Smrt krásných srnců
Ota Pavel
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57551/bmid_smrt-krasnych-srncu-zM3-57551.jpg
4
2977
2977
Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích.
Přidat komentář
Ota Pavel dokáže svým poetickým psaním potěšit i pohladit po duši. Také stejnojmenný film díky režii pana Kachyni je moc povedený.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a byla to jedna z mála, která se mi líbila.
Smrt krásných srnců je krásná poetická kniha, do které dokázal Ota Pavel dostat i smutek a životní krize. Při čtení jsem přímo viděl probíhající děj, otce Lea, Karla Proška, matku, ...
Vzpomínková kniha na dětství a rodiče, spíš smutná a melancholická. Začátek, odehrávající se před válkou, se mi líbil nejvíc.
Jedna z mála českých knih ke které se mohu bez obav, že mě omrzí, vracet. Ota Pavel zde zase ukazuje svůj vynikající vypravěčský um. V povídkách se nádherně prolínají úseky, kdy se smějete od ucha k uchu a pak hnedka zase máte slzy na krajíčku. Tohle umí málokterý autor. Myslím si, že každý, kdo se rozhodne tuto knihu přečíst, nebude litovat.
Jedno z nejkrásnějších děl české literatury. Nechci působit přehnaně pateticky, ale Ota Pavel má ve svých knihách tolik citu, že čtenáři přímo fyzicky cítí, jak se autor svými slovy dotýká jejich duší.
Film jsem videla nekolikrat a konecne jsem se dostala i ke knize. Diky CV! Vtipne popsane situace tehdejsiho zivota.
Obecně bývám k české literatuře dvacátého, nedej bože dvacátého prvního století velice skeptický. A ke čtení Smrti krásných srnců jsem se dlouho nemohl přinutit, očekávaje nudné dílo rádoby vtipné, či rádoby smutné, které není ničím zajímavé.
No ne no. Fakt ne. Když se člověk u této knihy směje, má k tomu dobrý důvod a když se mu chce plakat, má k tomu důvod ještě lepší. Proč? Inu je tomu tak kvůli sérii několika věcí, které se zde tak šťastně (ačkoliv toto slovo v kontextu knihy může být poněkud nevhodné) sešly.
Jednak je to vypravěčské umění pana Pavla. Já vlastně ani nevím proč, ale ony kraťoučké povídky v knize obsažené se opravdu neuvěřitelně dobře čtou. Kniha je napsaná jednoduchým jazykem, sic nespisovným, stejně velice příjemným. Člověk si najednou také připadá, že je mu dvanáct a sleduje vše vlastníma očima.
Druhým důležitým aspektem je životní příběh pana Pavla. Protože to byl opravdu neuvěřitelný příběh, který je v knize alespoň z části skvěle popsán. Byl to šťastný příběh? Inu, zpočátku byl, ale rychle ho to přešlo. Ano, je fakt, že vypravěč své mládí popisuje extrémně nostalgicky a očividně neobjektivně, obdivuje tatíka, miluje jej. Upřímně se mi zdá, že je to tak napsáno schválně.
Třetí aspekt, neméně důležitý, byla ochota vyprávět. Ne každý by chtěl psát knihu takovýmto způsobem o takovém příběhu a ještě k tomu si z toho dělat srandu. Obdivuhodné, co si budeme nalhávat.
Budu upřímný a napíši, že tato kniha pro mne byla povinností, nikoliv potěšením a asi se k panu Pavlovi nebudu vracet. Maximálně si tak přečtu Jak jsem potkal ryby. Na české literatuře tohoto usedlého druhu mi stále cosi vadí a nemyslím si, že se mi chce to překonávat. Ale Smrt krásných srnců je i přes mou trvající averzi krásnou knihou.
Knih z období II. světové války a holocaustu mám přečtených opravdu hodně, ale žádná není jako Smrt krásných srnců. Po celou dobu četby se smějete a na konci zjistíte, že pláčete. Ota Pavel měl nesmírný vypravěčský talent podávat neuvěřitelně smutné skutečnosti s dětsky naivním vtipem. Postavy a postavičky patřící do Pavlova světa jsou vnímány optikou dítěte, které ještě tak docela nerozumí světu, i když tuší, že se kolem něj děje něco zlého, a tak ostrý kontrast, tak přesná drobnokresba postav z téhle knihy dělá možná nejsmutnější dílo poválečné literatury, jaké jsem kdy četla... Ke Smrti krásných srnců se vracím už poněkolikáté a pokaždé v ní objevím něco, co mě přinutí si ji přečíst zase znovu.
