo „věrnější“, on byl jen další puzzle do skládačky...100% Doporučuji
Silný příběh o muži, který dělá všechno proto, jen aby byl nejposlušnější a nejlépe vykonal své povinnosti, protože na ničem jiném mu nezáleží - jen splnit nejlépe svoji povinnost, aniž by mu jakkoliv vadilo, že následkem jeho činů umírají lidé. Hlavně že on dokázal správně splnit všechny rozkazy. Místy se to četlo opravdu obtížně, běhal mi mráz po zádech, o to víc, když je kniha podle skutečných událostí. Nicméně autorovi se povedl skvělý psychologický rozbor narušeného člověka - jak myslí, co cítí, co je pro něj důležité a co ne... neskutečný náhled do toho, jak si někdo je schopen nechat vymýt mozek a plnit příkazy bez nějaké hlubší reflexe toho, co ty příkazy nesou za následky...
Kniha, která je místy k blití, ale taková byla realita a byli tací, kteří tak mysleli a konali. Někteří by ji měli povině číst, aby právě tohle pochopili...
Po trochu pomalém rozjezdu, kdy autor líčí dětství a vojenské zkušenosti hlavního hrdiny (i když to bylo taky docela šílené), se v druhé půlce dostáváme do hlavy podle mě psychicky narušeného úředníka, který chce co nejlépe naplnit rozkaz vybudovat opravdu efektivní továrnu na likvidaci židů a odklízení jejich těl. Rudolf Lang nepočítá těla, ale jednotky, a prožívá opravdu depresivní okamžiky, když hned nedokáže přijít na to, jak jich za 24 h zplynovat 8 000. Ale nakonec to vymyslí a úspěšně splní úkol, za což je po zásluze povýšen. O ničem nepochybuje, je to přece rozkaz. Nic mu není líto, on tu není od toho, aby přemýšlel, jen poslouchal. Dost nechutné, ale poučné.
Skvělý pohled na to jak je člověk ta nejlépe ovlivnitelná bytost. Ve svě podstatě děláme vše automaticky. Obávám se, že tenhle "deník" bude trochu pokroucen komunistickým režíme.
Je až k nevíře co s člověkem, který je vychován heslem "Nemyslet, ale poslouchat!", dokáže zrůdná ideologie. Hned po dočtení, si zákonitě musíte položit otázky: Jak je tohle možné? PROSTĚ JE. A když to bylo někdy možné, je možné aby se to stalo znovu? JE. A poslední, Byl bych já sám schopen? ....
Velmi zajímavá a čtivá kniha psaná z pohledu "druhé strany". Kniha je v podstatě psychologickým rozborem "fiktivní postavy" Rudolfa Langa, vysvětluje jeho motivace k hrůzným činům (jako je třeba vylepšení projektu na vyvražďování Židů). Téměř všechny jeho činy, kterých se během života dopouští, jsou ovlivňovány zážitky z dětství a přísnou výchovou otce. Smyl Langa pro odpovědnost a dodržování pravidel mu dává přesvědčení, že všechno, co dělá, je v podstatě správné. Zároveň si své činy dokáže omluvit tím, že "jenom" plní rozkazy a tím pádem na něm odpovědnost neleží. Chvílemi je těžké hlavní postavu nenávidět, člověk pro ni skoro až najde pochopení. Popis zvěrstev druhé světové války však čtenáře brzo vrátí do reality a stále se bude pozastavovat nad tím, čeho jsou lidé schopni se dopustit na jiných lidech.
Kniha je inspirována skutečnými výpověďmi jednoho z příslušníků SS. Jedná se o bravurní skoro psychologický rozbor hlavní postavy, a to Rudolfa Langa (v této knize), která nám líčí jeho dětství, psychologické nátlaky jeho otce v době dospívání, formování jeho osobnosti v klíčové době, jeho "smysl" pro odpovědnost a naprostou pravdu. Je to výtečně napsaná kniha, kterou ovšem díky svému námětu nesnese každý. Já se k ní již vracet nehodlám, po přečtení ve mě už asi navždy zůstane.
Když stojím před mrazákem u pumpy a nemůžu se rozhodnout na co mám chuť, tak si vezmu tvarohovýho Míšu. To je jistota. Stejně je to s literaturou o náckovskejch pohlavárech. Kdyby tu teď byla Rihanna, tak řekne: "Peči, pěkná paralela ela ela e e e."
Smrt je moje řemeslo má na obalu obří svastiky a lebku, což z knihy dělá ideální čtení do německého vlaku. Merle popisuje život Rudolfa Hösse, což byl nácek jak klacek a na nacistický stupnici, kdy 10 je sám Hitler a 1 Aleš Brychta, Rudovi dávám 9.
