Smrt paní Westawayové
Ruth Ware (p)
Mladičká Hal v životě moc štěstí nepobrala – matka jí zemřela, jinou rodinu nemá a na živobytí si vydělává jako vykladačka tarotových karet. Když však dívka obdrží záhadný dopis, ve kterém jí zesnulá babička odkazuje nedozírný majetek včetně obřího panství kdesi uprostřed Anglie, rozhodne se využít svého nadání k manipulování lidmi a přesvědčit notáře i pozůstalé, že má na dědictví nárok. Co na tom, že tahle rodina možná vůbec není její...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2019 , XYZ (ČR)Originální název:
The Death of Mrs. Westaway, 2018
více info...
Přidat komentář
Dalsi hezka detektivka od Ruth Ware.
Libila se mi, jak se pribehl rozbehl, ze neslo prestat cist. Napeti, tajemna atmosfera, tajemstvi.
Doporucuji, stejne jako dalsi knihy autorky.
Knihu mohu doporučit všem, kdo mají problémy s usínáním. Zpočátku jsem usnula vždycky, když jsem začala číst, později ještě než jsem začala číst. :) Můj dojem přesně vystihla Margerite. Děj se nepopsatelně táhne, dobrým příkladem je část, kdy se postavy rozhodnou odjet, pak jedou a pak se zase vrátí odkud vyjely. Strhující. Hlavní hrdinka je hrozná. Po celých 400 stran nejí, přesněji jídlo odmítá a neustále se jí zvedá žaludek strachy, případně je jí nevolno, po kdejaké replice se jí dělá mdlo a většinu času se třese zimou nebo strachy nebo kdovíproč. Zkrátka děvče s čertem v těle... Zřejmě to mělo ve čtenáři budit soucit. Stejně jako fakt, že je chudinka na mizině. Na začátku ji autorka vybavila tetováním a piercingem (!), ale kdo by očekával, že její vzhled bude hrát nějakou roli, načekal by se. Po pár kapitolách zapomenete, jak vypadá, a jak dočtete, zapomenete úplně. Naštěstí. Jen na ty hrubky jen tak nezapomenu. Tak třeba by mě zajímalo, kdo je to ten Sikmund Freud a jak vypadá smokink? :-)
(SPOILER)
Dost slabé. Harriet nevýrazná, nesympaticka, přezdívka Hal podivná. Nemá pořádně na jídlo, ale nechá si udělat piercing a tetování?
Tri bratři úplně stejní. Mitzi jak podle šablony. Ty tři děti- co o nich vůbec víme? Jména? Edward to samé. Všechny postavy strašně nemastné a neslané.
Podle anotace to vyznělo, že je Harriet sobecká a vychytralá. Jenže místo toho byla strašně nudná.
Paní Warren a paní Westaway. Jak se kromě postavení lišily?
Konec nic moc, Harriet pochází z incestu. Sice byli vzdáleně příbuzní, ale byli.
Napětí žádné, mohlo to mít o 200 stran méně, klidně i o 250.
Asi čtyřikrát za knížku si Harriet náhle uvědomila, že právě překročuje hranici a už nemůže tvrdit, že ti byl omyl. Zajímavé, když pak řekla, že to celé byl omyl, všichni jí věřili.
Nebo někdo nastrazi provázek, ona se málem zabije, ale druhý den ráno je to přece jen jeji výmysl.
Maud i Maggie taktéž nevýrazné, zase, co o nich vím, kromě jména?
Přirovnání autorky k Christie je teda dost velká odvaha.
Moc dobrá detektivka. Autorka píše čtivě a všechny knihy, které jsem od ní četla, jsou originální a poutavě napsané..
Prvních pár desítek stránek jsem si říkala, že mě tato kniha asi úplně nenadchne. Potom příběh začal nabírat na obrátkách a já jsem se od něj nemohla odtrhnout. Stále jsem se snažila uhodnout, co se vlastně stalo a jak to celé dopadne - byla jsem úplně vedle a závěr mě rozhodně překvapil.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Byla to nesmírně napínavá jízda, a to i přesto, že mě poměrně dost zpočátku čtení napadlo, jak se hlavní zápletka rozplete. Z popisů prostředí a některých scén mě až mrazilo. Oproti většině komentujících hodnotím kladně i popisy pocitů a myšlenek, mám za to, že pěkně ucelily vyprávění.
