Snídaně u Tiffanyho / Breakfast at Tiffany's
Truman Capote
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38341/snidane-u-tiffanyho-breakfast-at-tiffany-s-38341.jpg
4
1480
1480
Slavná povídka Capoteho z roku 1958 o mladé, smrti zaslíbené manhattanské prostitutce a naplno vychutnaných slastech života se stala předlouhou k neméně slavnému filmu z roku 1961 a Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Dvojjazyčné vydání doplněné lexikálním a gramatickým komentářem pod čarou. Pro mírně pokročilé. Komentář Jiřina Zachová.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2004 , GaramondOriginální název:
Breakfast at Tiffany's, 1958
více info...
Přidat komentář
Má nejmilejší novela,kterou čtu na všech dovolených.. dokonale definuje nemožnost “vlastnit” živé bytosti :-)
Asi jako mnoho jiných čtenářů, k téhle knize mě přivedl skvělý film s Audrey Hepburn. Musím říct, že ač jsou si film i kniha dějově dost podobné, mají úplně, ale úplně jiné vyznění. Ať už je to odlišností Holly, „prostopášnice“ žijící ve vybájeném světě a odmítající realitu takovou, jaká je, nebo mírnějšími odlišnostmi vypravěče (ve filmu pojmenovaném Paul), přítomností či naopak absencí vedlejších postav, nebo tím, že film je v prvé řadě romantická komedie. Kniha není ani jedno z toho. A i když mám ten film rád, docela chápu, že ho Capote - coby autor „předlohy“ - nesnášel.
Příběh o nesnesitelné a přesto fascinující dívce se samozřejmě (což je tady jasné už od začátku) vyvíjí úplně jinak, akcentuje odlišná témata a je taky poměrně hlubší. Romantický happy end se v Capoteho knize nekoná (což taky můžu prozradit, neb autor to naplno řekne už na prvních stránkách). Aspoň že s tím kocourem to dopadlo v obou verzích skoro stejně. Jinak tedy v knize je samozřejmě metaforické spojení mezi Holly a jejím kocourem o dost jasnější.
Nemůžu říct, jestli je podle mě lepší film nebo kniha (skoro u všeho říkám že kniha, to je jasné - tady se ale zdržuji hlasování). Obojí je tak strašně jiné, přestože se tváří, jako by šlo o stejné dílo. Každopádně obojí můžu jedině doporučit, přestože kniha i její adaptace nesou zcela odlišnou náladu a chápu, že příznivcům jednoho se možná nebude líbit druhé.
Je mi z té knihy tak nějak krásně smutně. Kus Holly mám v duši, takže jsem si čtení Snídaně u Tiffanyho užívala. :)
Asi nejsem jediná, kdo se ke knize dostal díky filmu, který je skvělý. Proto jsem od knihy měla vysoká očekávání a zároveň velký strach, že mě zklame. Kupodivu nezklamala. Věděla jsem, že je kniha jiná od filmu a moc se mi líbila. Miluji knihy, kde toho autor dokáže říct celý příběh na méně než 200 stranách a vyvolá ve mě emoce. No a tahle kniha se do této kategorie rozhodně řadí. Vlastně už na začátku se dozvíte, jak příběh dopadne, ale vůbec to nevadí. Holly je ve filmu téměř stejná naopak Paul velmi odlišný. Kniha není tolik naivní, více reálná. Nemůžu úplně říct, co se mi líbilo více. (Omlouvám se, že pořád srovnávám s filmem). Tahle kniha rozhodně není pro každého, doporučuji vám ji zkusit, třeba se do ní zamilujete.
4,5*
„Každý se rád nad někým vytahuje. Ale bývá zvykem nejdřív podat důkaz, že mu ta výsada náleží.“
Holly Golightlyová není ve světě literatury výjimečná. Není první ani poslední postava, kterou krutost a chudoba její bezútěšné minulosti přivede k přesvědčení, že život ve své plnosti je dar nad její síly a zvolí si cestu, ve které nemusí rozlišovat dobré a zlé, správné a špatné, hodnotné a bezcenné. Ale osud jí účet nakonec vystaví – ono obecně tohle Carpe diem je často žitím na dluh a ani Holly se nepodaří přehlušit tichý hlas své citlivosti bujarým rachotem společenského života. Potlačit lidskost v sobě prostě není možné, ne trvale, ne bez následků.
Ještě mě napadlo: to, jak se stavíme k Holly, vlastně říká docela dost o nás, čtenářích. Přejeme jí, aby ji její strategie vyšla, aby nad životem vyzrála a zůstala ve svém sebeklamném umrtvení napořád? Nebo doufáme v její prozření prostřednictvím tvrdého nárazu do reality? Nebo naopak setkáním s něčím silným a krásným? Nebo máme pocit, že si zaslouží, aby za své chování zaplatila a dostala za vyučenou?
Když jsem četl Snídani jako mladík, Fred mě neskutečně vytáčel (taky to bylo skoro to jediné, co jsem si z celé novely pamatoval :-). Dnes už jsem trochu shovívavější, ale stejně bych ho jako přítele nechtěl ani za nic. Ví, že Holly její způsob života neprospívá, ale dokud se hřeje v její přízni, nic proti tomu nenamítá. Nesnaží se v životě Holly působit ve prospěch jejího dobra, ale pouze se snaží urvat si jí co nejvíc pro sebe. Jediné, co ho zajímá, je jeho vlastní význam v jejich očích a možnost trávit s ní co nejvíc času...
