Snílci přehled
Gilbert Adair
Snílci jsou příběhem o třech mladých kinofilech, Američanu Matthewovi, který studuje v Paříži, a francouzských dvojčatech Théovi a Isabelle. Děj je zasazen do bouřlivých jarních měsíců roku 1968, je to příběh o posedlosti a mládí, posedlosti filmem, ale i sexem. Večery trojice tráví v pařížském kině Cinnématheque, a žijí jenom pro film. Když je kino zavřeno a Paříž povstane, jsou konečně vrženi zpět do společnosti. Kniha podává dobré svědectví o oněch zvláštních událostech roku 1968, o nichž se tu vypráví v neobvyklém kontextu. Autor napsal i scénář ke stejnojmennému filmu, který režíroval slavný Bertolucci.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Snílci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Rozsáhlý popis stávky v ulicích na konci knihy mě vůbec nebavil. Film se s příběhem vypořádal mnohem lépe než jeho předloha!
Člověk se neubrání vidět v postavách herce z filmu. Přitom kniha je trochu o něčem jiném. Stále nevím, zda obraz dekadentního úpadku mladých lidí, kteří se odtrhli od reality, je dostatečné téma pro román. Co by z knihy zbylo, kdyby v ní nebyly explicitní sexuální scény? Jaké vlastně jsou postavy knihy? Matthew je autorovo alter ego, a tak tušíme, co se v něm odehrává. Kdo jsou však Théo a Isabell? Vlastně se nedivím Adairovi, že tu knihu považoval za nepovedenou, i když my už dnes čteme přepracovanou verzi. Škoda, že nás autor nedovedl hlouběji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Zfilmováno
Snílci (2002)
Kniha Snílci v seznamech
| v Přečtených | 122x |
| ve Čtenářské výzvě | 3x |
| v Doporučených | 8x |
| v Knihotéce | 58x |
| v Chystám se číst | 35x |
| v Chci si koupit | 8x |
| v dalších seznamech | 1x |
Snílci
"Puberta je věk, kdy všechno víte, aniž něco víte."
Ne, není to příběh o dekadentní mládeži, ale o pubertálním hledání, zkoušení a nalézání a ztrácení... Dobře se pamatuji naše první mejdany a Silvestry, kdy nám bylo 15-16 let. Všechno bylo tak opravdové a přitom nepodobné našim životům s rodiči! A pomalu jsme ztráceli nevinnost jako hrdinové knihy (a filmu).
Ta "zapomenutá revoluce" se odehrávala na jaře 68 v pařížských ulicích a my ji sledovali ve studentském tisku (tenkrát se na chvíli "smělo") a stále si pamatuji některé nápisy na tamnějších zdech, kupř.: "Je to prima, řekl Mao, ale ne moc často!"
Rozuměli jsme si a pokud si neumíte sami sebe představit v roli hrdinů knihy (a filmu), těžko se nadchnete. Já se stále usmívám. Chtěli jsme být jedineční.
„Součástí dospívání je pocit, že kolem dokola není nikdo, kdo by se člověku natolik podobal, aby mu rozuměl.“ (John Irving)