Sněhová královna
Hans Christian Andersen
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/9455/bmid_snehova-kralovna-Iz1-9455.jpg
4
221
221
Babička vyprávěla dětem pohádku o zlém zrcadlu a o střípkách zla. Než šli děti - Gerda a Káj - spát, uviděl Káj za oknem nějakou paní. Gerda ji však neviděla. V noci Káj volal, ať se mu ukáže ten, kdo má v oku střípek ze zlého zrcadla. Později šli Káj a Gerda na sjezdovku, kde Kájovi vletěl do oka střípek ze zlého zrcadla. Hned na to si pro Káje přišla paní, kterou viděl za oknem. Káj s ní odjel. Gerda z toho byla nešťastná a šla Káje hledat. Gerda cestou potkala ženu, která na ní byla velmi milá. Měla však od Sněhové královny za úkol Gerdu zastavit. Pokusila se Gerdu přimět hřebenem zapomnění, aby na Káje zapomněla a zůstala u ní. Gerda ale nezapomněla a pokračovala v cestě. Podruhé se ji pokusil zastavit muž s jablky. Chtěl po Gerdě, aby mu pomohla očesat jablka. Gerda je očesala, ale pokračovala dál. Dále Sněhová královna poslala medvěda a šaška, aby Gerdu zastavili. Šašek s medvědem řekli Gerdě, že je Káj ve zlatém zámku. Gerda se tam tedy vydala. Když tam přišla, tak se tam prý konala svatba Káje a princezny. Gerda poznala, že svatba je falešná a vydala se na místo, kde byl doopravdy Káj. Naštěstí ho stačila najít do konce sedmého dne, a tak ho vysvobodila. Sněhová královna proto odešla, byla poražena. Najednou se Káj a Gerda ocitli doma. Zjistili, že babička o tom všem vůbec nevěděla. Byl to snad jen sen?... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky a bajky
Vydáno: 1987 , Albatros (ČR)Originální název:
Samlede eventyr og historier-Mindeudgave (Erik & Estrid Dal), 1975
více info...
Přidat komentář
Klasická pohádka vhodná pro nalazení do sváteční nálady před Vánoci. Plná sněhu, ztráty, ale také odvahy a lásky, protože přesně to je její poselství - láska přemůže veškeré zlo. Celkem členěna na sedm částí, příběhů, které vytváří vyprávění o putování Gerdy při hledání Kaye.
Pohádka byla zpracována nesčetněkrát jako audiokniha a já si ji poslechla ve verzi od Audiotéky, kde se role vypravěče ujala Iva Janžurová. Zajímavý poslech, jako by vám vyprávěla babička. Mně se hlas interpretky líbil, ale je poměrně jedinečný a ne každému její tón může sednout - doporučuji tedy poslechnout ukázku. Celkově se na audioknize podílelo 16 známých interpretů pro bohatější prožitek.
Tak tuhle knížku, pohádku jsem jako malá holka, neměla doopravdy ráda! V knihovně jsem se jí pokaždé záměrně vyhýbala, schválně se dívala jinam... Když mi jí pak dali rodiče v dobré víře, před mnoha lety na Vánoce pod stromeček jako dárek..., v podobě černé gramofonové desky, kde byl jejím vypravěčem... Otakar Brousek, úplně mě to dorazilo.
Tento druh pohádek z Dánska - Skandinávie, je svým způsobem dost psychicky náročný. Je to samá depka, frustrace, beznaděj, bolest, mrzačení... Tedy úplný protiklad našich pohádek, třeba od Josefa Lady, nebo Jana Drdy...
No, za tu nostalgii..., severskou - ledovou drsnost, si nakonec Hans Christian Andersen, 4 hvězdičky ode mě zaslouží.
Další z krásných pohádek z pera H.Ch.A., postupně zjišťuji, že tyto morbidnější pohádky patřily mezi moje nejoblíbenější.
Když jsem byla malá, čítávala mi babička Sněhovou královnu. Nedávno babička odešla a já jsem knížku poprvé otevřela sama, abych si zavzpomínala. Pořád je to jedna z mých oblíbených pohádek. Zároveň jsem byla celkem překvapená, že v knížce je více pohádek. :D Já vždycky trvala na Sněhové královně. Jsem zvědavá, jestli se mi budou líbit i ty další pohádky :)
Andersenova klasika.. Jako dítě jsem ji milovala. Je sice trochu morbidní, ale i tak..
Četla jsem to kdysi jako malá holka a už vím, proč se mi jeho knížka tehdy nelíbila. Uřezané dětské prstíčky a podobné morbidity mě připadali dost děsivé. Pohádky pro děti si představuju trochu jinak
Andersen je hrozně morbidní autor :-D Unáší děti, kanibalismus je na denním pořádku a když si hrajete se zvířaty, nezapomeňte na pořádnou kudlu.
Skvělá kniha... Při čtení z pozice dospělého vidím trochu jinak, což samozřejmě vůbec nevadí :-) Líbila se mi už tenkrát, když jsem ji poprvé vzala do ruky - patřila mezi první knihy, které jsem přečetla. U Sněhové královny nešlo nebrečet, a pak se s ulehčením usmát: jedna z mála Andersenových pohádek se šťastným koncem. Ať byl jaký byl - jeho pohádky mají v našich srdcích stále místo, vyrůstalo na nich každé normální dítě - a normální zůstalo i po jich přečtení :-) Děti možná připravují na fakt, že ne všechno v životě dopadá dobře a štěstí není věčné. Ale ta samotná pohádka odkazuje na sílu lásky, která překoná vše a nebojí se ani zapomnění.