Kniha s ponurou atmosférou, příběh mě bavil, dobře se četla, souhlasím s předchozími komentáři, že hodně věcí se opakovalo a některé postavy, třeba hlavní hospodyně mohly být víc vykresleny, závěr byl takový nijaký, knihu doporučuji k přečtení.
Dobre to bylo. Tajemne, napinave. Jen bych ubrala popis pocitu a myslenek, zas tak potreba nebyly. Zbytecne to pribeh zpomalovalo.
S knížkami od Ruth Ware mám jen jeden jediný problém... Snažím se je číst pomalu a šetřit si je na co nejdelší dobu, ale stejně u mě nakonec zvítězí zvědavost, jak příběh dopadne a přečtu je na jeden zátah. Knížka Smrt paní Westawayové byla trochu jiná, než ostatní knížky od autorky, taková víc opředená tajemstvím. Příběh Hal se střídá se zápisky z deníku dívky, která kdysi v sídle žila. A asi se mi líbila zatím ze všech nejvíce. Při čtení jsem si úplně dokonale dokázala představit tajemné sídlo plné krákajících strak, Hal, která vykládá tarotové karty, podivnou hospodyni i rodinu, kde každý má nějaké svoje tajemství.
5* doporučuji
(SPOILER) Ruth Ware jsem objevila skrze Hru na lháře v LK. Hra se mi moc líbila, ale Smrt paní Westavayové mi jen potvrdila, že si psaní autorky vážím mnohem více pro její schopnost vdechnout život krásným tajuplným prostředím se silnou atmosférou, než kvůli samotným rozhřešením. V obou knihách se mi sice zápletky líbily a stačily mi, z žádné mi ale bohužel nespadla brada. Tady mě mnohem více zaujala linka vyměněné matky a Ezry ve skutečnosti celou dobu hladící obličej milenky, nikoliv dvojčete, než to, že byl Ezra ve skutečnosti blázen. Byla bych mnohem nadšenější, kdyby se více dotáhla linka s hospodyní, ta toho mohla skrývat mnohem více a obsese měla být více vysvětlena. Taky jsem trošku nepochopila, proč Ezrovi tak vehementně záleželo na tom, aby se nikdy nepřišlo na to, že počal dítě s Maggie? Možná mi unikl ten hrozný důvod, který ho vedl skoro ke 4 vraždám? Nebo to bylo vážně jen proto, že byl mimo? Hmmm... Stejně ale musím dát 5 hvězd, protože mě knížka i tak bavila od začátku až do konce, hrozně jsem se za ní těšila a atmosféra mě vtáhla a nepustila i po dočtení. To paní Ruth umí moc moc dobře a mně tato stránka stačila proto, aby přebila jakékoliv nedovětky.
Zajimava knizka. Dlouho se mi nestalo, abych se tesila, az se vratim domu a budu moct cist. Pribeh byl na jednu stranu hrozne mily, ctivy, vtahl hned do deje a nepustil. Na druhou stranu - a za to ubiram jednu hvezdu - nechapu, proc ho spisovatelka neumistila treba na pocatek 20. stoleti, kam patril. Zminky o mobilu, vyhledavani na googlu a laptopu me akorat rusily a nemely zadny hlubsi vliv na pribeh. Ale celkove je to moc pekna, ctiva a neobvykla knizka
Četl jsem na doporučení paní knihovnice a fakt mi kniha sedla jak ulitá :))). Je napínavá a výborně napsaná. Nemám co dodat, dávám pět stars a určitě zkusím ještě něco jiného od paní Ruth Ware :).
Po dočtení trochu rozpaky. Knížka se dobře čte, vlastně jsem se bavila od samého začátku a těšila se na tajemné rodinné sídlo... Ovšem tahle linka mi přišla ne úplně využitá, pátrání v minulosti taky takové prapodivné... No a na konci mi to vlastně všechno přišlo poměrně nepravděpodobné a překombinované, až téměř schizofrenní, jak kdyby knihu psaly dvě osoby, co se porůznu střídaly... Chvíli to jelo, pak zase přešlapovalo na místě, jak říkám - po dočtení jsem na rozpacích, ale nepovažuji to za ztrátu času, celkem jsem si to užila.
