Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/275957/smrt-je-mym-remeslem-KtK-275957.jpg
5
3924
3924
Světoznámý román Smrt je mým řemeslem je sugestivní zpovědí Rudolfa Langa (ve skuletečnosti Rudolfa Hoesse), který během svého působení v koncentračních táborech dohlížel na smrt nespočtu lidí. Na jedné straní milující otec a manžel se stal pro miliony lidi symbolem zla a smrti - byl to muž, jenž postupně ztratil víru v boha, ale našel novou: v Německo...... celý text
Přidat komentář
Velmi mě překvapilo, jak dobrá je to kniha. Autor dokáže vytvořit hlavního hrdinu tak, že se přistihnete přitom, že mu vlastně fandíte, aby mu jeho snažení vycházelo. A to i ve chvíli, kdy se jedná o výstavbu plynových komor.
Čímž se tato kniha stává geniálně děsivým mementem toho, že je to stále pořád v nás. A vyvolává otázku, na které straně by člověk stál, kdyby se narodil před sto lety.
V doslovu se o knize píše: Burcuje, mobilizuje, klade otázky, jimž se nikdo nemůže vyhnout; bude aktuální, dokud nevymizí z lidských vztahů násilí a válka.
Ve zprávách se zrovna píše: “Jih Moravy neví, co s romskými běženci z Ukrajiny. Toulají se.” A pod tím jsou diskusní komentáře.
Takže bacha na to! Pan Lang se také toulal, ale pak přesně věděl...
Kniha má i předmluvu snažící se té dehumanizované mašinérii vtisknout hodnotící kontext.
Ještě dotaz na již nežijícího spisovatele: měl by dneska odvahu napsat to stejně jako před sedmdesáti lety?! 15/22
Knihu jsem přečetla už dříve a teď se k ní opět dostala. Hlavní hrdina je krutý, ale jak by nebyl, když měl za otce magora. Je vidět, jak výchova dítěte ovlivní celý jeho život a jak následně je člověk lehce ovlivnitelný idealistickou propagandou. Chystám se číst i knihu Hans a Rudolf, tak uvidím, jak mne kniha překvapí. Velmi často jsou tyto dvě knihy porovnávány mezi sebou.
Krutá a mrazivá historie napsaná na papíře. Nikdy by jsme neměli zapomenout na historii. Kniha je psaná dá se říci formou deníku. Čtenář pozná i druhou stranu - voják/Židi než Žid/vojáci. Kniha se nedá popsat jinak než slovy 'zvrácenost velebnosti'..
Moje první přečtená kniha s tématem holokaustu. Je obtížné si přiznat, že něco tak hrozného mohlo být před více než 80. lety skutečné. Bylo by skvělé, kdyby se z tohoto "přešlapu vedle" lidstvo poučilo a taková nenávist již nikdy znovu na světě nenastala.
Za mě jako celek 3,5* Nevím, nedovedu si to vysvětlit, ale oproti ostatním čtenářům, mě se tedy styl psaní vůbec dobře nečetl. Jako ano, kniha stojí za to si přečíst, hlavně proto, že se dozvíme, proč byl Lang vyšinutej magor a zabíjení mu nedělalo problém, ale zhruba v polovině, mě to přestalo bavit a až konec knihy jsem zhltla na jeden zátah.
(SPOILER) Knížka Smrt je mým řemeslem je velice mrazivá a drsná realita 2.světové války. Lang byl psychopat, který poslouchal rozkazy aniž by se ptal proč. Husí kůže mi naskakovala při velice chladném a bezcitném popisu Langova působení v koncentračních táborech ( Treblinka a Osvětim ) naprostá zvrácenost a odtažitost při dohlížení na brutálním vraždy a popravy nezpočeti neviních věznů. Stejně tak mi zarazil ale i vyděsil kontrast mezi Langem jako milujícím otcem a manželem a Langem velitelem táborů a pro miliony lidí symbolem zla. Tato kombinace byla pro mě velice silná část knížky ve smyslu jak se může někdo z hodiny na hodinu změnit bez jakýchkoliv emocí a pocitů. Rudolf Lang na mě působil jako na prostý maniak.
Sledovat příběh toho člověka který poslouchá rozkazy a neptá se proč bylo úžasné.
Tak to prostě je. Tak to prostě musí být, bylo to tak nařízeno.
Nejčastější výmluva zbabělců.
Je neuvěřitelné, jak poslušní lidé dokážou být.
Dostatečně dlouho jim vymývejte mozky propagandou a pak si s nimi můžete dělat co chcete.
Ufff. Mám to za sebou, díky Bohu.
