Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68128/bmid_smrt-je-mym-remeslem-RjT-68128.jpg
5
3964
3964
Životní příběh velitele osvětimského koncentračního tábora, vychovávaného od mládí i fanatismem zprvu náboženským, později národně šovinistickým, vojáka důsledně bezcitného vůči sobě i okolí, jemuž připadne úkol zracionalizovat hromadné vyvražďování židovského plemene v plynových komorách. Události jsou až do konce viděny očima hlavního hrdiny; na něm i na ostatních postavách je vylíčeno typické šíření fašistické nákazy v národě. Nacistická bestialita je v tomto románu podána o to otřesněji, že se osvětimským katům jejich činy jeví jako problém pouze technologický, nikoliv mravní. Závěr knihy staví před čtenáře otázku odpovědnosti osobní i kolektivní.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1990 , MelantrichOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Velmi sugestivní a silná knížka. Tuto knihu řadím k těm nejlepším v mé knihovně.
Tak v mém případě je to první knížka zaměřena tímto směrem a musím říci, že mne docela zaujala. Samotné vyhlazování židů je hnusná věc, ale myslím, že knížka zde spíše poukazuje, na přemýšlení, které k tomu vedlo a k čemu může vést bezmyšlenkovité plnění rozkazů...
Kniha o muži,jenž ztratil víru v Boha a nahradil jí odpornou nacistickou ideologií.Krůček za krůčkem sledujeme jeho odklon od lidství i jeho posedlost dovést vše k dokonalosti, jíž ale spolu s pojmy jako je čest, hrdinství,poslušnost dává naprosto odpudivou podobu.Není to kniha ke kávě za slunného dne,je plná hrůz,ale právě proto je třeba ji číst,a nezapomínat na děsivost druhé světové války.
Mám trošku problém s hodnocením této knihy. První půlka se mi bohužel vcelku vlekla, až v druhé polovině jsem dostala to, "pro co jsem si přišla". Z tohoto pohledu by to byly tři hvězdy. Chápu ale proč je tak důležité stále si tuto část naší historie připomínat, proto zvedám o jednu hvězdičku, doporučuji k přečtení a tiše doufám, že už se historie nebude nikdy opakovat, i když se bohužel stále najdou tací, kteří by to uvítali...
Silný odvar, jinak to ani nelze napsat. Až neuvěřitelné, čeho je jedinec schopen pod "tíhou rozkazu"! V dětství je chlapec pod silným vlivem svého otce-fanatika, chlapcova jinakost se rozvíjí až právě do dospělácké hrůzy. Vždyť jen plnil rozkazy, nenese odpovědnost...neuvěřitelné takové přesvědčení.
Kniha, které sice dávám plný počet hvězdiček, ale současně ji nezařazuji do svých oblíbených. Je napsaná skvěle, to ano. Ale současně vyvolává jakýsi vnitřní blok, že bych ji měl číst znovu. Fakticky bych ji rozdělil na tři části - první, podle mne nejlepší, vykresluje situace, příčiny a způsoby, jak docházelo (a platí to stále) ke vzniku zfanatizovaných jedinců, kteří postupně tvoří zfanatizované skupiny. Na počátku není ideologie, ale potřeba - někam patřit, k někomu patřit....možná i něco vlastnit. Tady je hlavní "hrdina" vykreslen skvěle. Druhá část je dokonalá technicky, jednotlivé technologie a jejich užití jsou popisovány s naprostou přesností, až má člověk někdy pocit, že jde o návod k použití. A závěrečná, nejkratší, nastoluje otázku pro každého z nás. Kde je naše hranice? Kde je hranice, kterou bychom my nedokázali překročit za žádných okolností? Ale i otázky podobné, jen obecné - co je čest, co je věrnost, co je vlastenectví, co je odpovědnost, co je poslušnost, co je oddanost, co je loajalita. A kde je hranice, kdy tyhle vlastnosti mají ještě pozitivní charakter, a kde už začíná patologická vrstva jejich obsahu.
