Smrt odpoledne
Ernest Hemingway
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16781/bmid_smrt-odpoledne-Jdw-16781.png
4
80
80
Smrt odpoledne zaujímá mezi všemi ostatními Hemingwayovými knihami významné a zcela ojedinělé místo. Na rozdíl od ostatních autorových knih totiž není ani románem, ani sbírkou povídek, ale literaturou faktu. Hlavním a jediným námětem Smrti odpoledne jsou býčí zápasy a vše kolem nich. Hemingway vždy rád a často cestoval a ve Španělsku strávil dlouhou dobu a rád se do něj často vracel. Našel zde mnoho přátel jak mezi spisovateli a umělci (např. Pablo Piccasso aj.), tak i mezi nejlepšími toreadory a dalšími rodilými Španěly. Hemingway byl býčími zápasy, corridou, fascinován od první chvíle. Vnímal je jako velice dramatický rituál, jehož aktéři jsou každou chvíli vlastní vůle v nebezpečí smrti. Corrida jej svými riskantními okamžiky na hranici života a smrti inspirovala i k mnoha obecnějším úvahám o boji člověka s přírodou a formulování mnoha jeho životních kréd. Hemingway se v knize striktně drží faktického hodnocení a popisu teorie i praxe býčích zápasů. Používá a podrobně vysvětluje mnoho odborných termínů, přikládá i detailní nákresy a sérii fotografií. Kniha je rozdělena na dvě části. V první části se Hemingway zaměřuje především na býčí zápasy jako takové. Popisuje historii jejich vzniku, pravidla, způsob jejich pořádání a vše, co s býčími zápasy souvisí. Je zde také mnoho drobných historek a postřehů z jednotlivých býčích zápasů které zažil buď sám Hemingway, nebo které mu byly vyprávěny. Mimochodem, sám autor se zúčastnil více než 1 500 býčích zápasů. Vše v knize však směřuje především k tomu, aby čtenář byl přesvědčen o tom, že býčí zápasy nejsou jen bezduchým zabíjením a sadistickou hrou, při níž jde pouze o zabíjení zvířat. Snaží se corridu představit jako tradiční rituál, lidovou slavnost a velkolepou alegorii světa. Za tímto účelem je také připojena druhá část knihy. Ta začíná dlouhými, obsáhlými a detailními vysvětlivkami. Následuje pasáž nazvaná Reakce jednotlivců na regulérní býčí zápasy - pokus o polemiku s odpůrci corridy. Dále je v knize krátká kapitola, která se zabývá americkým matadorem Sidney Franklinem. Nakonec je přiložen také kompletní kalendář dat a míst, kde se konají býčí zápasy.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 1981 , OdeonOriginální název:
Death in the Afternoon, 1932
více info...
Přidat komentář
Tradiční představení autora fascinovalo a vypráví o všech zúčastněných s úctou, poctivě a se všemi detaily. Koho umírání býků, koní a lidí při španělské koridě děsí, ať knihu vynechá.
surová a zároveň jemná kniha o živote, snoch a tvrdých dopadoch.
o tom, že mal Hem rád tento svet svedčí už poviedka o chlapcovi, ktorý sa chcel stať toreadorom, ale pri nácviku piruety skončil s rozpáraným bruchom v kuchyni na dlaždičkách.
nemám rád krv, ani krvavý šport, tu však nešlo prvoplánovo o to ukázať brutalitu býčích zápasov, naopak, išlo tu o to ukázať, akú úctu vzdávajú svojim protivníkom toreadori a ako silno prežívajú momenty, v ktorých víťazia.
krásna a silná kniha.
