Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Životní příběh velitele osvětimského koncentračního tábora, vychovávaného od mládí i fanatismem zprvu náboženským, později národně šovinistickým, vojáka důsledně bezcitného vůči sobě i okolí, jemuž připadne úkol zracionalizovat hromadné vyvražďování židovského plemene v plynových komorách. Události jsou až do konce viděny očima hlavního hrdiny; na něm i na ostatních postavách je vylíčeno typické šíření fašistické nákazy v národě. Nacistická bestialita je v tomto románu podána o to otřesněji, že se osvětimským katům jejich činy jeví jako problém pouze technologický, nikoliv mravní. Závěr knihy staví před čtenáře otázku odpovědnosti osobní i kolektivní.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2005 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
La Mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Audiokniha.
Autistický malý Ruda psychicky trýzněn svým nemálo narušeným otcem, nemilován svou matkou a šikanován ďáblem na záchodě, si krokuje svůj pochod životem, tak aby měl řád a vyhonil si pokaždé, když jej pochválí nějaký nadřízený. Rudolfek je obyčejný kus hovna rozšlápnutý podrážkou vlastního otce a prakticky každou autoritou, ke které kdy vzhlížel. Nikdo ten rozprsklý kus výkalu nemá rád, pokud jej zrovna není potřeba. Snaží se seč mu síly stačí, aby jej každý jenom nesetřel z podrážky. Celý život zaslepeně plní co se mu řekne a je pro to, aby zůstal zamáčknut hluboko do podrážky svého idolu, schopenudělat cokoli. Třeba i zefektivnit produkci mrtvých. Ruda byl chudinka semlet systémem. Nejvíc jim postižený. On nic nenařizoval, jenom poslouchal. Plnil co se mu řeklo. Měl svázané ruce a sám se stal největším obětí. Život nabízí různé cesty. Nikdo nemá stejný start, průběh ani cíl. Někdo je slabší na hlavu, jiný má o kolečko vic, další je schopen ty dva předchozí ovládat. Ruda si zvolil cestu. Stal se jedním ze synonym pro zvěrstva druhé světové války v Evropě. Určitě to nebyla jediná cesta.
Mazec! První 2/3 knížky jsem brala jako zajímavý příběh kluka, který má sen stát se vojákem a je pro něj přirozené, díky výchově, uposlechnout příkazy, které mu uděluje vyšší autorita. Bohužel se to svrhlo takovým způsobem, že je pro něj důležitější ho splnit, než přemýšlet, co tím způsobuje. Druhou třetinu knížky jsem přečetla jedním dechem, ale nesměla jsem si připustit, že je to podle skutečné události, jinak bych to asi nedočetla. Na konci poslední kapitoly jsem se musela “smát té absurdnosti, že nerozumí ostatním, že ho nechápou, když si myslí, že dělá správnou věc, když vykoná příkaz.
Parádní počteníčko. Tahle velmi známá kniha se mi dostala do rukou až v pokročilém věku a možná to bylo i dobře. Příběh je rozdělen do několika období. Musím říct, že dvě třetiny knihy, to znamená dětství, dospívání a politické angažování hlavního hrdiny, mne bavily víc, než popis chodu celé KT Osvětim a Birkenau.
Máme tu klasické klišé, kdy nám byla hlavní postava ukázána jako ten, který trpí pod knutou svého přísného otce, rigidního katolíka, matka se o svého syna také příliš nestarala a se sestrami se téměř neznal. Rudolf plnil pouze příkazy a jako správný Němec by pro rozkaz i přes plot skočil. Toto poválečné vykreslení většiny těch, kteří se podíleli na holocaustu mi zpočátku dost vadilo. Podíváme-li se na vedoucí personál Hlavního říšského bezpečnostního úřadu, který byl z velké části složen z právníků, lékařů, architektů a dalších lidí s diplomem, tak to příliš na našeho Langa/Hösse nesedí, ovšem, Lang v RSHA nikdy nebyl, takže Merleova charakteristika jeho osoby, v šestnácti letech se přihlásil na frontu, účastnil se bojů s Freikorps i vraždy W. Kadowa, se zdá být na místě.
