Smrť pri bazéne
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485337/bmid_smrt-pri-bazene-88L-485337.jpg
4
403
403
Hercule Poirot série
< 24. díl >
Detektívny román Smrť pri bazéne z roku 1946, ktorý vychádza v novom slovenskom vydaní, patrí k najlepším dielam Agathy Christie. O jeho kvalitách svedčí i veľký úspech rovnomennej divadelnej hry, ktorú podľa literárnej predlohy napísala sama autorka. Keď sa slávny detektív Hercule Poirot dostaví do vidieckeho sídla Dolina, kam ho pozvala výstredná lady Angkatellová na nedeľný obed, namiesto srdečného prijatia ho čaká šokujúci výjav. Na zemi pri bazéne leží postrelený muž a umiera, jeho krv steká do vody. Nad ním stojí žena s revolverom v ruke. V zmätku, ktorý vzápätí vypukne, skončí vražedná zbraň na dne bazéna. Poirot sa ihneď ujíma vyšetrovania tohto bizarného prípadu a postupne si čoraz väčšmi uvedomuje, že navonok vážená rodina ukrýva pred vonkajším svetom celú spleť tajomstiev a že podozrivý je vlastne každý... „Podivuhodná, dojímavá kniha; hlboké vody so silnými spodnými prúdmi.“ – Michel Houllebecq, spisovateľ... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2022 , Slovenský spisovateľOriginální název:
The Hollow, 1946
více info...
Přidat komentář
Neuvěřitelné se stalo skutečností - našla jsem případ, který jsem neznala - a k tomu skvělý. Jako u některých dalších z pera moudré Dámy, co měla ráda studium lidské povahy a odhalování pravdy, ať už znamená cokoliv, je samotný případ výborně zkonstruovaný a k tomu obohacený. Při této konkrétní příležitosti úvahou o tom, co je skutečné a co iluzorní, co životaschopné a co jen přežívající. A jak je jednoduché a zároveň nebezpečné si to plést.
Velmi melancholická kniha, příběh skoro snový, jakoby mlhou protkaný a přece dramatický.
Tady mě tedy A.Ch. opravdu zmátla. Příběh klasicky skvělý a vyústění ještě lepší.
"Neteší ich spôsob, akým žijú, radujú sa zo samotného života, z toho, že vôbec existujú. Je to zvláštne, ťažko sa to dá vysvetliť."
Tento příběh jsem velice dobře znala z filmového zpracování, proto jsem si čtení tolik neužívala a trvalo mi strašně dlouho. Ale příběh je zajímavě propletený a zamotaný, Agatha uměla psát skvělé detektivky.
Je to samozřejmě detektivní případ jak víno a má to klasické christieovské kontury: vražda v omezeném okruhu lidí vyšší anglické společnosti, do které jako deus ex machina vchází Hercule Poirot, aby vše vyřešil. V Posledním víkendu přichází na scénu pozdě, román začíná dlouhým entrée s pečlivě prokresleným systémem vztahů, které autorka prokládá vnitřními pochody hlavních postav. I v dalších částech knihy detektiv ustupuje a celé kapitoly jsou věnované spíše interakcím podezřelých než samotnému vyšetřování. Závěrečné vysvětlení nechybí, přijde mi ale, že není tolik podstatné. A myslím si, že po více než sto letech od vydání Záhady na zámku Styles je na čase začít číst knihy Agathy Christie i jinak než jako pouhé detektivní příběhy: jako studii doby, jako obrovskou encyklopedii chování a jako sociologickou laboratoř, ve které interagují různé třídy anglické společnosti. Mám totiž pocit, že málokterý autor či autorka měli tak dobrý pozorovací talent jako ona.
Stejně jako ústřední zločin, dala by se i celá kniha popsat jako velice přímočará a přesto ukrývající mnohem víc. Ale popořádku...
Co mě na Poirotovi baví, tak přestože Agatha využívá vždy tu stejnou šablonu (tedy skupinka lidí je přítomna u vraždy a mezi nimi se hledá vrah), slouží pouze jako odrazový můstek a co se zbytku týče, dokáže královna zločinu zpravidla přicházet s něčím novým. Ať už formou vyprávění, charakterem zločinu či samotných podezřelých a tím i motivem celého vyprávění. Nejinak je tomu i u Posledního víkendu, který je obzvlášť netypický (tedy minimálně v to věřím, přestože mám s Poirotem načteno, nečetl jsem zatím vše). Než-li samotnému Poirotovi, který se zde objevuje opravdu zřídka, je více než kdy jindy věnována pozornost všem zúčastněným okolo a příběh je vyprávěn z jejich pohledu.
Přiznám se, že navzdory tomu, že se v sérii opět jednalo o něco jiného, jsem měl s takovým stylem ze začátku problém a Poirotův příchod netrpělivě vyhlížel. Knihu jsem si přeci jen pořizoval právě kvůli němu. Když jsem si však uvědomil, že to zde Christie opravdu hraje trochu jinak, nechal jsem se vtáhnout do jejích mistrně vypracovaných psychologických profilů všech postav. Každý má svůj vlastní, avšak naprosto pochopitelný úhel pohledu, i když si zcela jasně uvědomujete, jaké neduhy a neřesti jednotlivé úhly mají. O to více lidské a uvěřitelné však postavy jsou.
Všichni jsou navíc vzájemně ve spletenci nejrůznějších milostných vztahů, a přestože je tak zde hlavním motivem láska, v žádném případě se nejedná o klasickou slaďárnu. Naopak zde Christie opět velice trefně zachytila, kolik různých podob může láska mít, což dokáže být dojemné, ale nejednou také hořké až depresivní. Tak jako tak, vždy vycházející ze skutečného života.