Musím konstatovat, že jak jsem měl spisovatele Ernesta Hemingwaye dosud dosti rád, po přečtení jeho funerálního cestopisu či pseudoreportáže Smrt odpoledne (1932, česky v Odeonu 1982) se mi celkem efektivně zhnusil a vlastně teď sám v sobě nevím, jak si k němu zase najít cestu. Smrt odpoledne pojednává o tauromachii, čili o "vznešeném umění, jak čestně zabíjet (býky)", krátce o býčích zápasech. Pokud jsem někdy třeba jen malinko toužil býčí zápasy jednou vidět, Hemingway mě vyléčil a pokud literárně oslovuje potenciální čtenáře: pokud vás býčí zápasy nepohoršují, ale bavily vás, je tohle kniha pro vás, tak tedy musím sobě sám přiznat, že Smrt odpoledne knihou pro mne není. Koho býčí zápasy ovšem opravdu zajímají jako čistě technicky vybroušené umění estetické smrti, nuže: zde najde, co hledá. Podezírám slavného Ernesta, že v hloubi duše byl nekrofilem, že jej fascinovala smrt; jistěže ne smrt vlastní, ale fascinovalo jej smrt sledovat - obšírné pasáže v knize (podpříběh s názvem Přírodopisná studie o umírání) věnuje popisům umírání nejen býků, ale i lidí, jenže - rozumějte, nikoli z hlediska romanopisce, ale z hlediska patologa. Během deseti let příprav románové reportáže Smrt odpoledne shlédl Hemingway 1500 corrid, čiliže viděl nějakoui corridu obden (!) po dobu deseti let! Na býčích zápasech ho máloco zajímá více, než technikálie způsobu, jakým je v zápase s matadorem a banderilleros býk nakonec zabit. Součástí knihy je 40tistránkový slovníček základních pojmů, medailonky vynikajících matadorů Hemingwayovy doby či kalendárium kdy, kam a za kolik na býčí zápasy zajít ve Španělsku, Francii, Mexiku a ve střední a jižní Americe... Hemingway tímto svým baedekrem corridy praví: zabíjení býků je skvělá zábava, kterou byste neměli ignorovat. Ne zcela jsem pochopil Hemingwayovy vsuvky formou bozarních rozhovorů se chimérickou pseudopostavou Staré paní (sic!), kde autor řádně chlapácky obhajuje sám sebe na poli literatury,vyřizuje si různé drobné účty s jinými spisovateli, žádá pochopení pro býčí zápasy jako způsob kvalitní zábavy. Pořádná smrt je lepší než mizerný život, praví ten drsnej deviantní požitkář Hemingway, a já mu to sice věřím, ale nějak těch salonních drsňáků mám již dosti, ale tak spíš mám chuť jeho knížky v rámci vlastní psychoanalýzy rituálně spálit na hranici. "Lék na život neexistuje, madam. Nejúčinnější lék na všechna trápení je smrt a tak uděláme nejlíp, když těch řečí necháme a půjdeme ke stolu. Třeba se ještě dožijeme toho, že vědci všechny ty staré choroby sprovodí ze světa a dočkáme se zániku veškeré morálky. Ale mezitím bych si dal u Botina k večeři selátko a neseděl a nepřemýšlel o ranách, co postihly mé přátele." Když se vyslovil ke všemu, k čemu chtěl, v dalších dialozích se Starou paní v knize EH nepokračoval, prostě ji vyhodil z knížky, aniž to čtenáři nějak vysvětlil. Autorova licence, proč ne. :: Sebevědomí z Hemingwaye ve Smrti odpoledne stříká jak býčí krev, což samo o sobě nepřekvapí a jistě není na škodu, nicméně jsem se nějak nemohl při četbě ubránit zvrácené chuti vrazit Hemingwayovi, pokud by samozřejmě ještě žil, například dýku pěkně v duchu umění corridy mezi 3. a 4. obratel páteře, aby si té krásy umírání užil doopravdy. Ano, kniha, z níž se vám chce místy takřka zvracet. Na druhou stranu je napsaná dobře, čtivě, provokativně, podněcuje k úvahám, které autor možná ani nezamýšlel. K