Díky, díky, povinna četbo.
Jsem vlastně rada, ze jsem si tento titul nevybrala v dobách puberty, ale sahla jsem po ni až v dospělosti, mohla jsem věci promyslet více do hloubky a obsáhleji.
I v těžkých dobách války byli nacisti taky jenom lidé (což je nikdy nikdy neomlouvá!) jen přináší i jiný pohled na věc
Přečíst tuhle knihu a potom navštívit Osvětim ... I samo jedno bez druhého je emocionálně silný zážitek, a když to spojíte ... a když si uvědomíte, že stejně zažíváte jen nepřímo zprostředkovaný pouhý zlomek toho ZLA, které zlikvidovalo milióny nevinných životů...
Četl jsem jako audioknihu v podání špičkového Norberta Lichého, tomu nelze nic vytknout. Od knihy jsem ale možná čekal něco jiného, životopis je dost podrobný a zvláště první polovina je dosti rozvláčná a nezáživná. Jinak v pohodě, poučné.
Příběh o zrůdnostech nacistů, vypravěný jedním z nich. Příběh o zaslepenosti, podlézavosti a bezhlavé oddanosti říši. Příběh, ze kterého mrazí víc než z nejhoršího hororu. Tento příběh se totiž stal. A staly se i miliony jiných příběhů, o kterých nikdo nevyprávěl. Všechny ty příběhy skončily stejně, v koncentračních táborech, v plynových komorách, v rukách nacistických zrůd...Zdá se to až neskutečné, bohužel je to pravda. Hodně drsná kniha. Pro hlavního "hrdinu" pochopení nemám. Prostě nemůžu mít.
Není co říct víc, už to bylo napsané...čte se samo, je až fascinující, s jakým klidem je popsán vědecký přístup a řešení "problému"...
Kniha, na kterou jen tak nezapomenete. Aneb jak lze splnit jakýkoli úkol, jak lze z masové likvidace lidí učinit efektivní proces, jako by šlo o výrobu šroubků. Mrazí z toho, tím víc, že se to opravdu stalo. Rozhodně doporučuji ke čtení.
Dost silný příběh, který by si měl přečíst každý, jakožto součást naší minulosti. Po celou dobu čtení jsem měla nepříjemný pocit, husí kůži. Neuvěřitelné co dokáže člověk udělat jinému člověku. Nejhorší opravdu je, že se Rudolf na Židy díval na jakési jednotky, bez kouska citu, je dokázal hromadně likvidovat. Šílené.
Robert Merle se mistrně zhostil úkolu vykreslit životní příběh Rudolfa Hoesse, vedoucího koncentračního tábora Osvětim. Atmosféra, kterou autor vytvořil, mě nenechala ani na chvíli chladnou – všechno bylo vykreslené do velkých detailů a tak živé. Oceňuji možnost nahlédnout na holocaust a celkově na období první poloviny 20. století očima důstojníka SS a člověka, jenž byl ze srdce oddaný Německu.
Po formální stránce se dílo četlo bez problémů; nevyskytovaly se zde žádné archaismy nebo něco podobného, jen tu autor v hojném množství používal německé výrazy – různá zvolání nebo názvy hodností, ve kterých jsem se ztrácela, protože jsem nevěděla, co která hodnost přesně znamená, což mi připadalo jako škoda a snížilo to můj celkový požitek z knihy.
