Smuténka
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137764/bmid_smutenka-CKG-137764.png
4
405
405
Sevřená, úsporná poezie, hluboce se zamýšlející nad láskou, krásou i tragédií lidského osudu. Více než na překvapivé a složité rozvíjení obraznosti soustřeďuje autor své úsilí na vnitřní napětí a intenzitu výpovědi. Ve sbírce Smuténka se projevuje další autorův typický přístup – příklon k venkovskému prostředí a sepětí člověka s přírodou. Ztvárňuje zde krajinu - stejně krásnou jako krutou, zároveň domovskou i nedostupnou.... celý text
Přidat komentář
Básně které teď obzvláště zní s podzimní náladou a podzimními smutky. A budou znít i s prvním sněhem. Nádhera kterou je těžko popsat, ale stačí se občas zastavit a něco si z těchto básní přečíst.
.... zpívá si na poli smuténka
a chodí
po konopných cestách podzimu.
Sáhla jsem po téhle sbírce kvůli Čtenářské výzvě, poezii nerozumím. Zalíbilo se mi pár obratů a básní, ale stále mám pocit, že bych potřebovala nějaký "návod k použití".
Je to zvláštní, že se na školách učíme o mnoha básnících, musíme znát jména jejich sbírek (úžasná zkušenost z maturity - jako by mi to k něčemu bylo), ale nikdo nás neučí, jak básním rozumět, co v nich lze vidět, jak je prožívat.
"Nebo snad vědeli, že do lásky se chodí tak jako na vojnu a nic nám nezručí, jestli se vrátíme, a když, tak jestli celí?"
"Poslední měďák slyším pod jazykem,
premýšlím marně, kam jsem zlato dal ..."
V zbierke maximálne osviežujúco pôsobia autorove recenzie. Už tá na vlastnú tvorbu mi vyvolala úsmev na tvári. A ešte bola v rade Malá recenze na konec světa a Malá recenze na blba - " Počkej, Terezko, jde tady nějaký blb! "
V poslednej dobe obľubujem vo veršoch pravdu a skutočnosť v jednoduchých vetách, jednoduchými slovami.
Skácel je v tom majster.
Tiež som si vychutnala doprovod Hradišťana a bolo to v daný moment počúvania pre mňa ako pohladenie.
PS: LukaMaster - pokým budeš poéziu čítať z donútenia, nevylezieš sám z ulity a nepostavíš sa pred regál s veršami a nenadviažeš s nimi rozhovor, nevyhneš sa sklamaniu. Možno nikdy verše s potešením čítať nebudeš a nútiť ťa to robiť dovedie ťa iba k väčšiemu znechuteniu.
Možno raz nájdeš verš ako reflexiu svojho vlastného pocitu alebo rozpoloženia vnútra a bude to vo vyššom veku. Nič nerob nasilu.
Povinné školské čítanie by si od vekov v tomto zaslúžilo napráskať na holú.
„Jako všechno umění je i poezie v podstatě tajemství.“ - Jan Skácel
To tajemství musíme nejen akceptovat, ale přijmout jako dar. Jan Skácel si s tímto darem ve svých básní rád hraje a zdánlivě jednoduchými verši poodkrývá nepochopitelné, nevysvětlitelné, ty nejhlubší myšlenky. Je uměním vyjadřovat se tak prostě jako prostě žít.
Tuto knihu jsem dostal za úkol přečíst jako povinnou četbu. Vůbec nechápu, jak se toto dílo může brát za kvalitní a proč nám bylo zadáno k přečtení. Autor si prostě náhodně naházel nějaké věty a z nich se pokusil vytvořit básničky. Bylo utrpením číst tuto knížku.
Sbírka básní, které jsou složité na pochopení, ale zato obsahují spoustu jemného citu a zejména schopnost básníka pro tvorbu neobvyklých slovních spojení, zejména personifikací:
sníh = "jakoby chuligáni ubili lahvemi od piva labuť a smutné peří dolů padalo"
"Dovedli ve stráni ukřižovat les a vodu ukamenovali"
"ťukala na sudy, jestli je víno doma"
"v kamnech šplíchá tma"
"vzpomeň si, jak jsme sbírali u hájovny křik divokých husí"
Dokonalost sama, nelze dát než plný počet a zase se knize vrátit.
Za žádnou pravdu na světě / ale jestli chceš, za malý pětník ticha / je chvíle, která půlí krajinu / pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá.
Jedna z mých nejmilovanějších básní i sbírek... Co dodat? Snad doporučení poslechnout si CD, kde Smuténku recitují Josef Somr a Hana Kofránková a hudbou je doprovází Hradišťan. Skácelovy verše na mě totiž nejvíce působí v podání někoho, kdo je podat umí.
Miluji tyto zajímavé verše :) vždy se u nich zamyslím nad jejich podstatou, tak pokaždé přijdu na něco jiného :)
Jak už název napovídá, jedná se o lehce melancholické básně, ale stejně jako v autorových ostatních sbírkách, o básně krásné a dojemné.
Každá báseň je naprostým skvostem.. ale NAHÝM A MOKRÝM NAVRCH, SMLOUVA a především PODZIM S MORAVANY jsou prvotřídní
Poezie není až tak úplně můj šálek, ale zmínka o Pavlicovi a Hradišťanu mi nasměrovala cestu k této sbírce. A rozhodně nelituji. Nevím, jestli tahle má slova jako komentář budou nějak uspokojivá, ale prostě tohle je tak jemné, milé, lidské a naprosto česko-moravsky napsané.... miluji Čechy, miluji Moravu a tohoto básníka a jeho poezii k tomu....
Tieto básne sú krásne, dojemné. Plné lásky a pokory k Zemi.
Vždycky,když padne první sníh,
mráz zamkne tůně na tři zámky,
zahodí klíče do studánky
sekerou třikrát rubané,
bývá mi smutno jako nikdy.
Jako by vítr s duše svál
poslední lístek prudce bílý
a všechno čisté polím dal.
A zaplakal bych plný studu.
Čistota jasná na polích.
To tiché nebe... Jednou budu...
Umřeme všichni pro ten sníh.
Celý život byla pro mne poezie neznámým územím básniček ,které chápe jen pár vyvolených.Rozhodl jsem se mezi ně přidat a po marném pokusu u Otokara Březiny jsem zkusil tuto sbírku, a kupodivu mne oslovila,dokonce jsem něco chápal, ale hlavně mě překvapila obrazy a pocity vyzařujícími z veršů.Cituji jednu z těch,co se mi nejvíc líbily:
Trubači
Mám bláto rád,miluji plískanice,
večery na dědinách kdy na kočičích tlapkách tma
se z polí do vsi vrací
a kdy před hospodou
v plameni mosazi vykřikne křídlovka
Zavolá z plných plic,zajíkne se,ztichne.
Za chvíli znova,potom zas.
Nad studnou vyjde zatím ona hvězda,
co je jak panna třímající klas.
Některé metafory nejsou zrovna snadno uchopitelné. Některé básně jsou silné, emotivní, melancholické a když je čteme, vidíme před očima obrazy. Mám moc ráda Modlitbu za vodu a spousta básní v této sbírce je stejně tak dobrá.
"Nad studnou vyjde zatím ona hvězda,
co je jak panna třímající klas."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 1983 | Uspávanky |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
Když nemůžu v noci spát, otvírám některou ze Skácelových sbírek....