Snežný leopard
Peter Matthiessen
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466634/bmid_snezny-leopard-wNV-466634.jpg
4
33
33
Himalájske dobrodružstvo, nezvyčajný cestopis, hlboká meditácia i silný autobiografický román. Taký je Snežný leopard Petra Matthiessena, pútnika po zamrznutých úpätiach strechy sveta i hľadača vnútorného pokoja, román ocenený prestížnou National Book Award. Píše sa rok 1973. Po náhlej smrti manželky sa Petrovi Matthiessenovi rozpadol celý svet. Pokúša sa navrátiť do normálnych koľají, a tak odchádza spolu so známym biológom Georgeom Schallerom na výpravu do Himalájí. Cieľom expedície je výskum málo známeho druhu himalájskych modrých oviec, no Matthiessena omnoho viac zaujíma mystický snežný leopard. Je to nádherná kniha o svete, ktorý sa pomaly stráca pod nánosmi modernej civilizácie, o čistých ľuďoch a ich hlbokej úcte k životu. Peter Matthiessen, spoluzakladateľ legendárneho časopisu The Paris Review, je fenomenálnym spisovateľom a jeho nadčasová knižka Snežný leopard nadväzuje na to najlepšie, čo vzniklo v žánri „nature writing“. V jeho próze jasne počuť ozveny spisovateľských a cestovateľských predchodcov – Henryho Mortona Stanleyho či Ernesta Henryho Shackeltona. Dobrodružný cestopis sa tu prepája s hlbokou meditáciou i pozoruhodnou lektúrou himalájskej filozofie. Kniha Petra Matthiessena Snežný leopard vychádza v preklade Petra Leponiho. Druhé vydanie prinášame vo vynovených šatách edície 100%.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
The Snow Leopard, 1978
více info...
Přidat komentář
Ako milovníčku prírody pochádzajúcu z prostredia obklopeného početnými lúkami, lesíkmi či malebnými horami a od detstva si vychutnávajúcu pohľad na mohutné kopce raz odeté do sivasto-zelených farieb jari, inokedy zahalených snehovými čiapočkami, ma vždy lákala predstava aspoň raz v živote nakuknúť do Himalájí, rozhliadnuť sa po tých nebotyčných horách, zodrať v nich topánky a vyčerpane, ale zato s absolútnym nadšením, ich prechodiť krížom-krážom. Sen síce pekný, ale buďme k sebe úprimní, asi nie veľmi reálny, a tak si už odnepamäti svoju dávku "turisticko-horského" dobrodružstva kompenzujem aspoň knihami či filmami z himalájskeho prostredia. Takýmto spôsobom sa mi do hľadáčika dostala aj cestopisno-biografická kniha Snežný leopard, ktorá mi aspoň sprostredkovane dovolila prežiť úžasné putovanie.
V Matthiessenovom rozprávaní sa nestretávame len s putovaním fyzickým, ale i duchovným. Cestopisná zložka sa prelína s úvahovými až filozofickými úsekmi či výkladovými pasážami, pričom ako odrazový mostík, resp. ako akýsi prechod medzi cestopisom a "studničkou vedomostí" o tajomstvách budhizmu, poslúžilo samotné prostredie, atmosféra miesta, kultúra a početné chrámy či kláštory, na ktoré počas cesty natrafili. Ich opisy a približovanie prirodzene viedli k úvahám a zamysleniam sa nad podstatou vlastného ja, zmyslom života, snahou o odosobnenie sa a splynutie s všadeprítomnou a všeobímajúcou energiou okolitého sveta. Prostredníctvom vnútorných monológov nám poskytuje nie len možnosť získať obrovské množstvo kultúrnych, etnografických, či náboženských informácií, ale zároveň nám dovoľuje nahliadnuť do vlastného vnútra, odhaľuje snahu o vnútornú očistu a opätovné nájdenie duševnej rovnováhy.
Cestopisné časti Matthiessenovho rozprávania boli pre mňa od začiatku do konca pohladením na duši, no musím priznať, že úvahové pasáže mi spočiatku robili problém. Nie vždy, niektoré boli mimoriadne zaujímavé, no našli sa aj také, ktoré som nepovažovala za záživné a tie mi zážitok z knihy trochu naštrbovali. Po čase som sa však dostala do tej správnej hladiny, zosúladila sa s autorovými myšlienkovými pochodmi a zvyšok knihy si mimoriadne vychutnala.