Ze svého prvního čtení Snídaně si také pamatuji, že jsem byl knihou zklamán po její literární stránce, přišla mi o dost méně zajímavá než jiná Capoteho díla. Ten pocit mám stále (stále mi to přijde takové nějaké vypravěčsky mdlé, nemůžu si pomoct), zdá se mi, že hlavní témata (která jsou sama o sobě zajímavá: úkryt v povrchnosti nebo sebe-potlačující se přátelský vztah) jsou jinde zpracována mnohem přesněji i působivěji – a to i u knih, které jsou výrazně méně známé a ceněné. To jsou prostě ty záhady uměleckých kánonů :-)
Notoricky známá klasika zamilovaného souseda k dívce lehčích mravů Holly, zasazená do ulic a činžáku poválečného New Yorku. Novela o americkém snu, kdy po těžkém dětství Holly touží žít dle svého naplněný život. Krátké dílko, ze kterého se dle mého dalo vytěžit mnohem více. Film jsem zatím neviděla, možná to někdy napravím.
Pohodový příběh do deštivého počasí. Divoká a jednoduchá Holly a zamilovaný soused... Mám koupené nové vydání a má nádherný přebal. Chystám se i na film v originálním znění.
"To se tedy pletete. Malá je komediantka. Ale částečně máte i pravdu. Není komediantka – hraje komedii doopravdy. Bere vážně všechny ty nesmysly, co jim věří."
Není to kniha pro každého, ale já ji zbožňuju!
První jsem viděla film, pak jsem se dostala k textu metodou "zmínka o knize v jiné knize", a tak jsem si řekla, že rozšiřovat četbu klasiků není špatná věc. Podle filmu jsem si představovala silnější knihu, ale právě ta nahuštěnost charakteristik a celková nejednoznačnost pointy představoval onen zvláštní půvab a přetrvávající otázku, kdo je slečna cestovatelka a jaký smysl mělo, pokud vůbec, že se promítala s takovou lehkostí a nezávazností do života ostatních?
,,Hodný? Já bych spíš řekla poctivý. Ne ve smyslu zákona - já bych vyloupila hrob, mrtvému bych ukradla měďáčky z očí, kdybych si představovala, že mi to přispěje k zábavě třeba na den - ale poctivý sám k sobě. Jenom nebýt zbabělá, falešná, citový podvodník, děvka: radši bych měla rakovinu než nepoctivé srdce."
Kratučký príbeh o láske, zamilovaný chlap do mierne strelenej (skôr naivnej) kočky, ktorá sama nevie, čo chce. Myslím, že som videla aj filmové spracovanie, uvedomila som si to až vtedy, keď vyhodila kocúra..... :-) asi na konci knihy.
Je to o lásce, jak jinak. Mladý muž na startu kariéry bydlí tam, co krásná mladá žena. Ona je tajemná a nespoutaná a nevyzpytatelná a zvláštní a on jí miluje. Ona se mu přibližuje a uniká, až mu unikne docela, což je dobrá zpráva spíše pro něj, než pro ní, ale on to nejspíš neocení nikdy, protože tak už to s láskou prostě je.
Něco jako deník v době válečných let mladého muže, který se zamiluje do tajemné ženy, jež sdílí dům ve kterém bydlí
Přiznávám, nepochopila jsem myšlenku. I přesto mě bavilo, jak hlavní hrdina knihu vyprávěl. Možná by mě i víc zajímal jeho příběh než ten Holly. Byl sympatičtější, reálnější.
Kultovní kniha, bezesporu dobře napsaná, ideální na líné odpoledně s dobrým vínem v ušáku. Holly je tak ztřeštěná, že ji člověk musí mít rád, a celkem chápe, že s její něžnou krásou a charismatem chce lepší život, nicméně mně dost naštvala, když svého kocoura vyhodila z auta. Jsem ráda za šťastný konec - pro vypravěče a pro kocoura, který našel harmonický domov a jistě má jméno, protože už někomu patří.
Štítky knihy
New York zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) novely
Autorovy další knížky
| 2006 |  Chladnokrevně |
| 2019 |  Snídaně u Tiffanyho |
| 1965 | Luční harfa |
| 2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
| 1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
Kniha má nízke hodnotenie a priznám sa, že u mňa to bol re-reading (prvýkrát som ju čítala asi pred 10 rokmi a vôbec mi nezaimponovala, musím sa priznať, že ani film). Teraz druhýkrát, keď už mám toho načítané viac, tak začínem oceňovať Capoteho kvality. Je to kniha, ktorá síce hovorí o popise Holly a jej charakteru, osobnosti, ale zároveň pláva po povrchu, na hladine všedných konverzácií. A toto sa podľa mňa podarilo Capotemu- trošku mi to pripomínala Gatsbyho týmto štýlom (vzdialený pozorovoteľ, ktorý všetko sleduje zdiaľky, aj keď je pri hlavne postave úplne blízko).