Smrt obchodního cestujícího
Arthur Miller
Jedno z nejvýznamnějších děl americké dramatiky 20. století je kritickým pohledem na moderní zkomercionalizovanou společnost. Příběh rodiny postaršího obchodního cestujícího, která ztrácí kontakt s realitou. Hlavní postava Willy Loman žije v iluzi dokonalosti a nepřipouští si, že věci už nejsou jaké byly nebo jaké by si je přál. Seznamte se s nevyzpytatelnou pomíjivostí lidského úspěchu a popularity.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2009 , ArturOriginální název:
Death of a Salesman, 1949
více info...
Přidat komentář
Pro knížku jsem si do knihovny šla hlavně proto, ze v divadle uvedli Millerovy Čarodějky ze Salemu a ja chtěla jít na představení se svym vlastním obrazem o autorovi. A tesim se ještě vic! Moc moc se mi libilo zobrazení rozplynuti snu a vize a také fakt, ze touha po penězích dokáže donutit lidi k čemukoli. Ovšem potom, co je nejdříve rozdrti a poníž
Americký spisovatel, ženou tohoto autora byla MERILYN MONROE.
Jedná se o americké psychologické drama o 2 jednáních. Millerovy hry mají etické a sociální ladění, odkrývají pokřivené hodnoty moderní civilizace.
Hlavní postavou je obchodní cestující WILLY LOMAN, který má už něco za sebou. Cestuje za svými obchody do Nové Anglie, ale bohužel se mu moc nedaří. Jelikož je už starší, nejraději by pracoval v místě bydliště, a to je New York. Má ženu HAPPY, která ho miluje a 2 syny – BIFFA, se kterým má spory a HAPPYHO, který hájí otce.
Bylo mi líto hádek mezi Willym a jeho synem Biffem. Biff neveděl, co se životem. Vykonával různé práce a stále nenašel sám sebe. Líbilo se mi, že Biff oslovoval rodiče – můj kamaráde. Willy byl ze „staré školy“. Snažil se zabezpečit rodinu, jak nejlépe mohl, jenže časy se neúprosně změnily k horšímu. V mládí udělal chyby, ale nikdo není neomylný. Závěr knihy byl smutný.
V této hře se prolínají časové roviny (přítomnost, minulost, imaginární čas).
V závěru se nachází REKVIEM (EPILOG).
Citáty:
LINDA: Já neříkám, že Willy je nějak vynikající člověk. Nikdy nevydělával moc peněz, nikdy vo něm nepsali v novinách, není to zrovna ten nejlepší charakter pod sluncem. Ale je to člověk! – A dějou se v něm strašný věci. A proto je nutný bejt k němu ohleduplnej. Nesmíme dopustit, aby umřel, jako když zdechne starej pes. K takovýmu člověku je nutný bejt ohleduplnej. Ohleduplnej. Tys o něm řek, že je blázen –
Nezáleží na tom, co řekneš, ale jak to řekneš, protože dneska vyhrává ten, kdo má kouzlo osobnosti.
Vďaka tejto knihe som si uvedomila, že kapitalizmus je efektívnym výrobcom citrusových plodov, ktoré sa podozrivo ponášajú na ľudí.
"Ja som dal tejto firme 34 rokov života... To nejde len tak, ako zjesť pomaranč a šupku zahodiť – človek nie je pomaranč!" Willy Loman
A prišiel internet, vynikajúca možnosť, ako získať pocit nenahraditeľnosti vo väčších rozmeroch, mimo svojho blízkeho okolia-rodiny. Internet je výdatným podporovateľom života v sebaklame. Všetci sme nahraditeľní ako Willy.
Nezáleží na tom, čo povieš, ale na tom, ako to povieš – lebo naostatok vždy víťazí sila osobnosti. (Willy Loman)
Skvělá hra, která je plná myšlenek, které začnou člověku v hlavě vyvstávát až v pokročilém věku. Upřímně mi bylo Willyho dost líto, i když svůj život vystavěl na klamu. Často se mi taky stávalo, že jsem se ztrácela, když se Willymu protíná minulost do přítomnosti. Ale v celkovém pojetí, byla za mě kniha krásná ukázka toho, jak se člověk celý život žene za penězi a slávou a ne vždy uspěje.
