Smrť je mojím remeslom
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428270/bmid_smrt-je-mojim-remeslom-oUy-428270.jpg
5
3965
3965
Svetoznámy román Smrť je mojím remeslom je sugestívnou spoveďou Rudolfa Langa(inšpirovaný skutočnou postavou Rudolfa Hössa), ktorý sa počas druhej svetovej vojny stal veliteľom nacistického koncentračného vyhladzovacieho tábora Osviečim (Auschwitz) a dohliadal na smrť nespočetného množstva obetí. Na jednej strane milujúci otec a manžel sa stal pre milióny ľudí symbolom zla a smrti - bol to muž, ktorý postupne stratil vieru v Boha, ale našiel novú vieru: v Nemecko...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , Naše vojskoOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Kniha čtivá a zajímavá, ale je to spíš životopis, než živý romám s myšlenkou a duší. Děsivost knihy spočívá v tom, že se o lidech mluví jako o jednotkách, které je třeba co nejlevněji a nejrychleji zlikvidovat. A v tom byl horlivý hlavní hrdina opravdu dobrý. Skutečný profesionál, který dokázal ve svém táboře vyřídit několik tisíc jednotek denně.
Kniha na mě hluboce zapůsobila, již dlouho jsem nečetla nic, nad čím bych se zpětně pozastavovala tolik. jako právě u Smt je mým řemeslem. Pasáž, kde Lang (tehdy ještě šestnáctiletý) trestá jednoho ze svých dragounů, který mu na to se zahanbením odpoví, že má doma stejně starého syna, mnou otřásla a fascinovala zároveň. Postava Langa si i přes svoji zhoubnost a zvrácenost zaslouží můj obdiv, neboť měl velmi pevnou osobnost a šel i přes svoje morální hranice jen kvůli tomu, aby uposlech rozkazy.
Líbí se mi, jak je tato kniha napsaná z druhého pohledu, totiž samotného člena strany a ne, jak je tomu v jiných knihách a vlastně všude okolo, z pohledu jakési oběti. Asi by mě nikdy nenapadlo, že oni to taky vlastně neměli jednoduché. Na začátku ani oni sami nevěděli, do čeho jdou. A až už bylo jasno, neměli kam utéct, museli plnit rozkazy a snažili se ochránit sami sebe a své rodiny. Teď je ale otázkou, zda by bylo lepší, kdyby proběhla nějaká vzpoura, umřeli by dříve, než stačili zabít miliony lidí. Možná by si na tu práci stejně našli někoho jiného. Asi to tak mělo být. Takhle na mě zapůsobila tato kniha, budu na ni ještě dlouho myslet. Samozřejmě nechci říkat, že se Němci zachovali správně, ale rozhodně je zajímavé a přínosné, vidět to jinak.
Tato kniha není má první od Merleho, ale líbila se mi nejvíce. Výborné je vyprávění ichformou. Příběh je tak ještě čtivější. Nemohl jsem se od knihy odtrhnout a čím více jsem se blížil konci tím více jsem hltal každou další stránku. Cynismus a zaslepenost hlavního hrdiny jsou neuvěřitelné. Například, když u soudu jen suše opraví počet jím zabitých "jednotek". Nebo jeho rozhovor s Elsou, když zjistí co dělá a zeptá se ho zda by rozkaz uposlechl i kdyby šlo o jeho nejmladšího syna...
Už dříve jsem četl o situaci v meziválečném Německu. Díky této knize si čtenář jednoduchou a rychlou formou spojí mnoho souvislostí a událostí, které ve finále vedly k nástupu nacistického režimu k moci.
Kniha, ze které mě mrazilo. Dokonale napsaný příběh o tom, jak jeden režim dokázal vyprodukovat lidi, kterým nic nebylo proti srsti, a kteří se snažili plnit rozkazy bez ohledu na to, co je to stojí.
Hodnotit tuto knihu není vůbec jednoduché. V podstatě každý si v ní najde "ten svůj" správný názor a postoj. A to opravu od extrémního prava až po extrémní levo. Od tvrdého odsouzení až po milosrdnému politování. Lze přemýšlet, jestli režim vytvořil tyto kreatury nebo naopak takové kreatury tento režim vytvořily. Kam až má vést smysl pro povinnost a kdy vzepření se tomu je právě tato povinnost? Vzhledem k tomu, že autor je jen vypravěčem příběhu a nevnucuje čtenáři nějaká rychlá řešení a závěry, je vše ostatní naloženo na bedra čtenáře. A to je dobře. Jinak se kniha čte jedním dechem a nejsou v ní žádná lichá místa. Já dávám plný počet hvězdiček.
Jedna z nejzásadnějších knih, které jsem v mládí četl - navedl mě na ni učitel češtiny na učňáku. Chladné, nelidské a strohé uvažování hlavního "hrdiny", které v něm vypracovala přísnost jeho otce při vymýšlení lepších a účinnějších způsobů likvidace lidí deníkovou ichformou se čte samo a je to mrazivé čtení. A přitom se člověk s Hössem člověk nechtěně ztotožní a chápe jeho jednání, vždyť on jen co nejlépe plnil rozkazy.
Autentické a mrazivé až do morku kosti. Psychologické vykreslení zrůdy od výchovy přísně chladného otce až po stvoření koncentračních táborů. Velice sugestivní...
Díky této knize jsem si tématiku 2. světové války "oblíbila". Ne že by se mi líbily popisy smrtících scén, ale Merle vás svým poutavýmm popisem příběhu tak vtáhne do děje, že knihu nemůžete odložit, dokud ji nedočtete, ačkoliv nad některými stránkami mi běhal mráz po zádech.
