Sodoma: básně
Jiří Karásek ze Lvovic
Sbírka významného představitele české literární dekadence napsaná v roce 1895, v níž se autor projevuje jako vypjatý individualista šokující soudobou společnost. Ve snaze provokovat se Karásek orientuje na tematiku, která byla koncem 19. století potlačována a tabuizována – na motivy morbidní erotiky, pocity zmaru a agónie, smyslné vášně, temné pudy či divoké bakchanálie. Tyto náměty pak básník zasazuje často do vzdálených historických epoch, které mu svými rekvizitami pomáhají naplno vyjádřit své zhnusení životem. Po formální stránce vychází Karásek z tradic české lumírovské školy a proto ve velké míře využívá její strofické útvary, především sonety.... celý text
Přidat komentář
"Vás duše proklíná a zase vámi jásá,
chci s těla svrhnout vás a hned zas výskám prudce,
Že je Vám nápojem krev žhavá mého masa."
A dále "Zelené oči". Líbí se mi tato sbírka.
Nádherné verše od mého oblíbeného autora, které lze číst stále dokola...
Nemysli, za tebou že půjde vždy můj stín...
Ať sebe mocněji mne síla tvoje svírá,
Tvá pouta na konec přec' stráví dnů mých spleen,
Jak opuštěnou mříž rez ponenáhlu sžírá.
Já nemohu jinak než konstatovat, že Sodoma byla pro mě hrozné utrpení. Zaujalo mě téma a díky krátkému rozsahu jsem si řekla, že zkusím něco nového. Ale vůbec jsem si čtení neužila :-( Snad si básnická sbírka najde lepší čtenáře, než jsem já.
Autor patří k mým oblíbeným básníkům a nedivím se, že ve své době působila jeho umělecká tvorba na společnost až šokujícím dojmem. Autor totiž není pisálek nějakých naivních veršíků, ale naopak svým ponuře laděným básnickým mistrovstvím odkrývá témata erotická a existencionální, která jsou prodchnutá pocity marnosti a skepse. Sbírka Sodoma byla zpočátku cenzurou zakázána.
"My vzkřísíme svou touhu pro ty dny,
by žáry dávných vášní v ní se třásly.
Své hlavy zase naplníme sny,
jak olejem své svítilny, jež zhasly.
Budeme z číší dnů svých pít
uprostřed přátel, básníkův a heter.
Budeme o své lásce hovořit,
jež věčnější jest nežli věčný éter."
Krásné básně.
Jsem dítě Sodomy, v sny marně zatoulané,
Než požár zničení se nad vším rozlije.
Hřích, vášeň miluji, když v rudý záblesk zplane,
A kultů tajemných zbožňuji orgie.
Úryvek z předmluvy, jež je jakýmsi autorovým poetickým i životním manifestem:
“Tato kniha nemá nic společného s běžnou erotickou lyrikou, jež opěvuje požitek. Vyjadřuje smutek pohlaví, jeho marnost a tragiku. Je z knih, jimž se stala umělecká pravda až osudností. Řeklo se o ní, že je vylhaná. Jako by nám náležela ze života jen všednost, za níž nejméně můžeme, a ne sny, jež procházejí naší žhavou hlavou a jež určují naší bytost a náš osud. Jako by nám náležely jen činy, jež pominou, a ne touhy, jež tvoří naši nesmrtelnost, a jimiž souvisíme s tím, co bylo před zrozením, a s tím, co bude, až nebude těla. A jako bychom mohli být smutni jen nad činy, jež jsme vykonali, a jež jsou tak malé, a ne nad hříchy, jež jsme vysnili, a jež nás tolik tíží.”
Jiří Karásek ze Lvovic, představitel české dekadence (jak praví jeho biografie), dítě Sodomy v sny marně zatoulané (jak praví on sám), básník, sběratel slovanského umění a grafik a majitel knihovny čítající báječných 48 tisíc svazků (jak ho vnímá elfos). A jeho Propast.
Propast
Jiří Karásek ze Lvovic
Když v městě za noci zvuk každý dozní,
tu jiná duše, tajemná, v něm vstává.
Jak město spící je tvá ztichlá hlava,
v níž bloudí myšlenka jak chodec pozdní.
Však bojíš-li se potměšilé moci
pozdního chodce, že tě schvátí směle,
víc myšlenky se děs teď osamělé,
jež přepadne tě náhle o půlnoci...
Jsi její kořist. Cítíš? V tebe boří
dráp chladný, tmavé peruti své vznese.
A v očích fosfor zelenavý hoří.
Jsi chvíli šílencem. A duše řítí
se v prohlubeň zla, kterou v nitru nese...
Ah, věčně propast, věčně v sobě míti!
*
Autorovy další knížky
2002 | Sodoma |
1989 | Vteřiny duše |
1921 | Gotická duše |
1897 | Sexus necans: kniha pohanská |
2012 | Romány tří mágů |
„Má duše, chápeš již, že vše tu marno jest?“