Sny robotů
Isaac Asimov
Sbírka Sny robutů zachycuje autorovu povídkovou tvorbu od jejich počátků, přináší povídky vážné, napínavé, dobrodružné i humorné. Sám autor ji sestavil a opatřil zajímavou předmluvou. Povídky: Malý ztracený robot, Sny robotů, Odolný kmen, Hostitelka, Sally, Stávkokaz, Stroj, který vyhrál válku, Oči mohou nejen vidět, Marťanský styl, Volební právo, Žertéř, Poslední otázka, Co záleží včele..., Světelné verše, Pocit moci, Pište mé jméno se S, Ošklivý chlapeček, Kulečníková koule, Opravdová láska, Poslední odpověď, Kam až paměť sahá.... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno: 1996 , MustangOriginální název:
Robot Dreams, 1986
více info...
Přidat komentář
Výzva 2022 - kniha s názvem neobsahující A.
Pořízeno na místním bazárku vlastně hlavně kvůli povídce Poslední otázka, kteroužto považuji za Povídku všech povídek. Mile překvapila taky Poslední odpověď, která tedy s tou předchozí nemá vůbec nic společného, až na ten podobný název. Ušel též Malý ztracený robot, Žertéř a Pocit moci.
A co se týče zbytku... Musím říct, že jsem byl krapet zklamán - hodně jsem vzpomínal na povídky PKD, které jsou ohromně úderné a mají naprosto famózní finále. Tady mi přišly skoro všechny (tedy až na těch pár výjimek) rozvolněné, fádní a mdlé. Škoda.
V této knize nalezneme 21 povídek. Jedná se o průřez autorovou tvorbou od jeho počáteční tvorby až po novější povídky. Autor knihu doprovodil Předmluvou. Autor uvedl v Předmluvě, že vymyslel slovo robotika.
Tématika povídek se týká robotů a umělé inteligence. Autor pojmenoval „3 zákony robotiky,“ které jsou také zmíněny v povídce SNY ROBOTŮ.
Povídky jsou vážné, napínavé, dobrodružné a také humorné. Některé povídky jsou na několik stran (např. OČI MOHOU NEJEN VIDĚT, SVĚTELÉNÉ VERŠE aj.), jiné jsou rozsáhlejší (např. MARŤANSKÝ STYL).
Nejvíce se mi líbily následující povídky: SALLY, ŽERTÉŘ, POSLEDNÍ OTÁZKA, OŠKLIVÝ CHLAPEČEK, KAM AŽ PAMĚŤ SAHÁ aj.
Celkově hodnotím knihu pozitivně a vesměs se mi povídky líbily. U některých povídek jsem musel více zapojit mozkové závity, ale autor má všechno dobře promyšleno.
Od autora jsem již v minulosti četl knihu JÁ, ROBOT, která se mi líbila.
Poslední svazek projektu Robouniversum nabízí jednadvacet povídek otce celé myšlenky Isaaca Asimova, přičemž tematický záběr se neomezuje pouze na roboty, ale používá i motivy z jiných oblastí fantastiky, často související s výpočetní technikou jako takovou, potažmo umělou inteligencí typu Multivac, ale najdou se i výjimky (Stávkokaz, Marťanský styl, Kulečníková koule, Poslední odpověď, Kam až paměť sahá a další). Nebyl by to Asimov, aby neměl povídky skvostně vypointované. Některé zápletky dokonce končí takovou myšlenkovou smrští, že má člověk co dělat, aby vydržel s dechem. Některé kousky jako by vypadly z almanachu inženýra pro budoucí století, jiné jsou pouhými hříčkami, sem tam se vloudí sarkasmus, éterická lyrika či humor, ale vždy je to velká zábava toho nejryzejšího charakteru. Ona už předmluva se čte skoro jako dobrodružný příběh o tom co bylo, je a není. Pokud bych měl vypíchnout své favority, budou to: Malý ztracený robot, Hostitelka, Sally, Marťanský styl a Ošklivý chlapeček. Sny robotů, byť mají s cyklem, k němuž byly vydavatelem připojeny, pramálo společného, jsou výsostně důstojnou tečkou za celou sérií Robouniversa a rozhodně stojí za to mít je v knihovně.
... umělá inteligence, budoucnost, výzkum, dokonalé stroje, nadřazenost, sny a touhy, obavy
.
Naše obavy z budoucnosti jsou jen odrazem našeho chování. Pokud budou moct roboti myslet a cítit, měli bychom se už teď bát? Je otázkou, zda budou takový jako my. Zda se jejich umělá srdce náplní zlobou a vztekem nebo nám budou příkladem. Mnoho pohledů na budoucnost, která se už stala a která čeká na svůj čas.
.
