Snídaně u Tiffanyho / Breakfast at Tiffany's
Truman Capote
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38341/snidane-u-tiffanyho-breakfast-at-tiffany-s-38341.jpg
4
1480
1480
Slavná povídka Capoteho z roku 1958 o mladé, smrti zaslíbené manhattanské prostitutce a naplno vychutnaných slastech života se stala předlouhou k neméně slavnému filmu z roku 1961 a Audrey Hepburnovou v hlavní roli. Dvojjazyčné vydání doplněné lexikálním a gramatickým komentářem pod čarou. Pro mírně pokročilé. Komentář Jiřina Zachová.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2004 , GaramondOriginální název:
Breakfast at Tiffany's, 1958
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Tuhle knížku miluju! Líbí se mi, jak autor píše, knížka byla velmi čtivá a zanechala mě v dlouhém přemýšlení. Mám ráda záhadné, svobodné a jednoduše nepopsatelné postavy a knížky, které mají nějakou myšlenku a přesah. Holly jsem celou dobu trochu obdivovala, i když jsem s ní mnohdy nesouhlasila, ale konec mě trochu zranil, protože ze sebejisté ženy tu nakonec byla malá holka, která neví, kde je doma, a jenom touží být šťastná. Na tom příběhu mě něco uchvátilo, a proto si budu zarytě stát za tím, že je to jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla!
I přes malý počet stran, jsem knihu nedocetla. Je znát, že kniha byla napsaná již velmi dávno, a nedokázala mne vtáhnout do děje.
Kdyby tato kniha neměla skrovný počet stran, pravděpodobně bych ji nedočetl. Nulová atmosféra, nezajímavě vykreslené postavy, jejichž osud mě díky tomu vůbec nezajímal a pomalu plynoucí děj bez jakýchkoliv zvratů. Závěr je sice obstojný, ale celkový dojem z knihy bohužel nezachraňuje.
Určitě nedoporučuji číst český překlad z roku 1969. CHvílema mi z těch frází bylo velice trapně. V budoucnu přečtu originál. Začátek pomalý, ale závěr a pointa novely se mi zamlouvala.
Priznám sa, začiatok ma takmer odradil.
Niežeby Capote písal zle, skôr naopak, len mi jeho štýl a téma príliš pripomínali zdanlivú povrchnosť Veľkého Gatsbyho, knihy, ktorú som ani na štvrtý pokus nebol schopný dočítať.
Nakoniec ma však milo prekvapil silný príbeh jednej pobláznenej femme fatale, ako aj niektoré pridružené charaktery. Azda až na hlavného hrdinu; ten sa mi zdal príliš pasívny.
Snáď by Raňajky u Tiffanyho dostali odo mňa iba priemerné hodnotenie, ale vynikajúci a prekvapivý záver dali všetkému tomu naivnému pozlátku skutočne nejaký zmysel.
Ku knihe sa už pravdepodobne nevrátim, ale nemám problém ju odporučiť. Čítané v rámci ČV ako e-book.
Upřímně, stojí tahle novela za tolik povyku?
.
Stejně jako kdysi, i na druhé přečtení mě to utvrdilo v tom, že Capote dle mého názoru napsal mnohem lepší novely a povídky než je tato. Může za to slavný melodramatický film? Já ho neviděla, ale vsadím se, že toho moc s knihou společného nemá, protože si nějak nedokážu představit Audrey Hepburn, jak šlape newyorské chodníky. V jádru je totiž tahle novela skutečně dost depresivní a Hollyina maska roztomilého a roztžitého diblíka zakrývá utržené šrámy z nelehkého dětství. Dnešním pohledem by se dalo říct, že Holly je taková zlatokopka, sice se zlatým srdcem, ale pořád zlatokopka, která sice touží po klidném koutu, ale jde na to dost naivně a vypočítavě.
.
Nechápejte mě špatně, je to dobře napsané, ale Holly mi zkrátka k srdci nepřirostla. Ano, ta scéna s kocourem na konci je dojemná, ale že by mě to vystřelilo na jinou planetu, tak to zas ne. Osobně mi vůbec nesedl překlad a přimlouvám se za nový, protože tohle bylo dost hrozné. Capote napsal spoustu lepších věcí, z novel třeba Luční harfu, ale tohle je pro mě trochu přeceněné dílko.
Snídaně u Tiffanyho se mi moc líbila. Novela, kde opravdu platí, že v jednoduchosti je krása.
Když se na ten text podívám objektivně, není tam vlastně nic "extra", ale má to takové charisma a je to napsáno tak lehoučce, že jsem si za krátkou dobu oblíbila nejen hlavní hrdinku, ale hlavně vypravěče.
Taky mi to připomnělo, že jsem měla jako studentka nad postelí velký plakát Audrey Hepburn právě ve Snídani u Tiffanyho, aniž bych tenkrát ten film viděla, nebo četla knížku. Škoda, že už si nepamatuju, kde skončil... teď bych měla docela chuť si ho pověsit znovu :-)
Mám v plánu podívat se na film, zatím jsem si o filmovém zpracování jen četla a údajně je to více do komedie než příběh v knize, který je spíše smutný.