Tohle bylo jedno z nejnáročnějších čtení, do jakých jsem se kdy pustila. Nebylo to zapříčiněno jazykem, jak se často u takto starých knih stává. Husí kůže po celém těle mi běhala z toho, jak chladně, odtažitě a bez citu byly popsány bezkonkurečně nejtemnější události novodobé historie. Jelikož je hlavní postava, z jejíhož pohledu se příběh vypráví, naprostý psychopat, sociopat, manik a kat, ta chladná odtažitost je naprosto žádoucí a právě díky ní se tahle kniha řadí mezi naprosté vrcholy literatury.
Je to děsivé, nechutné a na zvracení, ale to je ostatně každý vhled do choré mysli fanatika.
Na tuto knihu jsem přišla před pár lety a často se k ní vracím... Vždy, když si v duchu potřebuju uvědomit, že se stávaly horší věci, než to, co mě třeba zrovna potkává, sáhnu k některé knize z tohoto tématu... Kniha sama o sobě je opravdu čtivě napsaná, byť některé pasáže jsou rozvláčné. Pokaždé mi ale zůstane rozum stát nad cynismem a mozkovými pochody Langa alias Hesse. Vždy, když se mě někdo zeptá na názor, řeknu jen VEM SI TO A ČTI. A to je podle mě asi nejlepší hodnocení jakékoliv knihy...
Doháním resty na starších výzvách a tak padlo na tuto knihu. Byť je psána docela rozvláčně, rozhodně je čtivá. Příběh samotný je dobrý a samozřejmě, jako pokaždé, téma holokaustu vyvolává kroucení hlavou, že toto bylo možné spáchat.
Udělal jsem jednu velkou chybu: Hößovy deníky jsem si přečetl až po Merleho "remaku". Pro fajnšmekry bych doporučil volit spíš opačnou cestu. Höß sám nabízí Osvětim skoro hmatatelnou, téměř je cítit smrad masokostní moučky. Merle něco přidal, něco vypustil, něco upravil. Na kvalitě díla to ale nijak neubralo, možná naopak.
Sedíte v cele smrti a máte dva týdny do popravy. Jak zhodnotíte svůj život?
Robert Merle vie pútavo písať. Čital som Malevil a bol som nadmieru spokojný. U tohto typu literatúry budem trošku zdržanlivejší. Bolo to dobre napísané, knihu som síce zhltol dosť rýchlo, ale spočiatku bol ten dej trochu spomalený, rozvláčny a až ku koncu to nabralo obrátky. Mne sa to páčilo, ale zároveň to dvíha varovný prst v kontexte dnešnej doby. Koncept zjednotenej Európy bola Hitlerova myšlienka a je nezvratný fakt, že na zakladaní európskej únie sa podieľali nacistickí pohrobkovia. Fašizmus a jeho zverstvá neskončil v Norimberku, skôr sa pretransformoval a v dnešnej dobe namiesto zbraní používa peniaze, zmluvy, zvrátené ideológie, pozitívnu i negatívnu diskrimináciu...podľa hesla: "všetko je to pre naše dobro". Naozaj? Alebo to smeruje k ďalšej svetovej ríši? V dejinách ľudstva všetky ríše raz padli. Padne aj táto a možno to bude posledná, ďalšiu už nebude mať kto budovať.
Tragický pohled na člověka, který se stává strojem. Myšlení Langa se v průběhu knihy jeví být jen mechanizovanými úvahami, svým úsilím připomíná spíše precizní stroj, stavějící výkonnost nad základní lidskou empatii. Konfrontace první a druhé půli je děsivá ve své podobnosti, kterak Lang přenáší chladný přístup k práci do svého všedního života i do vztahu k rodině. Kvůli minimální proměně charakteru však první polovina knihy zbytečně oddaluje působivou druhou polovinu, v níž Merle paradoxně prostřednictvím absence emocí utváří silnou emocionální responzi u čtenáře a vznáší věčnou otázku nad vinnou a nevinnou člověka.
Přečteno za jednu noc. Otřesný, nezapomenutelný literární zážitek, z kterého mi bylo fyzicky zle. A nejhorší na tom je, že to tehdy byla realita, žádná fikce.
Fantastická kniha, která s mrazivou přesností a odosobněností popisuje mechanismus vzniku dokonalých továren na smrt. Krok po kroku, tábory smrti nevznikly na zelené louce lusknutím prstu, ale postupnými kroky, a výsledek byl zvěrstvo, nad kterým dodnes nechápavě kroutíme hlavou.