*Sny robotů od Isaaca Asimova*
Druhá kniha Isaaca Asimova z volného cyklu Robouniversum Isaaca Asimova, v němž je ovšem zařazena na poslední osmé místo. Ač název tvrdí něco jiného, moc povídek o robotech kniha neobsahuje. Spíše se věnuje existenci jakéhosi centrálního mozku (CML :-) ) a vůbec vykresluje další budoucnost lidstva, kdy po etapě robotické, která nastartovala i vesmírnou expanzi, se zvolna lidská společnost mění v etapě kosmické na řád zvaný Říše, který tvoří druhou část v Asimovově univerzu (Roboti – Říše – Nadace). Robotům ale ještě stále zůstaneme věrní, neboť po robotických povídkách nás čekají romány o robotech a další robotické příběhy od autorů Robouniverza.
0,1. Já, robot: Chránit (Reichertová)
0,2. Já, robot: Poslouchat (Reichertová)
0,3. Já, robot: To Preserve (Reichertová) v ČR nevyšlo
1. Já, Robot (Asimov)
1,1. Robohistorie I. (Asimov)
1,2. Robohistorie II. (Asimov)
1,3. Vize robotů (Asimov)
1,4. Sny robotů (Asimov)
2. Pozitronový muž (Asimov, Silverberg)
Na výběru povídek do této sbírky se mi především líbil časový záběr. Najdeme tu hodně povídek z 50. a 60. let (to jsou většinou ty lepší), ale jsou tu zařazené i novější kousky, které také mají něco do sebe. Mezi klasické patří Ošklivý chlapeček, Malý ztracený robot, Kulečníková koule apod. Ale i mezi těmi méně známými se najdou zajímavé příběhy, nad kterými stojí za to se zamyslet.
Isaac Asimov je asi můj nejoblíbenější autor vědeckofantastické literatury. A i když preferuji spíše jeho knihy ze série Nadace, tak i ty o robotech si rád přečtu. V tomto výběru z "robotické" povídkové tvorby jsou povídky dobré a ty ještě lepší, žádná vyloženě špatná. Líbí se mi, že všechny víceméně logicky fungují, a to i přes odstup mnoha desetiletí od jejich vzniku. Z dnešního pohledu se vlastně některé z nich odehrály v "naší minulosti". Přesto si čtenář může s klidem říci: " ... tak nějak to mohlo být / by se to mohlo v budoucnu stát." Povídky jsou sice o vědě a technice, ale tu vždy tvoří lidé, proto jsou povídky páně Asimova především lidské a o nás lidech.
Mohou stroje myslet? ... tuhle otázku jsme si položili už docela dávno ... v padesátých letech minulého století si ji přesně takhle položil taky Alan Turing, matematik a filozof, který pak formuloval Turingův test, na základě kterého lze říct, pokud daná umělá inteligence testem projde, že myslí ... zatím se tak úplně ještě nestalo ... bohudík :-) ... jenže výzkum jde mílovými kroky dopředu a neuronové sítě se „učí“ velmi rychle a efektivně už dnes ... pomalu bychom se asi měli začít obávat ... dne, kdy to přijde ...
Lidská mysl a tedy i umělá inteligence je obor, který mě hodně zajímá ... v rámci beletrie je pan Asimov celkem jednoznačnou volbou :-) ... a dobrou volbou :-) ... navzdory datu vzniku příběhů (většina vznikla právě v padesátých letech minulého století), stále nestačím žasnout nad aktuálností témat, nad intuitivností, přesností a filozofickým a etickým nadhledem autora ... pane Asimove, bylo to, navzdory tomu, že teď už píšeme rok 2018, dokonalé!
I po dočtení stále cítím lehké (zatím lehké) mrazení v zádech ... představy o budoucím světě se vlastně moc nezměnily ... lidé stále touží ... vytvořit a využít dokonalé stroje ... to směřování je stále stejné ... frankensteinovská hrozba je nám asi málo ... asi je pro lidi těžké pochopit, že to, co bychom mohli vytvořit ... by nás opravdu mohlo přesáhnout natolik, že by, až to pochopíme, mohlo už být pozdě ...
Čtěte vážení čtenáři pozorně, pan Asimov naplnil naši budoucnost představami. do kterých intuitivně zahrnul obavy, hrozby, starosti, strachy, ale také naděje a sny, které nás lidi trápí, všechny ty, které v umělé inteligenci dokážeme vidět, které dokážeme nahlédnout, ale zároveň poodhalil i takové vize, kde zatím jen nepatrně tušíme ...
Naše lidská komunikace je velmi složitým procesem dorozumívání, slouží nám k mnoha účelům – sdělujeme informace, myšlenky, přesvědčení, názory ... ale taky pocity a emoce všeho druhu ... má proto téměř nekonečně možností a podob :-) a přitom, druhá lidská mysl, která naše sdělení přijímá, je dokáže všechny rozpoznat ... a právě v tom spočívá dokonalost lidské mysli, jak dokáže dojít k právě takovému přesvědčení, které měl mluvčí svou promluvou na mysli :-) ... a doufám, že právě tohle zůstane privilegiem nás, lidí :-) ...
