Smrt si říká Engelchen

10.01.2021

Dobře čtivá kniha o partyzánech na Valašsku.Podloženo skutečností

08.09.2020

Pamatuju si, jak jsem četl úryvek v čítance na druhém stupni ZŠ a kniha mě zaujala. Po pár letech jsem si ji našel a přečetl celou jedním dechem (ona není nijak dlouhá). Strhující, výborně napsané. Některá dobová specifika vám dojdou až po čase, po trochu hlubším seznámení s naší minulostí, ale to jen dokresluje fakt, že tento příběh ve vás zůstane.

07.09.2020

Nádherná kniha. Osobní příběh autora hodně přidává na autenticitě. Zajímavý proto byl i dodatečný autorův komentář, který vysvětloval, do jaké míry se držel skutečnosti - k mému překvapení zřejmě poměrně dost. Z lidského hlediska je to hluboký, upřímný a krásný příběh, který nám je poučením v každé době. V knize je dnes samozřejmě nepřehlédnutelná inklinace ke myšlenkám komunismu a k Sovětskému svazu, což je nakonec také zajímavé a může to pomoct porozumět dané době, když to dokážeme vzít s nadhledem.

28.06.2020

Světový román v domácích kulisách. Opravdu silný příběh při jehož čtení jsem přestával dýchat napětím a nejednou se mi v oku zaskvěla slza dojetí. To umí jen velký autor, Ladislav Mňačko jím bezesporu byl.

25.05.2020

Krásně napsaná kniha. Dle mého názoru mohu tuto knihu stylem a kvalitou přirovnat ke Hemingwayově románu Komu zvoní hrana.

19.04.2020

Na střední škole jsem pořádala výpravy do babiččiny knihovny. Kromě německých knih vázaných v kůži jsem tam objevila i tento poklad. Četla jsem ji několikrát, mnoho věcí jsem nechápala. Dnes na příběh partyzánů nahlížím jinak.

26.03.2020

Krásný příklad válečné prózy.

31.12.2019

Vyprávění jednoho partyzána o životě partyzánské skupiny před koncem II. světové války.

Tuto skupinu nějaký čas schovávali obyvatelé obce Ploština. Ukrývali je, živili a starali se o ně. Potom partyzáni odešli. Mysleli si, že je to pro dobro obyvatel. Vesnici nikdo nechránil.
Osud Ploštiny na konci války je nám dobře znám.

Sám autor Ladislav Mňačko byl členem ploštinské partyzánské skupiny.

20.10.2019

Ladislava Mňačku som si pre štýl rozprávania, formu vedenia dialógov (častá konfrontácia vypovedaných slov s vlastnými myšlienkami; vnútorné pocity a emócie občas zohrávajú dôležitejšiu úlohu ako rozhovory), autenticitu a pôvod materiálu založených na autorových subjektívnych zážitkoch a zjednodušený rámcový príbeh bez množstva postáv a komplikovaných vedľajších dejových liniek, okamžite zaradil medzi mojich najobľúbenejších, nielen slovenských autorov. Mojou prvotinou bola kniha "Ako chutí moc" a osobne ju považujem za Mňačkove vrcholné dielo. Preto všetky ostatné knihy, i keď často kvalitatívne na rovnakej úrovne majú odo mňa o hviezdičku menej. Podobne je to i v prípade knihy "Smrť sa volá Engelchen", ktorá spĺňa všetky vyššie popísané kritéria. Cieľom autora bolo pomôcť čitateľovi k dôkladnejšiemu a hlbšiemu rozlišovaniu medzi príčinami a dôsledkami vojnových hrôz. Na prvý pohľad sa môže zdať, že príbeh má ospravedlniť a legitimizovať správanie partizánskych jednotiek k nemeckým vojakom počas vojny (nielen voči nacistickým príšerám v rôznych špeciálnych oddieloch, ktorých úlohou nebolo viesť konvenčnú vojnu, ale likvidovať civilné obyvateľstvo, ale aj k navonok neškodným tylovým jednotkám, zabezpečujúcich technické zázemie pre wehrmacht) a neskôr civilného obyvateľstva česko-slovenskej národnosti k obyvateľom nemeckých a maďarských národnostných menšín v prvých povojnových mesiacoch a rokoch. Príbeh môže evokovať základný archetyp správania a uvažovania človeka v spoločnosti "MY,
tí dobrí" a "Oni, tí zlý" a preto na odstránenie tých "ZLÝCH" sú povolené všetky prostriedky. Ide čiastočne o skreslený pohľad (i keď tento prvok je v príbehu silne obsiahnutý). Vojna ako taká zanecháva v ľuďoch vo všetkých bojujúcich stranách svojich "Engelchenov", a nie každý je dostatočne silný, alebo má silné okolie aby sa vedel čiastočne alebo úplne zbaviť týchto následkov. Dôležité je nájsť si motív, prečo ďalej žiť. To je pre mňa hlbšia myšlienka tejto knihy.