A byť byly veškeré tyto osobní a uvěřitelné linky skutečně čtivé, dokázala mě tím šikovně autorka poněkud (a velmi příhodně) odvést od toho důležitého - samotné vraždy, která se samozřejmě řeší, ale je po celou dobu jakoby v pozadí. Nechci prozrazovat více, než-li že před jejím jako vždy jedinečným rozuzlením jsem pak opět smeknul, a dávalo mi perfektní smysl po stránce motivu příběhu i všech usvědčujících střípků.
Celou dobu jsem se nicméně rozhodoval mezi 3 a 4 hvězdami. Upřímně, nebránil bych se, kdyby byla kniha o trochu kratší a tím měla o něco svižnější tempo, a navzdory již zmíněnému netypickému, přesto fungujícímu zaměření na pohled zúčastněných věnovala Poirotovi přeci jen o špetku více prostoru. Úderný konec, ve kterém se mnohé zúročí, mě však přesvědčil o lepším hodnocení. Za nejlepšího Poirota Poslední víkend nepovažuji, za vůbec špatný příběh ale také ne, a mistryně krimi, psychologie i filozofie si za tuto než obvykle ještě hlubší (a opravdu trefnou, čímž i často smutnou) sondu do zamilované lidské duše 4 hvězdy s přimhouřením očí zaslouží.
Nejdřív jsem viděla film, je to už celkem dávno, pointu jsem věděla, ale už jsem si úplně nebyla jistá těmi podrobnostmi a okolnostmi, tak jsem si řekla, že si to přečtu. Nevidět film, asi bych si nebyla úplně jistá, kdo byl vrahem. Každopádně stojí za přečtení, i když to není úplně klasický Poirot ve své geniálnosti. Teď si znovu pustím film pro porovnání. Nemohu napsat úžasný, skvělý, výborný, ale rozhodně byl příběh zajímavý a čtivý.
Prvá polovica knihy mi skôr pripadala ako psychologický rozbor jednotlivých postáv, ale potom už to malo štýl A.CH.:-)
Skvělá oddychovka. A stačí jen jedna vražda. Ač se pachatel zdá od začátku jasný, podezřelých přibývá a případ se zamotává. Opět jsem myslela na jiného podezřelého z vraždy a ZASE jsem se mýlila.
Poirot vchází na scénu těsně po výstřelu, kdy pistole ještě ani nevychladla, stejně jako tělo. John Christow řekne poslední slovo před smrtí a tím zamotá všem hlavu - šlo totiž o jméno, takže se nabízí, že John obvinil svého vraha. To by ale nebyl Poirot, kdyby skočil na to, co vypadá jednoznačně. Celá ta scéna u rybníka, do které tak nečekaně přišel, se mu nezdá, šedé buňky mozkové slavného detektiva, zvyklé řešit vražedné rébusy, trochu uráží, že nad postřeleným dosud dokonce stojí člověk se zbraní. Tak ze kterého konce se v tom začít vrtat? Opět tu máme anglický venkov, bohatou rodinu, potenciální dědice. Skvělá detektivka.
Kdo doopravdy zabil Johna Christowa? Ze začátku to vypadá na jasného viníka, nicméně všechno se začne komplikovat a je potřeba Poirota a jeho nepřekonatelné šedé buňky mozkové, aby rozpletl lži a odhalil pravdu.
Poirotovi se od začátku na tomhle případu něco nezdálo. Z jeho pohledu to bylo příliš teatrální a až moc naaranžované, jako na divadelním pódiu. Ale kdo je herec a kdo divák? A bylo vše opravdu připravené, nebo šlo jen o pachatelovu náhlou improvizaci? Šedé buňky mozkové musí pracovat na plné obrátky, protože proti Poirotovi stojí tentokrát hodně silný a chytrý protivník! Takže jestli se chystáte strávit víkend na opuštěném venkovském sídle...
Bavily mě postavy. Někdy mám problém si zapamatovat charaktery, ale tady byla každá postava natolik specifická, že se nedalo zapomenout.
kdo chce oddychovou detektivku na anglickém venkově, přečte si tohle. Hercule je tu jen jako doplněk, moc zaměstnat šedé buňky mozkové nemusel. A ani čtenář se nemusí moc namáhat. Ale je to Christie a čte se to samo.
Od Agáty už mám hodně načteno, a proto mě tohle vysloveně nudilo. Podle mne se jedná o jednu z nejslabších jejich děl. Poirot mi přišel úplně mimo mísu, vůbec jsem ho nepoznávala. Prostě to nějak nebyl on. Poprvé jsem tentokrát v letošním roce byla opravdu nejkritičtější a dala jenom dvě hvězdičky.
"Je to smlouva, pane Poirote?" "Ne, není to smlouva."
Škoda, že tolik knih Agathy Christie, zejména těch přeložených v devadesátých letech, utrpělo opravdu příšernými překlady. Tenhle je obzvlášť výživný. Ale většinovému českému čtenáři na tom stejně nezáleží.
Skvělé. Bavilo mě, že mě ACH dokázala zmást tak, že jsem každou chvíli podezřívala někoho jiného.
Hercule Poirot se opět vyznamenal a já uděluji 5 hvězdiček. Agatha Christie detektivky opravdu uměla! :-)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Musela jsem dát 4*, protože v porovnání s jinými příběhy od A. Christie se mi to tolik nelíbilo, ale v porovnání celkově je to opět skvělý případ a stojí za přečtení.