To je neuvěřitelné, co se může stát s člověkem, ten přerod ve fanatického vykonavatele rozkazů, potažmo ještě k tomu ve smyslu důstojnické cti, absolutní ztráta člověčenství a entuziasmu, na jednu stranu milující otec svých dětí a na druhou cynik mrknutím oka posílající uplakané děti do zplynování. Brr, tento člověk by se měl navždy smažit bez možnosti vykoupení. Ale i zde se táhne linka despotické výchovy od fanatického otce, zde můžeme hledat prvopočátek všeho, co následovalo. Život tohoto masového vraha je zde popsát psychologicky naprosto neuvěřitelně. Či uvěřitelně ????
Na rozdíl od většiny komentujících mě velmi zaujala první část knihy, tedy popis dětství hlavní postavy (nedokážu napsat "hlavního hrdiny"). Upřímně, pokud někdo má takovou výchovu (otec psychopat, pedant, prostě magor terorizující celou domácnost, matka studená jak led), tak se není čemu divit, že takové dítě je emocionálně naprosto ploché a pokud dostane tu "správnou" příležitost, tak bez výčitek svědomí tím svým naučeným pedantským způsobem zapadne do mašinérie vyvražďování... vždyť on jen plní rozkazy, jako je plnil celé své dětství, protože rozkaz je nade všechno, není třeba přemýšlet o jeho smyslu, důležité je jenom precizně splnit zadání. Což hlavní postava dělala na jedničku. V závěru knihy je zřejmé, že Rudolf vůbec nechápe, co udělal špatně, když jen dokonale a bezchybně plnil rozkazy.
Podle mě kdyby měl Rudolf normální dětství, nebyl by se dostal ve své funkci tak daleko a dost možná by skončil jako někteří jeho kolegové či podřízení, kteří se na to masové vraždění už nemohli dívat a raději spáchali sebevraždu, protože jiné řešení prostě nebylo. Celé to vraždění v koncentrácích muselo stát na vyšinutých jedincích, kteří byli buď poškozeni výchovou, nebo měli psychiatrickou diagnózu, příp. obojí, v čele s Hitlerem samozřejmě. Myslím si, že je úkolem společnosti zajistit, aby se takoví psychopati nedostali k moci. Knihu by si proto měli přečíst nejlépe všichni, načerpat historickou zkušenost, aby se už neopakovala.
Jinak jsem byla velmi ráda, že kniha není o srdceryvných příbězích vězňů, na to nemám nervy.
A na závěr musím říct, že mě mrzí překlepy a chyby v knize. Četla jsem vydání od vydavatelství Naše vojsko z r. 2005. Degraduje to jinak skvělou knihu od skvělého spisovatele.
Autor se převtělil do Rudolfa Hösse, aby zjistil, jak se z chlapce z katolické rodiny mohl stát masový vrah, zda to sám ďábel přijal lidskou podobu a vystoupil na zem?! A našel jen úřednického technokrata, který řídil výrobní provoz, plnil zadané úkoly, počítal náklady, technologické časy, energetické úspory, pouze místo komárů a potkanů hubil lidské bytosti, které přepočítával na jednotky.
Firma IG Farben, která využívala otrocké práce vězňů a vyráběla Cyklon B, byla po válce zrušena kvůli válečným zločinům, na nichž se podílela. Následnické společnosti Agfa, BASF, Bayer převzaly know-how, zaměstnaly propuštěné manažery IG Farben, a dodnes legálně podnikají, prosperují, a razí politiku společenské odpovědnosti, trvale udržitelného rozvoje, a další atributy úspěšných podnikatelů.
Co s tím, když politici a podnikatelé neznají špinavé peníze? Pokud nás z toho rozbolí hlava, můžeme si vzít aspirin od Bayera…
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Někdy suchý až prostý popis událostí se kterým autor pracuje, aby zvýraznil ostré rysy hlavní postavy, vás vede ještě ke většímu znechucení. Postavu Rudolfa Langa ve knize nelze nenávidět, ani odsuzovat. Mistrné ztvárnění unikátního prototypu nacistického mozku, ozubeného kolečka v neustále jedoucím stroji říše, bez jakéhokoliv emočního pohnutí.
Musím říci, že kniha byla velmi čtivá a jednoduchá na pochopení. Autor zde však popisuje scény (zejména z koncentračních táborů) tak detailně a intenzivně, že bych knihu rozhodně nedoporučovala někomu kdo na tyhle věci nemá žaludek. Přesto bych ji však doporučila všem, kteří mají i nemají představu o tom jakým způsobem fungovala tehdejší společnost a dějiny druhé (i první) světové války, které by dnešní moderní člověk těžko pochopil. Masivní rozvaliny spaloven a plynových komor, které dnes můžeme se sluchátky a foťakem navštívit v bývalém dobře udržovaném koncentračním táboře Osvětim, nabývají náhle docela jiných děsivých rozměrů.