úvahám o literatuře vůbec - zda do ní lze implantovat jakousi morální šipku a pakliže ne, jaký by mohl být rozdíl mezi záznamy takového dr. Mengele a odlidštěným popisy krásné smrti v aréně od literárního boha Ernesta. :: Tyto úvahy ovšem nastiňuje v doslovu i Jan Zábrana. Jeden ze superlativů prý označuje Smrt odpoledne za nejkepší knihu o Španělsku, to nakoenc může být nahá pravda, netroufnu si soudit. Překladateli knihy byli Luba a Rudolf Pellarovi, další veličiny. :: Ano, knihy by měly čtenáře změnit, jinak jsou slabé, zbytečné. Smrt odpoledne změnila můj pohled na Hemingwaye, možná je to dobře. Snad byl opravdu statečný tváří v tvář nebezpečí - snažil se například při zákopové válce na italské frotně za první světové války zachránit zraněného spoluvojáka (nepodařilo se mu to) - ale každopádně miloval pohled na zabíjení, lhostejno už, zda lidí nebo zvířat; při corridě, nebo při běžném lovu. A uměl psát podmanivým stylem (kde jsou ty největší miny, vždy pod povrchem země), byť Nobelovu cenu za novelu Stařec a moře získal až 22 let po Smrti odpoledne. Pane Hemingway, musím si před Smrtí odpoledne odplivnout, ale přečetl jsem a byl jsem přitom dost rozčílen. Možná tento efekt u čtenáře pro dobrý román stačí, to právě nevím.
Hned na úvod musím napsat, že jsem nikdy neviděla žádný býčí zápas. A kdyby o tomto tématu napsal téměř 300 stran někdo jiný (a nejednalo by se o román), asi bych to nedočetla. Pravdou zůstává, že Hemingway je PAN SPISOVATEL, dokáže upoutat a zaujmout každou svou knihou a v neposlední řadě se dozvíte veliké množství informací.
Nepatřím k obdivovatelům Ernesta Hemingwaye, přesto jsem přečetl asi všechna jeho základní díla (Komu zvoní hrana, Sbohem armádo, Stařec a moře, Zelené pahorky africké), ale paradoxně, jedinou zajímavou pro mě zůstává tahle tak trochu literatura faktu o zábavě, která je ryze španělská a mně mentálně zcela cizí. Mám pocit, že Hemingway byl přímo posedlým tím, kde se zabíjelo, kde tekla krev a je jedno, jestli se jednalo o válku, lov nebo zrovna býčí zápasy. Strašně ho to zajímalo a dokázal to podat velmi podrobně a pro fandu corridy (ani nevím, jetsli se to ještě vůbec koná) a její historie to musí být pecka, pokud ovšem pan Ernst i tady poněkud nefabuloval. Hemingwaye strašně zajímal a vzrušoval člověk v mezní situaci (což je espada prakticky vždy ve vrcholné chvíli celého programu), ale sám nikdy nedokázal překročit onu mez, aby se do ní dostal a nějak tak podvědomě si vždy našel cestu, aby byl jakoby "při tom", ale aby nebyl skutečně ohrožen. Stačí se seznámit s jeho účastí ve první světové válce, počínáním ve válce španělské i té druhé, jeho lovy a nakonec i jeho pobytem na Kubě. V tomto směru byl typickým salónním spisovatelem, typickým Američanem. A takhle ho viděl třeba Robert Ruark v Medojedkách a takhle ho chápu i já, zejména když ho porovnám s Remarquem. Ten si válku "užil" naplno, ne zpoza fronty, vlastně i dost velkou část svého díla nejdříve prožil a pak o tom psal. Proto i ty jeho poněkud slabší knihy mají tak hlubokou autenticitu a pravdivost. Hemingway pozoroval z bezpečné dálky a a psal ne o tom, jaké to je, zúčastnit se, ale pouze o svých představách. Ono je snadné se opájet se corridou, oním rituálem boje a smrti, když sedím v lóži, ale ti, co v aréně na odpoledním sluncem rozpáleném písku riskují zranění a nebo dokonce život to prožívají asi zcela jinak...