Za mě jeda z těch lepších knížek od autorky. Tahle mě opravdu bavila od začátku až do konce. :)
(SPOILER)
Tak tady mě zlákalo hodnocení nad 80 % a zase zklamání. Smrt paní Westawayové není ani detektivka, ani thriller. Je to taková prapodivná červená knihovna. Hlavní hrdinka by si nezadala s tím nejubožejším Dickensovým sirotečkem. Hubená, hladová, v roztrhaných riflích a nemá ani na vlak. Přesto jezdí na tajuplné sídlo tam a zpátky, jako by se nechumelilo, a až chumelit začne, přesedne do auta. Tajuplné sídlo s ještě tajuplnější hospodyní je podle mě naprosto nevyužité, naopak smrt matky hlavní hrdinky autorka vyždímala do poslední kapky a snad ještě víc. Protože když čtu po 58., jak se Hal strašně stýská po mamince, nezbývá mi, než obrátit oči v sloup. Celé je to takové zamotané, autorka se snaží nás pořád mást, někdy za cenu falešných indícií (např. rukopis). A taky je to pomalé a všechno pořád dokola. Chci dědictví, nechci dědictví, jedu na sídlo, jedu domů, mám ráda rodinu, nemám ráda rodinu. K vraždě přímo během děje vlastně nedojde, tedy ano, když počítám, že na konci najdeme mrtvou hospodyni. A rádoby vyšetřování pomocí čtení zápisů v deníku taky nic moc.
Přesto, kniha má určité klady. I když mě to vlastně nijak moc nebavilo, chtěla jsem vědět, co se z toho vyklube. Překlad mohl být o fous lepší, ale na současné poměry byl fajn. Takže celkově vzato 3*, kdo čekáte detektivku nebo thriller, sáhněte po něčem jiném.
Bravo, bravo!
Jsem ohromně nadšená, tak tohle je podle mého gusta. Jen bych ještě četla dále....
Autorka píše skvěle! Napínavě, krásně.
Je zde všechno, co mám ráda - spíš vyprávění
/nesnáším neustále přímou řeč/
- výpravy do minulosti, zkoumání jejího tajemství, starý dům a členové rodiny... ale také mi bylo samozřejmě velice líto hlavní hrdinky.
Navíc i nějaká vražda.
Opravdu výborná kniha a rozhodně doporučuji!
Smrt paní Westawayové přináší čtivý příběh ve stylu klasických detektivek. Pozvolna plyne a napíná čtenáře až do samého konce, kdy mu konečně odkryje celou pravdu. Od první stránky jsem se do knihy začetla, okamžitě sympatizovala s hlavní hrdinkou a byla zvědavá, co přinese. Tajemná atmosféra je výborně vystavěná, to je asi jedna z největších předností knihy.
Jenže pár stránek před koncem jsem už ztrácela trpělivost, přišla mi zdlouhavá, ale o tom to právě je, asi má za cíl vytáčet čtenáře k nepříčetnosti tím, že stále neví, kde je pravda.
První polovina se mi líbila více, jak už to u tohoto typu literatury bývá, o některých detailech rozhřešení by se dalo polemizovat, ale jako celek se jedná o poctivý dobře napsaný román, který staví na tradiční premise starého sídla a rodinného tajemství.
Knižní mě bavila byla čtivá zápletka mladá dívka, které zemřela matka aniž jí řekla o tajemství rodiny, dědictví po zemřelé paní o které neměla ponětí, kdo je a co jí s ní pojí. Staré sídlo, velká rodina, podivná stará domácí, dědictví a rodinné tajemství. Odkrýváním otázek, kdo vlastně byl její otec a proč matka utekla ze sídla a kam se poděla další členka rodiny. Za mě dobře napsaná knížka ze zápletkou mohu doporučit.
Štítky knihy
Anglie detektivní a krimi romány tajemství dědictví pro dospívající mládež (young adult) thrillery pro ženy
Autorovy další knížky
2016 | Všude kolem černý les |
2017 | Žena z kajuty č. 10 |
2018 | Hra na lháře |
2019 | Smrt paní Westawayové |
2022 | Chata v horách |
(SPOILER) Moje třetí knížka od autorky a asi nejlepší. V Žena z kajuty č. 10 mi hodně vadila hlavní hrdinka, věčně opilá. Hal jsem držela od začátku palce:) Sice jsem hned tušila, že vnoučetem bude, byť trochu jinak... nenazývala bych knihu detektivkou, ale příjemnou oddychovkou na víkend. Četla jsem ve slovenštině, takže hrubky jsem nepostřehla, ale souhlasím s Vesper001, také mě v knihách neskutečně vytáčí!