Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/2087/bmid_smrt-je-mym-remeslem-wyS-2087.jpg
5
3957
3957
Román Smrt je mým řemeslem je psychologickou studií "vzorného nacisty" Langa, inspirovanou skutečnou postavou válečného zločince Rudolfa Hösse. V horizontu let 1913 až 1945 zachycuje takřka deníkovou formou proměnu "obyčejného" člověka ve zvráceného jedince, zrůdu odpovědnou za vraždění v koncentračním táboře Osvětim. Krize poválečného Německa dvacátých let minulého století, růst nacismu a fašismu, mravní krach velké části národa - to vše vytváří horizont děsivého příběhu o ztrátě smyslu pro nejzákladnější lidské hodnoty. Cyničnost a nedostatek rozlišovacích schopností, které tento úpadek doprovázejí, nejlépe ilustruje scéna z knihy, kdy je Lang postaven ve Varšavě před soud. Na obvinění, že zabil tři a půl miliónu osob, požádá o slovo a odpoví, jako by nechápal pravý význam svých slov: "Promiňte, zabil jsem jich jenom dva a půl miliónu."... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , Naše vojskoOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Není to špatný příběh, ale styl psaní se mě ani trochu nelíbil. Některé pasáže byly rozvleklé a nudné, některé naopak hodně zrychlené a uspěchané. Nejvíc mě ale dostalo chování postav. Bylo totiž nejednou totálně nelogické, nesmyslné a naprosto nereálné. Konec knížky zbytečně uspěchaný a na poslední stránce jsem hodnou chvíli nechápal, jestli mě třeba nechybí závěr. Možná, že ty čtyři hvězdy jsou až moc.
A k Langovi... to "těžké" dětství zase až tak těžké nebylo, aby jej byť jen trochu omlouvalo. Byla to prostě taková klasická německá svině bez jakékoliv úcty k životu.
Mimochodem, po pročtení komentářů tady mám dojem, že část lidí knížku moc nepochopila a slepě hodnotí jen s ohledem ke zvěrstvům jež popisuje. Ač jde o hrozné téma, knížka není žádná sláva a popsaný příběh je minimálně zarážející a nesmyslný. I když budí silné emoce, přece by měla být hodnocena ve smyslu logiky děje a protagonistů a jejich chování. Podobný případ je Spalovač mrtvol a Frankenstein. Všichni slepě hodnotí a popisují a málokdo se tady zamýšlí nad skutečným morálním dopadem hlavních postav. Důsledkem je nesmyslné nadhodnocení podobných "skvostů".
Kniha mě velmi zaujala. Od tohoto spisovatele to byla má první přečtená kniha a rozhodně se s očekávání vrhnu do dalších. Je napsána srozumitelně, pochopitelně se vyskytují německé výrazy, což jsem očekávala. Doporučuji!
PS: Asi nejzajímavější kniha, kterou máme v povinné četbě (tedy z toho, co jsem zatím přečetla) :)
Musím přiznat, že to bylo těžké čtení. Ať už kvůli německým výrazům nebo také z psychického pohledu. Začátek je poklidnější, nenacházíte zvěrstva. Pokračujte ale ve čtení a vše se změní. Často jsem musela knihu odložit, rozdýchat čtení a přemýšlet. Kniha člověka vysaje, ale uvědomíte si, jak šťastni vlastně jste. Pocity se ve mně míchaly. Jak moc ta doba ovlivnila každého přítomného a jak by se zachoval každý z nás? Tohle je ta kniha, ten příběh, co by měl být povinnou četbou.
No, mazec. Musím přiznat, že se mi o něco hůř s touto knihou usínalo, ale odložit jsem ji nedokázala a na samotném konci jsem se cítila zcela citově vyčerpána. Vůbec nedokážu pochopit, kde se v člověku bere taková zrůdnost a jak je možná ta totální absence lidskosti člověka, který je zároveň manželem a milujícím otcem svých dětí. Právě tuto knihu bych zařadila mezi povinnou literaturu, na to by nemělo lidstvo nikdy zapomenout.
Kniha mě zaujala hned od začátku tou chladnou a zvrácenou výchovou. Bohužel jsem druhou polovinu četla v době, kdy jsem měla zkažený žaludek a bylo mi zle. Vyhlazování Židů je popsáno tak barvitě, že jsem úplně cítila ten puch spalovaných mrtvol, takže to moje žaludeční potíže ještě umocňovalo. Je to výborně napsaná kniha o lidské zrůdě. Ale znovu bych to nečetla.
Je strašné, jakým průmyslovým způsobem Židy likvidovali. V životě by mě nenapadlo, že každý den jich zlikvidovali jen v jednom koncentráku 2000. Hrůza.
Z knihy sálá chladnokrevná hrůza zvěrstev páchaných v koncentračních táborech...co dodat ke knize, která se jinak dobře čte...
Zkoušeli jsme popravčí kamión. Že bychom je zabíjeli už po cestě. Jenomže i po dvouhodinovém dušení výfukovými plyny některé ženy a děti pořád dýchaly...Hromadné hroby měly svažité dno, tam stékal vyškvařený tuk, díky němuž šlo těla spalovat i za deště. Někoho napadlo, že by se mohla efektivněji likvidovat v pecích... Divný puch byl cítit až v x kilomerů vzdálených vilkách rodin zaměstnanců.