Objektívne 3,subjektívne 4...Keďže som viackrát Nepál navštívil,bolo pre mna zaujímavé čítať,aké to tam bolo pred takmer 50 rokmi.Cestovny ruch a biznis s tým spojený mení takmer všetky prírodné kultúry a je fajn,že existuje opis,ake to tam bolo kedysi.Ak sa zaujímate o budhizmus a východne náboženstva,je to kniha pre Vás.Ale ak nie a hladate len ľahší cestopis z oblasti Himalájí,toto nebude úplne ono.V podstate sa tam dokopy nič nedeje a celé to zachraňujú spomínané opisy kultúry a náboženstiev, ktoré v tejto oblasti kedysi vznikali.Takze kniha nie pre každého,ale ak trafí cieľové publikum..dokáže chytiť za srdce.Mna chytila,ale koli akejsi monotónnosti,nadšenie pomaly upadalo.Nie je to zle..ale k dokonalosti tomu čosi chyba.
Z mnoha příspěvků zde napsaných k této knize je jasné, jaké je úskalí pustit se do četby knihy napsané buddhistou, aniž byste o buddhismu něco věděli. Reakce jsou podobné, jaké by napsal např. člověk hledící na proslulé sousoší Vidění svaté Luitgardy na Karlově mostě, který by neměl tušení o základech křesťanské víry (proč je ten člověk přitlučený na kříž a co tam vlastně dělá? atp).
"V zenu pravdu tušíme, a to i takovou, jíž málokdo porozumí," píše Matthiessen na str. 96, kde popisuje své prozření, ke kterému došlo poté, co po ranních meditacích potkal svou bývalou ženu a náhle pochopil, že umírá. Byla mladá a krásná, ale trpěla již nějakou dobu "záhadnými bolestmi". "Já se zrovna vrátil z meditací...a měl mysl úplně jasnou a možná proto jsem okamžitě viděl, že D umírá, a jistota prozření mě tak zaskočila, že ... jsem hned zmizel v koupelně, abych se trochu sebral a vůbec dokázal něco říct."
Jeho druhá žena Deborah Love (44) měla rakovinu, ale on si uvědomil, že "nic není třeba a nic neschází, všechno už je a vždycky bylo a bude známé..." (svět je, jaký je). Trávil s ní pak poslední týdny jejího života a cítil, jak se proměnil jeho smutek, viny a výčitky: "Jako bych se probudil z dávného zlého snu, najednou jsem měl pocit, že je mi odpuštěno - nejen D, ale že jsem si odpustil i já. Dodnes mi právě tohle připadá jako největší požehnání, jakého se mi v životě dostalo. V těch posledních měsících se zdálo, že láska ani nikdy nezmizela, ale probleskovala mezi vlnami jako odraz měsíce podle zenu. A láska proměnila strašnou a krutou tvář, jakou má smrt na rakovinu."
Podobně čelila Kristově smrti i sv. Luitgarda.
Popsat takové věci je těžké a těžké je o nich číst. Mnoho zkušeností je nepřenosných. Je obtížné mluvit o zkušenostech z meditací nebo modliteb. Jak tu píší naši kolegové čtenáři, pro někoho je to jen záležitost neúspěšného hledání nebo dokonce módy, tak to chodí. Pro zájemce: zkuste knihu Co z vás (ne) dělá buddhistu (D.J. Khyentse) nebo Cestu uvědomění - průvodce meditujícího (Ram Dass).
Matthiessen tenkrát s zenbuddhismem "začínal" a po smrti D ho pozval přítel na putování do Himaláje a o tom je tato kniha. Jeho syn Alex ji četl třikrát. Nejprve na střední škole, když zjistil, že „pro mladého čtenáře je to docela husté - existuje spousta toho, co byste mohli nazvat technickými popisy zen-buddhismu, takže jsem si to užil, ale pro mne to mělo omezenou hodnotu“. Ve svých 20 letech si znovu vzal knihu, když cestoval po okruhu Annapurna v Nepálu , „a celá kniha mi přišla mnohem živější, i když části buddhismu měly stále menší význam než popisy lidí a kultury a země“ .
Tak se zkuste ke knize vrátit, já se k ní také rád vracím.
Autor potreboval asi vyrozprávať svoje putovanie prešpikované vsuvkami o budhizme a hinduizme. Asi to bol taký trend v tých časoch- kniha je písaná v 70.rokoch v ére vrcholiaceho hnutia hippies. Práve preto autor aj popisuje svoje experimenty s drogami, pri ktorých hľadal svoj cieľ či cestu. Himaláje musia byť nádherné a ešte nádhernejšie v tých rokoch, keď tam nechodilo toľko turistov, ale proste ten autor nedokázal písať pútavo a citlivo, ani vtipne. Možno je to tým, že som videla jeho portrét a má v očiach niečo, kvôli čomu sa ho bojím...