Pokud se chcete dozvědět vše o býčích zápasech, přečtěte si tuto knihu, která se tak trochu vymyká z ostatního autorova díla.
Od Hemingwaye jsem četl vlastně jen Stařec a moře a to kvůli maturitě, po smrti odpoledne jsem sáhl vlastně ani nevím proč, knihu jsem přečetl a trochu mě naučila o býčích zápasech jejich pravidlech a historii. Bohužel stejně jako jsem nevěděl prč jsem po knize sáhl to nevím ani teď když jsem knihu dočetl. Nebude to nejspíše knihou jako tím, že ona kniha není vlastně nic z mého šálku obvyklé četby. Kniha sama o sobě nebyla špatná, ale vlastně neměla nic co bych očekával.
Ernest Hemingway je můj oblíbený autor a kniha Smrt odpoledne je devátou knihou, kterou jsem od něj přečetl. Upřímně řečeno jsem se trochu obával, jak se mi kniha bude líbit, poněvadž tématem knihy jsou býčí zápasy. S tématem býčích zápasů jsem se už setkal u některých jeho knih, ale bylo to jen okrajově. V této knize jde do hloubky. Je vidět, že Hemingway rád navštěvoval býčí zápasy a dokonce bych řekl, že je miloval. Knihu lze zařadit do kategorie literatura faktu. V knize se dozvíme hodně informací o průběhu býčích západů, o chovu býků, seznámíme se s různými profesemi z této oblasti, např. matador, banderillero, picador aj., nahlédneme do historie býčích zápasů včetně nejvýznamnějších mužů, kteří se zapsali do historie býčích zápasů. CORRIDA nebo CORRIDA DE TOROS znamená v překladu španělský býčí zápas.
Myslím si, že tato kniha se nebude líbit všem čtenářům a určitě knihu nevyhledají čtenáři, kteří se neztotožňují a nesouhlasí s pořádáním býčích zápasů a považují to za něco hrozného, protože v jejích očích zcela zbytečně trpí zvířata - býci a koně, anebo čtenáři, které nezajímá toto téma. Matadoři při zápasech vždy zabijí býky a mnohdy jsou zraněni, anebo usmrceni také koně. Musím říci, že jsem se v knize dozvěděl hodně informací o celkovém průběhu těchto zápasů. V autorské poznámce Hemingway píše: "Tato kniha, Smrt odpoledne, nechce být ani historickou, ani vyčerpávající studií. Má to být jakýsi úvod do moderních španělských býčích zápasů, který se snaží tuto podívanou objasnit jak po stránce emocionální, tak praktické. Byla napsána proto, poněvadž takovéto objasnění zatím žádná španělská ani anglická kniha neposkytla." Býčí zápasy jsem nikdy na vlastní oči neviděl a myslím si, že by mne ani nelákaly a nenavštívil bych je. Když se nad tím zamyslím celkově, tak si myslím, že zvířata zbytečně trpí a zároveň také lidé jsou často zraněni, anebo přicházejí zbytečně o život. Býčí zápasy se uskutečňují ve Španělsku, v Mexiku a ve státech Jižní Ameriky, kde tyto zápasy považují za důležité, dalo by se říci národní sport, a rovněž je to obživa pro hodně lidí, kteří pracují v této branži.