Po letech čtu znovu slavné drama amerického spisovatele a dramatika Arthura Millera (1915–2005), za které získal v roce 1949 Pulitzerovu cenu. Hra Smrt obchodního cestujícího (Death of a Salesman) patří k nejvýznamnějším dílům americké i světové dramatiky 20. století. Aktuální je vlastně pořád: hrdina Willy Loman chtěl naplnit svůj "americký sen", tedy mít úspěch a peníze, zajistit rodinu, splatit hypotéku na dům. Ve chvíli, kdy už je starý a ubývá mu sil, stává se nepotřebným a z práce je propuštěn, i když celý život poctivě pracoval. Ale ani sen o šťastné rodině s manželkou a dvěma syny se tak úplně nenaplnil, i když si to Willy jen těžko přiznává – je to tragédie člověka, který svůj život vystavěl na iluzi, tragédie snílka...
Hru jsem zatím nikdy neviděl na divadle, znám jen skvělý film s Dustinem Hoffmanem z roku 1985, který se textu drží velmi věrně. Hra se hrála nedávno (a snad ještě bude) v Divadle ABC s Miroslavem Donutilem, ale to mě moc nelákalo. A bohužel mi kdysi utekla inscenace Národního divadla (1993), k níž mám program s textem hry (přeložili Luba a Rudolf Pellarovi) a v níž hráli Alois Švehlík a Věra Galatíková. Hra vyšla také ve výboru Millerových her v SNKLHU v roce 1962 ve stejném překladu a pak taky v nakladatelství Artur v roce 2009.
Divadelná hra Smrť obchodného cestujúceho z dielne Arthura Millera je už dnes významnou klasikou.
Príbeh hovorí o živote obchoďáka Willyho Lomana a o jeho rodine. O rodine, v ktorej si každý člen svojím spôsobom idealizuje samého seba, vytvára ilúzie o úspechoch a vlastnej dôležitosti.
Aj napriek skvelému námetu radím toto dielo medzi priemerné divadelné hry. Často som sa v deji strácala, najmä ak sa prelínala minulosť so súčastnosťou či ak vstúpila do deja nová postava, ktorej rola nebola popísaná.
Každopádne by som rada videla divadelné spracovanie. Možno by mi ten vizuálny vnem upratal dejovú linku.
Viac recenzií nájdete na mojom instagrame: knihariumpodcast
Skvěle napsané a dojemné drama... Celou dobu mi bylo hrdinů nějakých způsobem líto, pachtili se za sny, které vlastně ani nechtěli...
Popisek z knihy: Je to obraz promarněného života v prosperující společnosti, poukazující na pomíjivost našeho postavení, kdy člověk lehce ztratí svou popularitu a s tím související pracovní i společenské úspěchy.
Hlavní hrdina Willy Loman žije ve svém světě plném vzpomínek na lepší doby, jeho žena Linda je prototypem láskyplné manželky a milující matky, neustále Willyho podporuje v čemkoli co dělá... (svým jednáním mi hrozně připomínala moji mamku, o to dojemněji na mě působila). Willyho synové Biff a Happy, kteří jsou nešťastní ve svých současných životech...
LINDA: Můj zlatej Biffe, když nemáš kouska citu pro něj, tak ho nemůžeš mít ani pro mě.
BIFF: Jak to, že ne?
LINDA: Ne. To nejde, abys jezdil jenom za mnou, protože já ho mám ráda. Pro mě je tatínek ten nejdražší člověk na světě a nedovolím, aby si před někým musel připadat nepotřebnej, marnej a ubohej. A tak se, milej zlatej, musíš rozhodnout - nic jinýho ti nezbejvá. Buď je to jednou tvůj otec a budeš se k němu podle toho chovat nebo sem nebudeš jezdit. Já vím, že není lehký s ním vyjít - to neví nikdo líp než já, ale...
Vynikající hra, těším se na jevištní zpracování. Četla jsem hodně starý scénář (z roku 1959). Poválečná americká dramatika je zajímavá, ale asi neumím zhodnotit, nakolik přesně odráží místo a čas vzniku.
Smrt obchodního cestujícího mě velmi mile překvapila. Kniha je plná zajímavých myšlenek, kterými se člověk začne zabývat až v určitém věku, proto jsem byla ráda, že jsem si knihu přečetla. Jen si kladu otázku, zda autor zamýšlel čtenáře mást tím, že nijak výrazněji neodlišil, kdy se Willymu protíná minulost do současnosti. Často bylo zmíněno jen to, že právě přicházející postava na jeviště vypadá mladě (př. přichází Linda, vypadá jako kdysi). Ale asi ano, aby se čtenář mohl lépe vcítit do Willyho. Za mě dobré, smutné a bolestně pravdivé.
