Smrt lehkovážné milenky
Věra Fojtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495521/bmid_smrt-lehkovazne-milenky-eA2-495521.jpg
3
17
17
Ben Satler uvízl po jedné úspěšné akci drápkem na čas mezi kriminalisty, nikoli jako vyšetřovatel, ale stále jako novinář. Rok sice pracoval jako tiskový mluvčí policie, ale tato práce mu uspokojení nepřinesla, a tak v okamžiku, kdy se naskytla možnost přejít do redakce časopisu Crimi Secret, okamžitě jí využil. Jednoho dne mu zavolá jeho známá, policistka Bára Divišová, a seznámí ho se záhadným případem smrti mladé dívky, jejíž mrtvola byla nalezena v parku. Ben neváhá ani chvíli a okamžitě se pouští do pátrání…... celý text
Přidat komentář
Mě to moc nebavilo, vadil mi hlavně patetický jazyk, který se do detektivky vůbec nehodí.
Pro představu, například.
“Zalovil ve své husté kštici, sepnul ruce na skoro chlapecké šíji. Zalomcoval několikrát hlavou, bylo to celkem zuřivé gesto. Hlava držela jako přišitá “
“Směšné a zamotané klubko citečků a srabů. “
“Na sedm pohádkových zámků. Na sedm tajemství, na sedm hladových roků “( prostě zavřela dveře).
Takovýchto hysterických výkřiků je plná kniha, a to je něco, co nesnesu číst.
Nebyla to jenom detektivka z Českého prostředí, která se dobře četla. Byl to román o jedné rozpadlé rodině, o nepochopení, bolesti, nevěře, špatná souhra náhod, být ve špatný čas na špatném místě. O tom, že nic není tak, jak se na první pohled zdá.
Vlastně mi bylo líto úplně všech hrdinů, kteří se v knize objevili. Od oběti lehkovážné milenky po vraha a všechny mezi tím. I vyšetřovatelky Barbory. Valerie, Ben, Michael, Irena, Ema… všichni si prožívají svůj smutek. Všichni máme nějaká trápení… I když samozřejmě nejvíc jsem soucítila s Valerií, Emou a Irenou. Zaletný nepochopený manžel ode mě zase tolik sympatií nedostal. I když žít vedle Ireny asi taky není slast.
Příroda, která je popisovaná v okolí vraždy je moc pěkná. Pro lidé v okolí už to ale navždy zůstane jako místo činu. Nebo místo úmrtí milované osoby. Už nebudou vnímat krásu přírody, ale zůstane jen divný pocit na tom místě. Jedině čas dá postupně vše do pořádku… .
Vyšetřování proběhlo ve dvou dnech, což byla příjemná změna u jiných detektivek. I to, že vražda byla opravdu uvěřitelná. Musím tedy říct, že vraha jsem si tipla. Ale vůbec to nevadilo. Byla to takzvaná oddechová detektivka, která se moc dobře četla.
Na pár stránkách hezky vystavěná psychologie postav. Skvělé vyšetřování u nich doma. Každý měl motiv, důvod proč to udělat, všichni měli chabé nebo žádné alibi. To samozřejmě vede k tomu, že ani mezi sebou si začínají nevěřit, ač se jedná o rodinu. Trochu styl Agathy Christie v českém podání. Tento styl příběhu mám moc ráda. Nikdo si není ničím jistý… …
Nervy jsou na pochodu, nikdo nesmí opustit dům, představa, že někdo z tvé blízké rodiny je nejspíš vrah by udolalo každého. Při čtení jsem si pomyslela, že bych se do této situace nechtěla nikdy dostat.
Možná bych brala trochu více stránek, trochu víc napínání. Protože tady poměrně brzy to vedlo ke zdárnému konci. Kniha na jedno dvě odpoledne, která vás překvapí, jak rychle se čte.
Když jednoho dne zavolá Benovi jeho kamarádka Bára, určitě nečeká že se tentokrát z tohoto případu stane takový rodinný propletenec. Kde figuruje i jeho střed zájmu. Ben nezaváhá a ujme se poradenství hbitě, kdo ví jak temný případ lásky dopadne. Máme tu další detektivní případ letošního roku.
A já vám přináším novou recenzi na tento titul. Od autorky jsem zatím tedy nic jiného nečetla, takže pro mne premiéra. Nicméně detektivky mám opravdu dost ráda, ať české, severské či klasickou Agathu Christie.
A musím i nyní uznat, že jsem velmi mile překvapena českým autorem vážení.
Čekala jsem narovinu totiž, v podstatě nudný detektivní případ, ale kniha od paní Fojtové je pravý opak!
V této knize mi totiž absolutně nic nechybí ani nepřebývá, je v ní naprosto skvělá zápletka, napětí a romantika, což je podle mého důležitá součást detektivních příběhů.
Kapitoly jsou krátké a všechny tak dobře poskládané, že knihu prostě nechcete odložit. A máte potřebu ji dočíst. Já jsem ji zvládla za dvě odpoledne, nemá moc stránek ale je v ní obsaženo opravdu hodně. A to mám u knih ráda, když nejsou zbytečně dlouhé a není tam moc zbytečného plácání, jak se mnohdy stává.
Moc se mi líbilo zajímavé propojení postav a událostí, a to jak k sobě pasovali. Kniha sama o sobě mě nutila číst dál a dál a prostě zjistit jak vše bylo, ke konci už jsem měla tušení kdo je vrahem, ale omyl, myslím že je super, když vás kniha navede na jinou stopu a mám ráda ty nečekané zvraty na konci, kdy je pak vše jinak.
Vůbec bych se nezlobila za pokračování s těmito postavami, byli mi všichni moc sympatičtí.
Líbilo se mi opět moc to pojetí, že jsme zde měli pohledy od vícero postav, takový typ knih mám ráda a že jsme o samotném vrahovi věděli více, až později v dějové lince, nikoliv na začátku jako u jiných detektivek. Což je pro mne osobně skvělé také. Celý děj uběhl tak rychle, že jsem se nenadála a byl konec knihy. Autorka mě svým stylem opravdu zaujala a moc ráda si od ní ještě něco přečtu. Určitě knihu doporučuji všem, je velmi nenáročná a čtivá.
Knížka se mi velmi dobře četla a bavila mě, jen ten závěr byl takový nemastný neslaný.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Neviditelná zranění |
| 2020 | Zbav nás od zlého |
| 2011 |  Tramín s příchutí krve |
| 2005 |  Nevěry |
| 2013 | Nevěrné ženy pijí sauvignon |
To snad ani nebyla detektivka, ale sonda do vztahů v rozpadající se rodině. Ona totiž krize v podobě smrti mladé ambiciózní dívky ukáže lidské charaktery i to, že nic není takové, jak se zdá.