V této knize se vyskytovaly také odbočky, např. rozhovor se starou paní, kde si povídali o býčích západech, ale nejenom o nich. Některé dialogy a příběhy byly úsměvné. Také se v knize dočteme o spisovatelských teoriích a kréd, které tvoří základ techniky psaní a filozofie jeho beletristických knih. Je zřejmé, že autor v této knize používá tzv. metodu ledovce, o jejímž principu se krátce rozepíše. Podle mě je kniha hodně podrobně zpracovaná. Hemingway ví, o čem píše, a pokud by chtěl, nepochybně by knihu dokázal rozšířit třeba o dalších 300 stran se všemi podrobnostmi a detaily. Hemingway naznačuje, co všechno v této knize není uvedeno a jaké množství informací a zážitků mohl do ní vložit. Je to autor, kterému by to nečinilo žádné problémy, ale pro mě to bylo dostačující až moc co se týče býčích zápasů. Pokud by se v knize vyskytovalo více vyprávění mimo býčí zápasy, tak bych to samozřejmě přivítal. Zajímavá je také pasáž o rozkoši ze zabíjení a také zamyšlení nad životem. Hemingway v závěru píše, že "tohle není žádná pořádná kniha, ale bylo zapotřebí několik věcí říct. Bylo zapotřebí říct několik konkrétních věcí." :)
Ač nejsem fanouškem býčích zápasů a nikdy jím nebudu a další knihy s tímto námětem číst rozhodně nebudu, oceňuji jeho poutavé vyprávění, jak se do toho vžil a vše čtenáři srozumitelným způsobem vysvětlil.
V knize se vyskytují Vysvětlivky slov, názvů a frází, užívaných při býčích zápasech, což určitě oceňuji, protože různých pojmů, které se v knize vyskytují, je velmi hodně. Vysvětlivky jsou hodně podrobné. V knize se vyskytují také reakce jednotlivců na regulérní španělské býčí zápasy, zhodnocení amerického matadora Sidneye Franklina a data, ve kterých se konají býčí zápasy v různých zemích.
Kniha má pěkný přebal a také se mi líbí grafické zpracování knihy. V Ediční poznámce je uvedeno, že první a jediné české vydání je z roku 1981. Tato kniha vychází z dotisku díla z roku 1982.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Je lehčí být od přírody statečný a hloupý, než mít vynikající inteligenci, a být přesto po všech stránkách statečný.
Lék na život neexistuje, madam. Nejúčinnější lék na všechna trápení je smrt, a tak uděláme nejlíp, když těch řečí necháme a půjdem ke stolu. Třeba se ještě dožijeme toho, že vědci všechny ty staré choroby sprovodí ze světa, a dočkáme se zániku veškeré morálky.
Próza je architektura, nikoli aranžérství, a baroko je už za námi. Když spisovatel vkládá vlastní úvahy, za které by jinak jako za eseje moc nedostal, do úst uměle vykonstruovaným postavám, jež se mu jako lidi v tománu vyplatí víc,, je možná dobrý obchodník, ale nevytvoří literaturu. Lidi v románu, nikoli obratně vytvořené postavy, musí vycházet ze spisovatelových asimilovaných zkušeností, z jeho poznatků, z jeho hlavy, z jeho srdce a ze všeho, co je on sám. Jestliže má štěstí, je seriózní a dostane je ze sebe celé, nebudou jednorozměrné a vydrží dlouho. Dobrý spisovatel by měl vědět takřka všechno. Samozřejmě že všechno vědět nemůže..
Největší emocionální přitažlivost býčích zápasů spočívá totiž v pocitu nesmrtelnosti, který zápasník během faeny zažívá a který vnuká i svým divákům. Vytváří umělecké dílo, ale zahrává si se smrtí, kterou k sobě vábí blíž a blíž, zahrává si se smrtí, jejímiž nositeli jsou, jak divák ví, býčí rohy; důkazem toho jsou ty mrtvoly koní na písku zakryté plachtovinou. Vnuká pocit, že je nesmrtelný, a člověk se na to dívá a dostává ten pocit i sám. Když pak mají ten pocit oba, podá o něm důkaz matador svým mečem.