Popis myšlenkových pochodů hlavního hrdiny je naprosto brilantní, dialogy s Himmlerem a dalšími mají hlavu a patu a prostě celé je to vybroušené k dokonalosti.
Velmi, velmi dobré.
Noooo... Jak knihu hodnotit? Vezmu to ze dvou rovin.
Tou první rovinou je příběh. Těžko říct, zda měl Rudla Hess otce takového debila nebo je to jen fantazie autora. Pokud se zakládá na pravdě, že si tatík frustraci z kapely (nebo to byl, nedej bože, syfilis), kterou chytil od nějaké francouzské poběhlice, léčí na celé rodině, není asi divu, co ze synka vyrostlo... Otázkou i je, zda byla Rudlova ovlivnitelnost způsobena "citlivou" výchovou, klasickou germánskou devótností nebo chybějící inteligencí. V dnešní době to těžko posoudíme, protože životní postoje včetně osobní zodpovědnosti a svědomí jedince jsou prostě utvářeny podmínkami, ve kterých každý vyrůstá a žije. V jednom životě můžeme být mesiášem, v dalším vědcem a v jiném vrahem, dokonce masovým... Za přečtení kniha určitě stojí, nejlépe se znalostmi kontextu - a nejenom doby po roce 1933, je lepší si něco načíst o Německu po Velké válce. Člověku pak ledacos doklepne ohledně toho, proč tenkrát lid následoval pana H. A že se něco podobného může stát i u jiných pánů, kteří nabízejí jednoduchá a rychlá řešení.
A teď ta druhá rovina: Pracovníci nakladatelství NV by zasloužili pověsit za ohanbí do průvanu. Safra, proč je u vydání z roku 2005 použit původní překlad někdy z padesátých let? Včetně různých chyb (leckdy hrubých), archaismů a jiných patvarů? A proč je tam taková spousta přímých řečí v němčině? U poválečného vydání to mohlo být možná "cool", nicht wahr? Ale dnes? To jako u knihy korejského autora budou hlášky postav v "hangulu"?
Možná tak ještě u Švejka, tam to pochopím...
Ale ať jen nehaním: Lidé, čtěte!
Neskutečná kniha. Merleho vystižení člověka, který "jen" konal svou povinnost. Autor popisuje postavu jakoby z odstupu. Nemožnost vzdorovat, amorální chování, minimum empatie,dril. Norbert Lichý to načetl SKVĚLE
Rád bych vyzdvihnul první část knihy, která se přímo nezabývá tematikou holocaustu. Autor dobře vykreslil myšlenkovou cestu hlavní postavy, kterou sledujeme již od dětství, kdy jak víme, bývá člověk sám k sobě i k okolí nejupřímnější, a to v dobrém i ve zlém. Za pozornost stojí také postava "německého" otce a "německé" manželky.
Celkově knihu hodnotím velmi kladně a děkuji za další z mnoha pohledů na téma problematiky holocaustu.
Neskutečná kniha. Vracím se k ní opakovaně a jako audiokniha načtená Norbertem Lichým dostává zase další rozměr.
Je až neuvěřitelné co z toho zakřiknutého tyranizovaného chlapce vyrostlo a "kam to dotáhl". Pokaždé mě to nutí zamyslet se nad tím, co vše je jen jeho vlastní osobní chybou a odpovědností a co z těch napáchaných hrůz má vlastně na svědomí jeho rodina, výchova, doba, prostě ti ostatní, kteří z něj stvořili to co se z něj stalo. Není to ospraveditelné ani odpustitelné, ale ....
Audio kniha.
Morbidní poslech zvěrstev holokaustu, nicméně trefné vystižení postavy člověka, který "jen" konal svou povinnost. Despotická výchova, nuzné poměry, nemožnost vzdorovat vlastnímu přesvědčení. Amorálnost chování bez špetky empatie versus dril. Merle tento dril popisuje až mechanicky, s důrazem na odstup od všech zúčastněných.
Analyzovat a vyzdvihovat skvělost tohoto díla nechci, to už určitě zaznělo x-krát, ale co bych rád napsal se týká zamyšlení, zda bych obstál já.
