Smutek poručíka Borůvky
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533882/bmid_smutek-porucika-boruvky-65ea065c98869.jpg
4
294
294
Poručík Borůvka série
1. díl >
Vtip, nadhled, smutné oči – a vyšetřování zločinů. Soubor vtipně napsaných detektivních povídek z šedesátých let, které spojuje postava melancholického vyšetřovatele – poručíka Borůvky. Josef Škvorecký se asi musel dobře bavit při psaní příběhů postaršího melancholického detektiva, jenž se těžce vyrovnává se zkažeností lidí, kteří páchají zločiny. Ještěže má po ruce zbrklého asistenta a líbeznou příslušnici s nebetyčným drdolem. Poručík Borůvka, jemuž kolegové přezdívají Bublina a občas prožívá nepříjemnou mravní nejistotu, se vyznačuje bystrým úsudkem a lakonickým shrnutím v závěru vyšetřování. Do dvanácti detektivních povídek autor vložil své spisovatelské nadání, hru s jazykem, cit pro pointu a především nekonečnou radost z jemného, lehce ironického, ale nikdy nezraňujícího humoru. Poručíka Borůvku si zamilujete. Jak říká vrchní nadstrážmistr Šinták, poručík Borůvka je kouzelník!... celý text
Detektivky, krimi Povídky Literatura česká
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Interpreti: Martin Preiss
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem našel zapomenutou v knihovně mezi detektivkami. Číst se mi zprvu nechtěla, tak jsem zkusil najít audioverzi. A ejhle... dobře jsem udělal... namluvená Martinem Preissem to byla prostě lahůdka. Úplně lituji toho, že už skončila... no, co už...
I já jsem si vybrala do čtenářské výzvy tuto knihu od pana Škvoreckého, jako ostatní a nebyla jsem zklamaná.Přečetla jsem si dvanáct detektivních příběhů se sympatickým poručíkem Borůvkou a jeho kolegou praporčíkem Málkem.Samozřejmě jsou některé čtivější jiné méně.V povídkách se prolíná radost se smutkem,tak jak je přináší život.Podle mne knize neschází nic z toho
co, očekávám od dobré detektivky.Podívám se v knihovně zda ještě nemáme s poručíkem Borůvkou,nějakou knihu,jeho vyšetřovací metody se mi líbily .
Po autorovi jsem sáhla v rámci plnění ČV (cena J. Seiferta). Říkala jsem si, že pan Škvorecký bude z nabídky oceněných autorů asi nejlépe čtitelný. A protože se jedná o rodáka z nedalekého Náchoda, což je kousek od mého bydliště, tak se vlastně i slušelo přečíst si něco z jeho tvorby. Jak už to u povídek bývá, některé mě bavily více a jiné méně, některé byly úsměvné a ty odehrávající se v ,,uzavřeném pokoji" byly záhadné. Ale téměř vždy se jednalo o mord, který hlavní hrdina hravě rozlouskne svým úsudkem a logickým myšlením. Z knížky na mě sice dýchla doba minulá, ale zas tak veliký dojem ve mě nezanechala. Proto hodnotím 3*.
Kniha se čte dobře, detektivní příběhy, jsou vždy vyřešené, ale čtenář sám nemá šanci najít vraha, nemá se, narozdíl od poručíka Borůvky, čeho chytit. Zajímavý je pohled na kapitalistickou Itálii. Poslední povídka mi nesedla vůbec.
Přečteno díky výzvě, nejvíc mě pobavila první povídka Nadpřirozené schopnosti poručíka Borůvky.
Soubor detektivních povídek, které spojuje dohromady osoba poručíka Borůvky – coby melancholického vyšetřovatele mordů.
Každá povídka se odehrává v jiném prostředí, jednou je to například hráč na saxofon, jindy se vražda odehraje na skále. Co povídka, to samostatný příběh. Škvoreckého styl není ani v dnešní době zastaralý, příjemně se čte. Bohužel však Borůvkovo odhalení vraha a motivu je mnohdy zarážející. Na základě žádných indicií odhalí, jak se vše odehrálo a povídka tím jaksi vyšumí do ztracena. S každou další povídkou jsem tak zažívala víc a víc zklamání a deziluze z celého příběhu. K této knize se z tohoto důvodu už nevrátím, ale věřím, že spoustu čtenářů si v dnešní uspěchané době plné skandinávských brutalit najde.
Není to špatné. Borůvka je ale takový geniální detektiv, který z pár informací najedno vyřeší případ. Vyřešení případu je pro mne až záhadné.
Knížku jsem si našla díky letošní čtenářské výzvě. Potřebovala jsem autora s cenou Franze Kafky. Jsou to detektivní povídky - některé napsané úsměvně, některé smutně - ale jako celek knížka určitě pobaví.
Také priemerné, nič moc a postava poručíka na mňa pôsobila depresívne, vyriešenia prípadov boli krkolomné a nevierohodne. Filmové stvárnenie troch poviedok bolo skvelé.
Starý dobrý poručík Borůvka...Nestárnoucí klasika a příjemná změna. Je občas fajn ,díky Výzvě, sáhnout do starých zásob:-)
Překvapivě povedené, hezké čtení souboru povídek. Některé byly lepší, jiné méně zajímavé, ale jako celek musím hodnotit mezi 4 a půl až 5 hvězdičkami. A určitě se podívám i po dalších, méně známých knihách autora.
Tohle je jedna z mála knih ze školní povinné četby, ke které se ráda vracím. Poručík Borůvka není prototyp dokonalého detektiva, má své slabosti a občas zrovna neperlí, právě proto mi přijde uvěřitelný a o to sympatičtejší.
Soubor povídek, neboli krátkých případů poručíka Borůvky, které se četli velmi příjemně. Jak to již bývá, některé byly povedenější a některé méně, ale nedá se jim upřít zajímavost.
Povídky pro ty, kteří mají rádi klasické detektivky. Některé se mi líbily hodně, jiné méně. Po návratu z Itálie mi vadilo, jak se poručík Borůvka i jeho kolega chovali, ale jinak knize nic nemůžu vytknout. Bylo to pohodové čtení, u kterého jsem mohla v klidu hádat, kdo je vrah. Dávám čtyři a půl hvězdičky.
Obvykle nemám moc ráda povídky. Pro jejich kratší rozsah nejde jít více do hloubky a tak v člověku moc nerezonují a dokonce se mi i hůře pamatují. I zde to tak bylo. Některé povídky byly lepší jiné horší.
Čteno do čtenářské výzvy. Psáno to bylo jako pohádka, ale celkově mě to až tak nebavilo. Některé příběhy byly moc hezké, jiné zase moc ne.
Milé, klidné a brilantním jazykem napsané pohádky pro dospělé. Pohodová četba.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno detektivní a krimi povídky české detektivky a krimiČást díla
Aristotelská logika
1966
Čí dedukce?
1966
Dobrá stará daktyloskopie
1966
Horizontální vražda
1966
Jeho nejlehčí případ
1966
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 | Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Tuto knihu jsem si vybrala pro splnění posledního chybějícího tématu Čtenářské výzvy. Kniha mě vůbec nebavila a Čtenářskou výzvu jsem splnila s odřenýma ušima. Z neustále se opakujícího slova truchlivý už jsem měla téměř kopřivku. Případy a hlavně jejich vyřešení jsem občas vůbec nepochopila.