Rudolfova povaha je z mého pohledu hodně komplikovaná – už od svého dětství byl vychováván přísně a tvrdě a žil v rodině, kde musel plnit všechny rozkazy, které mu byly dány. To na něj samozřejmě mělo dopad a takový zůstal po celý život. Neexistovalo, aby neuposlechl rozkaz, takže by se nezdráhal ani v tom zabít člena své rodiny, kdyby mu to bylo rozkázáno. Stal se věrným občanem své země a byl na to hrdý. Německo se pro něj stalo vším a když vypadalo, že je s ním konec, ani on nechtěl žít dál. Vyvražďování Židů bral také jako další rozkaz, který musel splnit. Bylo vidět, že je nepovažoval za normální lidské bytosti, které mají právo na život stejně jako on, ale za jednotky, kterých je třeba zničit co největší počet. Všechno vykonával znamenitě a vždy byl na něj spoleh, proto se dostával do stále vyšších pozic. Rudolfovu ženu jsem litovala – žila v nevědomí toho, co její muž provádí za práci a když to zjistila, byla zhrozená a znechucená. Nepřispělo tomu ani zjištění, že by Rudolf zabil vlastního syna, kdyby k tomu dostal příkaz.
Občas mi ze čtení běhal mráz po zádech, protože některé části byly opravdu nanejvýš silné. Nejvíc na mě zapůsobila první kapitola, ve které je popisování Rudolfovo dětství. Jeho rozhovory s otcem mi nebyly vůbec příjemné a ta atmosféra katolické rodiny, ve níž má hlavní slovo fanaticky věřící otec, na mě padala v plném rozsahu a já se potom cítila velmi deprimovaně a sklíčeně. Neuměla bych si představit, že bych musela každý den žít podle pravidel a přesně zavedeného pořádku. Také na mě zapůsobila atmosféra v Osvětimi a dalších koncentračních táborech, které Rudolf navštívil. Vše tam bylo popsáno do největších detailů, o kterých bych radši nevěděla.
Je neskutečné, když si člověk uvědomí, že se jedná o příběh napsaný podle skutečných událostí a že se tyto hrůzy skutečně děly. Je to jedno z nejsilnějších děl, které jsem zatím přečetla. Určitě bych doporučila těm, kteří se zajímají o období druhé světové války, holocaustu apod. Kniha rozhodně stojí za přečtení a obohatí vás.
Tak jsem si po 20ti letech dal opáčko a znovu přečetl román Smrt je mým řemeslem, jenž ve svém názvu trefně vyjadřuje podstatu tohoto příběhu. Ten sledujeme očima Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolf Höss), jenž je prototypem člověka, jako stvořeného stát se jedním z členů zločinecké SS. Dětství strávené pod tvrdou rukou despotického otce, potřeba seberealizace, slepá poslušnost a nejspíš i nízká inteligence. To vše jsou ingredience, které při "správné" kombinaci v člověku probouzí vraždící bestii... Robert Merle už pár let po 2.SV napsal velmi sugestivní román, jehož hlavní síla není ani tak ve vyobrazení průmyslového plánování a řízení Konečného řešení, jako v jisté morální nejednoznačnosti osoby velitele pekla zvané Osvětim. Jsou okamžiky, kdy může Rudolf Lang vyznívat trošku jako oběť, načež však je jasné, že prostě byl obyčejná nacistická svině, která by z rozkazu klidně nechala popravit celou svou rodinu. Tuhle dualitu Robert Merle zvládl na výbornou, stejně jako celkový popis celé té nacistické mašinérie zla... Knihu jsem četl poprvé v době, kdy jsem knížky a příběhy o Holocaustu vyhledával mnohem víc a častěji než dnes. Tohle téma pro mne bylo takřka posedlostí. A mimo dalších knih na mě tehdy tato kniha měla takový dopad, že jsem několikrát navštívil Osvětim, abych ta temná místa viděl na vlastní oči. Dnes už tolik o Holocaustu nečtu, přesto mi ty vzpomínky už nikdo nevezme. Jsou pořád velmi silné a smutné, stejně jako tahle knížka, která je pro mne i po těch 20ti letech pořád neuvěřitelně intenzivní.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Cetla se sama moc pekna kniha. Smutne je jestli je vse pravda ☹️☹️