Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68128/bmid_smrt-je-mym-remeslem-RjT-68128.jpg
5
3963
3963
Životní příběh velitele osvětimského koncentračního tábora, vychovávaného od mládí i fanatismem zprvu náboženským, později národně šovinistickým, vojáka důsledně bezcitného vůči sobě i okolí, jemuž připadne úkol zracionalizovat hromadné vyvražďování židovského plemene v plynových komorách. Události jsou až do konce viděny očima hlavního hrdiny; na něm i na ostatních postavách je vylíčeno typické šíření fašistické nákazy v národě. Nacistická bestialita je v tomto románu podána o to otřesněji, že se osvětimským katům jejich činy jeví jako problém pouze technologický, nikoliv mravní. Závěr knihy staví před čtenáře otázku odpovědnosti osobní i kolektivní.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1990 , MelantrichOriginální název:
La mort est mon métier, 1952
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože to byla čirá hrůza, děsivý poslech - audiokniha - Norbert Lichý opět prokázal svoje mistrovství - po této knize jsem sáhla pro "doplnění vzdělání" a musím konstatovat, že vím, že určitě velmi dlouho nebudu číst žádnou knihu z koncentračního tábora - je to dnes populární - nakonec je to i ve výzvě na databázi. Já mám lehce jiný názor - souhlasím sice s tím, že tuto dobu je třeba připomínat ze zcela zjevných důvodů, ale v současné době se roztrhl pytel s knihami s touto tématikou - a stávají se z toho dobrodružné romány, nikoli mementa minulosti - děkuji za tuto knihu, ta tím mementem je.
Já nevím no. Miluji knihy s válečnou tematikou a na tuhle jsem se obzvlášť těšila, že to bude něco zase trochu jiného a + když jsem viděla vysoká hodnocení, tak jsem nemohla déle odkládat.
Noooo, jsem zklamaná lehce. Asi 60 % knihy mě moc nebavilo a zdá se mi, že se něco začalo dít, až když začala 2. světová válka.
Napsané to bylo krásně a to, co se dělo, byla hrůza. Sama jsem koncentrační tábor Osvětim navštívila a vždy při čtení některé knihy mám husí kůži, protože vím, že jsem těmi místy procházela.
Asi jsem od knihy očekávala více.
Tato kniha mne uchvátila již několikrát a pokaždé když ji čtu jsem z ní nesvůj. Jde o zajímavý pohled jak do lidské duše tak i na tak hroznou válku, jakou 2. světová válka byla.
Pokud člověk osobně navštíví třeba Terezín nebo Osvětim ihned se mu tato kniha vybaví. Bohužel ...
Dvě věty, které vysvětlují hodně.
„ Nemáte co myslet, máte poslouchat.“
„Německo neprohrálo, je pořád ve válce, nic na tom nezměnil Verailleský diktát.“
Není to samozřejmě autobiografie ani přesná biografie, ale ich forma sedí. Osobnost Rudolfa a hlavně dobu popisuje knížka dokonale. Rudolf může být reprezentantem válečných zločinců. Je možné, že mnozí z nich opravdu věřili, že jen „poslouchali rozkazy“. A že rozkaz byl „konečné řešení židovské otázky"? Co znamená vyřešit za měsíc n tisíc jednotek? Že ty jednotky jsou lidé? To neřešili.
Zajímavé je i prostředí, z kterého Rudolf pocházel. Napadlo mě, jestli v daném prostředí a dané době byla taková výchova neobvyklá.
Silně na mě zapůsobil třeba rozhovor s manželkou, když zjistila, co vlastně její muž dělá.
Možná se dá trochu pochopit, kde se takoví lidé berou, ale těžko. Jejich činy se však nedají ničím omluvit. Dokážeme se poučit, aby se už nikdy nic takového neopakovalo?
Posloucháno jako skvěle namluvená audiokniha.
Románový dokument podle skutečné události předkládá životní příběh nacistické zrůdy Rudolfa Hosse, který má na svědomí vyhlazení téměř 3 milionů židů za 2. světové války.
Přehledně a jasně je popsáno, jak se rodí zlo, jak se člověk přetváří ve lhostejného, alibistického a bezcitného netvora, pro kterého lidé přestali být lidmi, ale stali se "jednotkami". Nesnadné dětství ani německá bída po prohrané 1.světové válce nemohou být omluvou pro takové jednání. Děsivé čtení, které však není možno odložit a zapomenout.
Těch faktorů, globálních a individuálních, proč se svět ocitl na několik let v Pekle, je několik. Ať už to byla bída obyvatel Německa, kvůli splácení válečných reparací, nebo vytvoření a uvěření společné konspiraci, že jsou obklíčeni a brzy přijde pomsta ze strany Židů a okolních států, z nichž měli vůdcové Německa pocity sevření. Tak ale i vliv výchovy na konkrétní zadavatele a plnitele rozkazů v jednotkách SS... ale i v podstatě všech dalších vojáků.