že jsou Skandinávci, co se týká pohádek tak trochu uchyláci, to je známá věc. Když mně matka dočetla o holčičce se sirkami, tak jsem přemýšlela, co tak strašného jsem udělala, že mi toto čte před spaním a po ledové královně jsem se začala opět počůrávat. Kniha je pro všechny kromě dětí. Za mě teda ne, jako předloha pro nějakou black metalovou kapelu OK.
Už od mala miluju pohádky, vždycky jsem se na ně před spaním těšila a teď jsem narazila na tenhle knižní poklad z roku 1979
Andersen je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, ač spousta jeho pohádek dodnes vhání slzy do očí, jako moje milovaná Holčička se sirkami.
V tomto souboru pohádek je krom pro mě známých pohádek i řada neznámých, které jsem četla poprvé. Knížka je prokládaná nádhernými ilustracemi ❤️
Sněhová královna, která se pyšní na prvním místě, je následována Pastýřkou a kominíčkem a pro mě zcela novým Sněhulákem.
Již zmiňovaná Holčička se sirkami, mnou velice oblíbené Ošklivé kačátko a Cínový vojáček u kterého také v mém případě nezůstane žádný kapesníček suchý.
Nezbývá mi nic jiného, jen velké vřelé doporučení, nejen pro malé ale i pro velké čtenáře.
Hodnocení: 5*/5
Hvězda za nice ilustrace, ale samotné pohádky mi nic neřekly. Byl děj, něco se dělo...a najednou useknutý konec.
Sněhová královna je pro mě klasika. Trochu jiná pohádka, takové ty naše klasické české od Erbena či Němcové. Ale i zde je jádro a pointa stejná. Dobro a zlo. Opravdu krásný příběh dvou dětí, plný lásky a odhodlání pro kamaráda třeba i zemřít.
Moje připomínka dětských let. Nejvíc se mi vždy líbilo Děvčátko se sirkami.
Přečteno dětem před spaním jako Výzva 2020 - Kniha od dánského autora.
Sněhová královna mi přišla jako příběh s velkým, ale nevyužitým potenciálem. Proč potkala všechny ty postavy? Proč pak nehrály v příběhu nějakou roli? Proč tam chyběl střet s královnou? A co měl znamenat konec?
Sbírka krásných a méně krásných, známých i neznámých pohádek. Vyprávěny jsou zpravidla velmi příjemně, jen mi u spousty z nich chybělo nějaké ponaučení, které znám z většiny českých pohádek.
Už jako malé mě jí stále dokola musela vyprávět babička. A pak už, když jsem uměla číst, tak jsem jí četla 2krát po sobě. Ale na vyprávění nezapomenu.
Přečteno v rámci ČV. Ale aspoň už vím, proč jsem tyto pohádky jako dítě nečetla a nevyhledávala.
Knihu mám od dětství.
Znovu přečtena v rámci ČV a znovu zapůsobila úplně stejně, jen nyní jsem už nad každým příběhem neplakala.
Soubor klasických pohádek, z nichž ovšem některé jsou na pohádky dost drsné. Velký rozdíl mezi českými a těmi, které psal Andersen. Přesto se mi všechny vždy moc líbily. Hlavně Sněhová královna byla má nejoblíbenější, příběh Kaje a Gerdy, kdy Kajovi se dostanou do očí střípky a stává se krutým a pouze láska Gerdy ho zbaví prokletí.
Část díla
Běžci
1858
Brouk / Chrobák
1879
Čápi
Děvčátko se sirkami / Děvčátko se zápalkami / Holčička se sirkami / Dievčatko so zápaľkami
1845
Hlemýžď a růžový keř
1838
Autorovy další knížky
| 2000 | Pohádky Hanse Christiana Andersena (41 pohádek) |
| 1979 | Sněhová královna |
| 1956 | Pohádky a povídky 1 |
| 1969 | Flétnové hodiny |
| 2000 | Sněhová královna a jiné pohádky |
Pohádky H.Ch. Andersena patří mezi ty, které lze číst v každém věku a pokaždé čtenáři přinesou něco nového. Jdou totiž opravdu do hloubky (aby ne, když autor prožil tak tvrdý život). Je pravda, že příběhy jsou místy poměrně znepokojivé až temné, ale to je v principu každá opravdu dobrá pohádka. Dá se snadno pochopit, že příběhy této knihy nejsou pro každého; její vnitřní krása spočívá v upřímnosti, pochopení a smíření.
Sám jsem svého času fascinovaně četl titulní Sněhovou královnu, brečel nad osudem Holčičky se sirkami a byl nešťastný z příběhu Vytrvalého cínového vojáčka. Musím ale zdůraznit, že trauma z nich nemám; naopak, jsem za ně rád a pomohly mi vidět v životě to dobré i zlé. Čas od času si je připomínám (jako třeba teď) a všímám si už i pohádek, které mě dřív tolik neoslovily. Přitom všechny zůstávají v jádru nadčasové a řeší v podstatě moderní problémy (v tomto ohledu mě tentokrát nejvíc zaujal Slavík). Ale hlemýžďů a růžových keřů je plný internet, takže každému dle gusta.
Něco mi říká, že tuto knihu si neužijí lidé beze smyslu pro horor.