Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Životní příběh velitele osvětimského koncentračního tábora, vychovávaného od mládí i fanatismem zprvu náboženským, později národně šovinistickým, vojáka důsledně bezcitného vůči sobě i okolí, jemuž připadne úkol zracionalizovat hromadné vyvražďování židovského plemene v plynových komorách. Události jsou až do konce viděny očima hlavního hrdiny; na něm i na ostatních postavách je vylíčeno typické šíření fašistické nákazy v národě. Nacistická bestialita je v tomto románu podána o to otřesněji, že se osvětimským katům jejich činy jeví jako problém pouze technologický, nikoliv mravní. Závěr knihy staví před čtenáře otázku odpovědnosti osobní i kolektivní.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
La Mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Parádní počteníčko. Tahle velmi známá kniha se mi dostala do rukou až v pokročilém věku a možná to bylo i dobře. Příběh je rozdělen do několika období. Musím říct, že dvě třetiny knihy, to znamená dětství, dospívání a politické angažování hlavního hrdiny, mne bavily víc, než popis chodu celé KT Osvětim a Birkenau.
Máme tu klasické klišé, kdy nám byla hlavní postava ukázána jako ten, který trpí pod knutou svého přísného otce, rigidního katolíka, matka se o svého syna také příliš nestarala a se sestrami se téměř neznal. Rudolf plnil pouze příkazy a jako správný Němec by pro rozkaz i přes plot skočil. Toto poválečné vykreslení většiny těch, kteří se podíleli na holocaustu mi zpočátku dost vadilo. Podíváme-li se na vedoucí personál Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, který byl z velké části složen z právníků, lékařů, architektů a dalších lidí s diplomem, tak to příliš na našeho Langa/Hösse nesedí, ovšem, Lang v RSHA nikdy nebyl, takže Merleova charakteristika jeho osoby, v šestnácti letech se přihlásil na frontu, účastnil se bojů s Freikorps i vraždy W. Kadowa, se zdá být na místě.
Popis myšlenkových pochodů hlavního hrdiny je naprosto brilantní, dialogy s Himmlerem a dalšími mají hlavu a patu a prostě celé je to vybroušené k dokonalosti.
Velmi, velmi dobré.
Noooo... Jak knihu hodnotit? Vezmu to ze dvou rovin.
Tou první rovinou je příběh. Těžko říct, zda měl Rudla Hess otce takového debila nebo je to jen fantazie autora. Pokud se zakládá na pravdě, že si tatík frustraci z kapely (nebo to byl, nedej bože, syfilis), kterou chytil od nějaké francouzské poběhlice, léčí na celé rodině, není asi divu, co ze synka vyrostlo... Otázkou i je, zda byla Rudlova ovlivnitelnost způsobena "citlivou" výchovou, klasickou germánskou devótností nebo chybějící inteligencí. V dnešní době to těžko posoudíme, protože životní postoje včetně osobní zodpovědnosti a svědomí jedince jsou prostě utvářeny podmínkami, ve kterých každý vyrůstá a žije. V jednom životě můžeme být mesiášem, v dalším vědcem a v jiném vrahem, dokonce masovým... Za přečtení kniha určitě stojí, nejlépe se znalostmi kontextu - a nejenom doby po roce 1933, je lepší si něco načíst o Německu po Velké válce. Člověku pak ledacos doklepne ohledně toho, proč tenkrát lid následoval pana H. A že se něco podobného může stát i u jiných pánů, kteří nabízejí jednoduchá a rychlá řešení.
A teď ta druhá rovina: Pracovníci nakladatelství NV by zasloužili pověsit za ohanbí do průvanu. Safra, proč je u vydání z roku 2005 použit původní překlad někdy z padesátých let? Včetně různých chyb (leckdy hrubých), archaismů a jiných patvarů? A proč je tam taková spousta přímých řečí v němčině? U poválečného vydání to mohlo být možná "cool", nicht wahr? Ale dnes? To jako u knihy korejského autora budou hlášky postav v "hangulu"?
Možná tak ještě u Švejka, tam to pochopím...
Ale ať jen nehaním: Lidé, čtěte!