Děj se odehrává v New Yorku a vypravěčem je soused hlavní hrdinky Holly, mladý začínající spisovatel. Holly byla pro spoustu lidí neodolatelná (včetně vypravěče). Popisuje nám její "americký sen" a touhu po normálním životě. Ukazují se i střípky jejího těžkého dětství a mezi řádky i její ohromná vnitřní síla.
Skvěle napsáno!
"Nechci mít nic svého, dokud si nenajdu místo, kde já a věci k sobě budeme patřit. A pořád si nejsem úplně jistá, kde to je. Ale vím, jaké to tam je."
Film jsem viděl první a musím říct, že mě bavil víc, možná to bude tím, že Audrey Hepburn byla v roli Holly skvělá v knize tomu tak úplně nebylo..
Pravděpodobně bych si tuto klasiku nepřečetl nebýt čtenářské výzvy:)
Taková klasika, která má krásný příběh odehrávající se v New Yorku. Za mě to je příjemná kniha na jedno odpoledne.
Nemám tyhle staré klasiky moc rád, přijdou mi plné dlouhých monologů o ničem a většinou mě nebaví. Film jsem neviděl, ale novela se mi hodila do čtenářské výzvy a nebyla dlouhá, tak jsem to bez žádných větších očekávání riskl. A kupodivu to nebylo až takové utrpení. Vlastně se mi to i docela líbilo. Hezky vykreslené postavy, krásná atmosféra New Yorku 40. let, hravý jazyk, občas i hlubší myšlenky, přičemž celkově takové odlehčené. Sfouknuto za víkend s dobrým pocitem.
Originální, čtivé. Postava Holly a její ukecané monology knihou proplouvají rychlostí sportovní jachty. Postavy mi k srdci (zdánlivě) nijak nepřirostly dokud nedošlo na poslední stránky, které mě nečekaně rozsekaly..
Od knihy jsem neměla žádná očekávání a byla jsem mile překvapena. Ve výsledku jsem vlastně okouzlena.
Krátká novela s autobiografickými prvky. Jedno ze stěžejních děl americké prózy druhé poloviny 20. Století. Vedle „Chladnokrevně“ se jedná o vrchol Capotovy prozaické tvorby.
Začínající spisovatel, žijící v New Yorku (odkaz na Capotovy spisovatelské začátky), se jednoho dne seznamuje s novou obyvatelkou dobu, ve kterém bydlí - slečnou Holly Golightlyovou, a to za vcelku kuriózních okolností – nejprve na něj několikrát v noci zazvoní, když si zapomene klíče od domovních dveří a poté k němu přijde (či spíše vtrhne) do jeho bytu po požárním schodišti při útěku před jistým agresivním milencem. Holly je „neřízená střela“ – mladá kráska původem z jižanského zapadákova, která se pokoušela nejprve prosadit v Hollywoodu u filmu, nakonec se usadila v New Yorku, kde se nechává vydržovat staršími bohatými muži jako jejich milenka a dnes by se řeklo večírková „celebrita“. Ve svém bytě pořádá velmi časté bujaré večírky se spoustou skandálů, které pobuřují ostatní obyvatelé domu, a celkově vede velmi nevyrovnaný a hektický bohémský život v blízkosti newyorské smetánky. Na pozadí nekončících party a Hollyina společenského „hemžení“ se spisovateli postupně podaří pohlédnout za pozadí jejího neklidného a frenetického způsobu života a svým způsobem se s ní vnitřně sblíží. Zjišťuje, že Holly se vlastně jmenuje jinak a že je vdaná za jakéhosi vesnického doktora, který ji s posléze pomocí jejího bratra vypátrá a marně přemlouvá k návratu na venkov. Po sérii nešťastných událostí (úmrtí Hollyina bratra ve válce, ztroskotání výhledu na lukrativní sňatek nejdříve se známým newyorským multimilionářem, posléze s brazilským diplomatem a hlavně po Hollyině potratu) dochází k další výrazné osudové ráně v podobě Hollyina zatčení za údajné spolčení s hlavou newyorské italské mafie. V závěru Holly utíká z New Yorku nejprve do Brazílie, posléze do Argentiny, kde provozuje i nadále svůj neutěšený prostopášný život…
Významným motivem novely je hledání – vlastní identity, svého místa na tomto světě. Neustále „těkající“ a „hýřící“ Holly to definuje v závěru, kdy ve vypjatém rozhovoru se spisovatelem říká: „Co bude se mnou… Protože takhle by to mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, pokud to nezahodím“. Jedná se tedy o jistý druh existencionální krize, snahy o hledání vlastní „pevné půdy pod nohami“, které ovšem nelze docílit, ani přes neustálou zběsilou snahu a sebevětší osobní vypětí. Všechno to Hollyino hýření jako by mělo být zástěrkou vnitřní duševní prázdnoty, nemožnosti nalézat štěstí a uspokojení z vlastního života. Závěrečná (velmi hutnou a zběsilou formou podaná) scéna Hollyina útěku je jakoby poslední snahou o marné vzepření se svému životu, který ovšem i nadále pokračuje podobným způsobem. Pan Capote rozhodně psát uměl. Působivé, čtivé a nutící k zamyšlení se…
Krátká novela řadící se mezi klasiky americké literatury. Roztomilá Holly Golightlyová je ztřeštěná, neměla hezké dětství a v dospělosti střídá muže jednoho za druhým a má slabost pro starší. Čím starší a bohatší, tím lepší.
