Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Mistři slova - Smrt je mým řemeslem - audiokniha obsahuje otevřenou zpověď nacisty Rudolfa Hösse. Autorem je Robert Merle. Čte Norbert Lichý. Režie Tomáš Soldán. Mistr zvuku Ivo Martiník. Hudba Lukáš Burry. Z jednoho pohledu vzorný otec a milující manžel, z druhého lidská bestie, která denně přihlíží umírání nevinných lidí. Otevřená zpověď nacisty Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolfa Hösse), který přebírá velení nad koncentračním táborem, ukazuje fanatismus v několika podobách. Nejprve ten náboženský, kdy silně věřící rodina vyvíjí tlak na dospívajícího Rudolfa, aby se stal knězem, a poté fanatismus vojenský, kdy touha po moci zastiňuje poslední zbytky lidskosti. Román Smrt je mým řemeslem napsal Robert Merle podle zápisků skutečného velitele koncentračního tábora Osvětimi Rudolfa Hösse a zachytil v něm nejen tragédii 2. světové války, ale také osobní ztroskotání jedince, který podlehl falešné iluzi. Překlad A. J. Liehm. Edice Mistři slova je plná literárních pokladů. Naše nejlepší herecké hlasy, které jsou nám tak blízké, namlouvají své oblíbené knihy a významná literární díla, která je oslovila, ovlivnila a k nimž se třeba i rádi vracejí. Každý měsíc se můžete v Edici Mistři slova těšit na nové příběhy v jedinečném podání našich mistrů mluveného slova a potěšit tak svá srdce. Robert Merle (1908-2004) Francouzský spisovatel, dramatik, překladatel a literární vědec prožil dětství v exotickém Alžírsku, odkud se rodina přestěhovala do Francie. Po studiích bojoval ve 2. světové válce, a tyto zkušenosti později využil ve svém díle. Německou povahu poznal v tříletém zajetí, do kterého upadl po bitvě u Dunkerque. Jako spisovatel se zaměřoval na válečné romány, utopie, politické i satirické knihy. Některé z nich se staly předlohami k filmům. Opakovaně se prostřednictvím postav zabývá lidskou psychikou, ve které se nachází příčina zla a nebezpečného fanatismu. Merle je nositelem Goncourtovy ceny za literaturu. Norbert Lichý (1964) Tváří i hlasem jedinečná ikona si zvolila jako své symbolické prostředí Ostravu. Vřelý vztah k divadlu provází Norberta Lichého už od dětství, kdy se v režii svého hereckého tatínka začal objevovat na divadelních prknech. Profese ho zavedla nejprve do Městského divadla v Šumperku, poté do Divadla loutek v Ostravě. Od roku 1987 exceluje v Divadle Petra Bezruče, kde hraje výrazné charaktery. V hlavní roli ho mohli diváci vidět například v Lakomci, Rozmarném létu nebo Spalovači mrtvol, za ztvárnění Mendela Singera ve hře Job byl oceněný Cenou Thálie. Ve volném čase se věnuje dalším pestrým aktivitám – skládá hudbu, namlouvá dokumenty, rozhlasové hry a audioknihy, také hraje v televizních seriálech.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2024 , AudiotekaOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
Interpreti: Norbert Lichý
více info...
Přidat komentář
Dlouhou dobu jsem se odhodlával k jejímu přečtení a musím říci, že nelituji. Knížka detailně vyobrazuje situaci v koncentračních táborech za 2. světové války, na které musel hlavní hrdina dohlížet. Je zde přesně vidět jak se dá člověk člověkem zmanipulovat a zfanatizovat. Z takřka normálního kloučka se stává zabijácká bestie, která to neděla ze své vůle ale z poslušnosti, protože je učen od mládí plnit rozkazy. Hodnotím rozhodně nejlépe :)
neskutečný příběh-přečteno za jeden večer...nejvíc mrazí postupné znetvořování osobnosti, a až na samotném konci jsem si uvědomila, jakou značnou mírou k tomu přispěla výchova jeho otce. příkazy a jen příkazy. příběh pracovitého člověka narozeného ve špatné době. za socialismu by byl jistě dělníkem roku. za kapitalismu milionář.
Roberte, Roberte. Tys mi dal. Jsi génius. Dávám Ti pět bodů, ale dala bych Ti třeba i deset. Ale pak bych Ti musela nějaké strhnout za ty bezesné noci a sny o mrtvolách. Ale neudělám to ;-).
Kdyby člověk nevěděl co se všechno událo za 2.sv. války, tak by si myslel, že čte nějaký až sci-fi román z nedávné minulosti. Působilo to na mě až nepředstavitelně. Že o těch lidech přemýšleli jenom v číslech... Každopádně, doporučuji přečíst následně i třeba Treblinku od R. Glazara aby si člověk mohl udělat názor z obou stran pohledu.
Hodně dobrá, velmi silná kniha. Suché vyprávění v první osobě je geniální, člověk má strach, aby se tím příšerným chladem, který z něho čiší, nenakazil.