Knížku jsem četla na pomezí dětství a adolescence a moc se mi líbila. Před Vánoci jsem si na autora vzpomněla a rozhodla jsem se si knížku vypůjčit z veřejné knihovny. Světe div se, nebyla zrovna vypůjčená, tak jsem s radostí kráčela k autu.
Teď, když jsem knihu četla s rozestupem pár let se mi už až tak nelíbila. Trošinku jsem si ji i pamatovala (V ZÁVORCE SE NACHÁZÍ SPOILER: třeba jsem tušila, že ten odkup rybníka je past.). Připadá mi i taková hodně infantilní a vlastně se divím, že se mi tak líbila.
Miluji, jak mě knihy, o jejichž existenci vím spoustu let, ale nikdy jsem neměla chuť si je přečíst, dokážou okouzlit. Jak je přečtu jedním dechem a pak se směju sama sobě, že jsem měla jakési nesmyslné předsudky vůči dané knize nebo autorovi, které většinou pramení ze školy. Hold "Povinná četba je nudná četba" neplatí! Děkuji moc za tento silný zážitek, ke kterému patřily pocity z celé škály emocí, slzy i smích. Někdy příště si rozhodně přečtu další knihy od Oty Pavla.
Povídková kniha vzpomínek na autorova tatínka. Četla jsem ji už hodně dávno a teď jsem se k ní vrátila kvůli čtenářské výzvě. Téma holokaustu se odráží v povídkách Smrt krásných srnců a Kapři pro wehrmacht. Je v nich ukázáno, že i lidé, jejichž důstojnost je pošlapána, se dovedou svým způsobem bránit a že pomsta může být opravdu sladká.
Už ani nevím, z jakého důvodu pro mě byl Ota Pavel autorem, po jehož knihách nikdy nesáhnu. Překonala jsem se a je mi líto, že jsem to neudělala už dávno. Smrt krásných srnců byla tak nádherná! Nadhled, s jakým Pavel líčí své zážitky v nelehké době, mě zasáhl přímo do srdce. K povídkám se od přečtení knihy dost často vracím a vždy na nich naleznu ještě něco dalšího.
I přes hrůzy války nebo těžký poválečný život, čiší z povídek láska - především k tatínkovi, který jistě nezastával dokonale a bezchybně svoje životní role, i tak na něj vzpomíná Ota Pavel s laskavostí. Nestaví do popředí příkoří, kterému museli čelit, jen tu a tam, jen tak mimoděk, se zmíní o hvězdě nebo Osvětimi, stěžejním však zůstávají chvíle, které strávili v přírodě, pospolu, dozvíme se hodně o tatínkově podnikavosti... Zvlášní poetika, která hladí, ač často čtenář na pozadí vyprávěného cítí těžké životní situace, které musela rodina prožívat.
Štítky knihy
Židé zfilmováno psychologie řeky, říčky, potoky rybolov, rybářství, rybaření české povídky Ota Pavel, 1930-1973 klasická literaturaČást díla
Běh Prahou
1971
Jak jsme se střetli s Vlky
1971
Kapři pro wehrmacht
1971
Králíci s moudrýma očima
1971
Nejdražší ve střední Evropě
1971
Autorovy další knížky
| 2007 | Smrt krásných srnců |
| 2004 | Jak jsem potkal ryby |
| 2013 | Zlatí úhoři |
| 2004 | Plná bedna šampaňského |
| 1989 | Výstup na Eiger |
Prvotně je knížka něco jako rodinná kronika od prvorepublikových prodejních úspěchů, přes útrapy Židů v druhé světové válce, až po utlučení všech ambicí v komunismu. Na druhou stranu silně vzbuzuje emoce; tak jako v názvu se proplétá něco moc krásného s něčím tuze smutným, stejně tak v celém dějí se střídají ladné obrazy přírody s krutou ironií osudu. Celé se mě to hodně dotklo, ačkoli je to tak krátká knížka.