Příběh byl úžasně poutavý a cokoliv se dělo, mělo svůj význam a bohužel i následek.
Nevím, jestli je to spoiler, protože je to obecně známý historický fakt, ale tak pro jistotu warning aspoň tímhle způsobem :)
------
Líbila se mi reakce Rudolfa, když se dozvěděl o sebevraždě Himmlera. Rudolf naivně veřil, že když on byl vychován jako ostatní Němci a staví ctnost na první místo, tak že to tak budou mít i jeho nadřízení, a budou si za svými rozkazy stát a nést za ně zodpovědnost. Ale ono prd, posera Himmler si tam radši pod jazyk poslal lentilku a bylo vyřešeno. Zatímco Rudolf u soudu řekl, že přebírá za vše plnou zodpovědnost a že jeho podřízení za nic nemohou.. možná pro někoho předvídatelná věta (pro mě ne, já myslel že robot Rudolf aspoň na konci zapne nějakou sebereflexi a uvědomí si své činy) na základě Rudolfova vytéčného vztahu se spolupracovníky ve fabrice :----) byla právě tahle věta podle mě třešničkou na dortu v Rudolfově ctnostém životě.
Dostalo se mi něco úplně jiného, než na co jsem v této tématice zvyklá. V knihách o holocaustu se obvykle setkáváme s příběhem konkrétních lidí, obětí, kde nechybí emoce. Zde je vše popsané z druhé strany. Jde o čísla a popis procesu zabíjení, s hlavním cílem - dovést tento proces k „dokonalosti“. O lidech se mluví jako o jednotkách a nejdůležitější je splnit rozkaz, ať už je jakýkoliv. To vše mechanicky, bez jakéhokoliv projevu emocí, bez přijmutí zodpovědnosti za své činy a bez pocitu viny. Mrazivé, znepokojivé a těžko pochopitelné. Přesto výborně napsané a obohacující.
Slovy nelze popsat, co vám tahle kniha nabízí.
Příběh je to naprosto obyčejný a zároveň neskutečně výjimečný. Styl psaní autora je velice příjemný a čtivý.
Pokud se zajímáte o druhou světovou válku, psychologii nebo si chcete přečíst mistrovské dílo. Prosím. Smrt je mým řemeslem na vás čeká.
HODNOCENÍ: 4,5/5*
Beletristicky zpracovaný život známého válečného zločince Rudolfa Hösse, velitele koncentračního tábora v Osvětimi, z pera vynikajícího romanopisce Merleho podává sugestivní obraz hlavního hrdiny a jeho zločinného jednání v době druhé světové války. Je až fascinující ta naprostá citová plochost toho člověka, která mu ani při zpětném pohledu, když byl po válce souzen a po právu odsouzen k smrti, nedovolila nahlédnout na jeho činy sebekriticky.
Spíše psychologický rozvor než popis válečných hrůz. Ty už přeci jen byly otázkou použité technologie.
Moje druhá kniha od Merleho, oproti Malevilu úplně něco jiného, ale neméně skvělé. Nejvíce mě mrazí z toho, že nejde o čistou fikci. Děsivé, ale přesto úžasné dílo.
Velmi dobrá studie pokrouceného systému a charakteru. Jen nutno říci, že pod tlakem okolností lidi takto někdy jednají, i když nejsou narušení, viz Luciferův efekt od Zimbarda.
Hlavní postava je od počátku prezentována jako narušená osobnost- jestli výchovou,nebo prostě jen tak....jiný tvor by asi tu mašinérii zrůdnosti nedokázal brát jako prostý úkol... rozkaz,ktery s pocitem cti plní. Oproštěn od veškeré lidskosti, pouze pragmaticky chladně řešený úkol...nakonec i stoické přijetí rozsudku... Mrazivé čtení...
Nemám slov. Škoda snad jen že to nebylo delší.
Pořád si nejsem jistá s tou spoilerovitostí toho, kdo byl vlastně ten Rudolf. Protože ve škole jsme si to třeba v příslušném období zmiňovali, ale když jsem knížku v létě vnutila mámě, tak ta to i přes znalost jiných Merleho děl nevěděla. No, takže jestli jste to nečetli a nechcete o tom nic moc vědět dopředu, tak tohle review radši dál nečtěte :)
Každopádně teda bylo to skvělý. To je takovej ten typ knížek, kdy sice znáte hlavní postavy a víte jak to dopadne (další taková je třeba Dva proti říši ), ale možná o to lepší to je a o to víc si to můžete užít. Laurent Binet se sice ve svým HHhH , který mimochodem naopak nedoporučuju, rozčiloval nad tím, když si autor vymýšlí něco, co ty historické postavy třeba ani nedělaly a neřekly, ale u Smrt je mým řemeslem i u těch Dvou proti říši byl výsledek toho ,,vymýšlení" tak skvělej, že mi to bylo upřímně jedno.
