Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Soubor nostalgicky humorných, tragikomických povídek o židovském tatínkovi a jeho rodině, jimiž autor výborných sportovních knih vstupuje do tzv. vážné literatury. Příběhy se odehrávají v době předválečně, válečné i poválečné a různá doba jejich situace pozměňuje v nich i poměr humoru a trpké vážnosti, komiky a tragiky.
Přidat komentář
Tatínek, který lumpačí, užívá si života, a pak takový sešup. Vykrmit kluky na cestu do reichu. Krásný, citlivý příběh.
Dosti suše a povrchně popsané osudy židovské rodiny během druhé světové války v Čechách. Nelze se do příběhu ponořit, plně soucítit postavám, obohatit se historickými reáliemi válečného období.
Příběh byl popisován z pohledu dítěte, styl psaní se jevil srozumitelným a dosti příjemným, forma povídek byla vyhovující.
Nemohla jsem přijít na to, co si z knihy odnést. Problematika mi přišla zajmavá, ale zpracování bylo neinteresní. V porovnání existují mnohem propracovanější díla, jež budí ve čtenářovi širší škálu emocí.
priznávam, že mi dosť dlho trvalo, kým som si našiel cestu ku krásnym príbehom Oty Pavla. a možno práve vďaka vlastnému životu a jeho zákrutám som pri čítaní ľahkpo chápal melanchóliu, nostalgiu a najmä lásku, ktoré do svojich poviedok vkladal.
Vzpomínková kniha Oty Pavla na jeho dětství. Příběh otce Leo Poppera, obchodního zástupce firmy Elektrolux, který je poněkud komplikovanou osobností a jeho synů. Velmi čtivá a pěkně napsaná kniha, která se rovněž prvoplánově dotýká problematiky Židů. Je známá také z filmového zpracování. Mohu doporučit.
Pěkná kniha povídek. Hlavní postavou celé knihy není ani tak autor, jako jeho tatínek, který je hlavou rodiny. Tatínek je místy docela komplikovaná osoba, nicméně snaží se, aby udělal pro svou rodinu to nejlepší. Autor také popisuje osudovou a velmi upřímnou lásku k rybaření, české řece Berounce a Křivoklátsku.
Za mě super svěží a zábavné počtení. Druhá světová jakoby se stala jen tak mimochodem a otravovala perfektní životy postav. Líbí se mi jak se nad ni autor povznesl, protože není středem knihy. Někdo si tu stěžuje že se mu vše pletlo. Já myslím že vyprávěcí styl typu páté přes deváté se ke knize hodí. Jako by to opravdu někdo nadšeně vyprávěl.
Jakožto knížka k maturitě je tohle za mě dobrá volba. Dobře a rychle se čte. Navíc děj není vůbec nudný.
Knize jsem se dlouho vyhýbala, ani vlastně nevím proč. Autor píše čtivě, zajímavě, jednotlivé části knihy nepostrádají trochu humoru, pohled na dobu války a leckdy hodně nečekané situace s rodinou.
Ústředním tématem jsou vzpomínky na dětství a případná těžší tématam (židovství, koncetrační tábor, Němci, válečný nedostatek...) jsou podána jen okrajově a očima mladého vypravěče.
Karel Heřmánek byl ve filmové podobě Leo Poppera nepřekonatelný. Okolí Berounky, křivoklátské lesy, Buštěhrad i Praha, tam všude se odehrává děj této povídkové knížky. Otta Pavel vynikal v popisu přírody. To se týkalo hlavně krajiny kolem křivoklátských lesů a Berounky. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že se tam procházím s ním a všechno s ním samozřejmě prožívám. Velmi rád vzpomínal na šťastné dětství před válkou i na hořké časy v době okupace. O všem dokázal psát láskyplně a s velkou dávkou pokory. Jako smíšená rodina to neměli lehké. To se zřejmě podepsalo i na jeho zdraví. No, tatínek byl asi taky pěkné číslo a maminka musela být opravdu milující a chápavá žena.