Zjistil jsem, že když se člověk napije, je to skoro stejné, jako to bývalo. Vím, že se věci mění, ale je mi to jedno. Podle mě se mění všechno, ale jen ať se mění. Než se to změní příliš, nikdo z nás tu už nebude..
Kniha, po jejímž přečtení jsem se naprosto zapálila pro býčí zápasy. Některé informace z ní jsou už ale dnes, kdy se některá z popsaných pravidel zápasu změnila, poněkud zastaralé.
Na knihu jsem se těšil, spojení velkého autora a zajímavého tématu mne lákalo. První část knihy jsem četl se zaujetím, které ale postupně sláblo. Po úvodním seznámení s Corridou a vším, co se kolem ní točí, začínalo být vše stejné, až jakoby zpravodajské. Autorova vášeň k danému tématu je nesporná, ale čtení mi přišlo poměrně těžké.
Kniha detailně popisuje býčí zápasy, místy se jedná o místopis Španělska. Začátek knihy na mě moc rozvláčný s mnoha odbočkami. Corrida je zajímavé téma, jsem ráda, že jsem se o ní něco dozvěděla, ale styl psaní této knihy mi moc nesedl. Ale své čtenáře si jistě najde. V tomto případě jde o splnění dvojité výzvy, jak té čtenářské, tak zároveň té, že do ní zahrnu co nejvíce knih z mé knihovny, které jsem ještě nedržela v ruce ;)
Když pominu, že s býčími zápasy nesouhlasím, odmítám se na ně dívat na Youtube a jenom pomyšlení na to, že o život přijde nejen býk, ale občas i kůň a dokonce i matador, tak musím říct, že tohle je zatím nejlepší Hemingwayova kniha, kterou jsem četla. Je vidět, že Ernest býčí zápasy miloval a zasvěceně o nich v této knize vypráví.
Kniha, která dokazuje, jak byl autor do býčích zápasů zapálený a snad jim i velmi rozumněl.
Na začátku knihy autor upozorňuje, že kniha je pro někoho, kdo už nějaký ten zápas viděl a tak jsem se začal na přenosy ze zápasů dívat. Bohužel skutečnost je taková, že postup zápasu, výborně popsaný v knize, vůbec neodpovídá dnešní corridě 21. století (hlavně závěr zápasu). Obávám se, že kdybych měl možnost si na toto téma s E. Hemingwayem dnes promluvit, tak bychom se shodli, že všichni dnešní matadoři jsou řezníci a podvodníci, kteří využívají nejrůznějších triků při zabití, protože diváci tomu stejně zatleskají... A tahle degenerace je velká škoda...
Když je velký spisovatel milovníkem koridy, hodí se to, protože nikdo jiný by tak krásně a zasvěceně o býčích zápasech vyprávět nedovedl.
Bezvadně napsaná kniha na téma korida. Všichni o ní mluví, mnoho lidí proti ní brojí, ale jen málokdo jí rozumí. Proč Brát Španělům jejich tradice?
Skvělá kniha o kontroverzním tématu, kterou jsem zhltnul během několika dní a která mi umožnila pochopit a vnímat býčí zápasy úplně jinýma očima než předtím, kdy jsem se k této tradiční španělské "zábavě" stavěl víceméně negativně. Je na každém člověku, aby si o tom udělal vlastní názor. Dnes se všeobecně i ve Španělsku samotném velmi brojí proti zápasům, ovšem věc je v mnoha ohledech komplikovanější, než se jeví na první pohled. Je dobré a užitečné si tuto knihu přečíst, popřemýšlet a potom teprve dělat rezolutní závěry.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Stařec a moře |
| 1974 |  Sbohem, armádo |
| 1966 | Pohyblivý svátek |
| 2016 | Komu zvoní hrana |
| 1985 | Fiesta / Stařec a moře |
Velice zajímavá, i když z našeho pohledu hodně smutná kniha, ve které se dozvíte vše o býčích zápasech.