Snílci
Gilbert Adair
Snílci jsou příběhem o třech mladých kinofilech, Američanu Matthewovi, který studuje v Paříži, a francouzských dvojčatech Théovi a Isabelle. Děj je zasazen do bouřlivých jarních měsíců roku 1968, je to příběh o posedlosti a mládí, posedlosti filmem, ale i sexem. Večery trojice tráví v pařížském kině Cinnématheque, a žijí jenom pro film. Když je kino zavřeno a Paříž povstane, jsou konečně vrženi zpět do společnosti. Kniha podává dobré svědectví o oněch zvláštních událostech roku 1968, o nichž se tu vypráví v neobvyklém kontextu. Autor napsal i scénář ke stejnojmennému filmu, který režíroval slavný Bertolucci.... celý text
Přidat komentář
Rozsáhlý popis stávky v ulicích na konci knihy mě vůbec nebavil. Film se s příběhem vypořádal mnohem lépe než jeho předloha!
Člověk se neubrání vidět v postavách herce z filmu. Přitom kniha je trochu o něčem jiném. Stále nevím, zda obraz dekadentního úpadku mladých lidí, kteří se odtrhli od reality, je dostatečné téma pro román. Co by z knihy zbylo, kdyby v ní nebyly explicitní sexuální scény? Jaké vlastně jsou postavy knihy? Matthew je autorovo alter ego, a tak tušíme, co se v něm odehrává. Kdo jsou však Théo a Isabell? Vlastně se nedivím Adairovi, že tu knihu považoval za nepovedenou, i když my už dnes čteme přepracovanou verzi. Škoda, že nás autor nedovedl hlouběji.
Zajímavá knížka, kde se na pozadí erotického děje odehrává jedna ze "zapomenutých" revolucí. Těším se na zhlédnutí filmu.
Začátek dost nudný - už jsem přemýšlela, že knihu odložím. Pak začala nabírat nečekaný spád. Některé věci šokují...
Kdo by čekal, že po vcelku vlažném a "klasickém" začátku, nabere příběh takový scénář? Adairův styl je vážně chytlavý a na to, jak je kniha krátká, jsou v ní skloubeny skvělé popisy, spád i typicky francouzský epický konec.
"Dívat se na sebe do zrcadla je vulgární. Zrcadlo je od toho, abych v něm pozorovala druhé."
Po přečtení jsem byl zcela omámem a pln emocí.. Naprosto úchvatné dílo, které ve mně při čtení vzbuzovalo naprosto čisté vlny euforie.. Viděl jsem nejprve film, u kterého mě zprvu překvapilo, když jsem v titulcích zahlédl jméno Gilberta Adaira, od něhož jsem už dávno četl velice působivou Zavřenou knihu. Po shlédnutí úžasného filmu jsem měl jasno, že si předlohu seženu.. Kniha je v neuvěřitelném souznění s filmem, což by si člověk vysvětloval tím, že scénář psal sám Gilbert Adair, avšak obě díla fungují až neuvěřitelně sami pro sebe a zároveň jsou určitým energickým spojením. Abych upřesnil, jak to myslím - při čtení knihy můj vztah k viděnému filmu sílil a sílil a přesto narůstal onen neobvyklý pocit funkčnosti jednotlivých děl. Nejlépe to vystihuje sám Adair: "Možná jsou můj román a Bernardův film dvojčata, ale - stejně jako smyšlení sourozenci Théo a Isabelle - nejsou identičtí." ....Jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Nečetl jsem knihu a ani neviděl film - proto ji nekomentuji a nehodnotím. Jen pár poznámek na okraj :
Adair napsal v roce 1988 knihu The Holy Innocents a tu později přepracoval jako předlohu pro filmový scénář, podle kterého byl v roce 2003 v francouzsko / britské / italské koprodukci natočen pod názvem The Dreamers film režiséra Bernarda Bertolucciho. Netuším, zda jsou knižní Snílci překladem scénáře nebo původní ho románu, předpokládám, že asi jde o tu filmovou předlohu.
Příběh knihy začíná poklidně v prostředí kolem pařížského kina Cinémathéque v komunitě zanícených filmových fanoušků. Pak se ovšem události začnou odvíjet poněkud jiným směrem. Z diváků se stávají herci v hlavní úloze. Ředitel proslulého kina je odvolán, kino je zavřeno a Paříž je zmítána revolučními událostmi. Hlavní postavy knihy, tři přátelé, sourozenci Théo a Isabell a jejich americký přítel Matthew, se uzavírají ve svém bytě, kde po několik dní žijí pouze sami pro sebe, aniž by věděli, co se děje venku. Jejich zprvu nevinné hry doprovázející zanícení pro film postupem času dostávají podobu sexuálních hrátek, které stále více získávají na intenzitě. Přátelé se oddávají volné lásce. Vtaženi do reality revoluční Paříže jsou ve chvíli, kdy do jejich bytu vlétne dlažební kostka z uličních bojů. I oni jdou bojovat a jsou překvapeni kolik věcí se za dobu, kdy si žili sami pro sebe, změnilo. Kniha reflektuje revoluční události a dotváří atmosféru doby, která v květnových událostech v Paříži byla prosycena filmem, láskou a revolučními myšlenkami. Zároveň s knihou psal Gilbert Adair i scénář pro stejnojmenný film. Filmový příběh a knižní příběh jsou do značné míry podobné, ovšem nejedná se o přepis, jde o samostatná díla.
Knihu jsem zapojil do projektu knihobeznik.sk, proto pokud máte zájem si ji přečíst, stačí si vyhledat na mapě, kde je kniha uložena a zajít si pro ni.
Má velmi zajímavý a ne moc často použiváný děj. Pokud chce někdo knížku protkanpu sexem, tak by si jí měl sehnat.
Snílci
"Puberta je věk, kdy všechno víte, aniž něco víte."
Ne, není to příběh o dekadentní mládeži, ale o pubertálním hledání, zkoušení a nalézání a ztrácení... Dobře se pamatuji naše první mejdany a Silvestry, kdy nám bylo 15-16 let. Všechno bylo tak opravdové a přitom nepodobné našim životům s rodiči! A pomalu jsme ztráceli nevinnost jako hrdinové knihy (a filmu).
Ta "zapomenutá revoluce" se odehrávala na jaře 68 v pařížských ulicích a my ji sledovali ve studentském tisku (tenkrát se na chvíli "smělo") a stále si pamatuji některé nápisy na tamnějších zdech, kupř.: "Je to prima, řekl Mao, ale ne moc často!"
Rozuměli jsme si a pokud si neumíte sami sebe představit v roli hrdinů knihy (a filmu), těžko se nadchnete. Já se stále usmívám. Chtěli jsme být jedineční.
„Součástí dospívání je pocit, že kolem dokola není nikdo, kdo by se člověku natolik podobal, aby mu rozuměl.“ (John Irving)