Smrt v zádech

19.12.2023

Za mě zajímavá kniha z exotického prostředí. K autorovi jsme dostala teda i díky aktuálnímu konfliktu s cílem mu porozumět. Na knize se mi líbí, že si nevybírá strany, ale ukazuje je obě a co víc nejde za něj o knihu o politické situaci v Izraeli, ale o to, co se stane když jedinec zradikalizuje své myšlení. Vztahové variace hlavního hrdiny mě také velmi baví.

08.03.2022

Dvojí příběh, dvojí výpověď o dvou stranách téže mince, mezi realitou a blouzněním, mezi banalitou a vznešeností, s humorem i smyslem pro tragiku. Absurdita světa, v němž se o Bohu (židovském a muslimském) mluví, ale jenž je někde v nedohlednu; možná je jím slepý Osud...? Nejednoznačné postavy: atentátník nejen z vlastní vůle Fahmí v kómatu bilancuje dosavadní život, který se pohybuje mezi beznadějí a nenávistí, a "Krokodýl", zaměstnanec společnosti hledající úspory času pro komerční využití, přežije tři teroristické útoky v rychlém sledu za sebou. Velké ideje končí velkou deziluzí, důvody jednání se vyjevují jako malicherné, ušlechtilé cíle končí jako záminka pro osobní mstu... Nekomfortní čtení s výrazným přesahem.

"A než sebevražedný atentátník stiskne tlačítko, vykřikne Alláhu akbar?" "Ne. To by bylo příliš riskantní. Bůh je veliký i bez toho, nemusí se to pořád vykřikovat. To je jen takový mýtus." "A jak zaplatí jízdenku u řidiče autobusu?" "Úplně normálně. Když potřebuje deset šekelů, dám mu je. Když stovku, dám mu stovku. Pokud má být sebevražedný útok proveden v autobusu, vždycky nejdřív zjistím detaily - kolik stojí lístek, jestli mají studenti a vojáci slevu." "Čili bojovníci Hamásu mají slevu na jízdném, jako že jsou vojáci?" Diváci se smějí, až se za břicho popadají. Směju se s nimi. Tommy je na koni. "A povězte mi, když terorista sedí v autobusu a přistoupí stařenka, pustí ji sednout?" Publikum se válí smíchy. "Starým lidem se má pomáhat, ne?" (S. 149)

20.07.2021

Venku zuří druhá intifáda. Útoky nabírají na síle, Iron Dome ještě nestojí, nestojí ani zeď, teď je ona doba, kdy se v Tel Avivu nebo Jeruzalémě bojíte sednou do společného taxíka nebo restaurace, protože nevíte, jestli z ní ještě odejdete. A stejně tak na Západním břehu a v Gaze netušíte, jestli vás ráno pustí přes check-point do práce, jestli vás neodříznou vojáci na hodiny a dny od vody nebo váš dům bude ještě za hodinu stát.
Je tak snadné (a ve výsledku laciné) uchopit příběh pojmout jako protiizraelskou/protipalestinskou agitku, protože svou pravdu mají obě strany. Gavron je pro mě výjimečný tím, že jeho příběhy jsou stejně šedivé jako přebal jeho posledního do češtiny přeloženého románu: mají spoustu odstínů šedi. Tak jako život.
Jeho postavy jsou skuteční lidé, někteří chytřejší, jiní hloupější, někteří zásadovější, jiní strhávaní proudem života bez morálního kodexu, kterého by se mohli zachytit, ale všichni do jednoho mají skutečnou, papírem nešustící osobnost.
Můžeme samozřejmě namítat, že těch náhod je v příběhu snad až příliš mnoho a že snaha dostat do jednoho vyprávění všechno: milostný příběh i detektivní zápletku, sociální kritiku i existenciální otázky - to všechno ještě rozpočítáno mezi dva vypravěče, vyprávění na síle spíš ubírá, než přidává.
I tak je to ale velice dobrá kniha. Snad nebude od autora v češtině poslední.

16.10.2020

Dva prolínající se příběhy. Ze začátku má kniha takový pomalejší rozjezd, ale nakonec vtáhne do děje.

15.01.2020

Kniha, která ve mne silně rezonuje. Pohled na izraelsko-palestinský konflikt očima přímých účastníků, který potvrzuje, že v tomto sváru nic není černobílé. Bludný kruh násilí, který nelze žádným jednoduchým způsobem ukončit a který je prakticky nemožné přerušit ke spokojenosti obou stran.