"Povinná četba na maturitu"
Příběh otce, který se snažil ze všech sil, aby zachránil své syny,aby je zachránil. Snažil se je připravit na vše, co přijde, ale nejvíce dbal na jejich fyzickou kondici. Pokud chtěl v rodině mít hodně masa, musel pro to něco udělat. Prodával elektronické spotřebiče, aby si vydělal.
Příběh je nejen vzpomínkou na autorova otce, ale i na Pavlovo dětství za války.
Kniha byla sice hezká, ale občas se mi vše docela pletlo do sebe a byla jsem zmatená. Jako knihu do povinné četby mohu doporučit.
Opravdu krasne a dojemne pribehy a to rikam jako nekdo, loho rybareni nezajima a uz vubec bych neschvalovala zabijeni takovych kvanta ryb. V knize jsou zmineny i hrozna temata koncentracnich taboru a utiskovani Zidu, ale presto se to cte s lehkosti a to je skutecne mistrovske dilo, na kterem ma spoluautorstvi sam zivot.
Autor píše velmi poutavě. Knihu jsem si vybrala k maturitě už jen proto, že se mi líbilo filmové zpracování. V knižní formě to ale bylo ještě mnohem lepší, doporučuji.
Krásná kniha, která nadchne svou originalitou ve vyprávění a zároveň popisem krásného všedního dne bez jakýchkoli "okrajkovaných" vět. Zároveň nám ale v několika příbězích líčí obrovské strádání a strach z každého následujícího dne, hledání dobra a světla a snaha o co nejnormálnější život v době, která byla vše jen ne normální. Některé příběhy budí hřejivý pocit a možná i naději, jiné jsou toho všeho prosty a přichází jen smutek a beznaděj. Kniha se dá přečíst během hodiny, je náročnější emočně nikoli na soustředění či přemýšlení o ději.
Štítky knihy
Židé zfilmováno řeky, říčky, potoky rybolov, rybářství, rybaření české povídky klasická literatura
Část díla
- Běh Prahou 1971
- Jak jsme se střetli s Vlky 1971
- Kapři pro wehrmacht 1971
- Králíci s moudrýma očima 1971
- Nejdražší ve střední Evropě 1971
Autorovy další knížky
2007 | Smrt krásných srnců |
2004 | Jak jsem potkal ryby |
2013 | Zlatí úhoři |
2004 | Plná bedna šampaňského |
1989 | Výstup na Eiger |
Přírodou prozářené, sladce i smutně dojemné, lehce humorné vzpomínání na tatínka s jeho životními vzestupy i pády. Zároveň dokonalá lekce pamětníka na téma holokaust a jeho následky. 360 tisíc zabitých občanů Československa v poslední velké válce, z nich velké procento židovského původu, je stálým varováním pro nás i pro obyvatele Izraele, prvního i posledního útočiště tohoto národa. Kdo viděl na vlastní oči relativně tolerantní Izrael, plný Arabů a mešit, a Palestinu, kde v Gaze nic židovského nemá šanci na přežití, ten pochopí.
...
Jednu kýtu jsme dali pekaři Bláhovi, byl k nám za války moc hodný, jednu do statku Burgrovým, ti k nám byli ještě hodnější, a ostatní máma naložila do takové krásné kamenné štoudve a dělala mým bráškům Hugovi a Jirkovi omáčky a bifteky, což byla její velká specialita. Kluci se cpali na příští léta, aby vydrželi Terezín, Osvětim, Mauthausen a pochody smrti v třicetistupňových mrazech a nošení kamenů na mauthausenských schodech v třicetistupňových vedrech a všechny ty krásné věcičky, které pro ně připravili Němci. Hugo se vrátil celkem dobrý. Jirka se vrátil z Mauthausenu a měl čtyřicet kilo a půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. Nikdy mi o tom moc nevyprávěl, jenom jednou, a když jsme mluvili o tom srnci, řekl:
„Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačily akorát do konce.“...
100 % (už 2733 hodnotících, průměr je 85 %).