02.09.2019

Najprv sa mi síce nedarilo začítať ale ku koncu to bola veľmi prekvapivá kniha.

29.12.2018

Kniha kterou jsem přečetl doslova jedním dechem. Má spád, děj, napětí. Možná svou roli sehrálo i to, že se kniha odehrává v místech které znám. Naštěstí jsem si přečetl knihu dříve, než jsem si přečetl úvodní text na tomto webu. Byl bych určitě ochuzený o spoustu překvapení.

14.12.2018

Literárně dobře napsaná kniha, nicméně obsahově mě na řadě míst otrávila. Komunismu poplatný popis událostí se mi chvílemi zdál až úsměvný. Horda partyzánů jen tak nechala běžet padesátku německých vojáků. Všichni neustále, včetně dvou německých přeběhlíků (vážně i oni?), mluví o Němcích jako o bestiích a zvířatech. To, co vyváděli partyzáni a Rudá armáda po Východní Evropě, nechme raději stranou. Zkrátka nesnáším černobílý pohled na dějiny. A slavný Engelchen se objevil asi tak ve třech větách, vlastně ani moc nevíme, kdo to byl. Dílo mě nenadchlo, i když přiznávám, že se čte dobře a plynule. Jeho napsání bohužel spadá do období, kdy byl Mňačko nadšeným komunistou. Zajímalo by mě, jak by kniha vypadala, kdyby jí napsal v 60. letech nebo později.

10.12.2018

Konec války a doba těsně po válce. Němci, partyzáni, kolaboranti a ti ostatní. Vše bylo černobílé, jen s malým množstvím šedi, smrt všudypřítomná a rychlá. I díky této drsné výpovědi se dá porozumět v té době rostoucí síle komunistů a jejich velké podpoře ve společnosti, což se projevilo v prvních poválečných volbách a hlavně pak v únoru 1948.
85 % (294 hodnotících je na průměru 91 %).

Nový kritický pohled na stěžejní událost knihy najdeme v dokumentu ČT Ploština - Krvavá paseka z roku 2003.

09.12.2018

Kniha kterou jsem přečetl doslova jedním dechem. Má spád, děj, napětí. Možná svou roli sehrálo i to, že se kniha odehrává v místech které znám.

23.11.2018

Zajímavá nevšední kniha o partyzanech v době před koncem 2.sv.valky. Prý snad osobní zkušenost autora. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala.

22.10.2018

Ano, ano...dědečkova knihovna skrývala nejeden literární poklad... Parádní kniha!

10.09.2018

Drama doby jako drama člověka. Nezkreslená podoba války skrze psychiku jednotlivce. Mrazivé, mučivé i dojemné vzpomínky na všechna ta válečná zvěrstva i pohled do vlastního nitra a bolestný pocit viny. Tak opravdové a nezkreslené, jak jen může být život sám. Vynikající. Prostě vynikající...

28.08.2018

Už zase brečim, ale knížku jsem nakonec přečetla na jeden zátah. Netušila jsem jakou perlu skrývá knihovna zděděna po rodičích.

24.08.2018

Užasná autobiografická kniha, Mňačko působil mezi ploštinskými partyzány. Vřele doporučuji.
Jen mě mrzelo, že jsem knihu nesehnala ve slovenštině, číst knihu slovenského autora v překladu mi připadá zvláštní, raději bych četla originál.