Neskutečná kniha. Merleho vystižení člověka, který "jen" konal svou povinnost. Autor popisuje postavu jakoby z odstupu. Nemožnost vzdorovat, amorální chování, minimum empatie,dril. Norbert Lichý to načetl SKVĚLE
Rád bych vyzdvihnul první část knihy, která se přímo nezabývá tematikou holocaustu. Autor dobře vykreslil myšlenkovou cestu hlavní postavy, kterou sledujeme již od dětství, kdy jak víme, bývá člověk sám k sobě i k okolí nejupřímnější, a to v dobrém i ve zlém. Za pozornost stojí také postava "německého" otce a "německé" manželky.
Celkově knihu hodnotím velmi kladně a děkuji za další z mnoha pohledů na téma problematiky holocaustu.
Neskutečná kniha. Vracím se k ní opakovaně a jako audiokniha načtená Norbertem Lichým dostává zase další rozměr.
Je až neuvěřitelné co z toho zakřiknutého tyranizovaného chlapce vyrostlo a "kam to dotáhl". Pokaždé mě to nutí zamyslet se nad tím, co vše je jen jeho vlastní osobní chybou a odpovědností a co z těch napáchaných hrůz má vlastně na svědomí jeho rodina, výchova, doba, prostě ti ostatní, kteří z něj stvořili to co se z něj stalo. Není to ospraveditelné ani odpustitelné, ale ....
Audio kniha.
Morbidní poslech zvěrstev holokaustu, nicméně trefné vystižení postavy člověka, který "jen" konal svou povinnost. Despotická výchova, nuzné poměry, nemožnost vzdorovat vlastnímu přesvědčení. Amorálnost chování bez špetky empatie versus dril. Merle tento dril popisuje až mechanicky, s důrazem na odstup od všech zúčastněných.
Analyzovat a vyzdvihovat skvělost tohoto díla nechci, to už určitě zaznělo x-krát, ale co bych rád napsal se týká zamyšlení, zda bych obstál já.
Zkusil jsem si představit situaci, kdy by mi nadřízený řekl, abych provedl analýzu výkonnosti jednotlivých lidí v týmu, což není úplně GDPR košér. Asi bych se zarazil, ale kdyby dodal, že to je posvěcené ze shora a je to pro dobro nás všech, asi bych nakonec neprotestoval a analýzu vypracoval co nejsvědomitěji.
Kdyby nedej bože šlo do tuhého, použil bych asi podobnou argumentaci jako Rudolf - dostal jsem zadání, plním úkol, zodpovědní jsou ti nade mnou.
Uf, trochu mě z toho zamrazilo. Pak jsem si vzpomněl, jak si nedávno nechal jeden náš známý politik udělat kompro na svého oponenta a politická scéna se rázem rozdělila na dva tábory a zvláště ti obhájci mi přišli směšní, a tak jsem se uklidnil. Byla to jen představa...
Jedna z nejlepší knih, co jsem četl. Skvělý fakticko-beletrický román, který se odehrává v těch nejtemnějších dobách náší brzké minulosti. Ze začátku se příběh zdá se více či méně plahočí, po chvíli ale nabere značné otáčky a nakonec vás kniha pevně usadí do místa, kde právě budete sedět.
Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd. Tak dobře napsanou knihu člověk hned tak nenajde. I když téma je naprosto hnusné, odporné, cynické...asi se nedá najít dostatečně hrozné slovo.
Řemeslem mým je smrt.
Několikrát se s tímhle tématem člověk setkal.Četl,viděl dokumenty,filmy atd.
A pak příjde Smrt je mým řemeslem.Přesto ... znovu a zase.
Chybí slova.Snažím se pochopit.Hlava chce,co na to rozum ?
Jak se s tím vyrovnat ? Smířit nikdy !
Studie předešlých zásadních okamžiků.Dětství.Otec.Prohraná válka.Krize.Čest.Povinnost.Německo té doby všeobecně.Rozpory i protiklady.Nekritické ani omlouvající.Vyznění i názor = čtenář.
Lidé jako položky.Jen nic neříkající čísla jedné zvrácené mašinérie.Architekt a zároven manažer továrny na smrt.
A právě proto nutno číst.Silně vtahující záležitost.Stránky doslova zběsile utíkají jedna za druhou.