Neskutečné, neskutečně čtivé a po přečtení se dostavil pocit duševního vyčerpání... Ufff.
Zajímavý pohled z "druhé strany" - z pohledu SS. Přijde mi, že ten člověk nebyl psychicky úplně normální, těžce závislý na rozkazech, bez kterých nedokázal fungovat - asi následek dětství.
Kniha byla velmi čtivá - přečetla jsem ji za 2dny
Čtivá kniha (přečteno za 2 dny) a zajímavý psychologický profil. Doporučuji hlavně mladým, kteří nemají ani ponětí o té době a také doporučuji přečíst knihu Jiskra života od Remarqua - http://www.databazeknih.cz/knihy/jiskra-zivota-72039 . Nemělo by se zapomenout!
Snad jediná kniha, kterou jsem četla před pěti lety, ale když si na ni vzpomenu, mám úplně stejný pocit jako bych ji zrovna dočtenou odložila. Ve své krutosti nádherná kniha, která popisuje to, co nikdo z nás stále nedokáže pochopit.
Ukázka toho, jak dětství a prostředí, ve kterém vyrůstáme, především rodina a lidé, kteří nás vychovávají formují naše vnitřní já. Často jsem se přistihla při myšlence, že za to Rudolf vlastně ani nemůže, co se z něj stalo. Kniha stojí za přečtení a zamyšlení se.
Od začátku do konce přímo dychtivé čtení! Je to paradox, protože kniha popisuje vlastně samé ošklivé a hrůzné věci. Člověk je tím bohužel až fascinován. Snad ze samé radosti, že se to nestalo právě jemu. Šokující kniha a jedna z nejlepšich co jsem kdy četl...
Vysoká očekávání byla naplněna jak ohledně kvality, tak i děje. Slabší povaha snad i může po (během) čtení trpět nějakou dobu nočními můrami, neboť příběh je pochopitelně drsný, hlavní hrdina nemá slovo cit ve svém slovníku. Věřím, že 99,99% lidí by se zachovalo na jeho jinak a odmítlo by přání mocných a nebezpečných nadřízených, ale takhle v bezpečí se to tvrdí snadno...
Tuto knížku rozhodně doporučuji k přečtení.
Ačkoliv se mi během čtení mnohdy zvedal žaludek, jsem nevýslovně ráda, že jsem vydržela a knihu dočetla. Číst myšlenky člověka, který toho má na svědomí tolik, je zkrátka samostatná kategorie literatury. Nejvíce mě asi pohltil konec, kdy Rudolf Lang konečně projeví svůj názor na celou věc. Zajímavé, vidět to i z toho druhého úhlu pohledu.
Začetl jsem se do knihy a neodložil ji, dokud jsem nedočetl. Tak pohlcen už jsem dlouho nebyl. Přes veskeré mrazení v zádech, a možná právě kvůli němu musím autora pochválit, jakým způsoběm knihu napsal. Lang je velice zvláštní osoba, absence soucitu a bezmyšlenkovité plnění rozkazů jsou pro něj nadřazeny nade všechno. Knihu vřele doporučuji, ve druhé polovině se pak připravte na mrazení v zádech...
Velice poutavá kniha šokuje obrazem koncentračního tábora, pohledem na technickou stránku likvidace lidí, systémem práce nacistů... Přečetla jsem ji, protože je obrazem skutečných událostí. A já chci vědět jaký byl svět. Ale pak jsem nemohla týden spát v klidu než to má hlava zpracovala.
Kniha, která je svým zpracováním naprosto odlišná od většiny knih, které jsem na toto téma četla. Zanechává ve mně velice silný dojem a stísněné pocity. Především díky větě: "Nemám proč mít výčitky svědomí. Vyhlazování byl možná omyl. Ale já je nenařídil."
Knihu som prečítala dosť rýchlo. Kniha aj poukazuje o tom že svedomie Nemcov bolo zašlapané a nepatrilo medzi hrdé vlastnosti Nemcov. Jedine fanatizmus a otrasná bieda viedla k slepému vykonávaniu šialených rozkazov. Hitler mal charizmu a dokázal strhnúť ľud na svoju stranu a ukázať im svetlo na konci tunela. Ale mýlil sa. Škoda tých ľudských životov a židov na Slovensku už niet :-(
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
2005 | Smrt je mým řemeslem |
1974 | Malevil |
1989 | Dědictví otců |
1974 | Až delfín promluví |
1989 | V rozpuku mládí |
Tak přátelé, tohle je strašně zajímavá knížka. Největší zajímavost a zároveň zákeřnost tkví v tom, že ač dělal Rudolf Lang obrovské zvěrstva, měl jsem pro něj určité pochopení. Je to strašné, hambím se, ale danému pocitu jsem se nemohl ubránit. Nakonec mi Rudolfa bylo aj docela líto a to, nikdy autorovi neodpustím !