Höss totiž nebyl ledajakej zmrd. Protože se uměl dobře koncentrovat, tak ho Himmler pověřil vymyšlení konceptu pro vyvraždění židů. Ruda tak byl vedoucí při výstavbě Osvětimi a následně inspektorem všech koncentráků. Ruda byl taky ten fištrón kdo začal používat cyklon B ne na hmyz, ale na lidi. Jako bystrý čtenář jsem už na straně 60 zjistil, kde se stala v jeho životě chyba - miloval koně.
Krom toho byl jeho otec fanatickej křesťan a Ruda tak od mala byl veden k poslušnosti. Po smrti otce se v šestnácti letech během 1. světový vydává na frontu, kde vyniká díky svý poslušnosti, kterou mu vtlouk do hlavy fotr. Po návratu je jako spousta vojáků nezaměstanej a potlouká se jako nádeník. Až s nástupem NSDAP najde opět ve svým životě smysl a spirála mentálství se roztáčí, jak kolo, co roztáčela bába Tutovka. Celkově 8/10, do Laskavých bohyní od Littella stále ještě něco chybí, ale i tak je to literatura temná jak brejle Aleše Brichty.
Toto byla má první kniha, kterou jsem četla z "druhého" pohledu. Nevím, jaký názor zaujmout. Když jsem četla ty hrůzy, kterých byl Rudolf schopen, říkala jsem si, že se ani nedivím, vždyť byl k naprosté poslušnosti vychováván již od dětství. a co je ještě horší, nedokázala jsem ho celou knihu úplně nenávidět, občas mi ho bylo až líto. Jediné, na čem mu záleželo, bylo splnit rozkazy. Kladu si otázku, zda tvrdá výchova jeho otce opravdu mohla za to, že Rudolf byl "bezcitný"... Určitě zajímavé a poučné čtení. 4 hvězdy.
Životopis šéfa Osvětimi Rudolfa Hösse ("převlečeného" v knize za Rudolfa Langa) je fascinující četba, snaží se popsat osobnost i motivace člověka, který vynalézal zlepšováky k vraždění lidí (plynové komory) a který vraždění desítek tisíc "jednotek" bere jako pracovní úkol, jehož je třeba se zhostit se vší svědomitostí. Obávám se, že lidí jako on běhají v dnešním korporátním světě přehršle.
Excelentní kniha o tom, jak se vcítit do zrůdy. Nedokázal jsem ho nenávidět. Výborně napsáno, čtivě a poutavě. Přečetl jsem na střední v rámci úkolu a rozhodně nelituji výběru.
Kniha, která o svých pěti hvězdách rozhodla už téměř po sto stranách. Autor geniálně zvolil příběh psaný v ich formě, tím maximálně čtenáři přiblížil vcítění se do "hlavního hrdiny". Byl vůbec Rudolf Lang zrůda? Po celou četbu jsem se nepřinutil ho nenávidět. Myslím, že v té době jemu podobní lidé neměli skutečně na výběr, buď plň sebezvrácenější rozkazy nebo zemři. Pořád jsem si při čtení říkal: tohle už přece musí být přitažené za vlasy, ale historie nám ukázala, že nebylo. Čeho všeho jsou lidé schopni, nad tím zůstává rozum stát. Pak se tyto hrůzné skutky nazvou krásnou větou: morálním selháním národa. Zde je úryvek z knihy, který mluví za vše:
"Podle hlášení velitele tábora v Treblince nedokázal za šest měsíců zlikvidovat víc
než 80 000 jednotek.“
Reichsführer se odmlčel a dodal přísným hlasem:
„To je k smíchu.“
Velice pěkně napsané.Člověk si snáze udělá představu jaké to muselo za 2 sv. války být.
Začátek nebyl příliš zajímavý, moc mě nebavil. Děj ale postupně nabíral na obrátkách. Lang se oženil, protože mu to přikázali, stal se členem SS, protože to chtěli a pak už nebylo návratu a jeho osud byl zpečetěn. Tam někde začíná jeho přeměna. Lang přestal být člověkem a stalo se z něho vraždící monstrum. Rozkaz byl rozkaz… Poprvé jsem o tom četla z tohoto úhlu pohledu. Příšerné, zrůdné a zvrácené!
Z prvních dvou třetin knihy jsem byl mírně zklamán. Na druhou stranu jsem se seznámil s Rudolfem Langem, jeho osobností, názory a jeho celkovou proměnou od dětství po dospělost.
Jakmile se Lang stane velitelem koncentráku v Osvětimi nabere příběh ten zrůdný směr, který jsem očekával. Je neuvěřitelné, že Lang za celou dobu nepocítí žádné výčitky svědomí nebo dokonce soucit. Na hromadné vyvražďování se dívá pouze jako na technický problém, jak to provést co nejrychleji a nejefektivněji, aby uspokojil své nadřízené. Po takovém dni jde pak klidně domů a hraje si s dětmi.
Díky posledním cca 100 stránkám zaslouženě 80 %.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Můžete mi, prosím, někdo doporučit podobnou knihu, která je psaná, tak říkajíc " z druhé stryny" ??? Smrt je mým řemeslem nemohu hodnotit jinak než 5/5.