Od začátku do konce,mrazivě deprimující skličující úzkostná četba.
Na druhou stranu,vtahující,sugestivní,dechberoucí,až to není hezký.
A vše napadající hrůzné i varující myšlenky,ve smyslu - i my všichni žijeme na planetě,kde se něco takového stalo a jistě bohužel ... nechceme domyslet :(
Rozkaz zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu! aneb Jak může rodina a výchova ovlivnit celý život. Vůbec nevím, co napsat, snad jen: povinná četba pro všechny.
Skvěle sepsaná kniha o tragické kapitole dějin lidstva, která dokazuje, jaké dopady má na člověka výchova v dětství a vliv okolí během dospívání. Těmito okolnostmi však nelze v žádném případě ospravedlnit, co kniha popisuje ve své zhruba poslední třetině. Popsaný smysl pro "vzorné" plnění rozkazů a horlivost při hledání "vhodného" řešení je mimo mé chápání. Toto se opravdu mohlo dít pouze po důkladném vymytí mozků obyvatel za totální absence soucitu a lidskosti.
Túto knihu som si už chcela dlho prečítať a konečne som si povedala, že idem na to. Musím povedať, že som čakala, že bude o niečom inom, že rovno začíname v koncentračnom tábore. Ale autor to vzal pekne od začiatku, od detstva. Spočiatku mi bolo Rudolfa ľúto, pretože rodina, v ktorej vyrastal bola strašná, hlavne jeho despotický otec. Pravdepodobne kvôli nemu si nevedel nájsť miesto vo svete a dlho sa v podstate len tak túlal, až kým sa nestal členom SS. Potom to už išlo rýchlo. Bolo celkom zaujímavé čítať príbeh z obdobia druhej svetovej vojny z tej druhej strany a vlastne sa dozvedieť, aký “kariérny postup viedol k tomu, že sa človek stal veliteľom koncentračného tábora. Ale čítať už o Rudolfovom pôsobení v Osvienčime bolo veľmi náročné, keďže jeho úlohou bolo postarať sa o splyňovanie veľkého množstva jednotiek. Čítať o tom, ako rozmýšľal o zvládnutí pre neho ťažkej úlohy bolo naozaj ťažké. A stále dookola tie slová - jednotky, splyňovanie... Ako keby sa vôbec nejednalo o ľudské životy a to robilo čítanie ešte horším. Napriek tomu, že je to silný príbeh, ktorý určite odporúčam, tak sa tam našlo pár vecí, ktoré mi vadili. Začiatok mi prišiel dosť rozťahaný, do koncentračného tábora sa Rudolf dostáva až za polovicou knihy a tiež mi vadili neustále nemecké výrazy - na jednu stranu síce dolaďovali atmosféru, ale na druhú stranu sa tam ale vyskytovali až príliš často.
Tuhle knihu jsem se rozhodla číst z důvodu, abych pochopila proč milující otec bez mihnutí oka nechá zabít 2,5 milionu lidí... Mel rozkazy!! Jak snadné...
Nechápu a nikdy tohle nepochopím. I proto čtu všechno o druhé světové válce, abych snad pochopila nepochopitelné.
Nicméně zpět ke knize. Přečetla jsem ji za dva dny. Nedalo se od ní odtrhnout. Skvělé napsaná a rozhodně ji doporučuji.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
2005 | Smrt je mým řemeslem |
1974 | Malevil |
1989 | Dědictví otců |
1974 | Až delfín promluví |
1989 | V rozpuku mládí |
Mazec! První 2/3 knížky jsem brala jako zajímavý příběh kluka, který má sen stát se vojákem a je pro něj přirozené, díky výchově, uposlechnout příkazy, které mu uděluje vyšší autorita. Bohužel se to svrhlo takovým způsobem, že je pro něj důležitější ho splnit, než přemýšlet, co tím způsobuje. Druhou třetinu knížky jsem přečetla jedním dechem, ale nesměla jsem si připustit, že je to podle skutečné události, jinak bych to asi nedočetla. Na konci poslední kapitoly jsem se musela “smát té absurdnosti, že nerozumí ostatním, že ho nechápou, když si myslí, že dělá správnou věc, když vykoná příkaz.