Zkusil jsem si představit situaci, kdy by mi nadřízený řekl, abych provedl analýzu výkonnosti jednotlivých lidí v týmu, což není úplně GDPR košér. Asi bych se zarazil, ale kdyby dodal, že to je posvěcené ze shora a je to pro dobro nás všech, asi bych nakonec neprotestoval a analýzu vypracoval co nejsvědomitěji.
Kdyby nedej bože šlo do tuhého, použil bych asi podobnou argumentaci jako Rudolf - dostal jsem zadání, plním úkol, zodpovědní jsou ti nade mnou.
Uf, trochu mě z toho zamrazilo. Pak jsem si vzpomněl, jak si nedávno nechal jeden náš známý politik udělat kompro na svého oponenta a politická scéna se rázem rozdělila na dva tábory a zvláště ti obhájci mi přišli směšní, a tak jsem se uklidnil. Byla to jen představa...
Jedna z nejlepší knih, co jsem četl. Skvělý fakticko-beletrický román, který se odehrává v těch nejtemnějších dobách náší brzké minulosti. Ze začátku se příběh zdá se více či méně plahočí, po chvíli ale nabere značné otáčky a nakonec vás kniha pevně usadí do místa, kde právě budete sedět.
Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězd. Tak dobře napsanou knihu člověk hned tak nenajde. I když téma je naprosto hnusné, odporné, cynické...asi se nedá najít dostatečně hrozné slovo.
Řemeslem mým je smrt.
Několikrát se s tímhle tématem člověk setkal.Četl,viděl dokumenty,filmy atd.
A pak příjde Smrt je mým řemeslem.Přesto ... znovu a zase.
Chybí slova.Snažím se pochopit.Hlava chce,co na to rozum ?
Jak se s tím vyrovnat ? Smířit nikdy !
Studie předešlých zásadních okamžiků.Dětství.Otec.Prohraná válka.Krize.Čest.Povinnost.Německo té doby všeobecně.Rozpory i protiklady.Nekritické ani omlouvající.Vyznění i názor = čtenář.
Lidé jako položky.Jen nic neříkající čísla jedné zvrácené mašinérie.Architekt a zároven manažer továrny na smrt.
A právě proto nutno číst.Silně vtahující záležitost.Stránky doslova zběsile utíkají jedna za druhou.
Od začátku do konce,mrazivě deprimující skličující úzkostná četba.
Na druhou stranu,vtahující,sugestivní,dechberoucí,až to není hezký.
A vše napadající hrůzné i varující myšlenky,ve smyslu - i my všichni žijeme na planetě,kde se něco takového stalo a jistě bohužel ... nechceme domyslet :(
Rozkaz zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu! aneb Jak může rodina a výchova ovlivnit celý život. Vůbec nevím, co napsat, snad jen: povinná četba pro všechny.
Skvěle sepsaná kniha o tragické kapitole dějin lidstva, která dokazuje, jaké dopady má na člověka výchova v dětství a vliv okolí během dospívání. Těmito okolnostmi však nelze v žádném případě ospravedlnit, co kniha popisuje ve své zhruba poslední třetině. Popsaný smysl pro "vzorné" plnění rozkazů a horlivost při hledání "vhodného" řešení je mimo mé chápání. Toto se opravdu mohlo dít pouze po důkladném vymytí mozků obyvatel za totální absence soucitu a lidskosti.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
2005 | Smrt je mým řemeslem |
1974 | Malevil |
1989 | Dědictví otců |
1974 | Až delfín promluví |
1989 | V rozpuku mládí |
Historicky tam byly chyby, koncentrák nebyl takový čajíček. První dvě třetiny mě zase nebraly, jak nepovedená studie od Freuda. Ale za umělecký dojem a myšlenku dávám plný počet bodů. Myslel, že jedná správně, bral to čistě technicky. To se od lidí přece vyžaduje pořád, "neptej se a makej". Spousta lidí se pořád camrá tím, že perfektně vymakává svinstvo. Super a nadčasový filosofický přínos.