U Smrt je mým řemeslem si navíc autentičnost třeba vykreslení Hössovy osobnosti člověk může porovnat s jeho autobiografickými zápisky Velitelem v Osvětimi , které napsal během svého věznění po válce. Tam je jasně vidět, že prostě teda byl zvyklý plnit rozkazy, všechno provádět co nejsvědomitěji a že věřil, že jeho zkušenosti z dřívějšího věznění mu při vedení koncentračního tábora opravdu pomohou. Právě tak ho napadl onen pověstný nápis Arbeit macht frei, který u většiny lidí asi vyvolává spíš ušklíbnutí. Ale Höss díky svým zkušenostem opravdu věřil, že budou-li mít vězni v Osvětimi co dělat a kde pracovat, tak to pro ně bude celé lehčí. Z obou předchozích důvodů vlastně i sepsal ty zápisky - někdo mu to téměř přikázal (nebo ho spíš asi požádali a on se chtěl zavděčit) a navíc tak měl co na práci ve vězení.
----
Během procesu vykřikl prokurátor: ,,Zabil jste tři a půl miliónu lidí!" Požádal jsem o slovo a opravil ho: ,,Promiňte, zabil jsem jenom dva a půl miliónu." V sále se okamžitě ozval hluk a prokurátor křičel, že bych se měl stydět za svůj cynismus. Ale já jsem neudělal nic jiného, než že jsem upřesnil nesprávné číslo.
Antisemitský byl svět i před 2.WW. Pogromy, zabíjení, ghetta.. To vše tu bylo (bohužel) již před Hitlerem. Ale Hitlerův plán řešení židovské otázky a jeho samotná realizace.. ve spojení s německým systematickým a řádným přístupem.. Z toho mohlo vzejít jen to, co se stalo. Holokaust.
V závěru mne zaujala polemika o odpovědnosti vojáka. Kdo je vinen smrtí ve válce? Ten, kdo dá rozkaz: zabij, nebo ten, kdo ve skutečnosti zabije? Řekl bych, že pokud jde o smrt civilistů (navíc z rasových duvidů), jsou vinni oba.
Neuvěřitelný... četla jsem mnoho knih z prostředí koncentračních táborů, nicméně asi zatím nic tak strašného jako tuto. Velká část knihy je o Rudolfu Langovi, o jeho životě. Přiznám se, že mě to pak chvílemi přišlo už zdlouhavé, jelikož jsem se těšila právě na část z lágrů. Dočkala jsem se. Po přečtení více jak půlky knihy. Až ke konci jsem si pak začala uvědomovat, jaký to mělo smysl. Člověk je pak schopný se na vše dívat úplně jinýma očima. Lang byl zvíře, velké zvíře, ale nedělal nic jiného než že plnil své rozkazy. Poprvé jsem četla knihu ze strany důstojníka SS. Je to prostě úplně jiné a dost strašlivé. Jsou zde do detailů popsané všechny ty techniky vyhlazování. Tato kniha je nenahraditelná.
Je možné, že tady zazní dost velké SPOILERY!!! Tak radši varují předem, protože napíšu to, co právě teď cítím.
Je to zvláštní, ale já sním nějakým divným způsobem soucítím. Není to proto, že bych podporovala ty zrůdnosti, co prováděl, ale proto, že neměl lásku. Podívejte se na jeho dětství, přísný věřící otec, co všechny měl pod palcem. Ani jeho manželka se neodvážila ani ceknout či projevovat nějakou moc velkou náklonnost ke svým dětem. Přišlo mi, že Rudolf se cítil v bezpečí jenom ve svém pokoji. Ani nestál o to, že by se víc bavil se svými sestrami, ale je možné, že kdysi to tak asi ani nebrali nevím... Bohužel díky toho všeho se naučil jen plnit rozkazy. Myslím že to bylo proto, že nikdy nezažil co je to láska tak ani nikdy nemohl doopravdy milovat svoji ženu a děti.Průběhem čtení této knihy jsem si uvědomovala jednu věc - a to že mi tam chybí jakýkoliv projev lítosti z jeho strany za to co provedl. Lidské bytosti mají svědomí on ho neměl. zajímá mě zda to bylo výchovou? Jestli jeho otec v něm nezabil tu špetku lidskosti, co v sobě měl či zda za to nemohly ty neustále války do kterých se hrnul?
Ať odpočívají v pokoji ti, co je tak zrůdným způsobem připravil o jejich život.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus válečné zločiny nacisté rozhlasové zpracování holokaust, holocaust podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Moc tyhle válečná témata nevyhledávám, protože jsou vždy znepokojující a děsivé. Ale je to každopádně zajímavý náhled do duše válečného zločince a napsáno je to čtivou formou.