Úplně mě neohromila a nevtáhla, místy mi utíkaly myšlenky kdovíkam, ale příběh se mi líbil a byl čtivý. Ačkoli jsem film neviděla, jako Audrey Hepburn jsem si ji představovala.
To je ale parchant, ten Capote. Vypráví, jako by se nechumelilo, a na konci člověk zjistí, že je totálně rozsekaný. Souhlasím, že, jak už tu bylo zmíněno, je v tomhle hodně podobný Fitzgeraldovi.
Smutné až dojemné vzpomínání na jednu neuvěřitelnou, nezkrotnou a nevypočitatelnou potvoru, se kterou se sice nedá žít, ale asi ji nelze nemilovat. Vyprávěno mužem, jemuž toto zjevení prolétlo životem a obrátilo mu ho naruby.
Film jsem neviděl, ale knížka není vůbec marná...
Truman Capote bezpochyby psát uměl, až mě trochu mrzí, že toho nenapsal trochu víc. Jeho kniha Chladnokrevně mě svého času hodně oslovila a líbila se mi. Toto je
ale jiný žánr a k hlavním postavám jsem si nějak nemohl vytvořit vztah. Bylo mi tak nějak jedno, jak to dopadne. Atmosféru města a život "smetánky" se však autorovi podařilo vykreslit dobře.
Capote má hravý, někdy až poetický jazyk, kniha jako celek mě ale příliš neoslovila. Holly Golightly je bezpochyby zajímavá postava, na jednu stranu šarmantní, mysteriózní a nevypočitatelná, zároveň také ale dost krutá a bezohledná, pro mě ovšem od začátku dominovala ta poloha manipulativní potvory. Navíc jsem celou dobu nevěřícně kroutil hlavou nad tím, co si od ní dospělí muži nechají líbit. A jinak tady toho moc není, ostatní postavy jsou spíš schematické a moc se o nich nedozvíme, prostředí je taky popsané spíš letmo.
Mám pocit, že řadě čtenářů kniha mírně splývá s filmem. Pustil jsem si ho hned po dočtení a musím říct, že poněkud vylepšil i můj dojem. Příběh v něm má výrazně obroušené hrany, a navíc tam hraje zjevení jménem Audrey Hepburnová. Ta se sice na roli (i podle autora) vůbec nehodila, ale okouzluje i tak.
Knihu jsem získala do kamarádky, která likvidovala knihovničku. Příběh mě okouzlil svou atmosférou New Yorku, tím jak autor zdůraznil neopakovatelnost a jedinečnost každého lidského osudu. Capote je nejen skvělý spisovatel, ale dokáže vystihnout různé situace, má neuvěřitelnou fantazii a kreativitu . Do popředí u dvou hlavních postav staví humor, kterým navozuje pocit, že je hlubší jak láska. Zamilovala jsem se do tohoto lyrického, či spíše poetického, příběhu, kdy autor si krásně hraje se slovy a dokáže převádět řeč citu do řeči rozumu.
Štítky knihy
New York zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) novely
Autorovy další knížky
| 2006 |  Chladnokrevně |
| 2019 |  Snídaně u Tiffanyho |
| 1965 | Luční harfa |
| 2001 | Jiné hlasy, jiné pokoje |
| 1992 | Ručně vyřezávané rakvičky |
Snad každý viděl ikonický film,
v němž Audrey Hepburn postává u výlohy luxusního klenotnictví, snídá a sní o své budoucnosti,
v němž ve svém bytě pořádá opulentní večírky a cigarety kouří zásadně s elegantní špičkou,
v němž na okně u požárního schodiště tklivě zpívá Moon river...
Snídaně u Tiffanyho je jedním z příkladů, kdy audiovizuální ztvárnění zasáhlo popkulturu výrazně hlouběji než jeho knižní předloha.
Sama jsem o Capoteho novele z roku 1958 dosud slyšela jen soudy na téma: Jedna z nejpřeceňovanějších knih všech dob.
A víte co?
Pokud mám rozšířit řady těch, kteří tedy její význam přeceňují, hlásím se do první řady. Našla jsem totiž hluboký příběh raněné dívky, která hledá sama sebe a své místo na zemi, v textu zpracovaném na oko povrchně, na který když se ale naladíte, tak právě za vším tím vynechaným patosem a absentujícím doslovným popisem, naleznete mezi řádky ukrytou nesmírnou intenzitu.
„Beztak domov je tam, kde se člověk cítí doma. A já ho zatím ještě hledám."
„Mám věliký strach, kamaráde. Mám, konečně. Protože by to takhle mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, dokud to nezahodím."