Opravdu dobře napsaná kniha. Moc tuto tématiku nemusím, ale po jejím přečtení nelituji a každému k přečtení doporučuji!!
Co vedlo Merleho k ještě většímu očernění Rudofla Hösse? Lze to ještě víc? Nevypovídají skutky a historické souvislosti mnohem víc, než kniha, kterou můžeme zařadit spíš do historických románů než do literatury faktu? Ve své knize - Smrt je mým řemeslem předvádí Rudolfa jako psychopata - člověka bez citů a pocitů. Například incident se smrtí jeho rytmistra roku 1918. Neuvádí sám Rudolf Höss ve své autobiografii, že ho smrt jeho rytmistra velice zasáhla? Dále by bylo hodno podotknout, že sám Rudolf se vždy cítil být spíše vojákem a tuto práci si nevybral. Jak jste se mohli sami dočíst - několikrát podal odvolání na frontu, nikdo jeho přání nevyslyšel - uměl příliš mnoho v mašinérii smrti. Vzpoura proti této práci by ho stála život. Nechci být zlá, ale málokdo by zemřel sám, jen proto, aby ušetřil ostatní. Jistý pud SEBEzáchovy v sobě máme a ruku na srdce - přehnaná lítost nad lidmi nevykazuje ani známku důkazu, že by kdokoliv z vás jednali jinak. Navíc, kdybyste se vzbouřili, příjde na vaše místo někdo jiný...
Kniha byla sama od sebe dobrá a četla se lehce, když jsem se odprostila od skutečnosti, že se má jednat o Rudolfa H. Bohužel v honu za senzací Merle napsal historicky zcela bezvýznamnou knihu. A to ze dvou důvodů - prvním je, že už autobiografie Rudolfa existuje a je běžně sehnatelná. A druhým je, že jen málo informací z knihy se zakládá na historických faktech a reálných pramenech.
Asi jsem divná - nebo jen nemám potřebu tak děsně zveličovat, ale nic zase tak brutálního se tam nedělo. O lidech se mluví jako o jednotkách, nic přesně naturalistického se zde neodehrává...
Ale nehodnotím úplně negativně. Díky častému umístění v povinné četbě mají lidé alespoň nějaký náhled na události minulého století.
Opravdu hodně „silná“ kniha. Každopádně musím souhlasit s komentáři, které doporučují, že knihu by si měl přečíst opravdu každý. Navíc mě tato kniha utvrdila v mém letitém názoru, že fanatické náboženství je svinstvo a politika je jen určitý druh náboženství. A pokud se k tomu přidá ještě despotická výchova a nezlomné přesvědčení, že plnění jakýchkoli příkazů a rozkazů je vždy správná a jediná možná alternativa, tak potom vzniká až taková zrůdná osobnost jako je hlavní hrdina této knihy.
Merle bravurně převedl do románové (nebo spíš novelové?) podoby Hossovy paměti, sepsané po válce ve vězení. To ukřivděné a bolestínské nepochopení, co mi mají vlastně za zlé, když já jsem konal jen svou povinnost... Ta neschopnost nazírat lidi z transportů jinak než coby "jednotky, které je třeba zlikvidovat podle požadavků Berlína". Fanatický úředníček, posedlý vykonáváním rozkazů, o nichž nepřemýšlí.
Děsivé, šílené... a v jistém spodním plánu i částečně pochopitelné. Ne omluvitelné, to proboha ne!!! Prostě mě tato kniha (a jiné, jí podobné, třeba Laskavé bohyně) přivádějí vždy k myšlence: kdyby byl nějaký šedivý ouřada dneska vybaven podobnou mocí a prostředky, opravdu nehrozí, že by se zachoval jako Rudolf Hoss?
Ze začátku má člověk tendenci klučinu litovat - otec despota, fanatická výchova, ale jak čas postupuje, je člověk znechucen a hlavně šokován bezcitností, plytkostí a systematičností hrdiny. Pro mě je to člověk bez duše, bez citů. Kniha se čte dobře, jen z vlastní zkušenosti nedoporučuji číst před spaním...
Naprosto výborná kniha, která šokuje a nutí čtenáře přemýšlet nad mnoha věcmi. Doporučuji přečíst opravdu každému, je to jedna z knih, které si dávám k maturitě, a která patří mezi ty, co bych si rád přečetl i bez té povinnosti číst k maturitě. Je napsaná velmi dobře ! Poslední věta v knize mě nutila ještě 2 dny přemýšlet nad hlavní postavou tohoto úžasného díla (na motivy skutečné osoby).
Hrůzná, šokující, mrazivá zpověď nechutného, zvráceného nacisty. Ale přesto výborně napsaná kniha, která se vám vryje pod kůži, a jen tak na ni nezapomenete.
Silná kniha pro silné povahy.......tato tématika mě zajíma a tudíž jsem nemohl knihu vynechat. Jelikož jsem i Osvětim měl možnost navštívit, tak jsem si představoval místa na kterých se děj odehrával v poněkud živějších barvách, než kdyby tomu tak nebylo.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Z této knihy čiší chlad, disciplína, bezohlednost.Přesně takový je totiž hlavní ,,hrdina". Příčiny jeho chování můžeme spatřit už v dětství.Výchova jeho despotického otce, pro kterého poslušnost a disciplína byly vším, zanechala své následky, které pak v sobě Lang úspěšně rozvíjel.Poslušnost především a hlavně se neohlížet zpátky a příliš nad rozkazy nepřemýšlet.Fungovat jako dobře namazaný stroj, bez špetky lidských emocí.Tento přístup je zvrácený, přesto však v něčem fascinující.Silná kniha.