„Proč se pořád pachtím za něčím, co nechci bejt? Co mám co pohledávat v nějaký kanceláři a chovat se jako samolibej, směšnej prosebník, když přece všechno, po čem toužím, je tam venku a čeká to jen na okamžik, kdy si přiznám, co jsem zač. Proč si to nemůžu přiznat, Willy?“
V prvním plánu je Millerova hra kritikou amerického snu a života zaměřeného na zvyšování prestiže skrze hromadění majetku. Ale byla by škoda číst ji jen takhle a nevidět hlubší významy, které Arthur Miller do příběhu schoval.
Protože je zde zjevně vidět, jak destruující vliv na nás má, pokud nežijeme vlastní sny, pokud si necháme vnutit životní cíle, které nejsou naše vlastní. Že to vede k umrtvení našich srdcí. To neplatí jen o poválečné Americe, to je nezávislé na čase i místě.
„V tomto domě ještě nikdo nemluvil deset minut pravdu.“
Na té nejzákladnější rovině je příběh rodiny Lomanu o životu ve lži. O dobrovolném uvedení se do stavu permanentního sebeklamu. A o tom, jak je tento stav neslučitelný s normálním fungováním, s obyčejným lidským štěstím. Protože sami sebe nikdy neobelžeme zcela, vždy budeme v nějakém nejhlubším suterénu své duše vědět, že nežijeme pravdu. Neutečeme tomu, neschováme to, pokaždé to na nás někde vybafne. Protože pravdu nejsme schopni umlčet definitivně (bohudík, jsem přesvědčen, že bohudík) - nakonec to vždy povede ke konfliktu, ke srážce s realitou, k rozbití té vratké stavby vlastních iluzí.
Myslím, že přestože srážka s pravdou je zničující a při čtení Millerovy hry by se mohlo zdát, že by pro všechny bylo lepší, kdyby dál žili s hlavou v písku, tak jsem přesvědčen, že je nutné pravdu v sobě hledat. Každodenně, znova a znova. Lomanovi jsou extrémní případ, ale pro nás užitečný v tom, že na nich můžeme vidět, kam až nás může lhaní si do kapsy dovést, kam až mohou baobaby vyrůst, když se nevytrhnou včas.
Smrt obchodního cestujícího je strhující hra, intenzivní, působivá, s vnitřním napětím – zkrátka skvěle napsaná. Hodně jsem si ji procítil. A překvapilo mě, že v mnoha komentářích je zmíněno, že v ní není žádná kladná postava, já jsem měl tendenci vnímat všechny postavy se soucitem, ne jako zlé lidi, ale jako lidi, kteří se snažili, jen bohužel – ne vlastní vinou? - svoji snahu zaměřili úplně špatným směrem. To vlastně bylo asi to nejsmutnější: tolik energie, tolik vitality a všechno to přijde úplně nazmar.
Povedená hra. Občas byla trochu nepřehledná, když se Willymu prolínala současnost s minulostí, ale to byl asi záměr uvést nás do zkresleného světa Willyho. Hra neztratí na výpovědní hodnotě ani v současné době, právě díky její sociální kritice je dnes možná ještě aktuálnější.
Zastavte me nekdo! Ja snad prectu vsechny knizky na svete tenhle tejden!
Smrt vobchodaka je hra a prej jedna z nejlepsich, coz neni pravda, protoze nejlepsi hry jsou treba sachy, tetris, fotbal nebo zolik a autobus. Jelikoz jsem dement, tak to tedy musim dementovat.
Ja nevim, ale asi ocekavam od klasiky trochu vic no. Ale i kdybych to napsal ja a klasika to nebyla tak bych tomu taky nedal vic. Vlastnej sem nic neocekaval a dostal jsem tak za 6/10.
Je zvláštní číst knihu od autora, o kterém si v jeho životopise přečtete, že byl proti přehnanému kapitalismu a americkému snu a byl spíše levicový, když jste sám silně pravicový člověk, thatcherovec.
Já jsem ovšem v té knize nenašel kritiku amerického snu, ale něco úplně jiného. Život Willyho Lomana sestávající z jedné iluze o tom, že největší hodnotou je oblíbenost, že když jste oblíbený u ostatních, jste prostě úspěšný.