Proto bychom si varování pana Asimova měli vzít k srdci a přemýšlet nad nimi ...
„A opustí někdy vědci svou specializaci? Jistě, vyskytl se takový co odešel ... jednou mi řekl, že nemůže v noci spát. Říkal, že když zhasne světla, slyší stotisíc výkřiků z Hirošimy. Když jsem o něm naposledy slyšel, byl úředníkem v obchodě s galanterií ...“
Trochu mě uklidňuje, že i roboti se někdy, za určitých okolností, mohou zmýlit ve svém úsudku :-) ...
„ ... jen na okamžik zapomněl, nebo si nechtěl vzpomenout, že ostatní roboti mohou být hloupější než lidé ... stal se obětí ... vlastní nadřazenosti ...“
A taky, že jedno velmi jednoduché rozhodovací zařízení je stále k dispozici :-) ... a že funguje přesně, v duchu naší ... iracionální mysli :-) ...
„Poslední minci držel mezi prsty a nepřítomně se na ni díval. ... ano, stroj skutečně vyhrál válku, nebo přinejmenším jisté velmi jednoduché početní zařízení ... víte, používal jsem je kdykoliv jsem musel udělat zvlášť těžké rozhodnutí ... se zamyšleným úsměvem vyhodil minci ... zaleskla se ve vzduchu a dopadla na otevřenou dlaň ... sevřel ji a připlácl na hřbet levé ruky ...pravá zakrývala minci ...
„Pana nebo orel, pánové?“
Krásné povídky a Ošklivý chlapeček asi vede - škoda, že jsem dost brzy zjistila, že je to vlastně asi povídka, z které vycházel román Dítě času - ten obsahuje i děj "před a po" této povídky. Část z pravěku byla výborná taky. Doporučuji přečíst :o)
Ako to už (občas) býva pri výbere poviedok z tvorby autora, ich úroveň je kolísavá. Začalo to skvelo (prvými dvoma poviedkami - Malý ztracený robot, Sny robotů), potom to trošičku stratilo spád, pointy a myšlienky, no nakoniec to opäť bolo pútavé sci-fi s detektívnymi prvkami, so zaujímavými a rôznorodými námetmi (v texte i na premýšľanie), postavami a (niekedy) príjemne prekvapivými závermi (Ošklivý chlapeček, Opravdová láska). Oceňujem spôsob, akým je u Asimova využitá robotika, technika, mechanika atď. Sú akýmisi kulisami k tomu rýdzo ľudskému. Tento kontrast tak dáva vyniknúť práve človeku, tomu, čo sa nedá (a nikdy nebude dať) nahradiť nijakou technológiou. K tomu skromná, ale úderná dávka varovaní, kde sa ľudstvo môže "ocitnúť", keď bude naďalej povyšovať techniku nad život, a máme to pravé orechové science fiction.
Vynikající, skvěle vypointované povídky víc o lidech než o robotech. Skvělé čtení.
Všechny povídky jsou moc dobré, mnohé přímo na jedničku s hvězdičkou. A Ošklivý chlapeček... odedávna moje srdcovka mimo veškeré kategorie hodnocení.
Rozhodně nepřeskakujte předmluvu, připravili byste se o zábavné a poučné čtení!
Ošklivý chlapeček. To je asi jediný co dokážu právě teď napsat, protože všechno ostatní je vytěsněno emocemi a slzami, které mou citlivou duší třískají. Ale ne, vážně je to masakr. Topovka.
Část díla
Co záleží včele...
1957
Hostitelka
1951
Kam až paměť sahá
1982
Kulečníková koule / Energie odnikud
1967
Malý ztracený robot / Stratený robot
1947
Autorovy další knížky
| 2009 | Nadace |
| 1993 | Já, robot |
| 2009 | Nadace a Říše |
| 1993 | Konec Věčnosti |
| 2010 | Druhá Nadace |
Navzdory názvu jsou tu jen čtyři povídky opravdu robotech . Zbytek z celkového počtu jednadvaceti prací o nich není, trochu se k nim možná blíží čtyři, kde vystupují počítače (které sám Asimov de facto chápal jako nepohyblivé roboty), ale naprostá většina je o lidech, nápadech a zamyšlení... A popravdě řečeno mi tyhle povídky sedí mnohem více, než ty s roboty. Za zmínku (a přečtení) určitě stojí: Odolný kmen, Hostitelka, Oči mohou nejen vidět, Marťanský styl, Žertéř, Co záleží včele..., Ošklivý chlapeček, Kam až paměť sahá.