Rozmýšľam, či si táto kniha vôbec zaslúžila, aby bola vydaná... za mňa tento denník mal autor nechať ležať niekde doma, aby si ho po jeho smrti prečítali jeho deti. V jeho cestovaní vidím snahu utiecť od fádnosti bežného života, od jeho chýb, ktoré v živote urobil a ktoré si uvedomuje. Ako by hľadal odpustenie...
S týmito duchovými cestami ostro kontrastujú problémy výpravy. Večné naťahovanie sa s nosičmi tvorí väčšinu knihy. To jej ale vôbec nepridáva na kvalite.
Himalájskými průsmyky vystoupat ke Křišťálové hoře a usednout s lámou u meditačního pikniku. Zelený sýr ostré chuti, hořký slaný čaj se žluklým jačím máslem a tsampa. Sledovat bharaly dovádějící na horských planinách, spatřit u cesty stopu sněžného levharta, vyslechnout si historky o Yettim, tvorovi obývajícím místa, kam lidská noha ještě nespočinula, místa, která jsou kousek odtud, kde právě sedíme. Ačkoliv se toho v knize příliš neděje, Peteru Mathiessenovi se podařilo v několika gradujících, emocionálních pasážích doslova zachytit tok, jimž plyneme my a celý vesmír. Jako, když chytnete na louce barevného motýla a skrz malou škvírku v dlaních jej chcete někomu opatrně ukázat, než jej vypustíte zase na svobodu. Nádherná kniha a silný zážitek pro toho, kdo rád utíká z civilizace do přírody.
"A taky mám rád úplně obyčejné zázraky - tiché večerní hlasy přátel, dusivý jalovcový oheň v hliněné pícce, primitivní a jednotvárné jídlo, nepohodlí a jednoduchost, uspokojení z toho, že se v jedné chvíli nikdy nedělá víc než jen jedna věc - když vezmu do ruky svůj modrý plecháček, tak už se nezabývám vůbec ničím jiným. Od konce září nemáme z moderního světa vůbec žádné zprávy a mně se hlava postupně úplně pročistila - vítr a slunce se mi v ní honí jako ve zvonu. Moc tu toho sice nenamluvíme, ale já se sám nikdy necítím; vrátil jsem se k sobě."
Dnes již kultovní esejistický cestopis Sněžný levhart vznikl v roce 1978, poté co se Peter Matthiessen rozhodl po smrti své ženy odjet do Nepálu. Na duchovní cestě po Himalájích jej doprovázel George Schaller, který se vydal prozkoumat život modrých ovcí. Autor ve svém cestovním deníku popisuje nejenom okolní krajinu, ale také své různorodé společníky, nosiče a šerpy, své postřehy o zvířatech i úvahy o yettim. Peter Matthiessen se vydává na cestu nejmohutnějším horstvem světa, aby dosáhl Křišťálového kláštera a sní o tom, že se mu podaří spatřit vzácného sněžného levharta.
Taková varianta na Zen a údržba motockylu, jen tu autor nejezdí po Státech na Harleyi ale chodí se šerpy po velehorách. velká cesta tam a a zase zpátky a to nejen geograficky, ale i duchovně a částčně jde i o cestu v čase. Popisy himalájské krajiny, flory a fauny jsou opravdu povedené a stejně tak výlety do hinduismu, buddhismu a starých tibetských náboženství. Pokud v sobě máte trošku toho "hippisáctví" kniha by se vám mohla dost líbit.
Obdivuji Matthiessenův krásný jazyk, živé popisy Nepálu a jeho obyvatel, stejně jako elegantní sebereflexi při zdolávání himalájských průsmyků. Přiznám se ale, že zenovými úlety typu tvar-je-prázdno-a-prázdnota-je-tvar jsem se vysloveně protrpěla a nešlo si nevzpomenout na "doktore, zapomněl jsem svoji mantru" Woodyho Allena. Výsledek - nadprůměrný cestopis, který je pro přízemnějšího čtenáře poněkud tvrdým oříškem.
Jak řekl Eido Róši: Nic si od toho neslibuj.
Ako cestopis zastarané a o ničom nevypovedajúce, ako náučná kniha o orientálnych náboženstvách pre zmenu príliš povrchné. A ako spomienka na zosnulú manželku zase typicky americky patetické.