Willy je však postupně konfrontován s touto neodbytnou realitou, avšak nechce si ji přiznat, a tak utíká do minulosti, kde ty hodnoty byly, kde se mohl stát každý úspěšným, tak jako jeho bratr Ben.
Žádná z postav není kladná, Willy, který je uvězněn v minulosti, Linda, která je jata soucitem a přiživuje ve Willym jeho iluze, Biff, který stále neví, co dělat, i když ví, že z něj nikdy nic nebude, Happy, který má svou ctižádost v získání každého dívčího klínu.
Samotný konec později vzbuzuje spoustu otázek. Kdo má vlastně pravdu, Willy nebo Biff? Je lepší snažit se něčeho dosáhnout nebo je úspěch jen planá iluze a člověk se o něj nemá pokoušet a raději žít v souladu s přírodou? Je lepší raději všechno vzdát a živit se svobodně jako tesař či jít do džungle a vyjít jako milionář. Zdálo by se, že to jak skončil Willy nám dává jasnou odpověď, jenže neřekl snad Happy, že bude pokračovat v jeho díle? Je tedy lepší kapitulovat nebo se ještě probíjet? A když probíjet, jsou tu ještě nějaké hodnoty, na které se dá spoléhat? Nebo platí jen to, co se dá zpeněžit? A bylo to v minulosti lepší nebo si to Willy taky jen nalhával?
Celá hra je vlastně hrou iluzí. Ty se nejnázorněji bortí ve chvíli, kdy Biff načapá Willyho s milenkou. Biff je díky tomu částečně apatický vůči snům o bohatství a úspěchu narozdíl od Happyho a Willyho.
Jaký význam tedy mají v našem životě iluze?
Přečteno v originále. Nestává se mi často, že bych u knížky měl okamžitou představu vykreslené scény již při běžném čtení. Nebo že bych napjatě čekal, co bude dál, hltal každou stránku – i přestože titul prozrazuje vše. Ani nejsem zvyklý na tak neotřelé, dynamické zpracování děje z prostředí všedního, možná až převšedního. Za zatraktivnění vyloženě domácího dramatu by si dílo zasloužilo pochvalu samo o sobě, ale ono jde dál, a z téhle všednosti činí téma a panečku, jaké silné téma. Téměř všechny postavy mají hned od začátku tolik nehezkých vlastností, že tam vlastně (snad krom číšníka) ani nelze najít postavu kladnou – ale celé je to dáno tou jejich lidskostí a především životem v sebeobelhávání. Nedokážu u téhle hry najít jedinou vadu a jsem teď posedlý myšlenkou divadelně ji na velkém komplikovaném pódiu zpracovat tak, aby se prolínání časových a snových pasáží dělo za pomoci iluzionistických triků, takže by například mladší a starší verze jedné postavy hráli bezešvě stejní herci – jen by prošli dveřmi a vmžiku omládli.
Vynikající hra. Ještě nikdy předtím jsem při čtení dramatu neměla tak silnou touhu vidět ho ztvárněného na jevišti.
Velmi silný zážitek.
Tohoto se v životě opravdu bojím. Přistoupit na lež, uvyknout lži a když se tam hluboko uvnitř něco zmítá a protestuje, protože aspoň minimální cit pro pravdu nám (bohudík, bohužel) zůstává stále zachován - nedokázat reagovat jinak než zase jen v rámci lži.
Život je dar nad naše síly...
Tuhle hru bych někdy chtěla vidět v divadle ! Při čtení jsem měla scénu úplně před očima a jen nechala plynout děj, který mě velmi mile překvapil. Líbí se mi nápad celé kompozice hry. Jsem úplně unešená způsobem, jakým autor vykresluje hlavní postavu i jeho syny a celou mentalitu společnosti, která žije v iluzi. Neskutečně mi některé pasáže připomínaly situaci z dnešního života - rodiče některých, kteří si myslí, že jejich dítě je to nejchytřejší a že jen tak dosáhne vrcholu ve společenském žebříčku a že na něj vlastně společnost čeká a přitom to není pravda - dítě se trápí, vymyká kontrole a pak to ve společnosti vypadá, jak to dnes vypadá..
Nesmírně zajímavý počin, který ve mě vyvolal spoustu myšlenek a úvah. Nemohla jsem odtrhnout oči od knížky, vždycky mně vtáhla "na jeviště". Neskutečně zajímavá hra. Doporučuju.