Ale za těžkou a dost tendenční nudu výchovy mladého Rudolfa před tím jen za 4****
Uf, omlouvám se, to už je fakt nechutné snobství. Za 5*****
To je prostě skvělá kniha. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a přemýšlím. Určitě se k ní ještě vrátím. Je to mistrovsky a nezaujatě popsané temné období některých lidí, kteří by jinak žili asi úplně jinak...
Merle se ponořil do hrůzy až na dno a vylovil tenhle příšerný příběh. Je to mistrovsky napsáno, i když si neumím představit, že bych to chtěl někdy přečíst ještě jednou.
Kniha, po které jsem zůstal v šoku a ukázala nejtemnější zákoutí lidské povahy. Člověk, který dokáže být pozorným otcem, je zároveň chladnokrevným masovým vrahem. Cynické, depresivní. Povinná četba, protože s tím, jak umírají poslední pamětníci války, se pomalu vytratí i naše paměť na masový teror (a to nemyslím jen otázku vyhlazovacích táborů, ale třeba i hladomory na Ukrajině atd.). Musíme tyto nejhorší okamžiky lidstva udržovat naživu, abychom je nemuseli opět zažít.
Co znamená být skutečně dobrým Němcem. Když se na místo všech církví a falešných bohů dosadí víra v národ, a z pracujících občanů se stanou disciplinované, úderné oddíly, může se z malé země stát skutečná velmoc. Když je navíc tou zemí nemalé a nepříliš nevybojné Německo, je zaděláno na slušnou plejádu světových událostí. To už přeci dávno víme. Tohle dílo nám přiblíží život skutečného Němce. Stavební kámen dokonalé společnosti. V celé své germánské parádě a navíc naprosto nestranně. Pro všechny nadšence do druhé světové povinná četba. Pro všechny ostatní výzva...Průběh řešení židovské otázky je zde technologický dokonale vysvětlen a zbytečně neútočí na city slabších povah. Proto směle do toho, čtěte a berte si z toho co chcete
Kniha, která mi sebrala dech... Četla se sama. A narozdíl od některých, kteří tu píší, že začátek byl nudný, si to nemyslím. Celý začátek bylo nutné přečíst proto, abychom potom pochpili fanatické jednání Rudolfa (toho knižního). Kniha, ve které je spousta skrytých myšlenek k přemýšlení...
Začátek není moc zajímavý ale nenechte se odradit a čtěte dál vážně to stojí za to. Občas mi nešlo do hlavy že jsou lidé schopní takových věcí.
Nooo, tak prvních 150 stránek za mě moc nic. Pak se to ale sakra rozjelo! Dala bych 3,5*, ale jsem hodná takže 4 :)
No tak tohle je ovšem něco geniálního. Až mi z toho občas naskákala i husina.
Ta kniha je vynikající a to i přesto, že první polovina je klidná, až skoro nudná. Za to v druhé části se člověk nemůže odtrhnout od čtení.
Co se týče Rudolfa, tak přece nejde o nějakého psychopata, jak ho většina „soudí.“ O jisté zvrácenosti by se dalo polemizovat, ale jak on sám tvrdil, jen plnil rozkazy - i když slepě. Tady nejde o to, zda byly správné či nikoli. Chyběl mu soucit a možná nedokázal rozlišit co je správné a co ne, vzhledem k jistým morálním zásadám (což je neomlouvá). Ty však nejdou posuzovat z pozice nás, dnešních lidí, kteří nezažili jeho výchovu, ať už v rodině nebo později, během jeho služby. O tom, že to byl „narušený“ jedinec snad ani nemá cenu mluvit, to je přece jasné.
Samozřejmě, že nelze udělat nic jiného, než jeho činy odsoudit, cokoli jiného není v dnešní společnosti morálně přístupné. Nelze však opomenout jeho svědomitost pro věc a profesionalitu, kterou potvrdil právě tím, že veškerou odpovědnost za Osvětim vzal čistě na sebe.
I kdyby chtěl, od určité hranice už z toho „rozjetého vlaku“ vystoupit nemohl. No, nicméně nejde posuzovat jeho, jako jednu z postav dějin podle této knížky. Protože ne všechno bylo tak, jak je v ní „vykresleno.“
Nakonec ho v době zatčení prozradil a usvědčil jeho snubní prsten na ruce, kterého se nebyl schopen vzdát, protože své manželství považoval za jakousi "svátost."
Je zcela nepochopitelné, čím se lidé na této zemi mezi sebou trápili a trápí. Rozumně uvažujícímu člověku to mozek nebere, přesto mě však tato kniha zaujala a určitě doporučuji k přečtení
Kniha zajímavá a v některých pasážích šokující. Líto mi Rudolfa nebylo. On nebyl jediný, na to bylo těch zrůd v uniformě moc. Tohle nelze obhájit. Každopádně doporučuji přečíst.
Knihu jsem si zapůjčil pár dnů po exkurzi v Osvětimi. Neuvěřitelný pocit husí kůže, který se dostavil ve druhé polovině knihy. Jak zde píší někteří kolegové, první částí se prostě musíte prokousat. Ale když to zvládnete, budete odměněni.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Začátek se zbytečně vleče a knížka je nejzajímavější asi až po dvousté straně, kde je vše popsáno tak barvitě že vám je z toho až špatně. Znova bych ji nečetla,ale do povinné četby určitě patří