Táto kniha ma utvrdila v tom,že naozaj nechcem mať deti:D Má to silnú myšlienku a donúti vás to porozmýšlať trošku o pokrytectve,klamstvách,egu...proste o sebe. A nedá mi necitovať túto myšlienku typu,,korporácie nám vysávajú duše´´.
,,To nejde vycucat citrón a šlupku proste vyhodit-človek prece není citrón.´´
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura rodina seberealizace odcizení sebepoznání, sebepoznávání Pulitzerova cenaAutorovy další knížky
2009 | Smrt obchodního cestujícího |
2009 | Čarodějky ze Salemu |
1971 | Všichni moji synové |
2010 | Pohled z mostu |
1966 | Ohnisko nenávisti |
Jeden z vrcholů Millerovy tvorby, za kterou získal Pulitzerovu cenu. Bez nadsázky se jedná o klasické dílo americké dramatické tvorby 20. století. V mnoha ohledech nadčasové dílo, které je dodnes hráno v divadlech po celém světě.
Willy Loman je zaměstnán jako obchodní cestující, putující Novou Anglií, jako dlouholetý zaměstnanec jedné newyorské zasilatelské společnosti. Nyní, kdy mu postupně ubývají síly, stupňují se problémy (série havárií, zhoršující se zdravotní i mentální stav) by rád s blížícím se důchodovým věkem dokončil splacení hypotéky svého domu, zanechal náročného neustálého cestování a nechal se zaměstnat v sídle své společnosti v New Yorku. V zaměstnání se mu čím dál tím více nedaří – přestává splňovat požadavky svého zaměstnavatele – stává se „neúspěsným“. Jeho rodinné poměry také nejsou příliš utěšené – ačkoliv jeho manželka Linda je mu oddanou (a poněkud velmi materiálně zaměřenou) partnerkou, která přehlíží či bagatelizuje jeho zhoršující se fyzické i kognitivní síly a jejich dopady, jeho syn Biff je věčný dobrodruh, který se po letech strávených námezdní prací v různých koutech USA vrací do rodného domu, mladší syn Happy zůstal svobodný a de facto „přítěží“ ve Willově domě. Biff si po návratu naplánuje, že spolu s Happym založí sportovní obchod, na který získají půjčku od Biffova bývalého zaměstnavatele. Tato, do značném míry iluzorní, představa bere velmi rychle za své. Vlivem stupňujícího se sporu s Biffem, který jej klame o svých domnělých profesních úspěších, a kterému Willy vyčítá to, že v životě nic nedokázal, dochází u Willa ruku v ruce s neutěšeností vlastní pozice a horšící se ekonomické situace v domácnosti k nástupu psychických problémů (paranoia, imaginární rozmlouvání s mrtvým bratrem, zmatené chování a velmi nepředložené jednání). To způsobuje postupnou ztrátu kontakt s realitou – Willy žije v iluzorní představě o tom, že je úspěšným obchodníkem a jeho synové jsou na dosah podnikatelského úspěchu – to ovšem silně kontrastuje s realitou vlastního neúspěchu i neúspěchu jeho synů. Pomyslný pád přichází v zápětí – při snaze přimět svého zaměstnavatele k přesunu do newyorské kanceláře společnosti. Místo vyjednání této pozice je Willy kvůli své dlouhodobé „nevýkonnosti“ a agresivnímu a zmatenému jednání propuštěn. Vyústěním je vyhrocená konfrontace s Biffem, kterého Willy při zjištění krachu jeho podnikatelských záměrů zatracuje a vykazuje z domu. Následně páchá Willy sebevraždu ve svém autě, aby bylo možno z vyplacené životní pojistky splatit zbytek hypotéky…
Leitmotivem dramatu je kritika „amerického snu“ – materiální společnosti měřící hodnotu člověka pouze měřítkem jeho profesního úspěchu. Kritika zkomercionalizovanosti lidských vztahů, která zasahuje i do kruhu nejbližší rodiny. Miller byl v průběhu 50. let 20. století, jakožto člen Komunistické strany USA a levicový intelektuál, terčem vyšetřování nechvalně známého Výboru pro neamerickou činnost v rámci tzv. mccarthismu, mj. i kvůli jeho kritickému dílu, prezentovanému Smrtí obchodního cestujícího. Vydařená je i Schlöndorffova filmová adaptace z roku 1985, s excelentním Dustinem Hoffmanem v hlavní roli. Působivé a nadčasové.